lapagerie komentáře u knih

Nemůžu si pomoct, ale Podbrdskými ženami si autorka nastavila hodně vysokou laťku a zatím mě žádná z dalších jejích knih tak nenadchla.
Osobně mi u Herečky přišla zbytečná linie, kdy vypráví Olga. Klidně bych si vystačila s příběhem Jarinky samotné. Mám ráda příběhy s dějem, zde se ale pracuje hodně s pocity. Na mě až moc. Asi to k postavě patřilo, přecejen šlo o avantgardní umělkyni a tedy emočně bohatou povahu. Ale mě to občas až unavovalo.
Každopádně jsem se ráda dozvěděla o skoro zapomenuté herečce a jdu se podívat, zda o ní internet ještě najde nějaké další informace.

2 23.10.2023

Čekala jsem trochu něco jiného. Spíš vyprávění o tom, jaký byl každodenní život v gulagu, podaný formou vzpomínek na spoluvězně a jejich osudy. Ale v kapitolách, věnovaných jednotlivým "kolegům" se filosofuje, rozebírají životní postoje, debatuje nad gruzínskou a arménskou literaturou. Pro mě to bylo těžko čitelné. Nakonec jsem některé kapitoly i přeskočila.

20.10.2023

Tuhle knížku jsem si musela rozdělit na úseky. Tolik zla a zrůdnosti jsem nebyla schopná zvládnout najednou. Zacházení s politickými vězenkyněmi v pankrácké věznici (a jistě i jinde) bylo strašné. Těžko se popisuje pocit, který ve mě příběh zanechal. Pohybuje se mezi totálním zhnusením, odporem a obrovským soucitem s týranými ženami, dětmi, které bachařské zrůdy nechaly zemřít nebo je prostě ukradly, s rodinami, které se nikdy nedozvěděly, co se s jejich drahými stalo.
Neumím si představit, že těm netvorům (bachařům, bachařkám, sadistickým estébákům a dalším posluhovačům komunismu) někdo z přeživších či pozůstalých mohl odpustit. Je příšerné, že taková doba je součástí naší historie a někdo na ni vzpomíná jako na lepší časy.
Na tuhle knížku potřebujete odhodlání a nebude vám pak dobře. Autorka to napsala v doslovu naprosto přesně: "Jakákoliv narážka na spravedlnost a šťastný konec je pouze literární fikcí."

19 19.10.2023

Dvě časové linie, poválečná a současná. Jako obvykle mě současná moc nebrala, ale chápu, že jde vlastně o autorčino alter ego, příběh její rodiny a tedy i jí samotné.
Pohled na poválečná zvěrstva ze strany těch "zlých Němců" je důležitý. Za viny nacismu trpěli i lidé, kteří měli s režimem společnou jen německou národnost. Odsunuté rodiny, někdy rozervané navždycky od sebe, týrání nevinných v táborech, které si s koncentráky nezadaly, ponižování těch, kteří směli zůstat. O tom se nemluví. Němci byli přece vinni. Bez rozdílu všichni. A je jedno, že předtím to byli po generace vaši milí sousedé.

3 16.10.2023

K autorce jsem se dostala myslím přes loňskou výzvu, ale knížku se mi povedlo sehnat v knihovně až teď. Zpočátku se mi líbilo členění kapitol podle jednotlivých postav, ale čím víc kapitol bylo za mnou, tím častěji jsem se musela vracet k rodokmenu vpředu, abych věděla, o kom je zrovna řeč. Tím, že se střídají osudy africké a americké linie jsem vždy s novou postavou zpětně tápala, co se vlastně stalo s tou předcházející. A také jsem postrádala u každé kapitoly nějaké jasné zakončení.
Potěšil mě konec, který všechno hezky spojil, byť některé otázky zůstaly nezodpovězené.

2 13.10.2023

Blížící se padesátá léta a rodina sadaře France. Tak trochu víte, co je čeká, a že to není nic dobrého. A rodina Fabiána a Anděly si větší míru štěstí vyčerpala. Oba synové se pouští cestami, které rodinu skoro rozklíží, kmotřenka Valinka dostává od osudu jednu ránu za druhou. Občas zasvitne slunce a i Francovi zažívají spokojené chvíle. Ale moc jich s ubíhajícími roky není.
Název Páté jablko je velmi trefný a souvislost se vlastně dozvíte až skoro na konci. A stojí za to se k němu dočíst.

