lapagerie komentáře u knih
Skutečný příběh mladého kluka, který doplatil na odvahu pomoci k útěku vězni z uranového lágru. To, co mu prováděli vyšetřovatelé ve snaze z něj dostat přiznání, je strašné. A "strašné" je slabé slovo. Je to zrůdnost nejvyššího stupně. Kniha je velmi čtivá, zvládla jsem ji za jedno odpoledne. Ale v žaludku vám zůstane kámen a v ústech kyselo. Jak někdo může dnes vzpomínat v dobrém na režim, který umožnil legálně mučit k smrti, týrat a likvidovat lidi...
Krátké příběhy žen, se kterými se autorka setkala během svého věznění v komunistických lágrech. Krátké, ale o to víc se zažerou do mysli. Odvážné a statečné ženy, které trpěly pro svá odhodlání pomoci, nemlčet. Byla to odporná doba, která dala příležitost sadistickým tyranům legálně ukájet svoje choutky.
Přečteno podruhé a pocity zůstávají. Deprese, bezvýchodnost, odevzdanost.
Remarqua mám ráda, ale zjišťuji, že některá jeho díla mě prostě neberou. Tohle je jedno z nich. Pokoušela jsem se přečíst několikrát a vždycky jsem ho odložila. Teď o víkendu jsem se hecla a tedy přečetla. Ale jednou a dost. Nic moc mi to neříkalo a nudila jsem se. Hlavní postavy mi nebyly ani sympatické, ani blízké. Jejich debaty a pohnutky mi nešly do hlavy, snad jen ta Lillianina touha zažít "skutečný" život.
Poslouchala jsem jako audio podruhé s odstupem nějakého toho roku. A protože si nepamatuju děj ani pachatele, nevadilo mi to. Ale ačkoliv jsem poprvé byla spokojená, teď mi to lezlo dost na nervy. Takové to natahování děje typu: Povedlo se nám utéct před vrahem, sláva. Jenže jsme utekli do domu úchyla. Do háje. Podaří se nám úchyla zneškodnit. Sláva. Jenže zas ten vrah nás našel. Do háje. Utečeme mu vrtulníkem. Sláva. Jenže on ho sestřelí... A tak dále a tak dále. Někdo už to tu psal. Postupně už jsem se těšila, až bude konec. Takže přehodnocuji a ubírám hvězdy.
Tuhle knihu jsem náhodou vytáhla v knihovně z regálu s právě vrácenými knihami. Anotace byla sympatická, i když víceliniové příběhy poslední dobou moc nemusím. A i tentokrát bych klidně linii z dneška klidně vypustila. Moc mě nebavila, bylo to jen takové pojítko pro vyprávění z minulosti. A Viktora bych oželela úplně. Taková zbytečná vycpávka.
Naopak mě příjemně překvapil děj, který se odehrával v 50.letech. Dobře napsáno, zvedal se mi žaludek z praktik našich milých soudruhů. Odporné časy. A rozuzlení tedy parádní, palec nahoru.
Knížku mi doporučila kamarádka a zpočátku jsem byla spokojená. Jenže s postupem děje se děj stočil spíš k politikaření, úmorně se vlekoucím pokusům hrdinky prosadit se mezi muži. Netvrdím, že je to vzdálené skutečnosti. Stejně jako téma segregace černých nebo jinak barevných obyvatel. Autorka se v tomto směru odkazuje např. na Skrytá čísla (Hidden figures), kde je téma barevných výpočtářek NASA skutečně hezky zpracované. Ale čekala jsem více sci-fi. Víc "reálií" tohoto alternativního světa. Kromě toho, že byl jiný první muž ve vesmíru a vesmírný program se urychlil, mi to jako jiná linie dnešního světa nepřišlo. Možná v dalším díle? To se nedozvím, číst dál nebudu.
Půjdu proti proudu pozitivních hodnocení. Tohle pro mě byla střela úplně mimo. Nebavil mě styl knihy, přišel mi suchý a nudný. Bestseller? Možná proto, že popisuje skutečnou tragédii.
Chrisovi nerozumím, jeho povaha mi není sympatická. Řekla bych, že to byl úplný mimoň. Přišel mi arogantní, v lecčems přemrštěný a přesvědčený o tom, že jedine jeho názor je ten správný. Jeho chování k rodičům bylo děsné. Nakonec se svým přístupem se odsoudil k smrti. Nemyslím, že zemřel šťastný.
Nejsem čtenář biografií herců, většinou mě to nezajímá a nebaví. Ale tahle knížka má tolik pozitivních hodnocení, že jsem to zkusila. A byla jsem příjemně překvapená. Je vidět, že autor má smysl pro humor, vtipy nejsou křečovité nebo laciné. Tom se dokázal popasovat se slávou, i když to nebylo jednoduché a nechybí ani sesun po šikmé ploše nebo psychické potíže. Vypadá to, že nic neskrývá a opravdu zjistítte, kdo je Tom Felton ve skutečnosti.
