Lenka4 komentáře u knih
Převtělení do myši je velmi pěkný nápad. Žel postavy kolem hlodavce vesměs jednají nadmíru afektovaně a k řešení situace používají nezřídka hrubou fyzickou sílu. To je sice prostředek účinný, ale značně nenápaditý a riskantní. Nabídka intelektuálnější náhrady by pro čtenáře, který by se dostal do podobné situace, mohla být mnohem přínosnější. Příběh začíná slibně, ale postupně se profiluje jako nenáročná pohádka s předvídatelným vývojem. Pozoruhodná je scéna s hroznýšem. Opravdu může myš zakousnout hada?
K poznání a osvětlení politických událostí tyto vzpomínky vhodné nejsou. Spíše mohou posloužit jako doplněk odborně zpracovaných dějin z pohledu člověka, který dobu prožíval a zaujímal k ní postoj z hlediska svých životních zkušeností. Více zaujmou okamžiky z profesního a osobního života. Autor se jim však věnuje méně. Důvody celkově nezdařeného zpracování objasňuje editor v závěrečném zamyšlení. Otázkou zůstává vhodnost a přínos vydávání obdobných děl.
Haiku multikulturní slečny
Na krku křížek
a náušnice
ve tvaru půlměsíce
Toto je kniha pro potěchu duše. Haiku nemají chybu, neb obsah je důležitější než forma. Sny se prolínají se skutečností. Střípky drobných událostí mění všední den v poezii či drama. Autorův ostrovtip neumdlévá. Však náhle nastane konec idyly a čtenář se ocitne před ubytovnou bezdomovců. Tam se dostaví pocit bezútěšnosti a obdivu ke všem, kteří jsou schopni a ochotni na tomto poli chléb svůj dobývati.
Příliš stručné pojednání. U popisovaných děl by bylo vhodné otisknout jejich reprodukce, a to v barvě. Zatímco kresbám černobílé provedení sluší, malbám škodí. Více informací o Degasově životě, přehled jeho děl a kvalitní fotografie přináší například odeonská publikace Edgar Degas od Fiorelly Minervino a Jacquese Lassaigne.
Komu jinému svěřit svůj kritický pohled odhalující nedokonalost lidí v okolí, než deníčku. Mladý muž je idealista, ovšem pragmaticky počítající každou zlatku. Zajímá se o národnostní otázky, studium filosofie a ženy, se kterými může spřádat intelektuální hovory. Těch naštěstí nepotkává mnoho, zbývá mu tedy čas na práci žurnalistickou. Zajímavé je jeho líčení cesty do Haliče a Bukoviny a překvapivá informace, že už před sto padesáti lety bylo možné navštívit se vstupenkou solné doly ve Věličce. O prohlídce píše detailně, lze ji tedy porovnat s dnešním průběhem prohlídky.
Šerosvit osamělého stáří s nádechem smutku a roztrpčenosti se střídá s dobou, kdy tento závoj začínal zakrývat barvitost zážitků mladí. Výhodou zidealizované nenaplněné lásky je její věčný krásný obraz, z něhož se barva neoloupe a lak neztratí svůj lesk. Velmi pěkný román.
Národopisné štuk z mého kraja naznačuje, že by sbírka mohla být neotřelým básnickým počinem. Leč mýdlové bubliny jsou stále menší, vůně rychle vyprchává a zůstává šedá, beztvará hmota.
Tancovačke,
pohřbe
staréch, mladéch,
šohaj milé zanáší,
farář, jež kyne u zvonice,
z veselkó žínštinu unášé.
„Tu našu na kuráž,“
huláká pivnico,
holomek do kola kope,
kdákajó slepico.
Jarmilke vato,
dědkovi desítko,
pole chlebem voňá,
hvízdajó čtverylko.
Babke melé štrikec,
voňé makrele,
v kolně kluci snijó,
zakládaj kapele.
Skvělé konspirační drama v dopisech. Podaří se Karolíně uvězněné na ozdravném pobytu na venkově zachránit básníka Jana v Praze před vězením pro dlužníky navzdory překážkám poštovní službou kladeným?
Autorka si usnadnila práci zaměřením pouze na dvě z nejznámějších osobností z oboru, které už předmětem zkoumání byli dříve. Jak ale vypadalo v praxi nacistické tažení proti okultismu v případě kartářek či pouťových věštkyň? Pojednáno mohlo být z tohoto hlediska například zrovna o manželce Jana Kefera, jejíž úspěšnost v sestavování horoskopů v textu zmíněna je. Také by mne zajímal osud knih.
