Lenka4 komentáře u knih

Je smutné, ale i pochopitelné, že lidé o některých svých zážitcích nechtějí mluvit, a to ani s těmi nejbližšími. Kolik příběhů a událostí tak odejde spolu s těmi, kteří je prožili. V rodinách pak zůstanou jen tradované útržky, možná nějaká písemnost a fotografie. A prostor pro fantazii. Paní Koubská měla naštěstí dost podkladů pro své dílo, ale výsledek je poněkud rozpačitý. Osudy jednotlivých členů rodiny jsou velmi zajímavé, jejich literární zpracování však amatérské.

1 22.06.2018

Velice oceňuji představení žen, které ve své době bývaly výjimečnými osobnostmi, ale dnes jsou již pozapomenuty. Získání podkladů pro zpracování jejich životopisů bylo proto pro některé autory složitější. Příjemným překvapením je úvodní kapitola věnovaná Boženě Němcové. Obavy, že bude obsahovat všeobecně známé informace, se ukázaly jako zcela zbytečné. Zajímavá je možnost porovnávat stylistické pojetí příspěvků jednotlivých autorů.

22.06.2018

Příjemné putování mezi realitou a fantazií, kdy si člověk není nikdy zcela jist, kde se právě nachází.

5 20.06.2018

Statistické zobecnění příliš nemůže vypovídat o individuálních osudech a pocitech. Z pramenů úřední povahy sice vyplývá jakýsi obrázek o materiálním zajištění, ale o mezilidských vztazích lze jen spekulovat. Všechna podstatná zjištění, která kniha obsahuje, jsou shrnuta v jejím závěru. Zájemce o základní informace se tedy nemusí zdlouhavě "prokousávat" celým textem.

19.06.2018

Soustředit vybrané příležitostné texty do knížky nebyl dle mého názoru dobrý nápad. Jejich různé ladění - od oslavného patosu až k prostému líčení tvorby pro děti - autor jistě přizpůsoboval účelům, pro které je psal. Z článků vytržených z původních kontextů, různé úrovně, obsahu i zpracování, část zaujme více, jiná méně, a některé přes propast času vůbec.

14.06.2018

Velmi rozporuplné dílo. Neskonale nudná první třetina knihy, poté náhlá změna v sarkastickou frašku (cesta do Vídně). Závěr opět v ospalém tempu. Panoptikum postav - Jeroným, jehož inteligencí předčí i Tatárek, pár příšerně se šklebících skřetů, řada ďáblových pomocníků, samý hříšník. Květnatá řeč pánů prošpikovaná latinskými výrazy si nijak nezadá se stejně strojenou mluvou sloužících, zvláště pokud tito hodlají v každém okamžiku opustiti toto slzavé údolí. Tento román by mohl být brán vážně jen z bigotně katolického pohledu, líbit se jistě bude i misogynům. Scény často působí směšně, ale nejsem si jista, jestli opravdu bylo autorovým záměrem napsat parodii.

1 05.06.2018

Mile lidské vyprávění, vzpomínky, myšlenky a názory paní Chantal, které nezbývá jen přát, aby případné další životní překážky překonávala se stejnou silou a odhodláním, jako ty dosavadní. Kniha je dobře a citlivě napsaná, tematické uspořádání namísto chronologického bylo zvoleno nanejvýš vhodně.

5 03.06.2018

Oceňuji, že pan Vondruška i tentokrát našel originální námět a prostředí.

27.05.2018

Kniha zaujme na první pohled netradiční grafikou i vazbou. Což zároveň trochu vyvolá obavy, zda forma nezvítězí nad obsahem. Naštěstí nikoliv. Texty jsou ve většině nápadité,moudré, vtipné, k zamyšlení. Tedy v české verzi. Tu anglickou neumím posoudit. Nevýhodou pro čtenáře je, že s knihou musí zacházet jako s vejcem - opatrně. Rozvolněná kroužková vazba a měkké desky mohou být příčinou toho, že si ji pomačká už cestou z knihkupectví.
"Nejlibovější. Nejšťavnatější. Nejčerstvější. A dočista vaše. Maso z vlastní porážky."
"Ukradená data uživatelů jsou zpět v majetku naší společnosti, informoval telefonní operátor."
"To my si jenom myslíme, Jeníčku, že to vymyslel pán Bůh. Ale pámbu ví, kdo to byl."

26.05.2018

Historie zaměstnávání žen v některých oborech je pospána detailně, v jiných jen velmi stručně. Hlavně kapitola o terciální sféře působí z tohoto důvodu poněkud chaoticky a nevyváženě. V detailech kniha přináší zajímavá fakta.

