Lenka4 komentáře u knih

Z tematicky poněkud nesourodých čtyř kapitol a jejich koncepce je jejich původní určení jako přednášky velice zřetelné. Z toho vyplývá i náročnost pro čtenáře, který není odborník na finančnictví, ekonomii či právo, a to hlavně v oblasti anglo-americké a čínské, včetně historických souvislostí. Nicméně základní teorie o fungování či nefungování systémů jsou dobře rozpoznatelné. Autor však v zásadě nepředkládá nic nového či překvapivého. Knize by prospěl větší rozsah pro utřídění a a rozpracování textu.

1 04.10.2016

Velice slibný název a lákavá obálka knihy. Ovšem pod nimi se skrývá hlavně velice stručná historie univerzity, navíc zpracovaná dost těkavým způsobem. Autoři od tématu často odbíhají, třeba ke smrti Klause Heydricha či identifikaci Mony Lisy. O poválečném pátraní po univerzitním archivu přinášejí jen nemnoho informací, hypotéz a spekulací. (Mimochodem - není pravda, že husitská teologická fakulta nahrazuje při promocích žezlo Biblí a kalichem.)

1 28.09.2016

Poučné a čtivé přiblížení způsobu života na přelomu 19. a 20. století. Pracovní dobu delší než 12 hodin denně a 6 a půl pracovních dní týdně by dnes akceptovali jen workoholici a majitelé podniků. Co se však za těch více než sto let nezměnilo, jsou mezilidské vztahy.

1 19.09.2016

Pěkný pohled na podmínky práce i případy, které pátračka řešila. Zajímavé jsou i výňatky z dobových dokumentů. Leč propojení jejich úředního jazyka s literárně zpracovanými případy se příliš nezdařilo. Text působí nesourodě a roztrhaně obzvláště na místech, kdy jsou do líčení zločinů vkládány jiné informace, např. o přemístění četníků. Škoda, že u některých delikventů není uvedeno, jak dopadli u soudu.

1 09.09.2016

Komorník Ketterl si císaře vyžehlil k obrazu svému. Poměry v knize líčené jsou zajímavé a nastolují otázku, kdo na vídeňském dvoře na tom byl hůře - panstvo nebo sloužící? Myslím, že ani jedné skupině nebylo co závidět. Doprovodné slovo pana Hodíka je vedeno ve zlehčujícím tónu. Možná, že vážnější komentář by nechal více vyniknout skutečnosti, že ten "barvotiskový" obrázek císaře má být jen zástěrkou sebeoslavného autoportrétu komorníka, který se však zvrhnul v karikaturu.

1 23.08.2016

Pěkné a poučné čtení. Oč méně se bojuje zbraněmi, o to více intrikami. A ve všech vrstvách společnosti.

1 19.07.2016

Oddechová detektivka ze zajímavého prostředí. Při hlubším zamyšlení sice vyvstanou některé nelogičnosti (helma), ale kniha vcelku nezklame. Leč ani nadmíru neuchvátí.

1 07.07.2016

Oproti Příběhům a Návratům je kniha čtivější. Možná proto, že autor trochu upozadil svůj reportérský styl a více se věnoval vyprávění příběhů. Pochopitelná zahořklost lidí, kteří přišli o majetky se v dalších generacích vytrácí. Různými životními peripetiemi však prochází každé pokolení a je jen na osobnosti a schopnostech každého jedince, jak se s nimi vyrovná. To ostatně platí pro pro všechny, nejen pro šlechtu.

1 07.07.2016

Autor v sobě nezapře novináře. Téma zpracoval velice populárně a dá se říci i šablonovitě a povrchně. Základem je to, co mu byly ochotny zpovídané osoby říci a tudíž se jedná o jejich subjektivní pohled. Škoda, že se nepokusil získat také svědectví bývalých zaměstnanců, sousedů a přátel. Historie jednotlivých rodů jsou podány velice stručně a tím občas i nepřehledně. Osudy příslušníků jednotlivých rodů jsou si velice podobné, ostatně podobné jsou např. osudy majitelů velkostatků či výrobních podniků a dalších skupin obyvatelstva, které po únoru 1948 zažívaly perzekuce. Životní příběhy jsou to zajímavé a poučné a neměly by být zapomenuty. Zasloužily by si však kvalitativně lepší zpracování.

