Lenka4 komentáře u knih

Ladění sbírky je nostalgicky podzimní. Z veršů vyznívá odevzdaná smířenost se životem, bez touhy po jaru. Zklidnělá duše nechce budit radost, která v ní usnula. Občasná hra se slovy v některých básních působí rušivě, někdy se vydaří. Slavnost: "Kdož propadáte bažině bažení, která své věrné žírnou slávou sytí, vy blahoslavení blažení, v blahovůli a blahobytí! Hozené za hřbitovní zeď jsem našla kosti, ještě ne mé a přece mé. Nejsme a nebyli jsme na slavnosti a ani tam být nechceme."

05.01.2016

Komu je kniha vlastně určena? Zdá se, že vyhořelým, nespokojeným manažerům mezinárodních firem, kteří musí dělat to, co chce jejich neoblíbený vedoucí a ne to, co chtějí oni a o čem se domnívají, že je jedině správné. Myslím, že člověk se zdravým selským rozumem si umí poradit sám a nepotřebuje putovat s Richardem přes celou zeměkouli. Ovšem manažer se bez osobního poradce patrně neumí obejít. Pro sdělení několika neustále opakovaných mouder je rámec rádoby tajemných reinkarnačních příběhů dost zvláštní. Ty příběhy se sice dobře čtou, ale pochopit jejich smysl se mi nepodařilo. Možná by bylo zajímavé, kdyby autor, evidentně obdařený velkou fantazií, rozvinul jako téma situaci, kdy by se všichni lidé na základě jeho doporučení odhodlali osvobodit od jha vykořisťovatelů-zaměstnavatelů, odvrhli by jistoty a každý by dělal jen to, co by chtěl. Kniha by se mohla jmenovat Dokonalý chaos.

1 04.01.2016

Pan Vondruška opět nezklamal. V historických detektivkách nemá u nás konkurenci. Také v tomto příběhu najde čtenář vše, co očekává - zajímavou zápletku, napětí, jemný vtip. A navíc zjištění, že charaktery a jednání lidí jsou pořád stejné, bez ohledu na to, ve kterém století zrovna žijí.

1 02.01.2016

Velice přínosný pohled skrze děti na civilní obyvatelstvo a jeho strádání v době 1. světové války. Některé informace jsou v souhrnu dost překvapující, například počet různých sbírek. Poučné čtení vedoucí k zamyšlení. Jak bychom v podobných podmínkách dlouhodobého hladu, nedostatku a psychických stresů přežili my - pohodlím zhýčkaní lidé?

02.01.2016

Knihu možná ocení generace, která socialismus nezažila. Pro ty ostatní nepřináší nic překvapujícího. Autoři z rozhovorů konstatují, jak to tehdy chodilo a co změnilo po roce 1989. Každá společnost zná svoje pravidla, psaná i nepsaná, a všichni obecně vědí, jak se v nich pohybovat. Otázkou zůstává smysl studie, už s ohledem na minimální počty vypravěčů, kteří navíc netvoří reprezentativní vzorek zástupců jednotlivých profesí. V případě, že autoři chtěli zachytit hlavně svědectví lidí, měli dát větší prostor přepisům rozhovorů. Tazatelé byli limitováni už tím, že rozhovory jim pochopitelně poskytli pouze lidé s čistým svědomím. Pro celkové historické zhodnocení zkoumaného období je kromě většího časového odstupu, aby byl eliminován vliv osobní zaujatosti, nutno pracovat se širší základnou narátorů. Kladem publikace je možnost nahlédnout blíže do fungování různých oborů lidské činnosti.

26.12.2015

Mnoho prchavých dojmů. Napadá mě příměr k okružní cestě metropolí. Průvodce chrlí rychlým tempem na turisty kvanta informací, návštěvníci by se rádi dozvěděli i detaily, co bylo před tím i potom, ale autokar nezastavuje, obrazy za jeho okénky se střídají, občas projede z jiného směru stejnou křižovatku. Snad by bylo lepší putovat pěšky a poznat sice méně, ale důkladněji. Kniha Jiřího Kamena může být inspirací, kam se při návštěvě Vídně podívat. Pro mne jsou však zajímavější příběhy ze života pozapomenutých osobností, které by si zasloužily širší rozpracování.

