lennyd komentáře u knih
Ideální čtení pro dospívající dívky na dlouhé zimní večery - a i když nejsem dospívající dívka, tak se mi jako ostatní Lanczovky i tato četla docela dobře. Sice mi konec přišel až příliš idylický, ale i takové věci se v životě možná stávají..
Už prohlášení na zadní straně obálky čtenáře naláká - co všechno by se dalo s knihou provádět, pokud bychom ji nechtěli číst. Ale to by byla jistě škoda, protože byste se pak nedozvěděli odpovědi na spoustu zajímavých (a ve většině případů zcela nesmyslných :) otázek). Třeba co by stalo, kdyby si všichni lidé na světě zakoupili laserové ukazovátko, a namířili jej na měsíc (vůbec nic :). Ale co kdyby si místo laserového ukazovátka koupili nějakou laserovou megazbraň (to už je jiný kafe). A tak dále a tak dále - dozvíme se co by se stalo, kdyby se přestala Země otáčet, zda se dá plavat v bazénu ve kterém se chladí vyhořelé palivo z reaktorů nebo podobně důležité otázky. Doplněno kresbami, které vše perfektně dokreslují. Rozhodně jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četl..
Jedna z prvních Stoneovek, která vysvětluje, jak se Mark Stone dostal ke svému astronefu Merkur, a i ke svým psychickým schopnostem (obého využívá ve všech dalších knihách nesčetněkrát).
A stejně jako většina z ostatních Garrenovek se i tato čte perfektně, netřeba přemýšlet a jen se bavit napínavým dobrodružsvím Marka a Raye...
Asi jedna z nejlepších Francisovek - mladý australský farmář je pozván do Anglie, aby vypátral co se dá o podvodech, které se nedají dokázat. Musí se z ušlechtilého gentlemena ponořit až na samé dno, aby se nechal zaměstnat v té nejhorší dostihové stáji - aby přišel celému případu na kloub.
Stejně jako ostatní Francisovky se báječně čte, a i přesto, že čtenář (=já) rozumí dostihovému sportu a koním jak koza petrželi, tak detektivní pojetí této knihy celé dostihové prostředí perfektně doplňuje.
Celkem sympatická sbírka povídek českých sci-fi autorů, samozřejmě - některé jsou velmi povedené, a některé už méně (zde platí plná úměra mezi délkou povídky a zábavností - musím říct, že tři nejdelší povídky (Den a noc, Mumie, Orfeus v podsvětí) patřily k těm nejméně zábavným). Naopak velmi kladně hodnotím : Výprava která propadla, Pořádek musí být, Kočka. Celkově jsem ale spokojen s časem, který jsem s knihou strávil.
Tuto sbírku hororových povídek jsem otci sebral a tajně přečetl když mi bylo nějakých deset, a musím říct, že z některých povídek jsem měl opravdu hodně těžké sny. Některé mne nebavily ani tenkrát, a moc mne nebavily ani dnes, ale to s přehledem vyrovnává zbytek. Konkrétně
Daphne Du Maurier - Ptáci - *****
Asi nejklasičtější ze všech povídek, která způsobuje i dnes několikeré zamyšlení - co kdyby, následující pečlivým promyšlením, zda máme doma všechny potřebné zásoby na delší čas :)
Robert Aickman - Čekárna - ****
Rychle přečteno, ale nic extra strašidelného. Ale přesto se zůstávání v noci na opuštěných místech pro jistotu vyhýbám :)
Henry Kuttner - Byl to démon - *
Nebavila, nebaví ani dnes.
Ray Bradbury - Zástup - ****
Genialita pana Bradburyho je znát i z této kraťoučké povídky - byť s předvídatelným koncem.
Keith Roberts - Boulterovi kanáři - ***
Opět nic extra, povídka o pronásledování poltergeistů, trochu bez konce
Joan Watseková - Souboj - ***
Opuštěný dům, a kam až může vést vyvolávání těch, kteří měli zůstat mrtví.
