Lenka4 komentáře u knih
První polovina připomíná dívčí románek, druhá se točí hlavně kolem Přemysla Otakara. Čtenář natěšený na to, jak to nevěrník od zapuzené manželky schytá, se dočká jen jedné, sotva uvěřitelné hysterické scény, naprosto nehodné královny. Třeba ve skutečnosti byla i ráda, že se ho zbavila. Kdo ví?
Kniha klade velké nároky na čtenářovu představivost. Autorovi nelze upřít nápaditost a vesmírně nesmírnou fantazii. Pasáže vtipné se střídají s úseky k zamyšlení a žel, též s částmi dost nudnými. Každopádně nezapomenutelná je stavba dálnice.
Život Matěje Kopeckého byl až nečekaně pestrý. Zajímavý je dobový pohled úřadů na obživu prostřednictvím panáků a důraz na to, aby se děti loutkářů vyučily užitečným řemeslům. Barvitě vylíčeny jsou i osudy potomků a jejich propojení se známými rody jiných kočovných umělců.
Obraz Ameriky zasmušilý a unavený, stejně jako pan Howard T. Lewis, oděný v šedivý svrchník a hnědý klobouk ve stanici podzemní dráhy. Hodně silná je báseň Býčí zápasy.
"Někdo pobíhá,
někdo jen větří,
někdo hrabe do země, ale je tvrdá.
Červené hadry lítají kolem
a pikador na vypolštářované herce
zasazuje první ránu
slabomyslným kopím.
Černá krev kypí mezi lopatkami.
Hrudník k prasknutí,
jazyk vyplazený k hlubinám.
Kopyta hrabou o vlastní újmě.
Tři páry banderillos v zádech.
A matador už táhne meč
přes brlení.
A tu se někdo (zbrocený, vyčerpaný)
zastaví a volá:
Pojďte, nechme toho,
pojďte, nechme toho,
pojďte za řeku a mezi stromy,
pojďte za řeku a mezi stromy,
nechme těch červených hadrů,
pojďme jinam,
tak volá,
anebo sípá,
anebo šeptá,
a bariéry řvou a
nikdo nerozumí, protože
všichni jsou na tom stejně,
černý a rudý býk padne
a bude odtažen
a bude odtažen
a bude odtažen,
aniž by pochopil běh světa."
Židovské anekdoty nezklamou. Ani když se do sbírky vloudí některé známé z jiných souborů.
Trefné a vtipné postřehy o soužití koček s kočkami i lidmi. Potěší i čtenáře, kteří žádnou micku doma nemají, natož pak tak velkou smečku.
Začátek slibuje mnohé, avšak po dočtení přijde pocit jistého zklamání. Vsuvky ze současnosti mají nejspíše vyvolávat napětí. Jejich nevysvětlená podivnost spíše budí úvahy o tom, zda jsou události logické a uvěření hodné. Kunhutu pak opouštíme v nejzajímavějších chvílích jejího života. Inu, co dělat, když slavná spisovatelka Anna Březinová raději odevzdá polotovar, jen aby splnila termín odevzdání.
A pak - moje paměti budou mít cenu historickou a sociologickou; budou cenné tím, o kom píšu; díky zmínkám o slavných lidech, jež jsem dobře znával, nebo s nimiž jsem se i kamarádil. Tato vize Jiřího Sehnala je sice přehnaná, nicméně seznámit se s jeho spletitými životními cestami není marné a díky vtipné formě ani nudné.
To se nedá číst. Téma by si zasloužilo výrazně lepší zpracování.
Knížka pro dobrou náladu. Skoro detektivka, skoro humoristický román. A jako bonus krásné ilustrace.
Hodně roztříštěný děj přispívá k tomu, že napětí navozené na začátku je postupně utlumováno až do ztracena.
Nezáživné kulinářské zážitky a fádní putování po buticích. Některé zastávky na cestě se dokonce opakují. Účastník zájezdu tak pomalu usíná a jen zřídka jej ze snu probere jiskřivěji líčená historka.
Zuzana Růžičková svou vášní pro hudbu nakazí i čtenáře, pro kterého je nejkrásnější hudbou ticho. Obdivuhodná je její cílevědomost a píle. Osobnosti, s nimiž se v životě potkala a které poznamenaly její hudební dráhu, představuje mile úsměvně a laskavě. Přibližuje a zlidšťuje tak postavy stojící vysoko na piedestalu slávy.
Změnit ustálené zvyklosti ve společnosti je během na dlouhou trať. Vždy se najdou skupiny, které budou lpět na zachování tradic, ačkoliv ty mohou zcela zbytečně život ztěžovat. První kapitola románu příliš nenadchne. Trochu úsilí stojí zvyknout si na korejská jména. Kdo tyto obtíže překoná, seznámí se s životem v zemi sice hodně vzdálené, ale z hlediska problémů běžných obyvatel celkem blízké.
Doufejme, že se fantazie autorů za pár let nezhmotní do reality. Například souboj s domácími spotřebiči vyznívá dost děsivě. Značně nevyrovnaná je úroveň povídek vedoucí k celkově rozpačitému dojmu z knihy.
Oceňuji, že autor věnoval pozornost i méně významným postavám a představil jejich minulé i současné životy. Příběh tím získal na barvitosti. A protože nechybí ani jemný humor, výsledkem je lobogo četba.
Originální zápletky a překvapivá přeměna románu v detektivku.
Ušlechtilá četba mnohá poučení z historie národa přinášející a správné mravné chování čtenářstvu ukazující. Tedy až na Klicperovu povídku Pindar a Korinna, která je nadmíru nudná. Osobám s křehkou nervovou soustavou nedoporučuje se čísti horor Loupežnický hrad. Všichni milovníci staré krásné květnaté české mluvy zde naleznou bohatý zdroj k obohacení svých výrazových prostředků.
Netradiční poetické přiblížení života v drsné severské divočině prostřednictvím zatoulaného štěněte. Překvapivé je, že pes kromě chladu a hladu nestrádal celou dobu též samotou.
Pan Pavlíček měl talent vidět poezii všedního života a dařilo se mu ji zachytit. Černobílé fotografie vyvolávají nostalgickou náladu i úsměv při vzpomínkách na vlastní dětství.