Libris_Na_Ex
komentáře u knih

Vlastně to byla moc fajn kniha, jen mě až tolik nedostala, protože jsem věděla, jak skončí.


Chápu proč se to lidem tolik líbí a mrzí mě, že u mě to nefungovalo.
Hlavní kámen úrazu je v hlavním námětu - hlavní hrdinové se potkávají jednou za rok v ten samý den. Tohle je něco originálního, o čemž jsem zatím nečetla. Bohužel pro mě to znamenalo, že jsem si nebyla schopná k hlavním hrdinům vybudovat vztah a bez toho mě knihy málo kdy chytí za srdce. Věci, které se mě měli dotknout, se mnou nic nedělali, měla jsem pocit, že nic opravdu nevidím a všechno je jenom z vyprávění a všechno bylo jenom lehce naťuknuté, ale ne pořádně rozpracované. Třeba Fallonina nesebejistost ohledně jizev, kterou Ben samozřejmě hned napraví.
Hlavní hrdinové pro mě neměli nijak zajímavější charakter, čemuž opět nepřispíval odosobněný formát.
V průběhu knihy se udály zvraty, které jsem buď odhadla, nebo mě vůbec nedostaly. No a pak přišel hlavní závěrečný zvrat, který byl... meh? Nemám ráda příběhy postavené na lži, což tohle úplně nebylo (byly i horší), ale stejně si mě to nezískalo.
Opět, myslím, že to spoustu lidí bude milovat, ale u mě to prostě nefungovalo.


Kostičas jsem četla poprvé někdy v roce 2016 a už tehdy mě to totálně uchvátilo, i když nechápu jak jsem v té době mohla pochopit ten komplikovaný magický systém. A to může být pro někoho hlavní problém s knihou, protože je tu strašně moc informací, které musíte vědět. Aby toho nebylo málo, pop prvních 50 stránkách, kdy máte pocit, že vám z toho všeho vybuchne hlava, se z Londýna přesouváte jinam, kde dostává váš mozek ještě více zabrat, přičemž jste ještě ani nestihli zpracovat to před tím. Ale vyplatí se to.
Svět i magický systém je PERFEKTNÍ. Kombinace Jasnovidectví a totalitního režimu v budoucnosti funguje (překvapivě) naprosto skvěle a dělá z knihy originální a jedinečné čtení. Má to zvláštní atmosféru a já tomu plně podlehla.
Skvěle fungují i postavy, především hlavní. Paige je hrdinka, která nemá na růžích ustláno, umí za sebe bojovat, ale není to drzá, arogantní, sarkastická mrcha. Je to prostě holka, která chce přežít, ve světe, kde jsou jasnovidci lidmi utlačování a spousta jasnovidců (a jiných bytostí) prahne po jejich schopnostech.
Navíc je tu moje milovaná romantická linka enemies-to-lovers, která je v kombinaci se Strážcem úžasná. Jak si k sobě postupně hledají cestu a budují důvěru je přesně to, co na téhle romantické lince zbožňuji.
No, teď vzhůru na re-reading dalších dílu, abych byla v dubnu ready na čtvrtý!


Dark Academia namíchaná se superhrdinama od V. E. Schwab zafungovala absolutně perfektně.
Na NeOBYČEJNÝCH mě bavil vědecký způsob, kterým je autorka vysvětlovala, ctižádostivost, která umí úplně život a způsob a jakým autorka dávala dílky skládačky, aby na konci perfektně zapadly.
Prostě skvělé!


Myslím, že tady byl dost nevyužitý potenciál.
Samotné téma knihy je skvělé - čarodějnice, magie a tajné spolky. Jenže jazyk, který je sice svižný, tomu neumí dát úplně tu pravou podzimní atmosféru, kterou bych si přála.
Postav je tu sice hromada, ale všechny jsou takové mdlé a nevýrazné, i když tam nějaký potenciál je.
Zároveň jsem tady nenašla nic, co by mě naštvalo nebo bylo vyloženě špatné.
Pro mě prostě průměr, ale věřím, že mladší čtenáři z toho budou nadšení víc.


Postavy skvělé, prostředí skvělé, atmosféra skvěla. Tak proč jsem dala knize pouze 4 hvězdičky? Protože mě prostě nebaví detektivní zápletky. Což není chyba knihy, šla jsem do toho s tím, že to tam bude, ale nemůžu říct, že bych byla do děje zapálená.


