leleia
komentáře u knih

Znáte ten pocit... Chodíte okolo nějaké pizzerie, jídlo voní až ven a vám se sbíhají sliny. Jenže nemáte čas, tak chodíte okolo a máte na tu pizzu strašnou chuť. Konečně si ve svém natřískaném programu najdete chvilku, zajdete do pizzerie a tu vysněnou pizzu si dáte. Vypadá dobře, voní dobře, ale prostě nesplní vaše očekávání. Takové jsou moje pocity ze Strašidelného Brna. Některé příběhy kopírují ty nejohranější duchařské povídky, jiné prostě nikam nevedou, jiné si vysloužily prostou "meh" reakci. Nejděsivější je opravdu povídka o rozkopaném nádraží.
Brno mám ráda, i přes všechny výhrady to nebyla špatná kniha. Prostě jsem zvyklá na strašidelnější strašidelné příběhy :)


Pohádky mého dětství. Po letech se mi do ruky dostala tato stará kniha po babičce. Potrhaná, pocintaná, pomalovaná desítkou dětí z různých generací. Pořád voní stejně jako kdysi. Nádherně nostalgické čtení.


Stejně jako ostatní komentující jsem z knihy nadšená! Roztomilé ilustrace, hravé básničky, vtip.
A stejně jako ostatní přidávám svého oblíbence:
Kdyby mohly, žížaly
jablíčka by chroupaly,
jenomže chrup nemají,
tak ze žalu křížaly
žížaly jen žužlají.
A když zuby oželí,
mají život žouželí.


I když tato kniha patří k žánru, ve kterém si moc nelibuji, nemohla jsem ji odložit.


Knížku jsem si ze zvědavosti půjčila v knihovně, ale po přečtení jsem rozhodnutá si ji koupit. Většinu perliček jsem znala, tak jako jiní jsem nad jinými nevěřícně kroutila hlavou. Líbí se mi, že autorky zvolily takovou úpravu, která umožňuje vpisování poznámek i odpovědí. Diktáty už byly jen třešničkou na dortu.


Druhý díl mi přijde stejně silný jako ten první, kniha se čte jedním dechem. Líbí se mi komplikované vztahy mezi postavami, akční scény i autorčin humor. Zážitek mi lehce kazí jedna maličkost - český překlad. Chápu, že přeložit knížku není nic lehkého. Chápu, že i překladatelé mají svá oblíbená slova a často používané výrazy. Ale opravdu by nebylo možné nahradit pár "chlapců" třeba "klukem"? Proboha proč se Magnus Bane změnil na Krasomila Pohromu? Toto není Harry Potter, kde podobná jména krásně zapadala do příběhu a podivínského magického světa. Tady působí Krasomil jako pěst na oko!
Právě jsem zjistila, že Krasomil je pohromou pouze v prvním vydání série. Jdu se podívat po tom druhém. Magnus zní o tolik lépe...


Filozofie mě nikdy nebavila, trochu jsem doufala, že ve mně tato kniha vykřeše aspoň prťavý zájem o věc. Bohužel, od poloviny jsem se modlila, abych to už konečně měla za sebou. Gaarder spoustu myšlenek ve svých knihách recykluje (život jako loterie, úvahy o vesmíru, úvahy o smrti), Sofie byla neskonale otravná, z některých pasážích odkapávala arogance. Další čtení (ke kterému je čtenář v knize nepřímo vybízen) se opravdu konat nebude.


Myslím si, že by tato kniha měla být zařazena do povinné četby. Málokdo si dokáže pojmy autismus nebo Aspergerův syndrom spojit s nějakými konkrétními projevy. Sama s autismem žádné zkušenosti nemám, takže nedokážu posoudit, jak výstižně ho autorka popsala. Každopádně to byla velmi poučná četba, kterou budu aktivně doporučovat.


Milé básničky, které voní spadaným listím, krásné ilustrace :)


Neurazilo, nepotěšilo... Autorčiny dospělácké knihy miluji, myslím, že by u nich měla zůstat. Stráša měl krásné ilustrace, skvělý nápad, ale vlastně skoro žádný děj. Také jsem čekala, že ta jeho strašpytlovatost bude hrát větší roli. Myslím, že za pár měsíců nebudu vědět, o čem kniha byla.


Po přečtení mohu říci: nemiluji svůj život, nemiluji autorku a rozhodně nemiluji tuto knihu. Některé části ve mně nezanechaly vůbec nic, jiné "co jsem to sakra právě četla?! " pocit. Asi nejsem na té správné části své duchovní cesty...