Richard Bloch - Plášť - ***
Vcelku zajímavý nápad, jen bych ocenil širší rozvedení příběhu.
John Seymour Sharnik - Meze Waltera Hortona - *****
Jedna z nejlepších povídek celé sbírky - ačkoliv není hororová, tak mne opravdu hodně pobavila, a fakt bych rád věděl, kde budou ony meze Waltera Hortona
Stanley Ellin - Specialita šéfkuchaře - *****
Je krásné, jak jemné naznačení udělá víc, než celé prozrazení. Bezvadná pointa.
Carter Dickson - Muž s kožešinovým límcem - **
Zbytečně protahované, a trochu nudné.
E.C.Tubb - Drzoun - **
Opět nic extra zábavného, na jedno přečtení maximálně
Ray Bradbury - Malý vrah - *****
Ray Bradbury i ve své druhé povídce ukazuje, že je opravdu mistrem. Velmi čtivé a zábavné.
Robert Aickman - Vyzvánění - ***
Moc mne nezaujalo - čekal jsem od povídky o neco víc, alespoň nějaké vygradování konce
Robert M.Coates - Muž který zmizel - ****
Bavila mne, a úplně klidně bych si dovolil požádat o pokračování :)
Stanley Ellin - Smrt na Štědrý večer - ****
Velmi překvapivý závěr - pobavila dost
Shirley Jacksonová - Letní hosté - *****
Opět jedna z povídek, která hlavní pointu naznačí, a zbytek již nechá na čtenáři - také bych chtěl vědět jak to bylo dál..
Tak nějak mi přijde, že měli (Lars Kepler) několik nápadů na různé knihy, ale byli líný psát, tak to všechno napráskali do jedné. Takže tu máme pomateného sadistického kluka, vyvražděnou rodinu, uneseného syna, zahýbající manželku, mstící se pacienty a tak dále a tak dále. Příběh se motá odnikud nikam, zamotává se a rozmotává, a nakonec se tak nějak dobabrá k jakémus takémus konci, který mne taktéž nikterak nepřesvědčil. Zvláštností je ale forma psaní - v přítomném čase se moc knih nepíše, a tak jsem měl trochu problém se do knížky začíst - a to také možná způsobilo takovou moji apatičnost k ději...
A zase mne Stephen King dostal. Opět jsem čekal horor, a dočkal se (jen obyčejného) dramatu (to že Vera viděla pod postelí strašáky za horor nepovažuji). Nicméně co kniha ztrácí na příběhu (ten je opravdu takový skoro by se chtělo říct obyčejný) to získává na formě. Celá kniha je psána jako monolog Dolores Claiborneové, obviněné u soudu - pár stránek mi trvalo se do této formy dostat, ale jakmile se to jednou podařilo, stránky jenom mizely. Rozhodně bych si tuto knihu rád přečetl v originále, to musí mít teprve své kouzlo..
Představte si malou kavárnu, uprostřed jednoho z nejnebezpečnějších měst na Zemi. Uprostřed afgánského Kábulu. Uprostřed země, kde jsou výbuchy a zabíjení na každodenním pořádku, kde neúprosná psaná i nepsaná pravidla islámu, kde život ženy, navíc bez muže, a třeba i s dítětem nemá žádnou cenu. A právě tady provozuje Američanka Sunny svoji kavárnu, která by mohla být paprskem světla v této nebezpečné zemi..
U této knihy jsem se nechal od své ženy trochu nachytat. Nedávno jsem četl "Hotýlek na Islandu", a vím, že jeho autorka, Julie Caplin, má všechny knihy nazvány podobným stylem "Něco Někde". A protože Hotýlek na Islandu se mi líbil, byla to fajn odpočinková kniha, tak jsem nic netuše sáhl i po Kavárničce v Kábulu. Ajajaj, tyto knihy nemohly být odlišnější. Ano, jistá love story (a ne jedna!) se odehrává i pod bystrým okem Alláha, ale nádech očekávaného průšvihu prýští z každé stránky této knihy. Navíc pohled do afgánské mentality, kdy se většina, i hodně nepříjemných, záležitostí bere, že je to prostě standard, mi způsobovala dost velké mrazení. A opět se přesvědčuji o tom, že naše (evropsko-americká) mentalita je z tou blízkovýchodní dost neslučitelná...
