Lenka4
komentáře u knih
Chrpy a města
Vítězslav Nezval
Sbírka je jako pole notně prorostlé koukolem. Angažované básně (např. Noční host) postrádají vnitřní účast autora, ani výsledek tedy žádné emoce nevzbuzuje. Jiné však svědčí o jeho veršotepeckém nadání. Ledoví muži: „Ledoví muži přicházejí z dálky, z veliké dálky přicházejí k nám. Už vkládám dopis do obálky, ledoví muži přicházejí z dálky, já vzpomínám … Co bylo včera na nábřeží květů, ó lásko, domove, kdo napíše dnes za mne tuto větu, co bylo včera na nábřeží květů, a dnes jsou ledové? Ó zahrado, střez pečlivě svou růži, sic mráz ji zabije, ó zahrado, střez pečlivě svou růži, nedávej srdce ledovému muži, nešťastná Žofie!“
Zdeněk Brtnický z Valdštejna - Učený šlechtic a jeho deník z cest
Ondřej Podavka
Vytažení a rozčlenění informací z deníku do tematických celků se nejeví příliš šťastným. Výčty spatřených měst, zahrad, způsobů cestování či zdravotních problémů ztrácejí bez souvislostí s denními záznamy výpovědní hodnotu. Navíc smíšení údajů z cest do Anglie, po Francii a Itálii působí chaoticky. Kdyby se autor pustil rovnou do komentované edice, vytvořil by jistě dílo vynikající a pro poznání dobové každodennosti přínosnější.
Karel Hynek Mácha: život uchvatitele krásy
Karel Janský
Kniha nejen o K. H. Máchovi. Na jeho osobu je navázáno množství detailních informací o tehdejším reálném životě a lidech, se kterými se setkal. Mnozí mužové tu ještě bez pozdější aureoly výtečnosti působí lidsky přirozeně. Karel Janský vyvinul neuvěřitelnou píli a snahu o sebrání každého malého kamínku k Máchovu ucelenému portrétu.
P. Verlaine a A. Rimbaud v překladech F. Hrubína
Paul Verlaine
Verše dvou vynikajících francouzských básníků v překladu vynikajícího českého básníka. Paul Verlaine, Spánek černý, dlouhý: „Na můj život pad spánek černý, dlouhý: Jděte, jděte spát, naděje a touhy! Nic už nevidím, zapomnění kryje dobré i s tím zlým … Smutná historie! Kdosi houpá mnou v hloubi temné skrýše jako kolébkou … Tiše! Tiše! Tiše!“
Zápisky z první světové války
Petr Prokš
„Opustili jsme i my naše proklaté zákopy a šli jsme celí zmazaní dále za Rusem. Šli jsme celý den. V noci jsme přišli za jednu ves nedaleko Rovna a tam na strništi jsme s hladovými žaludky byli do rána. Spát jsme nemohli, neboť celou noc pršelo a foukal ledový vítr, takže jsme se třásli zimou, jak osika, vždyť jsme byli promoklí do kůže. Ráno v 9 hod. nám přivezli oběd, který byl hned minulý den vařený, takže byl již zkyslý, ale přesto nám chutnal, jak nevím co. (…) Rusové začali do nás střílet a my v dešti olova, chtěj nechtěj, jsme museli dopředu. Každé chvíle některý opustil náš řad a svalil se k zemi, buďto raněný nebo mrtvý. Čím blíže jsme byli k Rusům, tím řidší byla naše řada. Padali jsme k zemi a krčili do jam vyrytých od granátů, však dopředu jsme museli. Odhodlán už na vše i na smrt, jak pomatený jsem se hnal kupředu.“
Prostým způsobem a bez příkras líčí Josef Novotný své zážitky z války a zajetí. Nelze se ubránit smutku, kolik lidí přišlo zbytečně o život.
Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce
Eva Uchalová
Na této publikaci si dali autoři i nakladatel záležet. Kvalitní materiál, netradiční obálka, grafika se zajímavými detaily, množství dokonalých fotografií, svižný text nabitý informacemi. Prostě „haute couture“ mezi knihami. Samozřejmě včetně ceny.
