Lenka4 komentáře u knih

Dobromilin deníček zprostředkovává nejen pocity dívky, jejíž ideály jsou konfrontovány s realitou života v nelehkém válečném období. Cenné je přiblížení každodennosti Čechů na Volyni, jejich smýšlení a vztahy s příslušníky dalších národností tam žijících i politických událostí, kterým museli čelit. Zápisy gradují v období, kdy Dobromila jako zdravotnice putuje s vojskem do Čech. Tato zkušenost musela být pro introvertní, hluboce věřící a ukázněnou mladou ženu dost traumatizující. Doufejme, že snad později zaujala smířlivější postoj k nedokonalosti svých bližních.

1 08.04.2019

Autor sám výstižně zhodnotil svoji tvorbu v podtitulu sbírky – ucházející verše. Něco se povedlo lépe, něco hůře. Je znát, že píše pro radost a nenutí se do žádných rádoby uměleckých póz, což je sympatické. „U ohně teplo je, ticho a klid, jen tělo napnout a šíp vystřelit. Z letící jiskry oblaka kouře, z beránka na nebi sněhová bouře. Pod vodou teskno je, pláč je však skryt, v řece slz bez břehů pláč utopit. Řeka je černá nit, s potokem splývá, tak často v naději marnost se skrývá. S beránkem na skále, z výšky jde strach, stačí se odrazit, překročit práh. U ohně teplo je, tiše tu spíš, má láska k tobě je marnosti skrýš.“

05.04.2019

Zajímavé nápady, vtipné pointy. U některých povídek je sice brzy zřejmé, k jakému konci děj směřuje, ale to nijak nevadí. Celkově jde o velmi příjemnou četbu.

02.04.2019

Bezesporu zajímavé téma, ovšem limitované množstvím a obsahem dochovaných materiálů. Na tuto hranici evidentně autoři narazili a zdá se, že pro naplnění stanoveného rozsahu publikace se snažili uplatnit snad všechny informace, na které při archivním bádání narazili. Výsledek by se dal připodobnit k zaplevelenému poli, které však při trpělivé a pečlivé sklizni nějakou úrodu dá. Škoda, že namísto do velmi kvalitního papíru pro tisk nakladatel raději neinvestoval do služeb korektora. Chyby jsou i u obrazového doprovodu.

1 29.03.2019

Více než o Rudolfu Slánském zpráva vypovídá o jeho manželce. Dramatické události svého života líčí velmi emotivně. Zároveň však některé momenty či souvislosti pomíjí. Možná záměrně, možná je nepokládá za důležité. To je pochopitelné v případě, že by paměti zůstaly její soukromou záležitostí. V případě zveřejnění by byla namístě pomoc s literárním zpracováním, aby děj získal ucelenost a případná bílá místa byla zaplněna.

2 22.03.2019

Statečnost a odhodlání členů „papírové brigády“ zachránit nejcennější židovské písemné a umělecké památky jsou obdivuhodné. Obzvláště v situaci, kdy museli zachráněné znovu zachraňovat. Příběh ukazuje také spoušť, jakou umí napáchat kulturní barbaři, pokud se dostanou k moci, a to napříč národnostmi, státy i politickými režimy. K zamyšlení je pak těžko zodpověditelná otázka restituce knih a archiválií odvezených z Vilniusu během války do Německa. Komu vlastně toto kulturní dědictví právně náleží a kde má být uchováváno?

1 21.03.2019

Některé básně mají originální náměty. Ovšem autor zprostředkovává svůj kritický pohled na svět většinou verši nepropracovanými, bez výraznější hloubky prožitku a pomocí nepříliš poetického slovníku.
Didaktika: „Čtyřlístkem jejího věku porostl celý byt. Na jedné procházce po stěně objevila zásuvku … Elektřina? Po krátkém nadechnutí ujal jsem se slova: Pohání vlaky, rozsvěcuje lampy, ohřívá, chladí… snaživý pedagog uváděl další příklady. Pak hleděli jsme na zásuvku podivně tiší. Dcera pravila váhavě: Teď nás ta Elektřina slyší? Nemohl jsem nechat po bytě volně pobíhat skřítky. Ne, neslyší, rychle jsem zalhal.“

