Lendie
komentáře u knih
Havraní spolek
Maggie Stiefvater
Dle hodnocení, obálky i tématu kniha vypadala tak slibně, ale bohužel mě velmi zklamala a nemohu se přidat ke kladným hodnotitelům. Musím souhlasit s již zmíněným názorem, že kniha má cca 420 stran, z čehož zhruba 300 je úplně o ničem a vlastně ani ten konec pro mě byl o ničem. Doslova jsem se do čtení nutila. Nesedl mi ani styl psaní, ani postavy, ani téma.
Purpurea
Adalyn Grace
Jasně a stručně. První díl byl úžasný, druhý už tolik ne. Kniha byla příliš zdlouhavá - zbytečně. Chybělo mi určité tajemno, které bylo v prvním dílu. Na druhou stranu jsem zvědavá na pokračování s Blythe, protože konec byl chytlavý. Zkrátka se povedl napsat tak, aby člověk chtěl číst co bude dál.
Život po tobě
Jojo Moyes
Tuto knihu jsem začala číst hned po knize Než jsem tě poznala a byla pro mě velkým zklamáním. Je mi jasné, že se v knize chtělo poukázat na to, že se člověk po něčí smrti prostě změní, ale tohle se nedalo číst. Myslela jsem, že knihu snad ani nedočtu jak se neustále táhla.
Hrozně mě zklamala hlavní hrdinka Louisa. Jak z ní autorka udělala úplně jiného člověka. Chápu, že po Willove smrti nebude hned 100% optimistou, ale tohle nebyla ani střípkem ona a mě to prostě v knize chybělo. Dej byl mdlý, o ničem.
Oproti prvnímu dílu to je velký propadák.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Většinou si nejdříve přečtu knihu a pak se teprve podívám na film. V tomto případě to bylo obráceně a musím říct, že obojí se velmi zdařilo. Kniha je ovšem kniha a v tomhle případě se jedná o velmi nádhernou knihu i když s nešťastným koncem..., i když záleží z jakého úhlu se na to člověk dívá. U knihy jsem v závěru brečela jako želva, ale mnohdy jsem se i moc nasmála. Obzvlášť když promluvil Louin otec. Četla se jedním dechem.
Zkrátka nemohu nic vytknout.
Život, na který metr nestačí
Karolina Mikšíková
Kniha mi trochu připomínala mě. Styl psaní mi naprosto sedl a mnohokrát jsem se zasmála. Není to tedy kniha co by se zapsala do českých dějin, ale na uvolnění je to zkrátka oddychovka velmi dobře napsaná.
Všechno nebo nic (I+II)
Eva Urbaníková
Knihu jsem četla na základu filmu, který jsem si moc oblíbila... Ovšem není v ní moc podobnosti kromě lásky k Jakubovi. Neustále se točil dej vesměs dokola a tak ve dvou třetinách mě kniha přestala bavit.
Bábovky
Radka Třeštíková
V době nemoci mi knihu zakoupila maminka abych taky četla jednou něco pozitivního. No..., nepovedlo se.., ale četla se vcelku dobře. Takový český průměr.
Jasava
Vladimír Šustr
Kniha, která je místy smutná. Dostala jsem ji jako malá holka od táty, který ji také jako malý četl a vlastně to byla má úplně první kniha, co jsem sama přečetla. Nejspíš se z ní stane rodinný klenot. Je to má srdcovka, při jejímž čtení se opět vrátím do svého dětství.
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
Halina Pawlowská
Knihu jsem četla spíš jako nouzovku jelikož nebylo co číst a vůbec mě nenadchla. Ani styl "humoru" mi nesedl.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Česká klasika... Nejsem tak úplně fanoušek poezie, ale Kytice mě doslova nadchla.
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Knihu jsem četla již před lety když vyšla a po letech jsem se k němu vrátila. Je to milé, příjemné čtení, taková oddychovka. Někdy se i člověk zamyslel nad tím, jak je život vlastně krásný a člověk se musí umět radovat i s maličkostí.
Celou tu dobu
Rachael Lippincott
Knihu jsem zakoupila s očekáváním, že půjde o oddychovku a průměrnou četbu, ale nakonec mě uchvátila natolik, že jsem se nedokázala odtrhnout a čekala jak příběh skončí. Na konci knihy mě příběh totálně rozboural.., byla jsem zcela dojatá.