3 20.12.2015

Hodně silné čtení. Není však omezeno jen na líčení drastických scén z tábora (některé jsou opravdu hrůzné). Autor hledá i odpověď na otázku, proč vše probíhalo tak hladce, bez odporu. Poválečný život Capesia a jeho obhajoba působí při vědomí osudů jeho dřívějších sedmihradských sousedů a známých, se kterými se setkal v Osvětimi, jako výsměch. Nelze se divit, že téměř všichni, kteří asistovali při cestě lidí z transportů na smrt, se cítili nevinní (jen vykonávali rozkazy). Chtěli si prostě zachránit život, k čemuž dostali šanci. Na rozdíl od těch, kteří do koncentračních a vyhlazovacích táborů přijížděli v dobytčích vagónech.

Řazení výpovědí, záznamů či rozhovorů působí obzvláště zpočátku, dokud není zřejmé, kým je vypovídající osoba, dost nepřehledně. K tomu přispívají i skoky v čase.

12.12.2015

Sbírku jako by charakterizovaly verše "ty tuny napsaných výkřiků vytažených z mrazáku noci". Výkřiky jsou to prázdné, nepoetické, nevyzařují citový prožitek ani neevokují atmosféru míst. Čestnou výjimkou je snad jen báseň Americká krása.

09.12.2015

Kniha přináší spoustu zajímavých informací. Působí však poněkud roztěkaným dojmem, neboť autorka se nesoustředí pouze na zvyky české či moravské, ale přidává i obyčeje z jiných slovanských zemí, dokonce i z jiných světadílů (Asie, Afrika). V těchto případech se jedná jen o jakési útržky bez souvislostí, jejichž výpovědní hodnota bez celkové znalosti tamních tradic a náboženství je nepatrná a rozptylující. Publikaci by prospělo užší zaměření na historii svateb na našem území a přísnější chronologické uspořádání. Občasné opakování informací v textu a lehké moralizování budiž paní Jančíkové odpuštěno, neboť k předkládanému tématu snesla velké množství poznatků, které čtenáře často až překvapí.

08.12.2015

Třebaže jsou záznamy v deníčku velmi stručné, lze si z nich udělat představu o podmínkách života radistek u frontové linie i v týlu. Kopání zemljanek, bláto, střelba nepřítele, přesuny, nečinnost, radost z možnosti se umýt, přátelství, smrt, ale i koncerty, tanec, oslavy, svatby. Velmi pěkná je úvodní část s životopisem Jiřiny Švermové od editorky Aleny Vitákové. Ač poznámky pod čarou zpravidla jen zdržují četbu, zde stojí za pozornost. Přinášejí mimo jiné i informace o Jiřininých spolubojovnících a jejich osudech. Zvláště ty poválečné mají velkou vypovídací hodnotu.

06.12.2015

Pamětník se nad knihou nostalgicky usmívá a s radostnými výkřiky "jé, tohle jsme měli doma" se přenáší do doby mládí. K jistému znepokojení vede jen zjištění, že věci z jeho dětství se již stávají muzeálními sbírkovými předměty. Nepamětníci se patrně budou na knihou usmívat pobaveně, neboť obzvláště některé tehdejší módní kreace dnes působí dost zvláštně. Ale stejně tak se po desetiletích jistě naši potomci budou dívat na dnešní styl. Knize bych vytkla nepříliš zdařilý výběr obrazových příloh. Někde by byla namístě jejich redukce, hlavně u módy a prospektů s dlouhými texty, které jsou bez silné lupy nečitelné. Zdalipak se dočkáme i třetího dílu?

5 06.12.2015

Kniha působí roztříštěným dojmem. Autorka se snažila pospojovat dost nesourodé celky. Otázka je, co hlavně chtěla čtenářům přiblížit - dějiny druhé poloviny třicátých let dvacátého století, filosofii a tvorbu Karla Čapka, jeho soukromý život, nebo stavební úpravy jednoho domu? Historický nástin doby je vzhledem k rozsahu publikace pochopitelně dost obecný. Myšlenky Karla Čapka k politické situaci v Evropě by vydaly na samostatné dílo, které by však vyžadovalo hlubší studium. Obsahy uvedených Čapkových děl připomínají školní referáty. Nejzajímavější částí (kterou dle názvu knihy čtenář očekává), jsou kapitoly o Strži. Dovedu si představit, že by z nich byla pěkná informační brožura pro návštěvníky památníku. Jen by to chtělo text doplnit více fotografiemi exteriérů i interiérů popisovaných budov a jejich okolí, vhodné by byly s ohledem na detailní popisy úprav objektů i půdorysné plánky.

