Lavr
komentáře u knih

Leporelo s auty, kniha mého dětství. Neuvěřitelné, že to tady je. Díky


Panteistický blábol milovnice jednoho vegetariána a abstinenta z Reichu.

Bastl a Smolík - okej, zbytek ztráta času.


Tohle je trochu smutný čtení. Největším vlastenectvím by byla restaurace technických oborů společně s digitálními nástroji, výchova ke spolupráci (méně ke konkurenci) a sláva učebním oborům zejména těm technickým, řádný návrat matematiky a exaktních disciplín do filozofie atd. Nic takového se tam člověk nedozví, kromě toho, že edice "Zleva a Zprava" trpí již poněkolikáté překlepy a mizernou korekturou.


Tady se ukazuje, že být expertem na MZV a politiku nutné neznamená rozumět filozofii a historii.


Jsem rád, že p. Nešpor se do této práce pustil a vytvořil ucelený materiál o činnosti CČSH vč. jeho předchozí knihy, která zde na databázi není a tou je Encyklopedie CČSH. Díky


Tato kniha je mi ze všech kulturně kritických příspěvků nejbližší. Jedno, které se dělí na dva principy, které se nezávisle na člověku přibližně po 500 letech střídají ve vnějším vyjádření (prostřednictvím člověka) vystihuje skutečnost velice správně. Nemluvě o jeho oprávněném skepticismu vůči Sovětskému a US materialismu.


FED byl vícevrstevnatý člověk. Upřít mu starost o bezprizorní děti, de facto etablování sovětské sociální pedagogiky a neuvěřitelnou pracovitost v kontrastu krutostí občanské války a vedení první speciální složky svého druhu proti nepřátelům mladého státu by bylo nefér. Autorka se s tím poprala na dnešní poměry vcelku obstojně, nemluvě o tom, že byl zřejmě do konce života opravdu věřící křesťan.


Guénon tříká, že to nemůže dopadnout jinak než dobře. To je jisté a vidím to stejně.


Když se procházím jarním krajem Moravského Švýcarska s touto knihou v ruce... Je to nádherné.


Autor prostě nemá Schmitta rád a uvěřil lidské vlastnosti, která touží po rovnováze, nedominanci a toleranci. Ale takto svět nefungoval, nefunguje a ani fungovat nebude. To, co chtěl Popper, byla skutečná utopie. Autor nedokáže uniknout z liberálního schematismu a vidět věci sub specie aeterninatis, protože pro něj je liberalismus nejlepší špatná vláda. Tak dobrou chuť. Schmitt jen vlastně celkem tajemně říká, že césaristická demokracie (ne, není to protimluv) je nejlepší správa věcí veřejných, ale jen v případě, že César je vybaven určitými schopnostmi nazírat širší skutečnost, která se autora nijak netýká. Pro autora tohoto komplexního hejtu je metafyzika spekulace.


Pro politologa (liberálního demokrata) nebo marxistu je to pobuřující čtení. Pro člověka, který stát nechápe jen jako abstraktní a neživou kategorii, ale jako formu par excellence, je to osvěžující čtení, které je zcela nad úrovní nějakého přiblblého pravo-levého dělení.


Jsou dvě možnosti a všechny analýzy nebo rozbory jsou k ničemu. Buď slyšíte, nebo patříte tam. Jo a i ten humor není pro druhořadý blbce :-).


No, těch textů, kdy si každý musel "říct" to svoje je opravdu hodně, ale vychází z toho vlastně dvě možnosti, buď přijmeme a oživíme metafyzickou intepretaci LP a shodneme se na minimalistické a transcendentní formě LP, která by mohla být atraktivní i pro jiné kulturní okruhy, nebo se na to celá lidská práva vykašleme, protože jsou reálně nejvíce porušovanou a rovněž nevymahatelnou fikcí.


Odpad z hlav patologických myslí. Výmysly, urážky a fantazie. Eintopf hodný blba.

Po revoluci téměř zmizela národně socialistická strana. Tohle je její Renaissance na intelektuální úrovni. Ještě zbývá tedy ta praktická politika.
