lenka7679 komentáře u knih
Takže tu máme novou Monu. Já ji fakt zbožňuju a tak jsem se nemohla dočkat její nové knížky, začátku další série. Námět zněl skvěle a v kombinaci s autorkou jsem to brala jako sázku na jistotu. Jenže těšení překonalo zážitek.
Příběh mě neuspokojil. Děj mi přišel plytký a bez náboje. Jasně, chápu, že tohle mělo být navnadění na další díl, ale já doufala, že se tady minimálně stane něco, co by ve mně vyvolalo ty motýly, nebo draky v břiše a to se tady nestalo. Naopak jsem se místy, hodně místy, nudila.
Z kapely jsem neměla šanci si nikoho oblíbit. A po dočtení tuším skoro celý námět série. Za mě bych klidně první díl vynechala a dala si rovnou druhý, protože Mona Kasten umí psát skvěle. A co víc, jsem si jistá, že další díl bude pecka a rozhodně se na něj těším.
Mám smíšené pocity. První díl byl bezkonkurenčně lepší, u tohoto mi přijde, že se tu vše tak kombinovalo, až se nám to překombinovalo a je milion jedna věcí na vyřešení, ale přitom hrubý náčrtek už čtenář má. Maas jede podle osvědčeného schématu a z tohoto pohledu čtenáře moc překvapení nečeká. Avšak, píše čtivě, její postavy jsou zajímavé, popisky poutavé skoro jako živé. Jenže já se přes tohle všechno super nemohla pořádně začíst a dvěstě stránek před koncem začal knize docházet náboj a já už se začala těšit na konec.
To, že se jistě nebude jednat o poslední díl, bylo každému, kdo Maas zná jasné. Je jako přadlena, příběh přede z tisíce jemných vlákýnek a umí to zatraceně dobře. Jsem zvědavá na další díl, jelikož konec mě velmi zaujal, jen jsem ráda, že to ještě chvíli potrvá, protože potřebuji opět získat odstup a začít se těšit.
Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto jsem sáhla po osvědčené spisovatelce, jedné z mých nejoblíbenějších a jejím novém počinu Kosti v srdci.
Colleen Hover umí pracovat s emocemi a v tomto ohledu je královnou. Nebojí se sáhnout po těžkých a nepopulárních tématech a zpracovat je do příběhu, který ve vás zachová trvalý dojem.
Tentokrát však musím jednu hvězdu ubrat, protože Kosti v srdci mi přišly, oproti předchozím dílům, plošší a nepropracované do hloubky. Konec byl o to méně uvěřitelný. Asi bych raději více rozvedla dobu před koncem příběhu, než plytký prostředek, který odkazoval na překvapení na závěr, které se z mého pohledu tak úplně nekonalo.
Nicméně stále platí to, co jsem zmínila výše a myslím si, že toto je jen nádech, před něčím opět úžasným a nemohu se dočkat další knihy.
Beyah je neobyčejná dívka, kterou zformovaly neobyčejné okolnosti. Jejich vlivem se dostává na dva měsíce k otci, kde pozná jednoho bohatého floutka, který pro samé bohatsktví neví, jak vypadá obyčejný život. Samson je všechno, jen ne obyčejný, ale na by přeci Beyah měla být zvyklá, protože nic v její blízkosti ani obyčejné být nemůže.
Pro fanoušky nutnost, pro začínající ochutnávka toho, co Colleen dokáže. Vřele doporučuji a zároveň s touto i všechny předchozí knihy.
Parádní jízda a naprosto se ztotožňuji s komenty odkazujícími se na S. J. Maas, v této kategorii něco jako kouzelnici se slovy.
Příběh je skvěle vypracovaný, lehce vtáhne do děje a má spád. Hlavní hrdinové si od začátku získají sympatie čtenáře. Baví mě prolínání různých žánrů a to, jak autorka pracuje s představivostí.
Jsem překvapená a potěšená a hlavně natěšená na další díl.