2 04.12.2015

Podrobné a přehledné shrnutí problematiky práce českých dělníků v německém průmyslu. Dobrovolné odchody v rámci náborů se celkem rychle měnily na nucené nasazení, jehož nenastoupení či opuštění mělo za následek těžké tresty. Z obrazových příloh působí nejvíce osobní dopisy nasazených a dobové fotografie Zdeňka Tmeje. Publikace rozšiřuje povědomí o životě našeho obyvatelstva v období 2. světové války, které je obecně známé spíše z pohledu účastníků bojů a vězňů v koncentračních táborech.

1 29.11.2015

Velice příjemné čtení. Ani nevadí, že většina příběhů už byla zfilmována, či vyšla dříve v jiných souborech. Předkládané zločiny jsou promyšlené a inteligentní. Zcela nové pro mne byly povídky Outsider a Greenshawova kratochvíle.

29.11.2015

Život Lídy Baarové byl opravdu výjimečný a určitě nezáviděníhodný. Popularita přináší nejen opojné chvíle, ale často i nevítané zásahy do soukromí a problémy, kterými pak trpí i blízcí lidé. Kniha Stanislava Motla je psána o herečce jako o objektu zkoumání. Autor vychází z osobních rozhovorů, autobiografie L. Baarové, pátrá v archivech. Myslím, že o pocitech a uvažování L. Baarové se čtenář dozví více z její knihy Života sladké hořkosti. Ve vlastním životopise subjekt hlouběji nahlédne do vlastního nitra a události líčí v mezích svého obzoru, takže se stává lidsky bližší a jeho jednání pochopitelnější. Velkým kladem knihy S. Motla jsou informace o konci života L. Baarové a bohatý obrazový doprovod.

2 28.11.2015

Celkem poklidné vyprávění není nudné. Trochu nepravděpodobný se zdá velký výskyt tak různě svérázných postav na malém prostoru. Žel konec je náhle zahlcen (i přehlcen) informacemi a ději, ve kterých se čtenář může ztrácet. I když je rozuzlení nápadité, stálo by za to ubrat v závěru na překotnosti a přizpůsobit ho tempu celého příběhu s přiměřenou gradací. Přes tento nedostatek se jedná o pěknou detektivku.

6 22.11.2015

Ze začátku se vyprávění zdá místy těžkopádnější, ale možná je to dáno odstupem od přečtení prvního dílu. Doufejme, že pokračování budou vycházet v rychlejším sledu. Určitě by bylo dobré v úvodu k dalším dílům pro přehlednost nakreslit rozrod Prokopova rodu. Usnadní to orientaci mezi přibývajícími potomky a jejich partnery. Ocenění si zaslouží pěkně vylíčené vztahy mezi kališníky a katolíky i mezi různými skupinami kališníků navzájem.

19.11.2015

Není náš pohled na lidi žijící před více než tisíci lety pokřivený tradovanými křesťanskými legendami? Pokud hrála v jejich životech pohanská božstva tak velkou roli, jak líčí autor, je neuvěřitelný tak rychlý (a upřímný) obrat k nové víře, její pochopení a rozšíření. Není nakonec otázka víry v životě tehdejšího prostého obyvatelstva přeceňována? Kromě přílišného důrazu na náboženství román obsahuje i několik dosti nepravděpodobných či nelogických zápletek (např. příběh Ledy). Vadí též nadměrné opakování některých skutečností (utrpení žen plynoucí z jejich neplodnosti). Zajímavější by bylo lépe propracovat charaktery více osob, hlavně žen, kterých je v příběhu málo, jsou líčeny dost ploše a do jejich světa se autor odvážil vstoupit jen okrajově a šablonovitě. Kladně lze hodnotit to, že kniha se čte dobře a vhodnou formou přibližuje historické osoby a události. Kladně nelze hodnotit nakladatele, který šetří na korekturách a dovolí si vydat publikaci s tolika chybami.

1 29.10.2015

Vyprávění v lehce otupěle fantazijním tónu, skoro jako by psané pod vlivem oněch kouzelných houbiček. Zajímavé filosofické úvahy, velice zdařilý výklad trojjedinosti Boha. Čtivé, působivé.

1 27.10.2015

První dojem - dojemné. Když slzy oschnou, uvědomí si čtenář, že se jedná o jakousi velmi národnostně laděnou pohádku, kde dobří lidé (Chodové) žijí ve své krásné rodné zemi, mají se rádi a pomáhají si. Jenže jsou tuze chudí a tak musí jít pracovat (slovo otročit by bylo údernější, ale nelze přehlížet slušný výdělek) do ciziny (Bavorska) pro naduté cizince, což jim působí fyzické i psychické strádání. To je nejspíš hlavní motiv tohoto literárního dílka, jehož velkým kladem je použití chodského nářečí v dialozích.

1 25.10.2015