Lenka4
komentáře u knih
Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly
Ladislav Zedník
Básně často obsahují nějaký drastický prvek – průstřel, mučení, kostry, mrtvé živočichy. Je to nápadné natolik, že pozornost záhy více zaujme vyhledávání podobných slov, než význam veršů.
Lednová: kdo by
Zloději kradou se,
v závějích
jsou výmluvní, že by se štěkot nad tichem
ustrnul.
A v nůžkách už nesídlí zabiják vlasů.
Zametáš,
zatímco před prahem
sněžení zahladí stopy.
--a není, kdo by dosvědčil
dvě dokonalé vraždy.
Dobyvatelé ticha
Oldřich Damborský
Více než pampelišky zaujmou úvody k jednotlivým celkům a nápaditá Středověká bitva:
„Bojovala jsi o nejbližší kopec profesních úspěchů,
za zády celou armádu ctižádostivosti.
Levé křídlo rychlé lehké jízdy tvých fenomenálních znalostí bojovalo
s pravým křídlem těžkooděnců mužského podceňování žen.
Protivník měl ještě v záloze častou nemocnost tvých dětí
a jen čekal na bílý prapor příměří tvého těla, který jsi mu měla ráda nabídnout.
Zbyli ti jen Amorovi lučištníci, poslední šíp jsi zlomila
a vzteklým psům pomsty jsi unikla řečištěm výpovědi …“
Jan Werich za oponou
Jiří Janoušek
Album, které stojí za prohlédnutí. Fotografie mapující celý Werichův život, trefné komentáře Jiřího Voskovce a rozhovory, u kterých nevadí ani občasná neobratnost jejich vedení.
Fiesolské nymfy
Giovanni Boccaccio
Kratochvilné čtení pro ukrácení hodně dlouhé chvíle, kdy není v dosahu jiná zábava. Pověst je nadmíru natahovaná, a to spíše prostoduše než rafinovaně. Možná v originále text vyzníval alespoň zvukomalebně, český překlad má však k poetičnosti daleko.
Justin Václav Prášek a Bedřich Hrozný: Počátky české staroorientalistiky a klínopisného bádání
Šárka Velhartická
Bedřich Hrozný promine, ale hrdinou této knihy je bezesporu Justin Prášek. Jeho mnohaletý boj s větrnými mlýny v podobě nevraživých členů habilitační komise pražské univerzity zasluhuje velkého uznání. Je smutné, že ani pobyt na akademické půdě nezkultivuje člověka natolik, aby se uměl povznést nad osobní půtky a nezneužíval svého postavení. A když se k tomu přidá ještě uveřejňování útočných dopisů v tisku, je evidentní, že ne každý ctihodný akademik je cti hoden.
Básně
Karel Hlaváček
"Na rozespalé ticho měkce zladěné
zní z dálky příštích hudeb tóny znavené
a jejich vlahý, delikátní dech
již předehrou vlá v pustých záhonech …"
Jak příjemnou náladu umí vyvolat stále mladý básník za doprovodu viol, hobojů, houslí, varhan, lesních rohů, fléten, trubek, louten a zvonů!
Okuje
Ivan Martin Jirous
Okuje bývají žhavé, jiskrné a známky jejich dopadu hned nezmizí.
Okuje připomínají spíše vzpomínky starého kováře sedícího u vychladlé výhně.
„ještě jsem nedospěl
a už se chystám umírat
to je nejrozumnější
co můžu udělat snad“
Šeherezáda
Vratislav Blažek
Šeherezáda je chytrá, vtipná, zábavná a nadčasová, a to i v tištěné podobě bez hudební a taneční složky.
„Všechna okna byla opatřena ozdobným kováním, které by jenom naprosté nepochopení mohlo označit za mříže.
Přiznávat své blbosti je výsada prostých lidí. Králové jsou povinni na svých blbostech trvat a to tak dlouho, dokud z nich čas neudělá rozhodnutí prozíravá.
Dovolte, abych vám představil své pány ministry: pan ministr financí – první housle, pan ministr kultury – druhé housle. Pan šéf protokolu. Páni ministři vnitra a spravedlnosti – bicí nástroje. Slušně sehraná vláda, že?
Bambusové tyčinky po pekingsku! A potom říkají, že z Číny nevzejde nic dobrého.“
Balady
Johann Wolfgang Goethe
Úvodní Prométheus příliš nenadchne, ale za ním následuje řada romantických, strašidelných, poučných a nápaditých balad, a to nejen z evropských luhů. "V sále se octne pojednou a sedí tam sto hostí, šklebí se bez očí a zvou, by used při slavnosti. Tam vzadu v bílém rubáši on uhlídá svou nejdražší a ta _ _ _"
Barvy slečny Toyen
Vladislav Kučík
Velice čtivý román, ve kterém však zcela chybí propojení malířčiny duše s její konkrétní tvorbou. Nicméně vybrat si za hrdinku známou osobnost, o jejímž životě není mnoho známo, asi nebyl dobrý nápad. Nebezpečí záměny fikce za skutečnost a jejího nekontrolovatelného šíření je příliš velké. A slečna Toyen se tomu nemůže bránit.
