Lenka4 komentáře u knih

Kniha není dobře napsána. Autor často opakuje zásadní momenty svého života a zdůrazňuje chyby, jichž se dopouštěl. Tato rekapitulace je hodně zjednodušená a působí příliš černobíle. Roztěkané líčení života "po" odráží těžký proces hledání sama sebe, ovšem výsledek připomíná spíše překotné vyprávění, než propracovaný text. Samotný zážitek je nepopiratelný a stojí za přečtení. Jen je otázka, nakolik se promíchal s reálnými obrazy všeho za život viděného a slyšeného uloženými v mozku, navíc ovlivněného silnými a dlouhodobými dávkami léků. Pozoruhodné je jeho křesťanské zaměření.

25.09.2017

Používání hovorového nespisovného jazyka snižuje působivost básní, dodává jim jakousi pachuť špinavosti, která nutí k rychlému přečtení a odložení sbírky. Což je škoda, neboť některé zajímavé nápady obsahuje.

1 21.09.2017

Arnoštka Roubíčková byla obdivuhodně schopná žena. Pohled do jejího salónu navíc přináší i zajímavé detaily o módní špionáži, či používaných materiálech (překvapí hlavně dost neobvyklé druhy kožešin). Výborně odborně zpracovaný historický přehled velmi vhodně doplňují vzpomínky Heleny Mautnerové, díky nimž lze nahlédnout do životního stylu a myšlení lidí z vyšších vrstev společnosti. "Oženil se pak (otec) s dcerou domovníka, která patřila k nejnižší společenské třídě. ... Šlechtě patřila polovina nejlepší úrodné půdy v Čechách, a přesto jsme je nedokázali přimět, aby nám zaplatili účty."

1 21.09.2017

Kýčovitě romantický děj rozervaný vypjatou naléhavostí existenciálních sdělení. Dílo ozvláštňuje samoúčelná ozdoba v podobě anglických pasáží. Není to hezká balada. Ale ani snadno zapomenutelná.

19.09.2017

Forma s častým užíváním přímé řeči a záplavou vykřičníků dává básním živost a naléhavost. Inspirační rámec tvořený antickou mytologií a starozákonním stvořením světa nenarušuje jejich vyznění vztahované k dnešku. Modlitba k bohyni paměti: „Mnémosyné!“ „Mnémosyné!“ „Lůzy smí slepnout. Múzy ne! Kdo by se ujal bezhlavého stáda?“… „Mnémosyné!“ „Mnémosyné!“ „Lůzy smí umřít. Múzy ne! Svět je tak stár! A naděje tak mladá!“

3 18.09.2017

Poetické promluvy ke květinám a houbám jsou netradiční formou vyjádření lásky k přírodě a výsledkem bedlivého pozorování okolního světa. Mají i hluboký filosoficko-náboženský přesah. Někdy hluboký až k nepochopitelnosti. „BEDLO, máš arciť klidnější život než tvoje teta Medusa, protože mezi příbojem mořským a slunečním, jak tě poučila borová šiška, jest opravdu rozdíl, neboť živel vodní rozptyluje a slunce shromažďuje. – Pokud se týče dětí, které ti někdy rozbíjejí klobouk, upozornil jsem rodiče a vychovatele, aby jim opět a opět kladli na srdce, že i Číňan jest naším bližním.“

1 14.09.2017

Není nad Haiku
haiečku od Dědečka
bez debat tečka.

„V rozpadlém domě
záclony ještě vlají
bydlí tam vítr“

2 13.09.2017

Sbírka je rozsahem velice malá, možná proto působí jako bez jednotící ideje trochu roztěkané hledání stylu i další cesty vývoje. Za horizontem: "Za horizontem let, co kreslí obrazce po tváři, za mořem, po jehož přeplavání už dávno nejsi dítětem, po šesti láskách, které se smály a pak náhle zmizely, po pohlavku, který dodnes tě pálí a tvoji mámu bude mrzet do smrti, za knihou, kterou nedopsanou našli v šuplíku vězněného básníka, za tím vším už není nic, jen život a smrt, pak můžeš lehnout si a zavřít oči, čekat na další vrásky, další překážky, další lásky a další pohlavky, další vězení."

11.09.2017

Zábavná, hravá poezie. Etymologický zádrhel: "U potoka, kde je bláto, na ucho pad pado-uch. Do uší si bláto nabral, vyrost z něho blato-uch. Nepaměti do propasti klesl bídný samo-uk. Na dně začal učit pávy, skončil jako pavo-uk!"
Nevadí, že občas některá báseň není zcela dotažena a vybroušena, i pijácké rýmy mají své osobité kouzlo. Sympatické je, že autor svůj satirický pohled neupřel jen na kolegy od pera, ale pozornost věnoval i dobovým událostem politickým. Národní správce 1945: "Soudruzi, to zde je traktor! To je důležitý faktor. Až to všechno zvoráme, tak ten traktor prodáme."

