Leído komentáře u knih
Už zase se jí to povedlo. Rozbila mě na atomy a zase slepila. Vždycky jsem s lidmi s tímto problémem soucítila. Ale teprve teď mám pocit, jako by ho měla moje nejlepší kamarádka a já to prožívala zblízka spolu s ní. Velmi silně. Dostala jsem injekci s dvojitou dávkou empatie. Obvykle nemám v knihách ráda sobecké ženy, které si neváží úžasných mužů. Ale s Quinn jsem dokázala soucítit. Asi za to může ta injekce...
Knížka obsahuje spoustu životních mouder, se kterými nelze nesouhlasit. O tom, že manželství prochází fázemi různých kategorií a někdy má člověk pocit, že dál už není nic. Ale pokud člověk zbaběle neuteče, souhlasím s tím, že další fáze může být ještě lepší než ta úplně počáteční. Dala bych tuto knihu jako povinnou pro všechny zasnoubené páry, aby od manželství nečekali pohádku. Tu pohádku je třeba si nejdřív vybojovat a zasloužit. A taky je k tomu potřeba ta spřízněná duše.
Knížka se skvěle četla, užila jsem si každou stránku. Pozitiva netřeba rozepisovat. Autorku a její styl psaní už známe z její předchozí série. Na pět hvězdiček to ale za mě není, občas mě tam nějaké drobnosti štvaly.
SPOILER: Je zcela normální a pochopitelné, že muž středního věku, který už má dvě odrostlé děti, nechce další. Tahle situace byla vyřešena dost naivně. Autorka přiřkla Bree zajímavé vzdělání a povolání, ale věnovala se mu i v Londýně? Nebo pro ni její kariéra nebyla důležitá? Stejně tak jsme se nedozvěděli nic o práci soudce. Škoda, že Julian ve svých kapitolách řešil pořád jen sex, já bych se o jeho práci ráda dozvěděla něco víc, klidně i na úkor množství sexuálních scén. Bree mi někdy přišla až moc pubertální, nespíš kvůli častému hihňání se, což ten age gap prohlubovalo, někdy až nepříjemně. To už mi někdy přišla dospělejší Willow. Opravdu potřebuje 16 letá dívka chůvu? Tráví všechen čas s o polovinu mladším bratrem, domácím mazlíčkem, chodí na pokyn spát a když nemá hlídání, musí k babičce? A pak samozřejmě typická klišé jako obří penis, několikahodinová sexuální výdrž, nikdy neutichající apetit, nepřetržitá erekce a pak ty břišáky! Jak se k nim dostal, nebo jak si je udržuje ve svém věku někdo se sedavým zaměstnáním, kdo nejenže vrcholově nesportuje ale ani nechodí do fitka? Nic ve zlém, nikdo nechceme číst o pupkáči, jen teda nechápu, proč ty břišáky nemám taky?
Svět, který vytváří L.J. Shen je trochu ujetý, plný záporných hrdinů. Název Mizera se dá použít takřka pro každou její knihu a to je to ještě velmi mírně řečeno. Někdy zachází tak daleko, že mi přijde naprosto nereálné toho chlapa polidštit. Často je jeho chování tak drsné, že už si říkám, že se autorka pohybuje hodně na hranici toho, aby měl ten člověk ještě sympatie čtenářky. Přesto v další knížce zajde ještě dál. Mizera toho je příkladem. A já to žeru.
Navíc tady byla bezcitnost Cilliana až humorná a ty kontrasty charakterů a jednání postav z knížky vytvořily příjemně čtivou záležitost. Cillian možná emoce necítil, za to já jich během čtení cítila spoustu.
Máme tu další sérii o bratrech. Tak třeba ta o Milesovic bratrech nastavila laťku hodně vysoko a je opravdu těžké být v tomto typu literatury originální. Zatím to vypadá, že to autorka vzala za dobrý konec, knížka je čtivá od začátku do konce. Jen závěrečné drama mi přišlo trochu na sílu. To, jak se Ethan po zjištění pravdy zachoval, nekorespondovalo s jeho předchozím chováním. Jako celek příjemná oddechovka.
