levánoha komentáře u knih
Knížka se dceři moc líbila. Začala sice číst od třetího dílu zpětně k prvnímu, ale vůbec to nevadí. Všechny tři knihy mají krásné ilustrace, pěkně se čtou, velikost i styl písma je ideální a obsahově zaujmou malého čtenáře. Těšíme se, jestli přibude letos další díl s novým dobrodružstvím.
Marta? Noční můra každého rodiče. Domluvy, zákazy a výhrůžky rodičů vystřídá jejich naprostá beznaděj. Ne vždy dítě vyrůstá v to, kým chceme aby bylo... a přijmout to je někdy velmi obtížné. Podle mě Marta hnila zaživa a pokud by příběh pokračoval, nemám iluze o jeho dobrém konci.
Na styl psaní jsem si musela pár stránek zvykat, ale knihu hodnotím kladně. Hodně jsem se u ní zamýšlela. Někdy se zde prolínaly mé vzpomínky z mládí.
Přinutila jsem se číst asi do čtyřicáté strany, ale dal už to nešlo. Je to zvláštní kniha plná pocitů, kterým jsem nerozuměla. Nelíbil se mi ani styl psaní, ani celkove její obsah.
Az na pár vtipných hlášek to byla jedna obrovska nekončící nuda. Škoda mého drahocenného času... Hartl mě tentokrát zklamal. Reklama a propagace knihy byla obrovská, ale kniha si to podle mě nezaslouží. Nesplnila mé očekávání ani z poloviny.
Svým způsobem úžasná a nezapomenutelná kniha s velmi silným příběhem. Přečetla jsem takových už vícero, ale tato ve mně zanechala hlubokou stopu.
Nikdy z hlavy nedostanu vyprávění o botách na kraji Dunaje, o pláči dítěte v rouře u řeky a o dvou sestřičkách - dvojčatech.
Trochu mi na konci knihy schází popis toho, jak se Viola v poválečném období vracela zpět k "normálnímu" životu, jak se stala matkou a jak dokázala vůbec začít znovu žít.
Také jsem četla o Jitce a ne o Marcele, ale to je vlastně šumafuk. Dárek za všechny prachy mě bavil více, tohle byla opravdu nuda...
Po přečtení na mě kniha působila dojmem, jako by ji psala Lenka Lanczová, kterou jsem čítávala v pubertě.
Když to shrnu, nebyl mi sympatický nikdo. Ani sobecká a líná Ema, ani starý Karel, který si hřeje roky hada na prsou a náhle po letech zázračně prozře, ani sluníčkářská Eliška a ani Lenka, která se s Emou zná od střední a také se jí rozsvítí až za x let, jaká Ema je.
Je to jako příběh o Elišce Popelce a Emě autorka přidávala zbytečně až moc negativních rysů.
Na konci mě napadlo, že budou mít Honza s Richardem co dělat, aby ji vykopli ;-)
Knížka se mi moc líbila, ale ze závěru jsem trošku zklamaná. Aleš na mě působil jako vtipný a sympatický muž, klidně bych si dala říct ;-) A nemám ráda otevřené konce!
Kniha se mi vůbec nelíbila a není to určitě tím, že jsem dvojnásobná matka. Nelíbil se mi ani styl autorčina psaní. Pořád jsem čekala, kdy konečně NĚCO přijde, ale nepřišlo...
Hlavní hrdinka je velmi nesympatická a její osobnost velmi těžce uvěřitelná. Opravdu mi chcete tvrdit, že poprvé své dítě vykoupe kolem jeho dvou let? Že neví, co jí, nikam s ním nechodí, netráví s ním žádný čas a že ji v podstatě obtěžuje? Také nevěřím, že by se našel jediný muž, který by si tohle nechal od manželky líbit a nekopl ji do zadele ;-)
Po dlouhé době výborná kniha. Opravdu moc mě bavila. Přirozený humor, žádné tlačení na pilu. Sympatičtí hrdinové - osud každého z nich mě zajímal od začátku, až do konce. Text na sebe krásně navazoval, žádná nudná a hluchá místa. Knihu se snad ani nedalo odložit.
Pro mě je kniha jedno VELKÉ zklamání. Opět mám výčitky, že jsem věnovala tolik času čtení takové blbosti a nemám uklizeno a uvařeno ;-) A tohle není thriller, ale spíš něco mezi fantasy...
Povedená kuchařka, nicméně bych uvítala fotografii u každého receptu.
Tak tohle mě opravdu moc bavilo. Svižné a vtipné od začátku až do konce. Krátké kapitolky se dobře četly a jejich názvy byly opravdu trefné.
První dvě části mě opravdu nadchly, u té třetí však mé nadšení velmi rychle opadlo. Přišlo mi, že autorka potřebovala udělat rychlý konec a nějak se zbavit motýlů a zahrady, protože už by nevěděla, co s příběhem dál.
Přesto, že je příběh vyprávěný zpětně se to četlo dobře, ale některé věci z knihy byly v reálu těžko představitelné. Ten konec se Sophií byl divný. Další díly už číst nebudu.
Podle přebalu jsem si myslela, že to bude nějaký strašidelný příběh a moc se mi do čtení nechtělo, ale byla jsem mile překvapena. První díl byl velmi pěkný a moc mě bavil, nicméně další už číst nebudu.
Dneska jsem shlédla film a za mě teda knižní podoba jako vždy převálcovala tu filmovou.
Začátek knihy mě bavil, ale potom už to šlo jenom z kopce. Thriller se proměnil v romantickou slátaninu, kde jeden druhého chvíli chtěl, pak zase nechtěl a pořád dokola. Autorka chtěla zřejmě sedět jedním zadkem na dvou židlích, a to obvykle nedopadá dobře...
Pěkné oddychové čtení, asi nejvíce se mi líbila povídka Samara.
Nádherná a velmi smutná kniha. Zanechala ve mně spoustu pocitů a možná i trochu hněvu.
Stále nechápu, jak mohla být Emily tak sobecká? Proč se nedokázala překonat a otevřít své srdce s tajemstvím buď Chrisovi, matce, nebo ho aspoň nenapsala do deníku? Vždyť takhle zkazila životy úplně všem!
Nejvíc mě mrzí, že se nikdo z nich a obzvlášť Chris nedoví, proč se to všechno opravdu stalo a jaké pocity k němu vlastně někdy měla a naopak neměla.
Myslím, že kdyby se tento příběh odehrál ve skutečnosti, byl by Chris do konce života poznamenaný a nikdy by se už nedokázal zamilovat a žít normálně.
Z knih, které jsem od Cartera četla mě Zloba asi nejméně nadchla. Když čtěte již několikátou jeho knihu, už vás moc věcí nepřekvapí a ty hrůzy tak nějak zevšední...
Také Hunter na mě začíná působit jako nějaký superhrdina. Skoro nespí, nejí, pije jen kávu a skotskou a přitom je schopen třeba uběhnout i desítky kilometrů.
Vadí mi, že celou dobu v příběhu nikdo neví, proč se děje to, co se děje, až na konci knihy Huntera jako vždy napadne skvělá myšlenka, díky které se vše rozuzlí. Nicméně by mě zajímalo, jestli je postava Luciena smyšlená, nebo může člověk s takovou nesmírnou sebekontrolou a sebeovládáním opravdu existovat.
Od Cartera si dávám na čas pauzu...