1 19.06.2016

Příběhy jednotlivých osob jsou zajímavé, určitě by každá dějová linka vydala na samostatnou knihu. Autor chce patrně ukázat dobu z různých pohledů, ale orientovat se v příbuzenských vztazích začíná být a s dalšími generacemi stále více bude obtížnější. Jsem zvědavá, jak si s tím pan Vondruška poradí. Bylo dobré trochu inovovat úvodní rozhovory bratranců kronikářů. Rozmíšky na téma katolík - kališník se neustále opakují, stejně jako koláče od snach. Nicméně čtení epopeje zdá se býti návykové. Už se těším na čtvrtý díl.

1 12.06.2016

Verše činí dojem, jako by je psal člověk staršího věku, který lehce posmutněle a s mírnou nostalgií pohlíží na svět. Autorovi však v době vydání sbírky nebylo ještě 40 let. Možná, že na jeho tvorbu zapůsobil duch doby, nebo je odrazem jeho tehdejšího duševního rozpoložení. Oběť Buddhovi: "V Klášteře nefritových mraků za zpěvu cvrčků, much a ptáků, vyhrávajících v hlohu, přiblížil jsem se k bohu. ... Tu jsem ho začal zbožně chválit a k poctě vonná dřívka pálit s vírou, že bez váhání splní má všechna přání. Leč když jsem vstával s holé země, viděl jsem, že je hluchý ke mně. Tak dávno už tu dřímá - můj cit ho nedojímá."

1 26.05.2016

Poeticky lze vyjádřit i neradostné zážitky, příběhy a myšlenky. Toto jakési zjemnění jim však paradoxně přidává na důraznosti a hloubce. Po přečtení sbírky není čtenář vesel, ale ani truchliv. Spíše zamyšlen. Pohřeb: "Umřel do barokní bouře. Pochován do psí sloty. V průvodu noha klouže všem, kterým cvokal boty. ... Umřel švec. Leží v rakvi bosý."

1 16.05.2016

Záběr díla je natolik rozsáhlý, že jeho vtěsnání do vcelku nevelké knihy znamená zestručnění a zkratkovité podání jednotlivých kapitol. Vede to k tomu, že čtenář, který má jen školní povědomost o historii zemí na východ od nás, z ruské literatury přečetl jen několik základních děl a církevní dějiny téměř nezná, si neodnese ucelený přehled vedoucí k pochopení problematiky. Spíše zahlcen spoustou událostí a jmen, o kterých se dozvídá poprvé, nebo je již pozapomněl, tápe a tone. Pro porozumění této knize, jsou nutné značné předchozí znalosti tématu. Autor v ní shrnuje své široké vědomosti, ale čtenářům je blíže nevysvětluje.

1 08.05.2016

Informace o lidech, kteří byly označeni jako prominenti, jsou poměrně strohé. Narození, zaměstnání, vyznamenání. Jistě, jde o kartotéční záznamy, které o skutečném osobním životě, charakteru, přání či názorech každého jednotlivce nemohou takřka nic vypovědět. Většině těchto osob se podařilo v Terezíně dožít osvobození. Jaké byly jejich další osudy? Ani to se z publikace nedozvíme. Zůstává tak kartotékou - přehlednou, leč málo vypovídající.

1 27.03.2016

Na knize je zajímavá její forma - střídání vypravěčů. Ovšem jejich styl je natolik podobný a obsah ostatně také (sex, rádoby filosofické úvahy), že je lze při troše nepozornosti zaměnit. Ta nepozornost opravdu hrozí. Prázdnota života hlavních hrdinů se autorovi obdivuhodně podařila přenést do jeho díla. Pomineme-li typové klišé ústřední čtveřice, logiku zcela postrádá život pouštního bratrstva a jeho rituály. I když úmysly autora byly nejspíš jiné, v podstatě vytvořil nepovedenou parodii na sci-fi. O horor nejde v žádném případě.