10.09.2017

Smuténka přináší do duše malilinko smutku a nezměrné potěšení z krásy poezie. Zlatá brána: „Hledal jsem hezké slovo pro tebe a měl jsem na jazyku temnou višni. I chřástal se mi líbil, také tráva. Dokonce autogén. A náhodou jsem našel nejhezčí, dívej se, venku p o p r c h á v á. Není to zlatý červencový liják, co je jak mečem podepřená brána. Můžeme vejít. Hlava nesejde. Venku jen trochu, drobně poprchává.“ Z Přísloví: „A nepřijde-li trest hned vzápětí, musíš si vinu odžít životem:“

7 08.09.2017

Přízraky bez tajemna, zaujetí, nevzbuzující emoce. Chybějící duši v nich básník ani nenahradil líbivostí veršů. Světlou výjimkou je Smutná neděle: „Je tak smutno a šero, i pes loudí o mou přízeň, Jana a Matyáš odjeli do Slezska; hledám, čím bych se zabavil; jako dalších deset tisíc v tomhle městě, čtu si v telefonních číslech. Někteří jdou z návštěv, těch je málo, nesou si buchty v míse. Do listopadu schoulení holubi sedí tak opuštěně na protější střeše, stmívá se, modrá světla v oknech, ale nesvítí se.“

07.09.2017

Za oknem je vesnice. Sice jiná než ta moje prázdninová, ale má podobnou atmosféru, zemitost, přímočarost i idyličnost. Okreska: „… když do Ždánic jdeš jen tak po svých štaflích kropenatých ných natých ečných ičných ových istých ičelých.“

06.09.2017

Zdánlivě nahodilé obrazy snů, někdy i poněkud drsnějších, skrývají nápaditou hru s jazykem.
Z Variace VI (otázka): „Proměníme vodu v otrávené víno? Zabije nás vzduch napotkání? Padneme tuto noc pod kola vozu? Umí smrt i bez brýlí? Umí zpaměti? Umíš se do sebe schovat, abys ho ještě před zrozením naučila zpívat? Umím každé druhé dítě oběsit na švihadle? Je pravda ve lživých punčochách pravdivou lží? Lze předběhnout minulost a vrátit se do budoucna? Umřu?“

05.09.2017

Jedinec semletý dějinami. Nad příběhem Gerty se můžeme zamyslet, rozhořčit, slzu uronit, najít pochopení. Stejně tak nad příběhy statisíců jiných lidí – Čechů, Židů, Němců, i dalších národností, kteří neudělali nic špatného. Jen se narodili v určité době na určitém místě určitým rodičům. Autorka se do románu snažila zapracovat maximum dobových reálií, což se podařilo trochu na úkor rozpracování psychologie postav.

5 04.09.2017

"Šedá barva pozdějších let než tvé dětství se v tobě rozmazává..."
"Ale jinak nic, šedivá mlha, sedět pak na židli a mít na dlouhý čas hlavu v dlaních."
"Jen jisté tónování šedi, ostatní barvy už léta chybějí..."
Autorův svět je osobitě šedivý. Což takhle zkusit do této monotónní palety života přidat další barvu? Obraz by získal jas a čtenář by neupadal do melancholických nálad.

01.09.2017

Ve verších mi chyběla "ruská duše", kterou bývají díla ruských autorů prodchnuta. Ale možná se jen ztratila v překladu. Z kavkazských inspirací zaujme především
Valerik. Nejsilnější je ve výboru závěrečná "Tichou nocí sám jdu v pustém kraji, kamenitá cesta blýská z mlh. V dáli spolu hvězdy rozmlouvají, nad poli se vznáší boží duch."

2 29.08.2017

Vyprávění je už více poznamenáno věkem a zdravotním stavem pana Sováka. Ale historky z jeho života i tak zaujmou a pobaví.

21.08.2017

Trochu smutné čtení o konci svébytného umění. Či spíše jedné jeho podoby. Myslím, že schopnosti a znalosti předávané po staletí zcela nevymizely. Jen bohyně v současnosti už nežijí na Kopanicích v doškových chalupách a nenosí vyšívané kroje.

2 20.08.2017

Podstata duchařských zjevení se racionálně vysvětlit nedá, ale hezky se o nich čte. Ještě zajímavější jsou však vyprávění o zvonu z Nivnice a o kopání na Hrobech. Řazení příběhů v knize postrádá jednotící linku. Očekávala bych, že alespoň buchlovské budou následovat po sobě.

1 19.08.2017

„Mám chuť udělat něco ale opravdu šílenýho, něco co by cknockoutovalo všechny: mé přátele odpůrce i ty jimž jsem lhostejný, musela by to být naprosto nevídaná věc, žádnej odrbanej candrbál s rachejtlema, musel bych položit život, a to rovnou na place. Je to má touha je to můj sen musím vymyslet jen – hlavně klid co by to vlastně mělo být.“
Básníkův sen se realizoval vydáním této sbírky. Ale je v ní jedna zdařilá báseň – Hruška.

18.08.2017