Další úžasná kniha, která se čte sama. Postavy jsou skvěle vykresleny. L.J.Shen umí zlé hochy napravovat, aniž by to působilo křečovitě. Sparrow je popsána jako tuctová holka, ale asi právě proto mi přišla nejmíň tuctová ze všech hrdinek, které jsem poslední dobou četla. Hodnotím 4,5* protože jsem necítila wow efekt jako u jiných knih této autorky, ale možná to je tím, že letošní rok (alespoň u mě) byl na tento typ knih bohatý. A některé z nich, jako např. Konflikt nebo Sladká nevědomost patří mezi topky. Konkurence roste a to je moc dobře.
Výjimečně mě nadchne v tomto žánru kniha, která má podprůměrné hodnocení. O něco častěji mě zklame kniha, která má nadprůměrné hodnocení. Je to normální. Každý si v knihách hledáme to svoje. A každý autor se musí smířit s tím, že se nikdy nezavděčí všem. Takže otázka zní: jak to Michaela Brnková dělá? :) Souhlasím prakticky se všemi komentáři.
Kniha mě dostala do kolen v okamžiku, kde se Nero nastěhoval k Lise do bytu. Jejich krátké soužití, to byla jízda a od té chvíle jsem se nemohla od knihy odtrhnout a těšila se na každou další interakci těch dvou. Víc bych nepotřebovala, přesto jsem toho dostala v knize mnohem víc včetně konce, za který tleskám ve stoje. Autorka má už očividně hodně načteno a tradiční epilogy ji nebaví. Stejně jako mě.
Kdybych měla najít něco negativního, tak mě mrzelo, že Emma byla ke konci jako postava odstavena na vedlejší kolej. Jakoby přestala pasovat do příběhu. Podle mě měla patřit jednoznačně a neoddělitelně k Elise.
Přesně si pamatuju, kdy a kterou knihou jsem podlehla mafiánskému prostředí. Od té doby jsem podobné knihy začala aktivně vyhledávat, ale většinou jsem zažívala trpké zklamání. Vybalancovat dobro a zlo není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Tento rok se mi dařilo. První Vánoce jsem měla, když jsem objevila autorku Danielle Lori, druhé Vánoce jsem měla po přečtení této knihy a třetí, když jsem zjistila, že Michaela Brnková vydala dalších pět knih. No není ten život krásný?
Jsem nadšená. A to je to "jen" romantická knížka.
V komentářích jsem si všimla srovnávání této knihy s Hlavou plnou lásky a že někomu se líbila víc jedna a někomu druhá. Já se upřímně nedokážu rozhodnout. Dostaly mě obě. Jsou si hodně podobné: vědeckým prostředím, energií, lehkým humorem i vlastně postavami, kde ženy jsou mírně potrhlé (ale tak nějak roztomile), ale zároveň inteligentní a skromné, muži jsou zádumčiví geniální morousové, z nich se vyklube chlap snů. No a přesto jsou každá knížka jiná, mají to "svoje" a já si čtení opravdu užila.
Tohle je přesně ten důvod, proč miluju čtení. Když narazím na knížku, která mi udělá dobře v průběhu čtení i po jejím dočtení. Skvěle to popsala adela.hol, netřeba to opakovat. Souhlasím do puntíku.
Takových příběhů je opravdu hodně a mně osobně nevadí je číst pořád dokola, pokud jsou dobře napsané. Po předchozí emočně náročné knize jsem potřebovala něco lehčího a oddechového, a kniha splnila všechna má očekávání. Ben byl slaďouš a i když mám většinou raději ty drsnější typy, byla příjemná změna, že měl od začátku jasno.