Tahle série má spoustu much, klišé a nedokonalostí, ale i přesto si mě pomalu získává. Překážky a zvraty, které mají hrdinové na své cestě jsou zajímavé a ke všem postavám jsem našla cestu. Navíc už to není jenom oni-jsou-ty-zlý-protože-proto, ale komplikuje se to. A Katy nepadne Deamonovi do náruče a cestu si k sobě hledají.
Takže... není to perfektní ale baví mě to. A to je hlavní.


Tohle bylo totálně ňuňu a sladký, ale povedený.
Při čtení Solitairu mě nejvíc zaujala právě postava Charlieho a střípky z jeho života, které nám tam autorka zanechala. Takže i přes to, že příběh Tori mě úplně nenadchl, rozhodla jsem se Srdcerváčům dát šanci jsem spoko. Ještě víc se ale těším na další díly, které by měli směřovat trošku víc k vážnějším tématům.
Navíc jsem knihu zvládla i v angličtině, což je pro mě dost velký úspěch, protože na jazyky mám antitalent a i malé vítězství (v podobě komiksu) se mají oslavovat.


Skandál na spadnutí se rozhodně řadí mezi lepší díly Bridgertonovych, řekla bych zatím druhý nejlepší.
Bavil mě vztah, který mezi hlavními hrdiny vznikla, tak i prostředí, kde se nacházeli. Protože z Londýna jsme se dostali do Edinburghu na medicínskou vysokou školu.
Občas mě mrzelo, že některé části nebyly víc rozepsány, ale co už, i tak jsme si to užila.
Úplně jsem nepochopila, proč jako první vyšel tenhle prequel, když je jinak řazený jako poslední ze série prequelů. Krom toho, že tak původně vyšel, nám i tak trochu spoileruje ostatní prequely. Ne, že by to byly nějak dramatické spoilery, přeci jenom jsou to Bridgertonovi a všichni víme už při čtení anotace jak to skončí. Ale stejně mi to vrtá hlavou. Pokud někdo ví, proč to Ikar vydal takhle, budu ráda za odpovědi.


3,5/5
Osm hor pro mě bylo dost velké vystoupení z mé čtenářské komfortní zóny, světovku nečtu a proto je pro mě těžké knihu hodnotit, protože nemám srovnání.
Kniha mě zaujala svým tématem. Hory miluju a jejich popisy mě vážně neskutečně bavili a celou dobu jsem měla chuť se do hor hned vydat.
Bohužel příběh a postavy se mě nijak zvlášť nedotkly. Ano, napsané to bylo dobře. Postavy byly komplexní, děj smutný, ale celkově byl pro mě příběh vyprávěn strašně odměřeně a nedokozála jsem se do postav vcítit. Může to být tím, že jsem do světovky ještě nedorostla, může to být problém můj, problém konkrétní knihy, nebo problém celého žánru. Nevím.
Ale vím, že touto knihou mě provedly hory.


Hvězdičku dávám dolů hlavně z důvodu, že Ohnivá mě prostě bavila víc, víc postav jsem si užila mnohem víc a celkově příběh mě nadchnul víc. A asi i za ten milostný trojúhelník, který mi až tak moc nevadil protože za a)hrdinka celou dobu nevzdychala, že nyví koho si vybrat, ale od začátku měla jasno a za b)je to stará fantasy a v té době milostné trojúhelníky ještě nebyly všude.
Jinak je to skvělá oddechová young adult, kde si nervete vlasy jak jsou hrdinové úplně pitomí, naopak. Myslím, že autorčina nejsilnější stránka jsou právě postavy, které mají svou osobnost a prostě si je zamilujete. Tady to za mě jednoznačně vedl Po, který je prostě božan.
K tomu je tu magie, která možní není nejoriginálnější, ale rozhodně je zajímavě poddaná a funguje.
Prostě strašně dobrá věc, kterou si užijete.


Co k tomu říct jiného, než kde je další díl?
Prostě boží.
Bylo to víc akční něž jednička.
Víc zničující.
Nic konstruktivnějšího ze mě nestanete.


Já to miluju ❤️
Až budu mít pochmurnou náladu, tohle bude můj ultimátní zlepšovák nálady!


