lapagerie komentáře u knih
Není to špatný nápad, vyprávění z pohledu domu, v jehož zdech se proplétají lidské osudy. Jenže postupem času jsem se přestala orientovat v postavách a jejich provázanostech.
Byla jsem zvědavá na román o Barboře Celské, moc toho o ní napsáno není. Ale už asi po čtvrtině knihy jsem byla otrávená. Postavy jsou ploché, mají jednu stránku a té se drží. Barbora honí milence, sjíždí se čarovnými čaji, Zikmund je prostopášník bez špetky inteligence. Přitom jde o tak zajímavé historické osobnosti! Oba byli vášniví, výrazní, inteligentní, nekonformní. Být takto odbyti si nezaslouží.
Mám ráda rodinné ságy i období první světové války. A miluju Mandolínu kapitána Corelliho. Takže tenhle román mi nemohl uniknout. Líbily se mi kapitoly, členěné podle postav i děj, který se odehrával během války. Ale poválečné období mi přišlo tak nějak nezáživné a měla jsem tendenci sem tam něco přeskočit. Rosie moc nechápu, není mi sympatická a Daniela lituju. Vybral si nevhodnou ženu. Zajímal by mě více osud Otýlie i Christabel. Možná mají prostor v dalších dílech, ale na ty se už nechystám.
Autorka má pravdu v tom, že většinu školní docházky se člověk babrá s pravěkem, Římem, středověkem a i 2. světovou válkou. Pak nastoupí na střední školu a začne znovu pravěkem. Období po druhé světové válce se tak nějak do osnov asi nevtěsná. Nebo aspoň za mých studijních let to tak bylo (a to jsem studia neabsolvovala za komunismu). Proto jsem si ráda půjčila tuhle knížku. I když mi z velké většiny popisované události nejsou neznámé, občas se naskytla nějaká perlička, která zaujala. Celkově jsem se ale nic zásadního nedozvěděla a myslím, že se leccos dalo detailněji rozebrat.
Co mě ale vůbec nesedělo, byly některé slovní obraty a výrazy (jako například: "soudruzi se mydlili mezi sebou"). Autorka možná chtěla text odlehčit, nevím. Každopádně sama o sobě píše, že není historička, ale spíše glosátorka. Tomu styl knihy asi odpovídá. Možná by se spíš ujala u mladších čtenářů, kteří o komunistickém režimu u nás ví jen něco málo z doslechu.
Já tyhle knížky moc nemusím a do Safy jsem se pustila jen kvůli výzvě. Ještě teď je mi trochu mdlo z toho, jaké ukrutnosti se provádí holčičkám v některých zemích. A z popisovaného laxního přístupu místních mužů k životu se mi zvedá žaludek (Evropa je bohatá, má dost, tak má povinnost nám dávat. Pracovat nebudu, ale chci peníze/pomoc).
Waris je obdivuhodná - za to, co dokázala a o co se snaží.
Byla jsem trochu zklamaná. Líbil se mi děj kolem staré Bess, i začátek vyprávění Alizon. Ale pak začalo být předvídatelné, co se stane a to mě nudilo. Ono je to i pochopitelné, když se autorka odráží od skutečných událostí, ale i tak mi to přišlo takové nedotažené.
Asi jsem namlsaná Iluminací, která mě naprosto pohltila. Dcery čarodejného vrchu se jí nevyrovnají.
Bábovky jsou dobře čitelné, hezky členěné do kapitol. Postavy i jejich osudy uvěřitelné. To všechno se mi líbilo. Ale s přibývajícím textem mi dalo čím dál víc práce sledovat provázanost jednotlivých postav. Kdo má koho za muže, kdo je čí milenec nebo dcera. Pak už mě to ani nebavilo.
Jsem trochu zklamaná. Asi jsem čekala něco jiného. Je to vlastně soupis toho, co se dalo za mého dětství sehnat. U něčeho jsem se zasmála, na něco si nepamatovala. Ale neseděly mi moc osobní komentáře, občas mi přišly zbytečně povrchní a odsuzující. A většinou jsem se s nimi nedokázala ztotožnit. I když jsem za socíku byla dítě základní školou povinné, nevnímala jsem dobu jako špatnou.
Pro rodiče teenagerů, hlavně těch s poruchami chování či AD(H)D určitě zajímavé čtení. Příklady z praxe pomáhají orientaci v jednotlivých problémech a určitě v nich najdete situace, se kterými jste se potkali. Osobně bych ocenila ke každému takovému příkladu stručný návod (body), jak reagovat, čemu se vyhnout. Pasáže, rozebírající situaci jsou fajn, ale vlastně neposkytnou přesnější radu, jak na to.