Podle komentářů jsem čekala, že to bude skvělé. A bylo to skvělé.
Na rozdíl od jiných knih o "zakázané" touze/lásce, které jsou často postavené na chatrných základech (zákaz vztahů na pracovišti, nevlastní sourozenci, mladší sestra kamaráda, rozdílné poměry) tady měli oba opravdový důvod držet se zpátky. A taky díky tomu nás autorka dokázala držet v napětí pěkně dlouho. Jordan a Pike byli velmi sympatické postavy a chovali se adekvátně jejich věku. Pike úplně a Jordan byla na svůj věk vyzrálejší, ale to není nic výjimečného. Zvlášť pokud dětství není ideální. Myslím, že je to nejlepší kniha s generačním rozdílem ve vztahu, co jsem četla.
Příjemná romantická oddechovka, která se dobře četla. Už při čtení anotace jsem si vzpomněla na jinou knihu autorky Milovaný nevlastní bratr, kde máme úplně stejný model. Osudová zamilovanost v mládí, nucené odloučení a pak se ON vrací domů. U bratra to bylo kvůli pohřbu otce, tady je to kvůli nemoci otce. No a odteď už to bylo jako přes kopírák: pocity obou při znovushledání, postava Peige, i ten způsob, jak to bylo s Peige vyřešeno. Tohle vykrádání vlastní knihy mě trochu zklamalo. Myslím, že kdybych Milovaného nevlastního bratra nečetla, hodnotila bych o hvězdičku víc. Když ale obě zmíněné knihy porovnám, tak bratr se mi líbil víc a to kvůli postavám i uvěřitelnější osudovosti jejich vztahu. Tady mi přišlo skoro až nereálné, že by jedna letní láska přetrvala takovým způsobem deset let odloučení. Přesto příjemné počtení, hodnotím 3,5*
První část pro mě byla zajímavější, protože Chance měl tajemství a tím byl zajímavý. V druhé části ale už žádné tajemství nepřetrvávalo a kniha se stala velmi předvídatelnou. A to, jak se Chance choval bylo tak nereálné, že až zas o takhle dokonalém a úžasném muži nesníme, ne??? Co když teď nějaká bude takového v životě očekávat? Nebo nedej bůh bude podobné chování očekávat od toho (chudáka) svého doma?
Pro mě jsou příběhy, kdy dokonalá potká dokonalého a žili šťastně až do smrti, nezáživné, ale tato se mi četla docela dobře. I mě koza bavila, i když jsem si musela pořád představovat, jak takový dům musí smrdět a jak to řešili s venčením? Přecejen koza není pes...
Pokud máte chuť na pohádkový příběh pro velké holky, doporučuji.
Podobnost s jinými knihami se tu nedá upřít. Hlavně ten začátek, to byl převyprávěný Božský bastard, akorát že Adam nebyl božský. A musím říct, že ani Míša mi ze začátku nesedla. Ona ho opravdu nenáviděla a přesto se mu dala tak snadno. Další fáze knihy už mi přišly uvěřitelnější. S prověřenými autorkami erotické literatury bych nesrovnovála, ale i tak to byla příjemná četba a na prvotinu hodně dobré.
Po knížce jsem šáhla, když jsem byla nemocná, cítila se pod psa a potřebovala jsem zvednout náladu. A přesně to se stalo. Mám takové oddechovky jednou za čas ráda a tahle byla hodně povedená. Bavila jsem se od začátku do konce.
Krásné počtení! První díl jsem četla už před časem a pamatuju si, že se mi líbil. Tento díl se mi líbil ještě o chlup víc a to hlavně díky hate to love lince, která není v anotaci zmíněná a mě moc potěšila. Původ a vyústění toho hatu mi připomíná knížku Drahý nepřítel.