Socialistická základní škola pohledem pamětníků
Jiří Zounek
Dobrý záměr, špatná realizace. Záznam vzpomínek v doslovném přepisu nahrávky je opodstatněný v případě, kdy vypravěč již nežije, nebo má velké zdravotní problémy. Každý se vyjadřuje jinak při rozhovoru a jinak v písemném projevu. Písemný záznam bývá ucelenější, má promyšlenou strukturu a vybranější výrazové prostředky. Nepřekvapí, že někteří respondenti odmítli své vzpomínky autorizovat. Výsledek totiž neevokuje obraz inteligentního, vzdělaného učitele. K dalšímu znehodnocení přispěla i anonymizace, jakkoliv je z hlediska pamětníků pochopitelná. Výzkum by přinesl daleko lepší výsledky, kdyby dotazovaní své vzpomínky sami, nebo s pomocí autorů, sepsali. Práce by sice byla časově náročnější, ale kvalitativně na mnohem vyšší úrovni. Jistě by se vynořily i další zážitky či detaily. Hlavně srovnávání poměrů ve školství za socialismu a dnes je velmi zajímavé, stejně jako změny v chování žáků.
Kapitán Otakar Jaroš: příběh hrdiny od Sokolova
Jiří Klůc
Autor snáší všeliké možné informace více i málo související s Otakarem Jarošem, dokonce pečlivě vypisuje délky ulic po něm pojmenovaných. Ve vojensky strohém textu se však hlavní hrdina postupně vytrácí. Představení jeho života připomíná fotoalbum. Množství snímků má možná odvést pozornost od toho, že některé skutečnosti jsou vynechány. Například chybí bližší představení Jarošových přítelkyň.
Hastrman
Miloš Urban
Nevím, zda odlišnost prvního a druhého dílu byla autorovým záměrem, spíše si myslím, že k rozvinutí a dobrému zpracování Hastrmanova příběhu z dnešní doby si sám nasadil příliš vysokou laťku. Mile mě překvapila skvěle vystižená atmosféra příběhu z minula a oceňuji Ondřeje Havelku, že ji bezezbytku dokázal přenést do filmu. Jen doufám, že pokračování nikdo natáčet nebude. Bezútěšná, temná a násilná ekologická agitka je příliš přímočará, má typizované postavy a závěr z říše pohádek. První díl je na 5 hvězdiček, druhý tak na 2. Škoda promarněného originálního tématu.
Zapomenuté děti Habsburků
Thea Leitner
Otázka je, do jaké míry autorka čerpala z dobových dokumentů a nakolik ze své fantazie. Historické souvislosti a dějinné události příliš nevysvětluje, zato se okázale vžívá do pocitů svých postav a emocionálně líčí jejich utrpení. Na historickou publikaci je to málo, jako beletrie kniha neuchvátí.
Relikvie, odpustky, poutní odznaky: Čtyři kapitoly z náboženského života lucemburské Prahy
Jan Hrdina
Poučné je vysvětlení vydávání odpustků a jejich druhy. V kapitole o poutních odznacích mne velmi překvapil objev jejich otištění ve zvonech. Vzhledem k enormnímu a tudíž rušivému rozsahu poznámek pod čarou bych tyto raději umístila až za samotný text.
Básně
Jan Zábrana
Obrazy ze života líčí jejich pozorovatel v monotónní posmutnělé rovině. Neburcuje, nekonejší. Jeho svět není roztančený a vyumělkovaný. Ubíjející soustavnou šedost všednodennosti a jejích drobných radostí či tragédií podává s takovou poetikou, že i v ní lze objevit krásu. "Ženy pijáků, co mají pořád nové nádobí, co povlékají dvakrát do týdne, stejně objímané jako škrcené, ne ty roznaříkané, ty tiché, které víc tuší než vědí, co je to smutek mužů, proč oni vždycky znova, ... až do spálení chřtánů, ty bludné, co z lásky neznají pro ně jiný dar než zase láhev, osudové, nesmrtelné ženy pijáků."
