leleia komentáře u knih
Hnus, bída a utrpení. Knihy této "autorky" už opravdu čtu jen z morbidní zvědavosti. Takové plýtvání papírem! Ta žena prostě nemá talent, už se jenom veze na pochybném úspěchu své slavné fanfikce na Stmívání...
Zcela neoriginálně srovnávám tuto prózu s Babičkou. Vzpomínám si na hororové chvíle na ZŠ a SŠ, kdy jsme byli nuceni Babičku číst. Jasně, chápu, že Babička je národní poklad, ale pro děti se úplně nehodí. Určitě je lepší studenty s Němcovou seznámit prostřednictvím próz jako je V zámku a podzámčí. Příběh je kratší a rozhodně zajímavější.
Tuto knihu jsem si přečetla na doporučení. Nečekala jsem nic světoborného a taky to nic světoborného nebylo. Ale to vůbec nevadí! Svůj účel nenáročné pohádky na dobrou noc kniha splnila a další tlustá popelka našla svého prince.
Krásný návrat do dětských let. Už jako malá jsem se k ní pravidelně vracela a teď jako dospělá jsem si ji vychutnala zas. Krásné ilustrace, milý příběh.
Paralela mezi hudráním na "ďábelské knihy" a hudráním na "ty vaše internety a ty vaše hry" je až neskutečná.
Kniha mi velmi připomínala Království stínu od B. Erskine, což je kniha, kterou mám velmi ráda (a často se k ní vracím). Příběh Kate i Isabel byl poutavý, prolínání přítomnosti a minulosti napsáno velmi pěkně, postavy napsané uvěřitelně (celá slavná rodina Vavasourů mi lezla solidně na nervy). Tu jednu hvězdičku strhávám za předvídatelnost :)
Kdybych byla patnáctiletý kluk, asi by moje hodnocení vypadalo jinak. Bohužel náctiletý kluk nejsem... Celá kniha mi přišla tak nějak nedomyšlená, postavy jednaly nelogicky, strašně vysoké iq vlkodlačí čtveřice jsem v příběhu nějak neviděla, závěr knihy byl tak nějak neuspokojivý.
Ještě poznámku k scénám z detenčáku... wtf? Jako ze začátku jsou docela nechutné, člověk je patřičně zneklidněn a pobouřen, ale po nějakém čase už si na to zvyknete a je to vlastně nuda. Potřebou trumfnout hrůzy z předchozího deníkového záznamu mi tyto scény připomínaly některé dost špatné fanfikce a amatérské povídky z netu (potřebuji, aby moje postavy trpěly, ale už nevím, co jim udělat... už je zmlátili, znásilnili a bůhví co ještě, ale potřebuji ještě něco, aby bylo vidět, že se k nim všichni chovali fakt hnusně).
Popravdě během čtení jsem si dala asi na měsíc pauzu a vůbec mě to nelákalo zpátky. Ale abych nebyla pořád tak negativní: když se začtete, jde to docela rychle...
Kniha se mi opravdu líbila. Nepociťovala jsem, že by byla nějaká rozvláčná nebo zbytečně zdlouhavá, její délka mi pomohla poznat postavy, pochopit je (díky čemuž byl konec o to smutnější). Výtahy z deníku na začátku kapitol mi přišly jako zajímavé zpestření. Jediná věc, nad kterou jsem se pozastavila, byla autorova fixace na popisy Liannina oblečení (a některé ty sexy scény mi přišly lehce rozpačité), ale i tak si Náměsíčná zaslouží plný počet bodů :)
Popravdě už jsem dlouho nečetla knihu která by mě takto naštvala... Celou sérii jsem zvládla za tři dny, byla napínavá, příběh super, postavy, které si člověk zamiluje, všechno to graduje a najednou BUM! absolutně odfláknutý konec, který se dá srovnat s nenáviděným: byl to jen sen...
Spousta věcí zůstala nedořečená a nedořešená, postavy se chovají úplně jinak a ty zatracené safíry byly jen pohodlná Deus ex machina!
Skoro se mi zdá, že autorku tlačil termín nebo jí prostě docházela šťáva, proto něco spleskala a voilà závěr.
Na goodreads jsem se dočetla, že má v příštím roce vyjít čtvrtý díl, který se bude soustředit na Palcáta a události za vlády Elissy. Popravdě si nejsem jistá, jestli mě to ještě zajímá. Záležitost s "všichni žili šťastně až do smrti (až na hlavní hrdinku, která vše ztratila, ale možná vlastně ne, protože hluboké řeči a morální ponaučení)" mě od četby dalších děl této autorky lehce odrazuje.