1 06.03.2016

Kniha vytváří poměrně zkreslený pohled na literaturu daného období, což je dáno výběrem autorů, jejichž některá díla jsou představena. Posoudit kvalitu bez důkladné znalosti jejich celkové tvorby a děl dalších spisovatelů není možné. Rozhodně nelze říci, že lepší autoři emigrovali a zde zůstala pouze druhá a další garnitura. Vycházely dobré i špatné knihy, stejně jako dobré i špatné knihy vycházejí v dnešní době. Odsuzovat angažovanost prózy v období normalizace je snadné, ale ne správné. Literatura odpovídala dobové situaci, kterou čtenář důvěrně znal a uměl se v ní orientovat. Je pochopitelné, že spisovatelé (a nejen oni) se podbízejí tu režimu, tu čtenářům, neboť musí být z něčeho živi. Poslední slovo má však čtenář - ten si vybírá, co bude číst a hodnotí, zda se mu dílo líbilo nebo ne. Nikoliv, že se mu má, či dokonce musí líbit, nebo ne.

1 12.01.2016

Kamill Resler by byl zajímavou osobností i kdyby "nevyfasoval" obhajobu K. H. Franka. Tento případ je v knize pojednán dobře, ale zpracování většiny dalších kauz postrádá více informací o osobách, průběhu a zakončení. Zkratkovitost, s jakou jsou podány, jde na úkor srozumitelnosti. Kniha je věnována advokátově praxi a koníčkům. Aby pohled na jeho život mohl být komplexní, bylo by třeba doplnit více zmínek o jeho rodinném životě.

1 10.01.2016

Komu je kniha vlastně určena? Zdá se, že vyhořelým, nespokojeným manažerům mezinárodních firem, kteří musí dělat to, co chce jejich neoblíbený vedoucí a ne to, co chtějí oni a o čem se domnívají, že je jedině správné. Myslím, že člověk se zdravým selským rozumem si umí poradit sám a nepotřebuje putovat s Richardem přes celou zeměkouli. Ovšem manažer se bez osobního poradce patrně neumí obejít. Pro sdělení několika neustále opakovaných mouder je rámec rádoby tajemných reinkarnačních příběhů dost zvláštní. Ty příběhy se sice dobře čtou, ale pochopit jejich smysl se mi nepodařilo. Možná by bylo zajímavé, kdyby autor, evidentně obdařený velkou fantazií, rozvinul jako téma situaci, kdy by se všichni lidé na základě jeho doporučení odhodlali osvobodit od jha vykořisťovatelů-zaměstnavatelů, odvrhli by jistoty a každý by dělal jen to, co by chtěl. Kniha by se mohla jmenovat Dokonalý chaos.

1 04.01.2016

Pan Vondruška opět nezklamal. V historických detektivkách nemá u nás konkurenci. Také v tomto příběhu najde čtenář vše, co očekává - zajímavou zápletku, napětí, jemný vtip. A navíc zjištění, že charaktery a jednání lidí jsou pořád stejné, bez ohledu na to, ve kterém století zrovna žijí.

1 02.01.2016

Hodně silné čtení. Není však omezeno jen na líčení drastických scén z tábora (některé jsou opravdu hrůzné). Autor hledá i odpověď na otázku, proč vše probíhalo tak hladce, bez odporu. Poválečný život Capesia a jeho obhajoba působí při vědomí osudů jeho dřívějších sedmihradských sousedů a známých, se kterými se setkal v Osvětimi, jako výsměch. Nelze se divit, že téměř všichni, kteří asistovali při cestě lidí z transportů na smrt, se cítili nevinní (jen vykonávali rozkazy). Chtěli si prostě zachránit život, k čemuž dostali šanci. Na rozdíl od těch, kteří do koncentračních a vyhlazovacích táborů přijížděli v dobytčích vagónech.

Řazení výpovědí, záznamů či rozhovorů působí obzvláště zpočátku, dokud není zřejmé, kým je vypovídající osoba, dost nepřehledně. K tomu přispívají i skoky v čase.

1 12.12.2015