12 12.10.2023

Sympatický příběh, který se dobře čte. Vyrůstala jsem ve stejné době jako Běta, a tak mi leccos bylo blízké. Návraty do mládí babičky Vlasty a dědy Karla, mámy Leny i otčíma Kosti nerušily, nevyvolávaly orientační zmatek. Hezky zapadly do celku vyprávění. I tak si ale myslím, že brzo zapomenu, o čem vlastně knížka byla.

11.10.2023

Jamie je prostě sympaťák a jeho kuchařky si ráda čtu. Vařit podle nich je ale poněkud problém. Jsou totiž hodně postaveny na ingrediencích, které jsou sehnatelné v běžných obchodech v Británii, ale ne v ČR. Proto jen tři hvězdičky. Možná ještě v Praze. A je to škoda, protože mít ten sortiment, co mají k dispozici Jamieho "soukmenovci", vařím jen podle něj a hvězdiček dám plný počet.

05.10.2023

Byla jsem trochu zklamaná. První díl se mi opravdu líbil. Do Turnusu jsem se pustila s chutí, že se dozvím počátek toho všeho. Ale pro mě to bylo nějak moc chaotické. Občas jsem se musela vrátit v textu, abych se ujistila, že jsem něco důležitého nepřeskočila. A stejně po dočtení úplně nevím, co se přesně tedy na počátku stalo. Postavy mě nezaujaly, možná až na Jimmiho.
Zkusím ještě poslední díl, ale spíš proto, aby se děj nějak uzavřel.

4 05.10.2023

Takové počteníčko, které nenadchne ani neurazí. Zajímavé je hlavně to, že jde o skutečné historické postavy a autorka vycházela z oficiálních pramenů, vydané korespondence atd.
Sestry Foxovy uměly vzít příležitost za pačesy, to se musí nechat. Našly tzv. díru na trhu. Ale se svým potenciálem neuměly zacházet a co dokázaly získat, vzápětí ztratily. Přišly vlastně o všechno. Rodinu, děti, zdraví.

1 22.09.2023

Po několika letech jsem se k jehňátkům vrátila prostřednictvím audioknihy. A znovu bych hodnotila plným počtem. Ačkoliv jsem četla celou trilogii a líbí se mi, přece jen jen filmové zpracování top. Prostě Anthony Hopkins je dokonalý Lecter a to jeho syčivé "Clariccceee" nahžene spolehlivě pokaždé husí kůži.

7 19.09.2023

Silo se mi líbilo, ačkoliv nejsem fanda postapo nebo dystopií. A proto jsem šla i do Písku. Čtení celkem hezky odsýpalo (to je u Písku celkem trefný výraz), dělení kapitol mi nevadilo. Ale ocenila bych více vysvětlení - třeba proč je svět pod pískem, kdo jsou Páni? Hodně otázek, méně odpovědí. A otevřený konec k tomu. No, zkusím ještě druhý díl a jestli se příběh uspokojivě neuzavře, budu otrávená.

5 18.09.2023

Dalo mi docela práci tuhle poměrně obsáhlou knížku přečíst. Než jsem si zvykla na nespisovný jazyk a hrubky, pár desítek stran to zabralo. Pak už odsýpalo lépe, ale ne hladce.
Standa je vychcánek první kategorie. Zajímají ho jen prachy a ženský. A je mu úplně jedno, jakým způsobem se ke svým požitkům dostane. Morálka nebo svědomí jsou pro něj neznámé pojmy. A i přesto si vlastně žije za komančů i po revoluci spokojeně, nečeká ho žádná pohroma nebo trest za to, co prováděl. Z toho jde mráz po zádech. Z toho, jak je to reálné.

6 13.09.2023

Nenávist byla přítomna vždy, před sto lety stejně jako dnes. A tak i příběh Morgiany a Jessie je nadčasový, ačkoliv pochází z roku 1929.
Morgiana se narodila jako ta ošklivá a zlá, Jessie jako hezká a hodná. Obě zůstávají ve svých škatulkách. Morgiana se nikdy nesnaží změnit sebe i tím i vnímaní světa k lepšímu, Jessie zas odmítá vidět zlo. Morgiana závidí a nenávidí, Jessie se obětuje a miluje.
A proto mě asi tak uchvacuje i filmová verze s Ivou Janžurová v dvojroli. Protože Jessie a Morgiana jsou dohromady vlastně jedna reálná bytost. Je to geniální.