Po přečtení druhé knížky autorky můžu říct, že mi její styl psaní sedí. I přesto, že konec na mě byl dost sladký a dokonalý, byla knížka vyvážená, lehce humorná a velmi čtivá. Oceňuji, že při výběru "povolání" pro hlavní hrdiny je autorka originální.
Krásný příběh z vysokoškolského prostředí. Čtivé, milé, postavy sympatické. Téma milostného trojúhelniku je pro čtenáře vždycky trochu ošemetné. Tady to autorka vyřešila tím, že ze současné přítelkyně udělala jednoznačnou záporku. Trochu mi vadilo, jak rychle Hartley přeskočil z jedné postele do druhé. Zasloužil si trochu potrápit. Ale oběma jsem to přála. Oceňuji, že jsme se obešli bez zbytečného dramatu ke konci.
Autorka nám vzkazuje, že si ji nemáme škatulkovat a přichází s odlišným žánrem, který ale vykazuje jasné známky jejího rukopisu a to hlavně v přívětivém humoru a charakterech postav, které si nelze nezamilovat. Celý tento fantasy svět je dokonale promyšlený, kniha je napínavá a nepředvídatelná (kromě romantické linky samozřejmě). Vlkodlačích fantasy jsem přečetla jen několik, tak možná nemůžu tolik srovnávat, tato mi však přijde úžasná. Nemám co vytknout. A těším se na další knihy autorky, ať už svoje úžasné postavy zasadí do jakéhokoli prostředí.
Milá romantika, která mi sedla do nálady. Po všech těch drsnějších příbězích a drsnějších hrdinech jsem potřebovala něco klidnějšího. Hlavní postavy mi sedly a bylo zde i spoustu zajímavých a zábavných vedlejších postav. Čtení jsem si užila.
Zase jednou knížka, kterou jsem nějaký čas odkládala a do ruky vzala hlavně kvůli čtenářské výzvě. A zase jednou taková knížka, která mi vzala dech. Nemám absolutně co vytknout, příběh plynul pomalu, citlivě, reálně a já se vůbec nedokázala odtrhnout. Obě hlavní postavy byly úžasné, krásně vykreslené, tak nějak skutečné se všemi svými strachy a touhami. Strašně jsem jim to přála. Oceňuji, když knížka není jen o pocitech a vztazích, ale když vykresluje věrohodně i prostředí. Tady to byla odbornost fyzioterapie, která byla to "něco navíc" co nám kniha dala a díky čemu byla originální a uvěřitelná. Také oceňuji, že hlavní tajemství nebylo černobílé. Že Abbin táta nebyl úplný záporák nebo naopak, že se na konci nezměnil mávnutím kouzelného proutku a že i její máma měla nějaký vývoj. Nejsem úplně fanoušek německých autorek, ale tohle byla skvělá práce. Těším se na příběh Jane a doufám, že přibydou další knížky autorky.
Miluju cestování letadlem a jako každý občas přemýšlím nad různými souvislostmi, které s tímto pro mě technologickým zázrakem souvisí. A dozvěděla jsem se stovky zajímavých informací nejen o letadlech a létání, ale i o leteckém businessu, a taky o naprosto všedních věcech ze života pilotů a stevardů. Kniha je psaná formou rozhovoru, takže jsem plánovala, že ji budu číst delší dobu. Když budu mít náladu, dám si pár otázek a odpovědí, načerpám pár informací a zase ji odložím. Ale bylo skoro nemožné ji odložit. Což jsem mohla odvodit už z procentuálního hodnocení knihy. Po dočtení jsem zjistila, že je nezbytné si na můj wish list přidat položku: proletět se někdy v životě v A380.
Námět nebyl moc originální. O podobné sexuální dohodě, za kterou byla smutná minulost a strach jsem už četla a možná víc než jednou. Jenže Colleen... tomu dává úplně jinou šťávu. Ta ty emoce do čtenáře dostane. A k tomu ten lehce poetický styl psaní. Opět skvělý čtenářský zážitek.