lapagerie komentáře u knih
Tak nevím. Je to moje třetí kniha ze série. Začala jsem Sněhurčinou rakví, která se mi líbila. Pak teprve jsem zjistila, že jde o sérii a vrátila se tedy na začátek. Motýlí dům mě tak nepohltil a Jako zvěř jsem dočetla jen tak tak. Začátek byl slibný, téma zajímavé, ale postupně jsem se začala nudit. A konec mi vlastně úplně utekl. Jako by to byl případ bez vyřešení. Nevím, možná už další díly číst nebudu, možná až za čas.
Poslouchala jsem jako audioknihu, Igor Bareš super. Ale příběh sám o sobě mě nebavil, možná ještě tak linka s Rose. To ostatní mi přišlo rozvleklé a první dvě třetiny tak nějak utahané. Poslední třetina už měla více šťávy, ale i tak jsem byla celkem ráda, že už je konec. Pokud bych měla spád srovnat s prvními díly případů oddělení Q, tak tento dost pokulhává.
Hledala jsem rodinnou ságu, ráda je čtu. Ale tahle kniha byla pro mě střela mimo. Spíše než sága je to prostě romantický příběh, který se táhne přes dekády. Pod pojmem sága si představuju něco jako Ptáci v trní, Sága rod Forsythů a tak.
Postavy v Růžích mi přijdou prostě pitomé. Do sebe zahleděná Mary, stavící majetek na první místo. Percy, který se nedokáže přenést přes své "ublížené já". Ollie, tak moc dobrý, až to tahá za uši. K nikomu z nich jsem víc nepřilnula.
Pokud chcete uvzdychaný romantický příběh, plný nenaplněné lásky, rodinného prokletí, generačních propletenců, pak ano. Může to být dobrá volba. Pokud hledáte opravdovou ságu, pak ne.
Další příběh, který voní. Ovocem, zemí, medem. To bylo počtení! Dvě rozbité duše, které se náhodou setkaly a jedna druhou mohly dát dohromady. Nádhera.
Z Dědiny jsem nadšená. Jazyk vyprávění mě vůbec nerušil, prostě do příběhů patří. Žabomyší války mezi sousedy, nepovedená manželství, drby, tajnůstkaření. Taková správná česká vztahová bramboračka. Jediné, co mi dalo sem tam zabrat bylo uvědomit si, kdo zrovna vypráví a v jakém vztahu je k ostatním postavám.
Pro mě je tahle kniha sympatičtější a bližší než třeba Chirurg.
Od začátku víme, že Jáchym je vrah. Ale až do konce je nejasné, kdo je oběť. A proč. Kandidátů na zabití je v příběhu hodně. A samotný příběh vypravěčky nabere pěkné obrátky. Musím řívt, že mě příběh příjemně překvapil.
Několik příběhů, vyprávěných formou "sezení u psycholožky". Psycholožka Vanda vzpomíná na sezení s klienty, jejichž příběhy ji zaujaly. Skrytá traumata z dětství, výčitky svědomí, zločin. Některých vyprávějících vám bude líto, jiní vzbudí odpor. Hezky psané povídky.
Já nějak nevím, prostě mi to nesedlo. Nemám ráda nespisovnou psanou řeč, rušila mě a pořád jsem si připadala, že čtu fňuky nějakého sjetého puberťáka. Příběh mě nevtáhl, Michala mi nebylo líto. Spíš mě pěkně lezl krkem jeho přístup ke všemu a všem. Dočetla jsem a ráda odnesu zpět do knihovny.
(SPOILER) Po Artemis, která mi přišla slabší, je Spasitel zase hodně podařená věc. Grace má v sobě hodně z povahy Marka Watneyho a to je jen dobře. Má suchý humor, je inteligentní a prostě ho budete mít rádi. Rocky mu naprosto parádně sekunduje. Ty hlášky! A když to vypadá, že je zle, skoro se rozbrečíte a doufáte, že to bude zas dobré.
Poslouchala jsem jako audioknihu a mohu opravdu doporučit. Lukáš Hlavica válí a v jeho podání budete hlavně Rockyho milovat.