Takový potenciál! Odcházím si poplakat...
Touto knihou jsem se rozhodla začít svůj každoroční knižní maraton. Kdybych si nepředsevzala, že každou z přečtených knih okomentuji, ani bych tento komentář nepsala...
Předem se omlouvám všem fanouškům Hříchu, ale ta vysoká hodnocení opravdu nechápu. Příběh je hloupoučký a z velké části předvídatelný. Chápu, že to ke knihám tohoto žánru patří, ale přece... Chvílemi jsem měla pocit, že se autorka snažila zakomponovat všechna klišé, na která si vzpomněla. Postavy byly nevýrazné (a ty zajímavější nebyly nijak rozvinuty), jazyk taky nic moc, autorka si oblíbí slovo, použije je dvacetkrát na třech stránkách, ale pak už nikdy, občas chybí uvozovky u přímé řeči.
Dvě hvězdičky za ukrácení dlouhého odpoledne, ale opravdu jsem četla lepší historické romance.
Celou dobu jsem měla pocit, že jsem někde vytrousila 150 stránek. Všechno to bylo nějaké rychlé, neustálé opakování toho, jak se milují, začalo být po čase otravné, ani jedna z postav mi k srdci nepřirostla...
Nápad super, kniha to mohla být opravdu dobrá, ale chtělo to trochu víc práce.
Geniální! 37 divných (čti: postmoderních) povídek, které jsou dlouhé tak akorát na cestu šalinou. Člověka pak už nepřekvapí nic... ani mlha, ve které bloudí roky, ani mluvící myši, ani výtah se svatou stařenkou cestující na Věčnost. Pozor, možná za dalším rohem čeká něco zvláštního i na vás...
I když tato kniha patří k žánru, ve kterém si moc nelibuji, nemohla jsem ji odložit.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Nesympatická protagonistka, nijak výrazně zajímavý děj, absence sloves a přemnožené infinitivy vůbec nepomohly. Marta byla moje první kniha od této autorky a popravdě, po této zkušenosti si nejsem úplně jistá, jestli chci tvorbu Petry Soukupové zkoumat nějak důkladněji.
A přitom to vypadalo tak nadějně...
Úžasně originální po grafické stránce, napínavý příběh. Kniha se četla skoro sama, jen mohla být o něco delší. Měla jsem pocit, že by neškodilo nějakých dalších padesát stránek na lepší seznámení s postavami.
Když jsem našla Koralinu v knihovně (v oddělení pro děti!), věděla jsem, že si ji musím přečíst. Kdysi dávno jsem viděla film, docela se mi líbil, takže nebylo o čem přemýšlet. Čekala jsem pohádku... to jsem byla úplně vedle. Během čtení této "pohádky" jsem se bála víc než u většiny hororů, které jsem četla (a že jsem jich četla docela dost). Přelouskala jsem ji jedním dechem.
Rozhodně doporučuji všem milovníků čtení, ze kterého mrazí v zádech.
Začátek byl vážně super. Deníková forma, drogové úlety, divné satanistické čuňárny, odkazy na Shakespeara a další klasiky, to všechno mě přilepilo ke stránkám a odmítlo pustit. Bohužel, v poslední třetině knihy to šlo všechno do kytek. Těch sto stránek bych úplně vypustila, zabily veškeré nadšení, které začátek vyvolal.
Jiráskovi jsem se vždy poctivě vyhýbala. Známí a rodina mě přesvědčili, že je to těžké, nudné, nezáživné a nesrozumitelné čtení. Když jsem F. L. Věka viděla na seznamu povinné četby, hořce jsem zaplakala. V očekávání převelikého utrpení jsem si vzala knihu na cestu autobusem, a byla mile překvapená. Vůbec jsem se nestihla začít nudit. Postavy mi přirostly k srdci, příběh je úžasný, a jako bonus jsem objevila seriálové zpracování.
Rozhodně si zkusím přečíst další knihy od Jiráska, už se nenechám odradit.
Tak trochu jsem čekala další přiblblou ya romanťárnu se všemi stereotypy, které nesnáším. Naštěstí jsem byla úplně vedle.
Prolínání časů, super postavy, dobře napsaný příběh. Musím si sehnat další díl :)