Stále kupředu...nikdy zpět.
Beladona
Adalyn Grace
Musím se přiznat, že jsem si knihu vypůjčila u dcery v knihovně. Nedalo mi to, prostě mě ta obálka a ořízka neskutečně něčím přitahovala - jedním slovem nádhera.
Stejně tak mě nadchl i děj. Nešlo se od knihy odtrhnout. Kapitoly nebyly některak dlouhé a vždy zakončené tak, aby to donutilo člověka číst dál a dál. Trochu fantasy, trochu detektivka, trochu možná i sladarna. Vlastně bych knihu hodnotila jako příjemnou oddychovku.Už se nemohu dočkat pokračování, kde dějem zamíchá osud.
Kroniky prachu
Lin Rina
Musím přiznat, že mě kniha uchvátila už podle obalu a četla se jedním dechem a velmi snadno se člověk do příběhu hlavní hrdinky vžil. U knihy jsem se mnohdy usmívala, ale i jsem si v jednu chvíli poplakala...ovšem do pláče mi bylo i v závěru knihy, který byl velmi rychlý a hrozně kýčovitý a vlastně mě to na celé knize hrozně zklamalo. Nádherná kniha, ovšem s nepovedeným koncem.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Poprvé jsem četla tento druh žánru a asi ani nic podobného vyhledávat v budoucnu nebudu. Knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Byla nudná, předvídatelná a celou dobu jsem si říkala, že tohle napsat není umění. Kniha vlastně dost bez fantazie.
Deník kastelána
Evžen Boček
Tak co říct... Nejdřív jsem samozřejmě od tohoto autora přečetla poslední aristokratku a s nimi také pokračovala a ty teda byly díl po dílu slabší a slabší. Nakonec jsem se dozvěděla o deníku kastelána a musím říct, že ten mě velmi překvapil. Naprosto mi seděl styl humoru, miluji sarkasmus a ten v této knize rozhodně nechyběl. Pro mě deník kastelána je tisíckrát lepší než aristokratky. Jde o nenáročnou četbu a pro mě příjemnou oddychovku.
Rodina především
Karen M. McManus
Musím říct, že tato kniha mě vytáhla že čtenářské krize a překvapilo mě hodnocení, že jde o nejslabší dílo této autorky. Kniha mě chytla uz od prvních stránek, kdy přišel dopis a pak už jsem nemohla přestat číst. Zpočátku i mě trochu mátlo kdo je kdo, jelikož autorka pojmenovala všechny děti od A., ale po pár stránkách jsem se zorientovala a nedělalo mi problém ani časté střídání krátkých kapitol vyprávěných různými postavami. Naopak každá kapitola končila tak, že jsem prostě musela číst dál a dál.
Sráz
Lucy Goacher
Zprvu jsem měla z knihy dost smíšené pocity. Po počáteční trpělivosti se z ní ale vyklubal dost dobrý thriller, kdy jsem nevěděla co od koho čekat. Za mě dávám 4* jen kvůli táhlému začátku.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Je to snad jediná kniha, kterou jsem nedočetla. Vůbec mě nebavila, vůbec jsem se nedokázala začíst a to jsem se o to snažila několikrát. Do teď nechápu proč tato kniha bývala takovým hitem.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Ohromně depresivní kniha a jelikož se jedná o příběh, který se (třeba v jiném pojetí) děje velmi často ve světě, je kniha ještě depresivnejsi. Ne jednou mi ukápla slza a vlastně mě trošku naštval konec jelikož nevím jak vlastně hlavní hrdinka dopadla.
Prvních pár stránek jsem se nemohla nějak začít, ale pak... to vám byl fofr. Knihu jsem přečetla za dva večery a vlastně jsem se dvě noci málem ani nevyspala... Hlavní hrdinky mi bylo po celou dobu líto, její matku jsem nenáviděla a o babče jsem nevěděla co si mám myslet. Někdy mi přišlo, že něco jako soucit k tomu dítěti měla, jen si nevidela do h**y, ale pak kniha vzala náhlý spád, který mě vůbec do té doby nenapadl. Konečně jsem pochopila co myslela lesem a z babi mi bylo šoufl.
Velmi povedená kniha.