Lenka4 komentáře u knih

V rozborech vesnických románů nakonec pro obraz cikánů nezůstává mnoho prostoru. Nejspíš proto, že tehdejší spisovatelé si je umělecky přizpůsobili pro potřeby svého vyprávění a jejich pravý život se všemi radostmi a strastmi čtenářům nezprostředkovali. Otázkou je, jak dalece je vůbec možné realisticky líčit něco, co člověk sám neprožije. Dílo Daniela Soukupa je inspiraci k četbě starší české literatury. Ovšem nikoliv hledáním "co tím chtěli autoři říci", ale pro příběhy samé.

08.05.2017

Pravým důvodem k vyvraždění javoříčských mužů byla nejspíš pomsta Němců. Možná ani ne za vraždu Hidle Victorové či 20 vlasovců. Ale třeba byl někdo pro ně významný mezi lidmi, které partyzáni zajali a postříleli v okolí. O dramatičnosti událostí hodně vypovídají protokoly z výslechů. Škoda, že autor nevěnoval alespoň pár řádek každé z obětí, osudům pozůstalých žen a dětí a obnově vesnice. Takřka novinářský styl psaní s častým opakováním či zveličováním různých událostí a používáním otázek působí trochu rušivě; líčení dějů je místy nepřehledné.

1 05.05.2017

Vzpomínky jsou poznamenané stylem psaní. Mravoučnost, dojemnost a humor sto let starých kalendářových povídek už dnes působí dost vybledle. Nicméně jsou cennou připomínkou běžného života a zvyklostí židovských obyvatel Dobříše.

01.05.2017

Nečetla jsem knihu Bratrstvo, takže mi unikají některé souvislosti a celkový přehled o situaci, která předcházela odjezdu legionářů z Ruska. Jejich každodenní život na cestě je popsán velice detailně. Námětové rozdělení do jednotlivých kapitol umožňuje podrobný rozbor, ale trochu mi chybí ucelená dějová linie. Oceňuji uvedení bohatého výběru z vydaných pramenů.

30.04.2017

Velice zajímavý je článek Petra Jiráka "V Újezdci před 55 lety vyvrcholila tragédie rodiny Zavadilovy", který dramaticky líčí událost dle dochovaných dokumentů a v závěru ji porovnává s literárním zpracováním, pro které se stala námětem.

1 19.04.2017

U Červené knihovny čtenář očekává jistou dávku sentimentu a šťastný konec. Ovšem za ten autorka evidentně považuje sdílení společné domácnosti s nezodpovědným sobcem, přemoudřelým dítětem a starým bručounem. Musela proto svoji hrdinku vybavit naivitou hraničící s hloupostí. Příběh je hodně odbytý, děj nepropracovaný.

18.04.2017

Práce, kterou autor věnoval přípravě knihy, přišla vniveč díky jeho plamenně ideologickému pojetí, za které by nemusel stydět placený či fanatický propagátor kteréhokoliv režimu. Vše prolíná nyní módní gender a nechybí ani zcela nesouvisející bulvár (W. Matuška soudící se o byt). Cvičení bavilo spoustu lidí. Byla to také velká společenská událost a estetický zážitek (nejen pro pány okukující dorostenky). Na okresní, krajské i celostátní vystoupení se - dobrovolně - přišly podívat tisíce lidí. Další je sledovali při televizních přenosech. Cvičence ani diváky nemotivovala komunistická ideologie, ale zájem užít si sváteční atmosféru. Historik by měl ke zpracovávanému tématu přistupovat bez podjatosti a jednostranného pohledu.

3 18.04.2017

Dá se říci, že hrdinstvím je život sám. Nikdo nemůže ovlivnit, komu a kde se narodí, v jakém politickém systému se ocitne. Každý se musí vypořádat s překážkami, které se před ním vyskytnou. Možná je lépe použít slovo hrdost. Většina lidí se nepokládá za hrdiny, ale uvědomuje si vlastní hrdost, která jim pomáhá nesklonit se a jít dál. Autoři uvádějí několik takových příběhů, zachyceny jsou však příliš depresivním způsobem a v některých případech vyvolávají otázky, které zůstávají nezodpovězeny.

15.04.2017

Osud sbírky je trochu smutný, ale ne neobvyklý. Rozptýlením (občas i v popelnici) končí mnohé soubory čehokoliv, co sběratele těšilo shromažďovat, avšak nenalezli pokračovatele. Ale jak se píše v knize, mohou tak vznikat sbírky nové. Kromě vlastního obsahu Waldesovy sbírky a způsobu jejího utváření zaujmou i kapitoly věnované kontaktům sběratele s umělci. Styl knihy je stručný, ale výstižný. Výborné pro osvěžení pozapomenutých vědomostí o českém malířství 19. a 20. století.