Arnie byl vždycky takový otloukánek. Možná to bylo jeho nesmělostí, možná jeho vzhledem - ale na škole měl jen jednoho kamaráda Dennise, a nebýt něj, možná by byl šikanovaný mnohem víc. Až do jednoho dne, kdy zahlédne v jedné zahradě ojeté auto na prodej (jeho slovy, "konečně jsem viděl něco ošklivějšího než já sám"), rozhodne se jej koupit a opravit. Tím se ale vše změní - co nakonec změní i jeho samotného...
Mám pocit, že tohle byla jedna z prvních knih mistra hororu, Stephena Kinga, kterou jsem četl, a kterou si mne King k sobě připoutal a zajistil nepřetržitý přenos financí z mé peněženky do jeho. I když už člověk od první stránky přesně ví, o čem příběh bude, stejně dochází vždy k mrazení v zádech, jak postupně stránky plynou...
Píšu to skoro u každé z Lanczovek, ačkoliv nejsem ani trochu cílovou skupinou její tvorby, docela dobře se mi její knížky čtou a člověk se trochu odreaguje od problémů reálného světa (čímž ale nechci říct, že by problémy jejích hrdinek nemusely být reálné, ale i přijde mi, že (hlavně v pozdějších knížkách) musí hrdinka prožít tolik různých situací, že by to normálnímu člověkovi vystačilo na celý život).
Každopádně tato knížka byla zajímavá a originální primárně stalkerem Daliborem a chováním jeho rodiny, tématem, které by si vystačilo na celou knihu (úlet Dity s Vilémem a hokejistou Radkem jsou tu tak trochu navíc).
Až překvapivě zajímavá detektivka z druhé poloviny minulého století. Reálie tehdejšího Brna a jeho okolí, trochu té komunistické agitace (my jsme ti dobří, oni jsou ti zlí), nepřátelští agenti a ostražití detektivové a hlavně dostatek napětí a hodně povedený příběh o hledání nacistického pokladu u hradu Veveří...
Rose Madder je velmi působivý thriller - minimálně ze tří čtvrtin, Kingovi se podařilo vykreslit pocity týrané ženy nadmíru přesvědčivě (samozřejmě, nejsem týraná žena, takže věrohodnost posoudit nemohu), a stejně tak její manžel Norman, psychopatický šílenec, je napsán úžasně.
Co mi ale na této knize vadilo bylo to tajemno, ten svět za obrazem - jednak mne celá příběhová linie za obrazem nebavila, a navíc působila rušivě a kazila dojem z takřka dokonalého díla. Myslím si, že (nejen já) bych tento prvek v této knize oželel, a nechal bych to jen jako "reálný" thriller ze života, bez nadpřirozených prvků - i když je mi jasné, že Stephen King, právem označován za mistra hororu a nadpřirozena, si nemůže dovolit napsat jen tak nějakou detektivku.
Tato knížka padla mé ženě do oka v knihovně, když vybírala nějaké pohádky pro dceru. Po přečtení trochu tápu, pro koho je vlastně určena - děti z ní nic moc mít nebudou, a pro dospělé je zase napsaná trochu moc dětinsky. Napadají mne pak jen babičky a dědečkové v domově důchodců či členové fanklubu Michala Viewegha. Ale ne, dělám si srandu - je jako dělaná pro rodiče, kteří se chtějí zase jednou vrátit do dětských let. Knížka se čte docela dobře, jednotlivé příběhy jsou kraťoučké a i nečtenáři by tuto knížku přečetli než řeknou švec...