Callypso, jako mladší zažívá něco, co nikdo zažít nechce, proto se rozhodne situaci řešit dle svých možností. Ovšem řešení této neblahé situce, jak už to bývá, nebylo zkrátka ideální a následky ji pronásledují, i když už je to velká holka. Některé z nich jsou ovšem i velmi příjemné. Jo a je to vzácná siréna.
Handlíř si bere za každou službičku, kterou pro kohokoliv udělá magickou směnku a zároveň si důkladně dotyčného dlužníka označí, aby neměl případně zaječí úmysly a tato památka mu neustále připomínala, co dluží. No a je to taky vílí král.
Do teď si vlastně Callypso ani nevšiml, než mu začala pod nohama hořet půda a potřebuje tak trošku helfnout s jednou zapeklitou věcičkou, která se děje u něj doma ve vílákově, pardon Jinosvětě. Jenže Callypso se do toho úplně nehrne, protože nějaká společná minulost, zlomené srdíčko a tak. Jenže nemá zase tak moc na výběr. A tak se tahle dvojka pouští společně do záhadnýho vyšetřování.
Osobně jsem knihu četla po větším odstupu od předchozího dílu a nelituji, právě naopak. Byla jsem ráda, že ne hned se mi vše vybavilo a chvilku to bylo, jako bych příběh četla znovu poprvé. Příběh z Camova pohledu byl vtipnější, ulítlejší a vyplnil mezery z prvního dílu. Většinou tyhle dva pohledy na stejnou věc nemusím, ale občas se stane, že mě překvapí a neskutečně baví. Přesně tohle je ten případ. Doporučuji.
J. L. Armentrout je skvělá vypravěčka a nebojí se pustit do různých žánrů. Nutno podotknout, že všechny jí jdou. Nepřestává mě udivovat a stává se jednou z mých velmi oblíbených spisovatelů.
Pěkný příběh, který zabrousil i trošku do jiné problematiky.
Nicméně tady u toho bych se zarazila uvedla na pravou míru některé komentáře, které se zde vyskytly. Toto je fikce a jako v takové se může stát úplně cokoliv, toto není ničí biografie. List papíru a lidská fantazie snese hodně. Příběh je naivní, ale v těch správných okamžicích má sílu. To, že autorka píše čtivě a příběh skvěle utíká je zřejmé již z prvních stránek. Je to červená knihovna, nic jiného v tom nehledejte, není tam skrytá pravda světa. Pokud hledáte něco na dovolenou, nebo se zkrátka chcete odreagovat, tak směle do toho.
Pokud hledáte příběhy s přesahem doporučuji Collen Hoover. Trošičku tady vidím lehkou podobnost...
Před dvěma dny jsem četla, prý, skandální erotický román. Nebyla to pravda, knížka se mi nelíbila, neměla příběh, ani ten správný náboj. Tohle je luxusní erotický román, který má všechno co od něho chci.
Spisovatelka to umí se slovy. Vtáhne do děje hned na první stránce, což dokážu ocenit, to umí málokdo. Nemazlí se s ničím, za nic se neschovává, líbí se v jaké formě a jakým stylem jsou knihy od této autorky psané. Za mě patří ke špičkám a vřele doporučuji. A vůbec nevadí, že tato kniha je tak krátká.
Jsem trochu na vážkách, co napsat. Žádný velký příběh se tady neodehrává. Vždy. když autorka trošku vybočila z vyjetých kolejí, tak se do nich v podstatě panicky opět vrátila. Knížka je na zabití jednoho odpoledne, či večera, ale nečekejte od ní víc, než co nabízí. Není v ní žádné velké drama, prostě oddechovka s bonusem. Četla jsem v tomto žánru mnohem lepší.