15.04.2017

Výborný pohled na životní styl nejen vídeňské bohémské společnosti. Adolf Loos musel být pro mladé dívky velmi přitažlivý, ale nedivím se, že se od něj odpoutaly, jakmile pobraly více rozumu. I přes občasný chaos v chronologii vyprávění se kniha pěkně čte.

2 10.04.2017

Vzpomínky jsou psány s velkým časovým odstupem, styl je proto trochu monotónní. Vzhledem k drsnému obsahu je to však forma nanejvýš vhodná. Těžko si dovedeme představit, co za války denně zažívali lidé na frontě a blízko ní. Jaroslav Janda nám to přibližuje opravdu detailně.

08.04.2017

Sice poněkud suchopárně podaná, ale podrobně zpracovaná historie mlékárenství. Autoři se patrně snažili uplatnit vše, co se z archivních materiálů dozvěděli. Výsledek jejich nelehké práce však trochu kazí, že jim utekla nepřesná informace (majitelem pozemků pražského výstaviště nebyl Krajský národní výbor v Praze, ale Ústřední národní výbor v Praze). Publikace je pěkně zpracovaná, obsahuje hodně obrazového materiálu.

07.04.2017

Líčení osobních ran, které Jana Zajíce postihly, je nejupřímnější částí textu. Otázkou je, zda nákladným divadlem chtěl opravdu prezentovat jen turecké nebezpečí, nebo spíše sebe. Vydavatel si zaslouží pochvalu za přetištění všech ilustrací z původního rukopisu. Jsou velice pěkné.

29.03.2017

Vypovídací hodnota deníku je značná. Pohled do psychologie muže odsouzeného k mnohaletému vězení a líčení pro mne překvapivých poměrů ve Špandavě přinášejí hodně námětů k přemýšlení. Například jaký má smysl individuální trest za kolektivní válečné zločiny?

2 27.03.2017

Pěkným nápadem je úprava knížky pro dílka dvou autorů, které spojuje nejen rodinná vazba. Oba vybrali na úvod nejlepší báseň ze svých souborů, ostatní tvorba však natěšeného čtenáře může zklamat. Verše Jaroslava Smityho se vyznačují značným skepticismem, který ostatně sám přiznává. Jeho pocity ze stáří moc radosti nepřinášejí. Značnou dávku skepse však kupodivu obsahují i "upovídané" básně o generaci mladší Radky Tomášové. Je v nich množství tíživých vnitřních obav, kterých se autorka formou psaní patrně trochu zbavuje. Žel, při korektuře se nepodařilo vychytat všechny chybičky.

26.03.2017

Sympatické je, že pan Vondruška umí psát detektivky, které sice obsahují různé mordy i mučení, ale nevyvolávají hrůzu. Ač se jedná o příběhy z historie, jejich protagonisté by se se svými charaktery a způsoby jednání neztratili ani v dnešní době. Jen ti kati by se museli rekvalifikovat.

1 19.03.2017

Shromáždit svědectví lidí, kteří absolvovali vojenskou službu s lopatou v ruce a v podstatě byli zneužíváni jako laciná pracovní síla, je dobrý počin. Diskutabilní se však jeví forma zprostředkování vzpomínek při publikování. Autoři a jejich blízcí si rádi přečtou, co napsali oni a jejich tehdejší spolubojovníci. Ovšem čtenáři mimo tento okruh se záhy může zdát, že čte pořád stejný příběh a náboj sdělení z jednotlivých vzpomínek tak ve výsledném celku trochu ztrácí důraznost. Proto je možná lepší nečíst knihu na jeden zátah, ale po částech.

18.03.2017

Nač se pachtit s rýmy, rytmy a formami, když lze šedovšednodennost vyjádřit volným veršem, který snese mnoho. Nač rozvádět myšlenku a balit ji do hezkých slov, když rychlost životaběhu žádá stručnost a rychlost. Autorovy verše nejsou zvláštní ani obsahem, ani stylem, který jen kopíruje současný trend. Toto psaní patrně přináší radost jemu a jeho blízkým, avšak k tomu, aby ji přineslo i široké kritické veřejnosti zhýčkané přemírou nabídky, nestačí.

13.03.2017

Myšlenky či vjemy podané zkratkovitě až k nesrozumitelnosti. Občas se lze dohadovat, kudy vedla autorova cesta a co na ní asi viděl. Monotónní podání, které nepřináší ani poetiku ani zajímavý nápad a nevyvolává žádné emoce, však od snahy rozklíčovat, co svými verši chtěl básník říci, záhy odradí. Kniha alespoň potěší díky nevšední grafické úpravě čtenářovo oko.

11.03.2017

Co všechno je člověk schopen přetrpět a přežít. Pro tělo bylo nejspíše nejobtížnější strádání způsobené hladem, žízní a zimou, pro psychiku kromě pocitu osamění nejspíš konfrontace s životem lidí mimo tábor při evakuaci z Osvětimi a pak po návratu domů. Nelze se divit, že se Tibor snažil odejít někam hodně daleko z Evropy.

4 06.03.2017