Incident ve Vichy
Arthur Miller
Prostá scéna umocňuje soustředění na krystalizaci myšlenek a projevů lidí pod vysokým psychickým tlakem. Ochromení nepřeje rozvíjení košatých filosofických úvah. To zásadní je proneseno krátce, jednoduše a srozumitelně, což násobí dramatický účinek. K závěru hra počáteční náboj trochu ztrácí.
Poslední palác
Norman Eisen (p)
Kam zařadit toto dílko? Určitě ne do literatury faktu. Autor se sám často nechává příliš unášet dějem a vlastní fantazií. Ani jeho badatelskému týmu se nepodařilo vychytat chyby v dobových reáliích. Od okamžiku, kdy na scénu přijde „zachránce mistrovského díla Otty Petschka“, začíná se objevovat ironie. Humoristické pojetí nabývá na síle a vrcholí groteskou s STB. Přitom mám pocit, že záměrem bylo napsat seriózní román.
Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko
Oldřich Daněk
Dobrý podnět pro zamyšlení. Důležité je najít viníka. Každý je vinný, i nevinný. Jaké může mít východisko bezvýchodná situace?
Urážka císaře a prezidenta
Adam Strašák
Téma ihned upoutá, není mu však věnován takový prostor, jaký by si zasloužilo a jaký čtenář očekává. Je nutné se k němu prokousat mnoha stranami hodně zjednodušených, suchopárně psaných úvodů, vysvětlivek a výtahů, které s ním souvisí někdy více, mnohdy však jen okrajově. Rušivě působí časté opakování některých tezí. Sama interpretace soudních spisů zdá se býti příliš úzce a striktně pojata. Myslím, že urážky autorit nebyly a nejsou projevem jen jedné určité společenské vrstvy, ale spíše souvisejí s povahou jednotlivců, jejich prchlivostí, aktuálními okolnostmi a mezilidskými vztahy. Zcela jistě zde platí, že kde není žalobce, není soudce. Škoda, že se autor nevěnoval více jednotlivým případům. Na knize je cenné to, co je originální, v tomto případě představení nepublikovaných archivních materiálů, které se každý nevydá studovat. Velmi zamrzí závěrečná věta: „Výši trestu neuvádím, neboť se touto tematikou v práci nezabývám.“ Údaj o výši trestu má v případě odsouzení velkou vypovídací hodnotu, přitom časová náročnost jeho vypsání je minimální. Na diplomové práce lze pohlížet s jistou benevolencí. V případě knihy vydané nakladatelstvím Academia je však měřítko hodnocení přísnější.
Rytíř a intelektuál
Lenka Veselá-Prudková
Velice příjemné počtení pro všechny milovníky knih a knihoven. Knihovna Hieronyma Becka je rozebrána vskutku důkladně. Vylíčením života a čtenářských zájmů jejího majitele se autorce podařilo zajímavě přiblížit reálný svět určité společenské vrstvy v 16. století.
Uloupené mládí
Jozef Leikert
Z velmi zdařile zpracovaných vzpomínek jednotlivců vyvstává obraz osudu studentstva. Kniha zachycuje celkové historické souvislosti, ale hlavně přináší mnoho detailů. Čtenář se stává souputníkem studentů na jejich nelehké cestě, trpí s nimi (některé scény jsou opravdu brutální), strachuje se o jejich život a neskrývá dojetí při návratu domů. A stále nenachází odpověď na otázku, proč se to všechno muselo udát.
Kasta, a basta! - Pohledy na kastovní systém, tentokrát převážně zdola
Pavel Hons
Drobný vhled do problematiky indických kast přináší překvapení už v tom, jak velké množství jich je. Systém společnosti se tak může zdát nepřehledný a složitý. K jeho pochopení si však stačí uvědomit, že každý stát má různé společenské třídy, vrstvy a národnosti. Vymanit se z místa získaného narozením do prostředí určité skupiny bývá pro jedince někdy dost obtížné. Škoda, že se autor věnoval hlavně nejnižším kastám. Názory středních vrstev tvořících základ společnosti by mohly lépe signalizovat možné směry dalšího vývoje.
Žena za katrem
Stanislava Musilová
Zdá se, že pramen, kterým byl archivní fond Trestnice pro ženy Řepy, přes svou vydatnost neposkytl dost materiálu pro studii. Ucelené představení konkrétních typických i zvláštních zločinů by bylo větším přínosem k poznání důvodů a důsledků kriminality žen, než nadbytek grafů a obecná kapitola o vývoji feminismu.
Česká trilogie: Vězeňkyní Hitlera i Gottwalda
Milena Šeborová
Začínat nový život v zahraničí určitě pro Milenu Šeborovu nebylo snadné. Léta drsných zážitků a útrap věznění završená perspektivou existence v neutěšeném prostředí a pod psychickým nátlakem vlastně jiné východisko nenabídla. Škoda, že se nerozepsala více i o svých dalších osudech. Na knize působí rušivě předmluva uvádějící na pravou míru některé události. Vzbuzuje totiž alespoň zpočátku určitou předpojatost a zbytečnou ostražitost při četbě. Její zařazení na místo doslovu by bylo vhodnější.
Chtěl jsem mlčet
Sándor Márai
Kritický pohled na maďarskou společnost, její třídní vývoj, postoje a typické projevy chování. Více než obecnou charakteristikou ji autor přiblíží vylíčením pocitů ze svého návratu do rodného města.