Eva nejen v ráji: Žena v Čechách od středověku do 19. století
Milena Lenderová
Je škoda pro celé lidstvo, pokud neumožní každému jednotlivci rozvinout a využít jeho schopnosti. Natož pak celé své polovině. Zajímavé a podnětné čtení.
Ať mohou přijeti: Organizace poválečné repatriace a návratů
Jana Kasíková
V knize je soustředěno velké množství informací k danému tématu, většinou z úředních zdrojů. Z toho pramení jistá suchost textu. Škoda, že není oživen alespoň několika příklady repatriace konkrétních osob.
Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené
Bohumír Mráz
Chodil by Mácha i dnes po hradech pěšky a kreslil si je, nebo by použil dopravní prostředky a do deníku by lepil pohlednice? Vydání jeho kreseb je chvályhodný počin, neboť kromě básníkova kreslířského umu dokumentují tehdy aktuální stav objektů a jejich okolí.
Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy
Pavel Vašák
Šifrovaný deník - jak tajuplně a lákavě to zní. Dovedu si představit zanícení luštitelů a nadšení z prolomení šifry. Jenže pak následuje jistá bezradnost, jak naložit s výsledkem. Deník je sám o sobě krátký, zakódovaného textu několik vět, a to ještě obsahově nijak významného. Je znát, že se Pavel Vašák snažil text knihy všemožně nastavit. Někdy více zdařile (soudní spor), jindy méně. Škoda, že nesehnal více informací o Lori.
Lori : múza Karla Hynka Máchy
Dagmar Štětinová
Útržkovité zpracování životních osudů Lori je stylově nejednotné. Některé pasáže působí jako z čítanky, v jiných se autorka nechala unést až k nesmyslným obrazům (Mácha sedící na hřebeni hořící střechy). Na vrub nepozornosti snad lze připsat líčení Máchovy pěší cesty do Prahy na křtiny, kdy vyšel z Litoměřic, „procházel městy a ulicemi, znavený sedal na zídkách u domů, na dřevěných lávkách, u Terezína snědl svačinu.“ Zcela nepravděpodobná je i scéna, kdy Lori odmítá nechat si dolít od Tyla smetanu do horké čokolády s odkazem na svoji tloušťku. Kult štíhlosti v té době nepanoval. Zbytečné nepřesnosti a chyby v reáliích (např. šípkové růže, hloh a trnky nekvetou ve stejný čas, Lvov je líčen jako zapadlé místo, ač se jednalo o významné a velké město) působí při čtení rušivě a značně snižují celkovou věrohodnost příběhu. Vytknout lze i nedokonalou korekturu textu.
Mišpoche Franze Kafky
Anthony Northey
Zmapování osudů příbuzných Franze Kafky se ukazuje jako dobrý počin, stejně tak poukázání na jejich odraz v Kafkových dílech. Škoda, že autor získané poznatky nevyužil k napsání obsáhlejší, více propracované studie.
Fanny Hill - paměti rozkošnice
John Cleland
Doufejme, že se Fanny nestala inspirací pro zástupy podobných naivních venkovských děvčat, která by také ráda našla v Londýně takové štěstí. Roztomilé a ve vší slušnosti psané dílko patří do červené knihovny, ale červenat se u něj přes jeho erotický obsah asi nikdo nebude.
Můj otec Kamil Lhoták
Kateřina Tučková
František Dvořák a Adolf Branald ve svých dílech o Kamilu Lhotákovi citují některé vzpomínky jeho syna, a to velmi lákavě. Kamil Lhoták ml. upozorňuje už v úvodu, že nemá literární nadání, text to bohužel potvrzuje. Nicméně jde o další úhel pohledu na osobnost jednoho z nejvýraznějších českých malířů. Domnívám se, že nejlépe a nejobsáhleji představuje život a hlavně tvorbu Kamila Lhotáka ve své knize František Dvořák.