Druhý díl byl, Krve a popela byl opět napsán čtivě, jen postava Poppy je zřejmě zaseklá v jakési podivné smyčce, která je plná uvědomění se a vrácení opět před uvědomění, aby si v zápětí mohla opět uvědomit. To bylo, řekla bych až vtipné, ale i s tímhle nedostatkem je to stále dobrá četba a těším se na další díl, protože tam už si snad Poppy nebude muset uvědomovat a děj se posune opět jinam. Nyní v ní není příliš prostoru si vytvořit vztah ke komukoliv jinému, než k hlavním hrdinům. Všechny ostatní postavy jsou upozaděny, to by se mohlo změnit v dalším díle, který by nemusel být věnován jen Poppy a Casteeleovi, ale i jejich sourozencům.
Velmi povedené a čtivé pojednání o jednom zprofanovanovaném druhu, nyní výjimečně v nepopulární a dokonce záporné roli. Souhlasím s komentářem níže, který mě pobavil, že Poppy se divila a celý svět koulel očima. Ano, Poppy nebyla v tomhle nejostřejší tužka v penále, ale dohnala to jinými kvalitami. Z počátku jsem se knihy obávala, ale zbytečně. Za sebe určitě doporučuji, dokonce souhlasím i s přirovnáním k S. J. Maas, které mě ostatně jako jediné donutilo knihu přečíst, protože to je pro mě mistrině v tomto žánru. Na plných pět to není, ale velice slušné čtyři dám ráda, protože jsem byla opravdu zvědavá, co se bude dít dál.
Začátek knihy byl naprosto skvělý, nápad, děj, prolínání minulosti a současnosti, bylo to super. Než se připletla zápletka. Konec knihy nebyl žádným překvapením, lehce odhalitelný již z kraje a konec se, bych řekla, doslova vymknul. To byla škoda, za tu překombinovanost s plytkým koncem ubírám jednu hvězdu, jinak by to bylo za celkem slušné čtyři.
První a druhý díl byl perfektní, ani ten třetí nebyl vůbec špatný. Jen jsem s ním měla problém, protože mi přišlo, že už toho všeho je nějak moc. Jak se to všechno napínalo a napínalo, tak se to někde v půlce úplně pokazilo a nemohla jsem dočíst a doslova se musela nutit.
A koukám, že nejse sama, komu ten třetí díl dělal trochu problém. Za mě byl nejlepší díl druhý. Třetí by byl skvělý, kdyby tam toho nebylo tolik. Bylo tam nápadů, na další dvě knihy.
Hodnocení nedávám, protože prostě nevím, jaké bych měla dát.
Vyzdvihnu obálku, je nádherná. Dokonce i anotace je svůdná. Jenže potom, co se v knížce děje za zvěrstva, to už se nedá popsat. Jediné mé štěstí je, že čtu rychle a tak jsem tuhle bichli přečetla za půl dne. Neštěstím je má zvědavost. Poradila bych jediné, pokud nejste rychločtenář, téma vás do první stovky stránek nezaujme, nečtěte rozhodně dál, lepší to nebude, spíše naopak.
Úkoly, které jsou v knížce popsané mi ani po dočtení nedávaly smysl. Prostě tam byly navíc a mohly být jakékoliv, ale jen čert v hlavě spisovatelů může říct, proč vymysleli zrovna takové, nebo proč tam vůbec byly. Hodnotila bych to jako až nechutnosti. Přišlo mi to celé jako dehonestace člověka a jeho podstaty, což velmi nelibě nesu.
Konec jsem v průběhu knihy v podstatě čekala už jakýkoliv, takže mě nic nepřekvapilo. Pokračování, které doufám nikdy nevznikne, bych si nepřečetla, ani kdyby mi za to platili.
Tahle slovní průtrž se překvapivě dobře četla a stále se schovávala za to, že se někde něco zajímavého nebo hezkého vyloupne. To se mi nestalo a já se podezírám po dočtení, že jsem nejspíš masochista.
Jdu si vzít lexaurin a zkusím se z tohohle zážitku vyspat a doufám, že mě už nikdy nic takového nepotká. Domyslete si modlícího smajlíka. Toto je můj nejdelší komentář, který jsem kdy napsala. Vlastně by se to spíše dalo nazvat varováním.