19.03.2019

Že by si sadaři nechali to nejlepší doma a na trh šli jen s paběrky? Nebo byl neúrodný rok? Nicméně alespoň plody Jana Y. Flašky zaujaly nápaditým obsahem pod netradiční slupkou. Obraz: „Octl jsem se ve stavu, kterému se říká finanční tíseň. Prodal jsem proto svému příteli obraz, který mi visel až do té doby v pokoji – opravdu pěkný kousek. Teď jsem seděl už čtvrtý den na posteli, neschopný cokoli podniknout. Poté, co jsem obraz prodal, mi bylo, jako bych prodal kus sebe. Zíral jsem na prázdné místo na stěně a neměl chuť do práce. Ani druhý den se to nezlepšilo. Pokusil jsem se prázdnotu zakrýt plakátem, ale nepomohlo to. Nehodil se tam. Obdélník, který zbyl na stěně jako memento po obrazu, mě pronásledoval. Sledoval každý můj pohyb a kdykoli jsem se na něj podíval, připadalo mi, jako by mi něco vyčítal. Nedokázal jsem se přinutit něco dělat, i jídlo mi přestalo chutnat. Prostě jsem jen seděl a civěl na holou zeď. Bylo mi strašně trapně, když jsem ten obraz kupoval zpátky.“

15.03.2019

Vycházka do lesa s panem Pechou je příjemná i pro čtenáře, který lovecké vášni neholduje. Pronikne s ním totiž do tajů povolání lesníka a zjistí, jaké radosti i strasti tato práce přináší. Dozví se také mnohé o chování zvěře, pěstování lesa, ochraně přírody, fungování lesní správy a jejím systému, případně si rozšíří slovník o mysliveckou hantýrku.

14.03.2019

„Je mi tak krásně. V krbu sladký vzdech měsíce, jenž má ze všech nejvíc smutku … Ach mrtví. I vy na lofotských ostrovech nejste tak mrtví, jako já jsem vskutku.“
Nostalgií prodchnuté verše doprovázené souznějícími ilustracemi.

1 07.03.2019

Jak silný cit je láska a kolik má podob! Žel, často i tuto: „Draka i běsnící býky zkrotit měla jsem sílu, jednoho muže upoutat síly nemám.“
Nejsem si jista, zda byl nápad přiblížit dílo dnešnímu čtenáři překladem ve formě volného verše šťastný.

06.03.2019

Ludvík Očenášek je představen především jako vynálezce. Sympatická je nejen jeho tvář, ale i snaha překonávat nezdary. K celkovému obrazu jeho osobnosti by přispělo více bližších informací o jeho podnikání, spolupracovnících a příčinách neúspěchů. A také více zmínek o rodině.

05.03.2019

První dojem - neskutečná slátanina se sem tam humorným momentem. Naštěstí jsem knížku nestihla přečíst najednou. Překvapilo mě, že druhý den mi připadala úžasně vtipná, groteskní, skvělá jako parodie na úpadkovou literaturu. Asi je potřeba zvyknout si na nevšední styl a číst ji ve správné náladě.

02.03.2019

Soustředění na jednu skupinu návštěvníků vytváří poněkud zdeformovaný celkový pohled na lázně a jejich atmosféru. Je zřejmé, že všichni podnikatelé měli zájem, aby se tam hosté bez rozdílu národnosti a vyznání dobře cítili a opět přijeli. Což se evidentně dařilo.

26.02.2019

Nechat čtenáře tak hluboko nahlédnout do svého života, vyžaduje odvahu. Ta naštěstí paní Krausové nikdy nechyběla. Nejsilněji na mne zapůsobilo, jak prožívala smrt své maminky. Obdivuji, jak se dokázala poprat se všemi strastmi, kterými musela projít, a to i při pobytu v Izraeli. Přiblížení detailů systému života v kibucu je velmi poučné.

3 25.02.2019

Výstižné postřehy, z nichž mnohé jsou nadčasové a lze se nad nimi zamýšlet i v obecnější rovině. "Ve Španělsku byli zbožní lidé. A kde jsou zbožní křesťané, mohou žít i Židé. Protože bázeň Boží je pořád ještě jistější než takzvaná moderní humanita."
"... jestli lze z lidí se zděděnými duchovními zájmy udělat zemědělce, jestli jde ze silně vyhraněných individualit vytvořit individua s masovou psychologií."

17.02.2019

Pěkná detektivka splňující očekávání, tentokrát navíc s vtipným koncem.

1 11.02.2019

Po přečtení a prohlédnutí publikace, která přímo hýří množstvím fotografií a detailních informací, musí každý konstatovat, že poštovní schránka opravdu není „nějaká lecjaká věc“.

1 07.02.2019

Hodně smutné čtení. A to kniha obsahuje jen příběhy žen, které dostaly trest smrti. Nebylo málo ani těch, které za problémy a neštěstí způsobené svým spoluobčanům z obdobných pohnutek, odešly od soudu s tresty odnětí svobody.

1 05.02.2019

Nepříliš obsáhlá publikace přináší detailní informace o zajištění pobytu říšských protektorů na zámku. Osvěžující jsou vzpomínky pamětníků. Velkou vypovídací hodnotu má obrazová příloha. Textové části by prospěly ještě určité úpravy a pečlivější korektura.

04.02.2019