Tuhle kuchařku mám ráda. Přehledné a hezké zpracování, recepty nekomplikované a povedou se!
12 letá dcera dostane tuhle kuchařku pod stromeček. Vaření ji baví a myslím, že bude s knížkou spokojená. Recepty jsou jednoduché, ale ne nudné. Popis i postup přehledné, pro začínající kuchařky moc hezky zpracované.
Kuchařku jsem pořídila dceři pod stromeček a samozřejmě důkladně prolistovala. Najdete v ní kromě receptů i fotky ze seriálu a krátkou anotaci k dílu, ve kterém se jídlo objevilo. I číslo dílu a série, abyste se mohli případně ještě podívat. Pro fanoušky Přátel hezký dárek. Recepty se zdají přehledné, celkem jednoduché.
Trvalo mi celkem dlouho, než jsem se začetla. První část, odehrávající se během katastrofy v Aberfanu, měla spád. Jak se ale děj vrátil do Williamova dospívání, nudila jsem se. Pořád jsem čekala na ten "okamžik", který Williamovu dráhu odklonil směrem k balzamování. A když nastal, skoro jsem ho přehlédla a nepřišel mi tak významný, aby dokázal tolik změnit život. Každopádně celkem chápu Williamovy postoje v dalším životě poté, co se účastnil prací v Aberfanu. Ale nechápu jeho chování k příteli, který mu pomáhal celou dobu studia... William mi prostě k srdci nepřirostl.
Bolestná laskavost má ale moc hezky zvolený název. Vystihuje náladu celé knihy.
Nevím, zda existuje nějaká další beletristická kniha o Adě Lovelace a možná zapátrám. Byla to zajímavá žena. Kniha Hany Whitton se podobá autorčiným ostatním historickým "romancím", je hezky čtivá. Ale chybí mi tam více faktů o Adině životě, její práci. Je to takové osekané.
Tohle byla zase správná detektivka, jako ty první v sérii. Žádná zbytečná omáčka kolem. Jo, Carl má zjevně zaděláno na problém a autor má hezký odrazový můstek pro další díl. Ale vůbec to neruší ve sledování zápletky.
Čerstvě dočteno. Mám z knihy trochu smíšené pocity. Musela to být obrovská práce, dát dohromady všechny ty reálie, dokumenty, pátrat v historii. To klobouk dolů. Ale z příběhu jako takového jsem rozpačitá. Zaujala mě dějová linka z pohledu Tobie, s tou bych se dokázala ztotožnit. Evarista je pro mě neuchopitelná. Radikální, odhodlaná, ale zároveň chápající, laskavá. Přišla mi až neskutečná vzhledem k tomu, co jí osud naložil.
Téma knihy je ale moc zajímavé. Internace řeholnic a jejich utlačování komunistickým režimem je opomíjené. Zaujaly mě části, tvořené dokumenty tehdejších mocnych a kolaborantů. Jeden by zvracel. Hrozna doba. A náprava po revoluci? Téměř mizivá. Je to vlastně depresivni příběh, jen poslední kapitola dává naději. Vím ale jistě, že znovu Bílou Vodu číst nebudu. Jednou stačí.
I po šesté jsem nadšená, Alison Weir prostě umí. Tahle série má čestné místo na poličce.
Kingovky mám ráda, ale radši mám ty mysteriózní horrory s nadpřirozenem. Tohle byl příběh, který klidně mohl být reálný. A to, že se to mohlo klidně přihodit, mě nedělá dobře. Cuja mi bylo líto, pasáže, které popisují jeho myšlenky, jsou vlastně smutné. A konec tedy drsný, brrr
(SPOILER) Anotace byla slibná, i rozjezd vypadal dobře. Zajímavá zápletka, skvěle popsaná atmosféra Jáchymova. Ale jak se objevil mrtvosliz, začalo to pro mě být nezkousnutelné. Dočetla jsem, ale jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené.
Šikovná knížka pro začínající barfaře, přehledná. Prima jsou tabulky, příklady jídelníčku, speciální diety. I když nad některými miskami jsem si říkala, že to samé dávám dětem k snídani :D Můj pes je nežravý frfňa, takže ráda zkusím nové kombinace. Rohlíky nebo toustový chleba tedy ale vynechám. V BARFskupinách na FB jedni Novosádovou lynčují, jiní vychvalují. Já myslím, že pro začátek je fajn a kdo se chce pídit hlouběji, najde si i jiné prameny.