První kniha kterou jsem od Kulhánka četl, a taky kniha, díky níž jsem si na Kulhánkovi (resp. na jeho knihách a na jeho způsobu psaní) vytvořil závislost. Knížku jsem četl už asi stokrát, a kdykoliv mám horší náladu, tak sáhnu právě po ní. Možná bych dokázal souhlasit s některými názory, že některé novější knihy jsou víc "in", ale pro mne je tahle prostě ta první, a tím má i své nesmazatelné kouzlo...
Santiago, jedna z mých nejoblíbenějších sci-fi, kterou jsem četl snad stokrát. Kniha, který svým nevšedním způsobem vyprávění, krátkými kapitolami, hodně zajímavými postavami (včetně výborně vymyšlených jmen - Sargasová Růže, Altair z Altairu, Bodrý překupník, Lamželezo Bates či Chudák Yorick) a ke každé z nich úryvek z velkého Orfeova opusu, dokáže člověka vtáhnout do děje a nepustit. Po přečtení této knihy vždycky přemýšlím, jestli bude v budoucnu někdy lidská rasa takto rozšířená (i za cenu kterou to přinese), nebo to zůstane jen v myslích sci-fi autorů jako je Resnick, Garren či Herbert Scheer...
Druhé pokračování životního osudu Nely Fišerové. S o něco hlubší myšlenkou, než je u Lenky Lanczové obvyklé (už nejde jen o to sbalit či nesbalit nějakýho kluka), ale stále velmi čtivé a nutno říct, že Nela se Lence Lanczové fakt povedla (jak dvojknížka, tak i hrdinka je hodně sympatická). Trochu mne zklamal samotný závěr, ale co už, dá se to přežít...
Už když jsem tuto knihu četl poprvé, tak mne nejvíce zaujalo, že Susan Calvinová je o čtyři roky mladší než já :). To dalo této knize takový reálný nádech, díky kterému patří k mým nejoblíbenějším. Navíc povídky (bohužel až na dvě poslední) se výborně čtou, všechno do sebe nádherně zapadá (zákony robotiky, budoucnost - ač popisována jako historie, jména a značky jednotlivých robotů). Na základě knihy byl natočen film s Willem Smithem - z knihy čerpá pouze vlastní zákony robotiky, a postavu Susan Calvinové - ale klidně by scénář filmu mohl být další povídkou do této sbírky...
Tato kniha se docela dobře čte - zvlášť, pokud je venku kolem -20° mrazu. Představa horkého léta, čundru a tak dokáže v tomto počasí docela potěšit. Navíc mi Šárka - ač se povětšinu času snaží tvářit nevrle - přišla jako docela sympatická holka. Co mne určitě ale překvapilo, byl docela drsný konec - na knihy Lenky Lanczové hodně nezvyklý, a celkově bych si dovedl představit k této knize i pokračování. Vzhledem k démonům, které Šárku trápily "před tím", tak "potom" musí být už fakt psycho...
Ned Rawling přistává na tajemné planetě Lemmos, jejíž velkou část pokrývá obrovský labyrint. V něm žije osamělý muž, Dick Muller. Ne náhodou se uchýlil do středu starobylého labyrintu plného pastí. Setkání s tajemnou civilizací jej změnilo tak, že mu žádná lidská bytost nedokáže být nablízku. Ale Ned, jakmile se mu a jeho spolupracovníkům podaří projít všemi nástrahami, jej musí přesvědčit, aby své útočiště opustil, a pomohl lidem v dalším kontaktu s cizí civilizací. Bude ale vůbec chtít Dick Muller pomoci?
Toto je jedna z knih, kterou jsem četl zhruba asi před 100 lety, ale ponechala ve mně vzpomínku, že si ji vždycky rád najdu a přečtu znovu. A bohužel jsem vždycky znovu trochu zklamán ne příliš hlubokým příběhem a tím, že to co ve mně tu milou vzpomínku zachovává (překonávání nástrah vlastního labyrintu) je vlastně jen malá část celé knihy, a zbytek je vyplněn monology a myšlenkami, které mně ve skutečnosti až tolik nebaví. Nicméně autorovi nelze upřít velkou dávkou originality, a možná se jeho Labyrintem inspirovalo nemálo dalších autorů...