Kniha mi velmi připomínala Království stínu od B. Erskine, což je kniha, kterou mám velmi ráda (a často se k ní vracím). Příběh Kate i Isabel byl poutavý, prolínání přítomnosti a minulosti napsáno velmi pěkně, postavy napsané uvěřitelně (celá slavná rodina Vavasourů mi lezla solidně na nervy). Tu jednu hvězdičku strhávám za předvídatelnost :)


Kniha se mi opravdu líbila. Nepociťovala jsem, že by byla nějaká rozvláčná nebo zbytečně zdlouhavá, její délka mi pomohla poznat postavy, pochopit je (díky čemuž byl konec o to smutnější). Výtahy z deníku na začátku kapitol mi přišly jako zajímavé zpestření. Jediná věc, nad kterou jsem se pozastavila, byla autorova fixace na popisy Liannina oblečení (a některé ty sexy scény mi přišly lehce rozpačité), ale i tak si Náměsíčná zaslouží plný počet bodů :)


Touto knihou jsem se rozhodla začít svůj každoroční knižní maraton. Kdybych si nepředsevzala, že každou z přečtených knih okomentuji, ani bych tento komentář nepsala...
Předem se omlouvám všem fanouškům Hříchu, ale ta vysoká hodnocení opravdu nechápu. Příběh je hloupoučký a z velké části předvídatelný. Chápu, že to ke knihám tohoto žánru patří, ale přece... Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka snažila zakomponovat všechna klišé, na která si vzpomněla. Postavy byly nevýrazné (a ty zajímavější nebyly nijak rozvinuty), jazyk taky nic moc, autorka si oblíbí slovo, použije je dvacetkrát na třech stránkách, ale pak už nikdy, občas chybí uvozovky u přímé řeči.
Dvě hvězdičky za ukrácení dlouhého odpoledne, ale opravdu jsem četla lepší historické romance.


Jiráskovi jsem se vždy poctivě vyhýbala. Známí a rodina mě přesvědčili, že je to těžké, nudné, nezáživné a nesrozumitelné čtení. Když jsem F. L. Věka viděla na seznamu povinné četby, hořce jsem zaplakala. V očekávání převelikého utrpení jsem si vzala knihu na cestu autobusem, a byla mile překvapená. Vůbec jsem se nestihla začít nudit. Postavy mi přirostly k srdci, příběh je úžasný, a jako bonus jsem objevila seriálové zpracování.
Rozhodně si zkusím přečíst další knihy od Jiráska, už se nenechám odradit.


Sice nejsem dospívající mládež, ale kniha se mi líbila. Nebyla nijak náročná, děj byl příjemně předvídatelný a postavy snesitelné. Nenašla jsem žádné extrémní hlouposti, které mě u tohoto druhu literatury obvykle tak rozčilují. Prostě příjemná oddychová jednohubka.


Jedno musím autorce nechat, předčila moje očekávání. Takovou blbost jsem vážně ještě nečetla. Trochu to připomínalo některé články z bravíčka :D sexy scèny jak vystřižené z tenkrát poprvé :D

Čapka vůbec nemám ráda. Vadí mi jeho styl a četba jeho knih je pro mě utrpením, ale i přesto mě tato kniha uchvátila. Přečetla jsem ji na jeden zátah, pak ještě jednou a možná si to střihnu po třetí. Nemám co vytknout.


Thriller není můj oblíbený žánr, ani už si nepamatuji, jak se tato kniha octla na mém seznamu knih k přečtení. Nicméně byla tam, tak jsem si ji půjčila.
Začátek se hrozně vleče, nějakého napětí se člověk dočká až v poslední třetině. Kniha zvládla být nějakým způsobem hrozně předvídatelná a překvapivá zároveň. Postavy byly takové nijaké.
Nechci hodnotit negativně jen proto, že toto není má obvyklá četba, proto zlatý střed a 3*


Jedna má kamarádka mě neustále nutila, abych si Město z kostí přečetla. Úspěšně jsem se tomu až do teď vyhýbala - film na mě dojem neudělal a z toho přihlouplého seriálového zpracování jsem viděla jen první díl. Nakonec jsem si řekla: proč ne? Byla jsem příjemně překvapena. Není to žádná top geniální fantasy, ale rozhodně stojí za přečtení. Příjemné ukrácení dlouhého zimního odpoledne.