Zde se potvrzuje, že druhý díl je většinou lepší, než první. Máme za sebou seznámení, docela jsme pochopili i situaci a pokračujeme bez zbytečných zádrhelů v ději.
Přibývají nám postupně další postavy a máme dostatek času je poznat a oblíbit si je. Zbytečné postavy nezaplevelují knihu a netáhnou se dál. Výhodou tohoto je, že se neztrácím v postavách a nemusím si pamatovat spousty vedlejších postav, které nejsou pro děj důležité.
Přidá se k tomu nástřel objasnění začátku a jde se s chutí na další díl.
Možná je mé hodnocení zkreslené tragickým nedostatkem dobrých knih, ale mně se to líbilo.
Začátek čtenáře rovnou hodil do děje, nebyl zde žádný úvod a přiblížení situace, ve které jsme se ocitli. To mi trochu vadilo. Také jsem postrádala nějaký popis Cinder a androidů. Nedokázala jsem si je představit a autorka psala, jako bychom byli staří známí a už věděli, o co jde. Zároveň jsem postrádala i vysvětlení, co se vlastně se světem stalo. Těch otazníků tam bylo docela dost a ani ke konci se jich moc nepodařilo objasnit. Předpokládám, že vše se postupně dozvím z dalších dílů.
Příběh se četl lehce, dobře se do knihy začítá a plynule ubíhá. Spojení s Popelkou je nepřehlédnutelné a přesto neruší. Jsem zvědavá na druhý díl.
Rozmýšlela jsem se mezi třemi a čtyřmi. Nakonec je to za čtyři, ale o chloupek.
Knížka je čtivá, ale přijde mi, že je strašně roztříštěná. Že autorka nevěděla, co vlastně chce psát. Zda to pojmout jako horor, nebo jako YA slaďárnu.
V podstatě byli všichni hodní a jen v pauzách, kdy tak moc hodní nebyli, si někoho zakousli.
Přišlo mi, že knížka je zkrátka nedodělaná a autorce zřejmě mnohem víc sedí knihy na díly, kde má čas se lépe rozepsat.
Určitě jsem v tomto žánru četla lepší knihy.
A teda ten konec, to už bylo trošku moc.
Za mě je první díl nic moc. Něco zajímavého, co začne vtahovat do děje a bavit, se začíná odehrávat až kolem dvousté stránky. Upřímně mě to prostě nebavilo. Postavy byly jednoduché, žádné velké překvapení se nikde nekonalo. Přemýšlím, zda se mi po tomto chce vůbec číst díl druhý. Bylo tam dost stránek volných na to, aby byla alespoň probuzena zvědavost na to, co se bude dít, ale potenciál nebyl naplněn.
Mě to bavilo. I přes nejapné hlášky, pubertální úniky a pár nelogických věcí to byla skvělá oddechovka. Hvězda je stržená za děsivé překlepy a tu pubertu na začátku.
Ztotožňuji se s komentáři, které zmiňují zdlouhavé a nezáživné popisy. Detektivní linka vlastně žádná není, jelikož vše je jasné již od prvních stránek. Romantická linka je, tedy vlastně spíše také není. Kdo by si nepřál na chvilku uniknout o pár století zpět a zažít epickou lásku. Tady ta láska zapadla mezi řádky a já si nejsem vůbec jistá, co jsem to četla. Jak jindy utíkám od všeho ke knihám, tak tentokrát jsem dělala všechno, abych utekla od knihy. Nápad dobrý, provedení špatné.
Upřímně, myslela jsem, že knížku nedočtu, do čtvrtiny mě vůbec nebavila a přišlo mi, jako by ji psal někdo jiný. Pak se to naštěstí zlomilo a už jsem si to jen užila. Jsem ráda, že jsem to nevzdala.
Je to zase něco jiného a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, protože z konce je jasné, že to byl teprve předkrm.