Lena79 komentáře u knih
Tato kniha byla pro mě boj. Ne, že bych měla s tématem holocaustu problém, ale nějak mi to vázlo. Více mě bavila dějová linka s Chanou. Byla rozhodně zajímavější.
Poutavé a hrůzné svědectví o táborových hrůzách z úst několika žen. Ke konci knihy jsem už ale byla přehlcena stále opakujícími se událostmi. Přesto musím s pokorou smeknout pomyslný klobouk před bývalými vězeňkyněmi, protože dokázaly o tom všem ještě mluvit. Autorce dávám palec nahoru za neskutečnou práci s hledáním podkladů ke knize.
Bohužel mi nezbývá nic jiného, než přiznat, že jsem se moc nebavila. Příběh mi přišel napsaný jakoby v jedné lajně. Žádné závratné události se nekonaly, jako bych četla paměti po třicetiletém manželství. Škoda.
Četla jsem v dětském věku. Pamatuji se, že mě kniha moc bavila.
Kniha se mi líbila. Příběh je o něco jiný, než jsou podobné tohoto žánru. Příjemný odpočinek.
Příběh mapující smýšlení žen na pozadí Trojské války.
Co prožívaly, co cítily? Mohly se vzepřít vůli svých otců?
V knize je zmíněno mnoho postav z řecké mytologie.
Nevím proč, ale oproti "Tatérovi" mi tato kniha přišla víceméně nezáživná. Bavili mě vzpomínky na KT Osvětim, kdy se čtenář dozvěděl jakým způsobem Cilka žila tam, čím si musela projít. Ano, uznávám, že to byla statečná osoba, která toho za svůj živit musela hodně vytrpět, ale v knize se odehrávali stále opakující se scény, které mě uvrhly do nudy. Na druhou stranu zase, co jiného v gulagu dělat? Moc prostoru ke kreativitě asi nebylo. Dočetla jsem z úcty k vězněným a k Cilce samotné.
Moc pěkná publikace plná fotografií a tipů na výlety. K autorovým knihám se ráda vracím. Při čtení mám vždycky potřebu hodit na záda batoh a vyrazit do přírody.
Kniha plná překlepů, které mě skutečně rušili. Co se týče děje, tak nemám námitek. Jen na okraj, Roba bych po svém boku snesla tak nanejvýš den, nechápu Winnie, že to vydržela tak dlouho. Konec příběhu předvídatelný, ale to se dalo asi čekat.
Krátké povídky inspirované životem se mi líbily. S autorkou jsem se setkala poprvé, možná někdy vyhledám další z jejích knih. Čteno v rámci ČV.
Příběh vyprávěný ženou, která se nespravedlivě ocitla v jednom z nejhorších koncentračních táborů. A to jenom proto, že se provdala za muže, kterého nezajímalo nic, než vlastní ambice. Dost mi lezl na nervy. Dále tu máme vyprávění z pohledu jejich dcer, tak jak byly schopné si celou situaci vybavit. Téměř jsem se tetelila blahem, když Stefi přišla pomoc tam, kde by ji rozhodně nečekala. Možná kdyby se potkali v jiné době a na jiném místě...Kdo ví? Přišlo mi až líto, že se nekonal happy end.
Příběh o záchraně polární vlčice mě doslova nadchl. Publikace je doplněna nádhernými fotografiemi. Není asi úplně jednoduché vychovávat tak sebevědomé a nespoutané zvíře jako je vlk.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Je v ní obsaženo mnoho životního moudra. Nejsem příznivcem motivačních citátů vyskakujících na vás na sociálních sítích, ale tato útlá knížečka mi pomohla pochopit a radovat se z běžných maličkostí.
Od knihy jsem něco očekávala a to něco v ní bylo obsaženo. Ale asi v polovině jsem se začala už nudit, děj se jaksi neposouval nikam. Pořád dokola se řešilo to samé. Vulgarismy mi nevadily, ty se dají u tohoto žánru předpokládat, ale některé stereotypní scény a situace mi přišly jako přes kopírák. Musím uznat, že jsem víc fandila Liamovi, než Jess, která se ustavičně klepala v koutě.
Naneštěstí pro nás jsou mezi námi stále lidi, kteří se přiživují a parazitují na ostatních lidech. Při čtení této knihy se mi často vybavily filmové scény natočeny podle scénáře Josefa Klímy. I po letech je bohužel téma "Vetřelců" stále aktuální.
Ačkoli nejsem moc velký fanda do divadelních her, Asanací jsem se prokousala celkem rychle. Vím, že se ke knize nikdy nevrátím. Možná je to tím, že jsem ji třeba špatně pochopila. Sama nevím. Je zde také názorně vidět, kde má kdo své místo. Tajemník rozhodne, co se bude dít, architekti začnou konat a lidé z podhradí se musejí podřídit, jinak je čeká věznění.
Začátek knihy se mi zdál trochu rozpačitý. Upřímně mě to moc nebavilo, myšlenky se toulaly jinde, jen ne u příběhu. Chtěla jsem knihu odložit.
Zhruba v polovině knihy jsem narazila na pro mě nelogickou chybku-Milo se zamkl v koupelně u sousedů a okénkem vylezl na balkon vedlejšího bytu. Prošel bytem až na chodbu a zazvonil na souseda s tím, že si v jeho koupelně zapomněl batoh- Jak se ten soused dostal do zamčené koupelny? Asi jsem hnidopich, ale vracela jsem se v textu zpět, jestli jsem se nespletla...Nespletla.
Pak začal příběh pozvolna gradovat a já knihu nějak nemohla odložit. Zajímalo mě kdo a proč.
Závěr knihy mě zaskočil úplně. Přišlo mi to takový otevřený.
Z knihy čerpám inspiraci pro výlety s příběhem. Zajímavá, přehledná a krásná publikace.
Upřímně řečeno, po poslední kapitole se mi neudělalo dobře. Problém ženské obřízky je pro nás Evropanky víceméně tabu a jsem tomu ráda. Ke knize samotné mám jen malou výtku, a sice, že byla útlá. Na druhou stranu mám ale pochopení, je mi jasné, že ne všem muslimkám se chce mluvit o svém životě.
Popravdě nevím, co si mám o tomto dílku myslet. Bylo to skutečné nebo jen sen? Erotické scény mě bavily zhruba do poloviny knihy, víc jsem se zajímala o umělecká díla. Docela atraktivní téma a takto zbytečně zahozené. Škoda. Nehledě na to, že jsem od poloviny knihy získala averzi na výraz "vulva".