Není to knížka, kterou bych si koupila, ale rozhdně nelituju, že jsem jí věnovala čas.
V krátké době druhá kniha odehrávající se v době hospodářské krize. Tvrdý život, nikdo se nepáral s nikým. Se ženami, černými i bílou chudinou se zacházelo jako s otroky. Pracovní podmínky táborů jim vlastně nedovolily odejít. A přesto i takový tábor a kruté zkušenosti dokázaly pomocí Delovi, Rae Lynn i Cornelii. Ještě že je ta doba pryč.
Milé počteníčko s hezkým námětem. Návrhářka zahrad, žijící na počátku 20.stoleti a její následovnice o 100 let později. Jedna zahrada. To by bylo dokonalé. Ale je tu ještě třetí dějová linka, z období 2.svetove války. A další tři hrdinky navíc. Skoro mě to donutilo napsat si na kartičku kdo je kdo, kdy žije, co dělá a s kým ho pojí jaký vztah. Poněkud chaotický, ale i tak příjemný příběh.
P.s. název Emminy firmy "Návrat zašlé trávy" ve mně pokaždé navodil pocit zapařeného sena
Joonu jsem nechala dlouho u ledu, ale když jsem v knihovně viděla Zrcadloveho muže, neváhala jsem. A byla to pecka. Žádná plytká omáčka, zbytečné dějové linky, příběh prostě frčí. I když jedno malinké minus bych udělila za trochu prebytecnou závěrečnou honičku.
Povedená detektivka. Mrazivá jak dějem, tak i ročním obdobím. Chvilku mi trvalo se zorientovat v dějích, ale brzo jsem si zvykla. Závěr hodně překvapivý. Jo a nenašla jsem jedinou sympatickou postavu...
Milé povídky z měšťanských a úřednických kruhů 19. století. Užijete si onikání, hovorových výrazů pocházejících z němčiny, něco červené knihovny, ale i neveselých konců. V každém případě je to příjemné oddechové počtení.
Jeremy je prostě kolík. Jeho humor je správně britsky suchý, glosy a postřehy vtipné. Asi jen člověk jeho ražení se pustí do farmaření, o kterém nic neví. A vynakládá kvůli tomu spousty peněz, energie fyzické i psychické. A ještě že tak, aspoň nás může pobavit.
Sem tam se sice nějaké vtipy a připrovnání opakují, někdy nesouhlasím s jeho politickými názory, ale netrápí mě to. Bavila jsem se.
Po přemyslovské epopeji jsem ráda sáhla i po té lucemburské. Tohle období dějin je me oblíbené. Kniha se čte dobře, zahrnuje asi vše podstatné, ale nějak mě úplně nepohltila. Přišlo mi, že nejde úplně do hloubky. Jsem asi zmlsana knížkami Ludmily Vaňkove. Možná je to i tím, že nejsem úplně členem kultu Elišky Přemyslovny. Mam radši Elišku Rejčku a tady není představena zrovna lichotivě. Ačkoliv v této knize jde jen o okrajovou postavu, rozmrzelo mě to .
Co se Jana Lucemburského týká, byl myslím vystižen dobře. A pribeh Landštejna hezky doplňuje celý děj.
Zas po delší době jsem sebrala sílu a pustila se po několikáté do poslechu audioknihy, fantasticky načtené Ladislavem Mrkvičkou. A zas mě příběh plný lásky, utrpení, bolesti a touhy rozsekal. Jako pokaždé...
Válečná romantika, rozdělené osudy, nenaplněná láska. Od zacatku víme, co se stalo a napětí z te trochy neznáma nestačí. Naopak nektere linky zbytečně přebývaji a s klidem bych je vypustila.
Námět trochu připomíná Mandolínu kapitána Corelliho, ale to je příběh na úplně jiné úrovni.
Začala jsem Hladem a možná to byla chyba. Unavovalo mě filosofování a "metafyzické" pasáže v některých kapitolách. Žízeň už měla větší spád, příběhy se propojily a objevilo se i Karikovo umění vnést mrazení pod kůži. Celkově mě ale dvojkniha tak úplně nevzala
Elsa opravdu neměla v životě zrovna štěstí. A když už se jí podařilo najít tu trochu štěstí a jistoty, zasáhly živly. Následovala bída, dřina, bída, dřina, zoufalství, bída, dřina. A Elsa bojuje pořád dál. Je totiž máma a musí se postarat o své dvě děti.
Musím říct, že to byla hodně tvrdá doba. Knížka mě donutila si o prachových bouřích a "špinavých třicátých" něco přečíst. Uprchlíci z postižených států to měli velmi těžké a mnoho z nich skončilo na dlouhé roky v ubohých provizorních podmínkách. Paradoxně ekonomický růst přineslo až zbrojení do 2. světové války...