Zážitkům z Thajska by možná více slušela prozaická podoba. Do té stávající se nepodařilo vpravit dojmy a atmosféru místa natolik, aby se přenesla i na čtenáře. Ve stejně nevzrušivém rytmu se sbírka nese až do konce. Po zavření knihy její obsah rychle mizí v zapomnění.
Kdyby si autor celé své dílo ještě jednou přečetl a věnoval nějaký čas stylistickým úpravám a vynechání vícekrát uvedených informací, mohl množství nashromážděných informací mnohem lépe zúročit. I tak ho lze k přečtení doporučit. O dramatických osudech útěkářů, poměrech ve věznicích a atmosféře doby vypovídá do všech podrobností.
Již úvodní báseň naznačuje trochu hrubší ražení sbírky. Snad se po přečtení letmých záchytů letících myšlenek objeví na tvářích sadařů, pastevců a sběratelů kostí nějaká grimasa.
Schůze v pytli
oč půjde
na bleších toulkách
tržním světem
o trochu krve, o letenku
hop hop
tajemníci a tajemnice
sloupy iónské
průčelí aztécká
kukuče kujónské
kostýmky a kvádra
vnady štuk a sádra
kdo neskáče není v pytli
Autorka malovala celkem efektní obrazy, občas se blížící ke kýči. Cílená ponurost jejích snů nepůsobí tragicky, ale líbivě.
Závěr
Přichází čas kdy vlastní obraz tvůj tě poděsí
z černého sukna vystupuje zlatovlasá dáma
nevíš zda zatančí či na skobě se oběsí
stín tygrův půjde s ní nebo je stínem sama
Třesu se jako by byl mrtev obraz můj
potvora krásná vystoupila z dalekého moře
modlitby křečovitý smích a utajený pláč
připlouvá odplouvá Oféliino hoře
Přichází čas kdy vlastní obraz tvůj tě zaškrtí
nemůžeš rozčesat svých zdivočelých vlasů
malinká ústa do úsměvu skládáš při smrti
konečně jednou na močále potkali jsme krásu
Netradiční forma vyznání. Zdánlivě obyčejná, ale dobře promyšlená, mile laskavá, vtipná, hluboce lidská.
Zavádějící název. Za rodokmen nelze považovat pouhé uvedení jmen rodičů, manželky a dětí, výjimečně prarodičů. Jakási genealogická snaha je vidět jen v případě Hitlera, výsledek je však poněkud zmatený. Například v části věnované Adolfově synovci Patrickovi se dozvíme, že byl synem jeho staršího bratra Aloise, přitom této bratr není v řadě sourozenců vůbec zmíněn. Kniha obsahuje jen zkratkovité portréty osob se zdůrazněním některých jejich charakterových vlastností. Očekávánému pátrání, po kom z předků je mohli zdědit, se autor nevěnuje.
Prostor a nasvícení dodávají vystavované bižuterii punc výjimečnosti. Obzvláště na černobílých fotografiích toto kouzlo zcela zaniká. Naštěstí výčet výstav a veletrhů s účastí českých výrobců místy doplňují pěkné snímky bižuterních skvostů. Některé z nich by dělaly parádu i dnes.
Shromážděné obecné informace z dějin četnictva mohou posloužit jako zdroj k popisnějším a obsáhlejším pracím. Úřední stručnost a strohost výčtů by zmírnilo uvedení více osobních vzpomínek a převyprávění ukázek případů.
Fantaskní pohádka s řadou známých motivů, kterou nelze doporučit dětem pro brutální výjevy. Horor, který nelze doporučit dospělým pro slaboduchost a dětinskost některých scén. Zamýšlel autor psáti mystický příběh o nesmrtelnosti, nebo parodii na mystický příběh o nesmrtelnosti? Ani jedno se nezdařilo.
To, co autor předkládá, jsou záblesky vzpomínek na dětství a mládí. Ano, s odstupem desítek let se vynořují různé situace bez zasazení do souvislostí, či tváře, k nimž paměť marně hledá jména. Od spisovatele očekávám, že si dá práci a holou kostru sestavenou z vynořivších se zážitků obalí (třebas vyfabulovaným) dějem. Čtenář stejně nezjistí, co je skutečnost a co vymyšlené. Mohl by tak vzniknout román, který by zaujal více, než text připomínající slohovou práci líného žáka.
Nepoetické střípky z obrazu života připomínají cosi důvěrně známého. Je snadné se s některými situacemi ztotožnit a promítnout do nich vlastní pocity a vzpomínky. Racionálně vedená rovina s absencí velkých emocí je pro to nanejvýš vhodná.