7 12.09.2023

Hodně zajímavá knížka. Viděla jsem i film, ale myslím, že nedokázal pojmout všechno. Hepnarová byla zajisté psychicky nemocná a zároveň oběť. Nedostalo se jí pomoci, všechny kroky rodiny i okolí vedly spíše k tomu, že se její stav zhoršil. Přitom podle toho, jak uvažovala, byla inteligentní. Žádná tupá blbka. Těžko říct, jak by se její život vyvíjel, kdyby se narodila do milující rodiny a dostalo se jí správné péče.
Tím nechci nijak zlehčovat její čin, to byla chladně vykalkulovaná vražda.
Knížka se dobře čte, je přehledná, není nudná. Ale je to depka.

10 11.09.2023

Pro mě hůř čitelná kniha. Ačkoliv je hezky napsaná a není nesrozumitelná. Ale nesedl mi styl ani celková nálada příběhu. Těžko to popsat, ale působil na mě těžce a depresivně. Pořád jsem čekala, kdy se stane něco zlého. Válka, reformy, španělská chřipka. To všechno se přihodilo Moralesovým, ale stále to nebylo to zlo, které viselo ve vzduchu. Byla jsem ráda, když jsem se dopracovala k poslední stránce, ačkoliv vlastně žádný určitý závěr příběh nemá.

2 29.08.2023

Knihu jsem koupila ve slevě spíše do počtu a nejsem si jistá, že kdybych ji koupila za plnou cenu, tak zda bych nebyla zklamaná. Draculu od Brama Stokera mám několikrát přečteného a byla jsem tedy zvědavá na příběh samotného Brama a jeho spojení se šéfem všech upírů.
Základní body příběhu se opakují v Bramově Draculovi. Najdete spojitosti mezi Vambérym a Van Helsingem, Emily a Lucy/Mínou, Thornleym a doktorem Sewardem. Takže v podstatě čtete Draculu, ale daleko obsáhlejšího, čtivěji zpracovaného. Ale pořád zůstává pocit, že už jsem to prostě četla v jiné verzi.

2 14.08.2023

Kniha mě zklamala. Mám už roky v knihovně od autorky trilogii o Josefíně Bonaparte a moc ráda se k ní vracím. Ale příběh Louisy de La Valliére mě nenadchl. O milenkách Ludvíka XIV. mám načteno dost na to, abych byla z tohoto zpracování otrávená. Louise zde vystupuje jako tichá putička, která se neuměla ozvat a jen tiše trpěla. A ačkoliv nebyla tak výrazně expresivní osobnost jako její následnice Athénais, byla to žena jistě silná, lovkyně a věděla, co od života chce a může získat. Tím nechci říct, že by historické údaje a události neseděly. V tomto směru asi románu nelze nic vytknout.
Dost mi vadila některá slovní spojení, hlavně opakovaný výraz, že někdo "vystřel ruku". za to hvězdičku dolů.

1 11.08.2023

Nějakou dobu už mi šestá Aristokratka ležela v knihovně a nějak se mi do ní nechtělo. O prázdninách ale vyvstala potřeba něčeho lehkého. Marie je zase na Kostce a řeší, kterého ze svých nápadníků by si měla vybrat. Do toho se přimotává holandská reportérka se svou kameramankou. O vtipné situace není nouze, ale je to takové křečovité. Vtip za každou cenu. Velmi velmi velmi často se objevují přirovnání typu: Byla zmatená jako Goro před Tokiem, otrávená jako malajský šíp atd. Poměrně brzo mi to začalo lézt na nervy.
Přesto si Aristokratku nechám v knihovně, už jen proto, abych měla celou sérii. A třeba zas budu někdy potřebovat něco jednoduchého pro pobavení.

4 05.07.2023

Možná půjdu proti proudu, ale tohle bylo na mě prostě moc. Až moc sprostoty, hnusu, lidské špíny. Taky jsem se občas ztrácela v časových liniích a musela jsem se dívat, ve kterém roce jsem byla předtím a kde teď. Ke konci už jsem spíš přelétala očima řádky, jen abych to už dočetla. Zakomponování skutečných osob je osvěžujcí nápad, pobavil.
Dvě hvězdy dávám ze svého subjektivního pocitu z příběhu spíš než jako výraz ohodnocení kvality autorů či knihy. Ale prostě chválit nemůžu.

21.06.2023