13.05.2018

Některé do očí bijící chyby a omyly v českých reáliích vzbuzují pochybnosti o faktické správnosti díla. Zdá se, že vzhledem k některým neobvykle použitým výrazům či slovním spojením, není příliš kvalitní ani překlad. Název knihy a obálka jsou přímo zavádějící. Franz Kafka sice patřil k řadě významných mužů Milenina života, ale určitě nebyl tím nejdůležitějším. Nakladatel patrně usoudil, že jeho jméno v titulu a fotografie na obálce přitáhnou ke knize více pozornosti. Život Mileny Jesenské je lépe a zajímavěji zpracován v knize Ravensbrück od Steve Sem-Sandberga.

10.05.2018

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Každý by si měl nechat nějaké věci jen pro sebe. Gábině přeju, aby ji za pár let, až se zklidní emoce, nemrzelo, co všechno nyní napovídala. Vydání knihy bylo zbytečně uspěchané, text by potřeboval ještě upravit a doladit.

14 07.05.2018

Jak citlivě a poeticky psané svědectví o životě Kamila Lhotáka! Až se ta biografie zdá příliš křehká a malíř v ní vystupuje jako „Muž zbavený tíže“. Těžkostí (a že jich bylo) se Adolf Branald dotýká zlehka a často je milosrdně skrývá v letmých náznacích.

1 07.05.2018

Kniha se velice pěkně čte. Přináší dobrý pohled na způsob života významného podnikatele, jeho vazby s politiky a financování jeho aktivit. Osud Miloše Havla by ve své pestrosti byl jistě dobrým tématem i pro filmové zpracování. U biografií kontroverzních osobností je třeba, aby si jejich autoři zachovali odstup a nestrannost. To se Krystyně Wanatowiczové příliš nezdařilo.

05.05.2018

Ne všechny básně jsou tak působivé jako Muž, Mirogoj a Balada o očích topičových. Sbírka svědčí o snaze autora ukázat těžkosti života a dá říci, že jeho obraz bídy je vcelku zdařilý a má osobitou atmosféru.

2 01.05.2018

Největším oříškem pro autora nejspíš bylo, jak pojmout strukturu knihy. Životní cesty členů početné rodiny se dělily, rozcházely i scházely, lidsky i geograficky. Navíc se jedná o výrazné osobnosti s osudy poznamenanými politickou situací. Pominout samozřejmě nemohl ani seznámení s jejich literární tvorbou. Začíst se do knihy je sice obtížnější, ale vytrvalost v tomto případě bude odměněna.

2 29.04.2018

Vtipný životopis i rýmovánky Haškova kumpána. Zároveň je však ta jarost a bujarost jaksi posmutnělá. Nostalgie: „ Když člověk v cizině čas delší žije, tu zachvátí ho časem nostalgie. Mně stává se to. Za takových chvil na vlast svou myslím v dálce tří set mil. Na osoby, jimž říkal jsem kdys „drazí“, na literaturu a české mrazy, na naši politiku, na přátele, nevěrné lásky, věrné věřitele. …“

24.04.2018

Život Vítězslavy Kaprálové je opravdu námět na román. Ale i tento počin v podobě divadelní hry jistě přispěje k zájmu o pozapomenutou či pro mnohé zcela neznámou umělkyni a její tvorbu. Hra Kateřiny Tučkové je, jako ostatně i její další knihy, čtivá a barvitá. Snad jen trochu "tahá za uši" slovník mladé Vitky a šroubovaná mluva Františky Plamínkové a její asistentky.

2 15.04.2018

Na některé otázky kniha přinese odpovědi, jiné vyvolá. Kladně hodnotím celkem střídmý přístup autora, který se nesnaží nátlakově přesvědčovat a přivádět ke spáse.

15.04.2018

Novákovy texty připomínají těkání myšlenek, ve kterých se mísí právě viděné se vzpomínkami, náhlé nápady s životními názory. Jejich analýza s ohledem na značnou zkratkovitost však vyžaduje velké úsilí a nejspíš i vede ke zcela odlišným výkladům toho, co chtěl básník vlastně říci.
112 ploché nohy parky, po celanovi:

modlák, klíčí solidní, vřesovec samota, pěšky
funglnová bída s automatikou. mnoho pokácených,
když
vzpomeneme guttusa, proletariát

- že se navrátíme, a s rozdílnými drahami
zpustošení keplerem. ustláno na růžích: zapečené
budou
zvát věčně, statečné pysky na loupačku

čtěte, překážím mezi řádky. na mravnosti
jsou popely, na pravdy šupiny litevské hračky
cvak, vracím se oběť do prahy

12.04.2018