"Úžas! Úžas!"
Po dlouhé době jsem zase sáhla po oddělení Q. Přečíst knihu mi trvalo asi týden, nevadilo mi sem tam odložit. Nepohltila mě. Takže jsem dočetla, pozvolna, v poklidu a nějakou hlubší stopu to ve mě nenechalo. Možná i to téma? Sekty mě neberou.
Moc nevím, co si o Neviňátkách myslet. Přečetla jsem během dvou dnů, ale spíš proto, abych to už měla za sebou. Z příběhu mi bylo lehce nevolno a nechci na něj moc vzpomínat. Drsné, možná až zvrácené? Ale na druhou stranu, ty děti byly nevinné, neznalé. Neměli nikoho, kdo by je vedl, vysvětlil, poradil. Jednaly pudově.
Ne, na tuhle knihu radši zapomenu.
Přečteno za 30 minut. Takový malilinkatý psychothriller, který mě zklamal.
Asi se odchýlím od ostatních hodnotících, ale zas až tak moc mě kniha nezaujala. Samozřejmě to, co Stina dokázala je obdivuhodné. Klobouk dolů. Musela to být opravdu silná a cílevědomá žena, aby se ve své době dokázala takto prosadit. Ale příběh mi přišel příliš suše podaný, bez emocí (a že by se našlo vhodných situací) nebo pokusu vcítit se do myšlenek a pocitů postav.
První díl série, ale moje druhá kniha s komisařkami Stinou a Ingrid. Trochu hloupé, časová linie samozřejmě předchází. Ale zas na druhou stranu osobní životy mě zas tolik nezajímají, tak mi to až tak úplně nevadilo.
Příběh mi přišel nějak zamotaný, nevím proč. Nedokázala jsem se úplně soustředit a ponořit, takže se mi občas stalo, že jsem nechápala souvislost. Ale nejspíš to nebude knihou. Poslední "dodatková" kapitola snad asi ani nebyla nutná.
Robinsona jsem samozřejmě četla jako dítě, ovšem tehdy převyprávěného od Plevy. Teď, když mé dítě obdrželo úkol přečíst Robinsona coby povinnou četbu, pořídila jsem audioknihu. A s úžasem jsem zjistila, že jde o hodně jiný příběh, než ten, který jsem čítávala jako dítě.
Defoeův Robinson rozhodně není počestný skautík, který se smolnou náhodou dostane na pustý ostrov. Je to tvrdý obchodník, otrokář. Na ostrově má možnost dlouze dumat o životě a jeho hodnotách, o Bohu, o náboženství jako takovém. Zaujaly mě pasáže v části po návratu Robinsona do Anglie, kde se jako "osvícený člověk" setkává s nepochopením, opovržením a názory, které kdysi považoval za normální.
Poslouchala jsem jako audio v podání Igora Bareše. A i přes výborný přednes jsem do konce doposlouchala jen s celkým úsilím. Děj se nikam moc neposouval, situace se tak nějak opakovaly.
Emmin život bych žít nechtěla. Rozbil se jí na kousíčky a to ne jednou, ale hned dvakrát. Ztráta dítěte, nový život. Pak obrat o 180 stupňů a všechno je zase pryč. Během dvou tří týdnů se Emmin svět obrátí naruby, jistoty mizí a následuje jen chaos, strach a zoufalství. Konec částečně překvapí.
Trilogii mám doma už dlouho a sem tam se k ní vracím. Jednotlivé kapitoly jsou přehledné, čtivé a rozhodně ne suché, jak by člověk od literatury faktu čekal.
Trilogii mám doma už dlouho a sem tam se k ní vracím. Jednotlivé kapitoly jsou přehledné, čtivé a rozhodně ne suché, jak by člověk od literatury faktu čekal.
Trilogii mám doma už dlouho a sem tam se k ní vracím. Jednotlivé kapitoly jsou přehledné, čtivé a rozhodně ne suché, jak by člověk od literatury faktu čekal.