Kniha ve mě zanechala hodně rozporuplných pocitů. Můj největší problém byl tempo. Na jednu stranu děj plyne strašně rychle. Je to jako by jste sledovali film v dvojnásobné rychlosti. K tomu tam máte ale šíleně dlouhé odstavce plné popisů. Mnoho z těch popisů se mi ale líbilo, například popisy přírody a kouzel a i díky tomu mě první půlka fakt bavila.
Pak se děj přesunul do hlavního města a to mě fakt hodně nebavilo.
Konec byl dobře udělaný a vztah Agniesky s Drakem mě fakt bavil a věřila jsem mu. Navíc Hvozd jako záporák byl něco nezapomenutelného. Jen kdyby to nemělo to tempo, protože s tím jsme si fakt nesedly. Kdyby to bylo napsáno trochu jinak, knihu bych si užila mnohem víc. Na konci jsem z toho byla už jenom unavená a chtěla jsem to co nejdřív dočíst.
I tak dám ještě šanci V zajetí zimy, protože magie, kterou tady autorka vymyslela a to jak jí popisuje je něco neskutečného.


4,5/5
Půl hvězdičky pryč dávám protože:
1) Prostředí se mi více líbilo v prvním díle. Moskva je krásná, ale zasněžené lesy jsou mi bližší.
2) Předpokládám, že třetí díl bude ještě lepší.
Druhý díl je mnohem akčnější a napínavější než díl předchozí. I tak je zde zachován krásný styl psaná, svéhlavá hlavní hrdinka a úžasná mytologie. Sérii propadám pořád víc a víc.


Z knihy Čáry života jsem byla nadšená. O to větší je moje zklamání u Cesty se rozcházejí.
Zápory:
- Kniha byla nudná. Takhle jsem se u knihy už dlouho nenudila. Věci, co mě v jedničce bavily (romantická linka, objevování světa) tady už nebyly, což je logické, protože natahovat do nekonečna se to nedá.
- Hodně politiky. Já nejsem ten typ, co by se vyžíval v politice v knihách, právě naopak.
- Nelogické chování hlavních hrdinů. Tolik zbytečných hádek a situací. Proč?
Nějaké klady se ale taky našly:
+ Vyřešení klišé oživování-hlavních-postav (což tak nějak tušíte, že tu bude, už od doby, co si poprvé přečtete Akosův osud), ale tady to fakt nedopadne tak jak čekáte a já jsem zírala, jak to autorka vyřešila. Velké plus.
+Líbilo se mi i osudy ostatních hrdinů a způsob, jak se udály. Na to, že je to vlastně spoiler hned na začátku knihy je autorka vyřešila dost nečekaně.
+Svět. To mě bavilo už v prvním díle a tady to samozřejmě pokračuje. I když ho už neobjevujeme, jako v prvním díle.
Co říct na závěr? Skvělá kniha to nebyla. Oproti úžasným Čarám života tohle bylo velký špatný, ale zas úplná tragédie to nebyla (letos jsem četla už i horší).


Holky odnikud jsou silně feministická kniha. A feminismus znamená pro každou ženu něco jiného, podle toho v jaké životní situaci se nachází, co si prožila, nebo kde vyrostla. Já sama jsem pro rovnoprávnost pohlaví, ale nemám ráda, když jsou ženy stavěny nad muže a vykreslované jako perfektní, zatímco všichni muži jsou příšerní. A přesně takhle na mě tato kniha působila. Házela všechny kluky do jednoho pytle a když byl náznak, že by mohla poukázat i na kluka, který svou holku opravdu miluje a chce s ní být nejen kvůli sexu, buď to sama autorka v textu shodila, nebo se tomu dostatečně nevěnovala. S čímž i souvisí, že byly části, které bych ráda viděla více probrané (minulost Erin a říct to Rosalině) nebo nedokončené (Erin a Otis). Mnohem víc by mě příběh bavil a přišel by mi kompletnější.
I tak má kniha pořád mnoho co předat. Otevírá důležitá témata, například zamlčování znásilnění. Protože takové věci se opravdu dějí a lidi jako Spencer by za to měli nést následky. A je dobře, že se i do Česka knihy s podobným tématem dostávají.


Když jsem si pročítala recenze, přišlo mi, že kniha nesklízí úplně nejlepší ohlasy. Za mě to ale byla úžasná kniha!
Bod, na kterém se všichni shodnou (a já s ním plně souhlasím) je nádherný a propracovaný svět. Prostředí Thueve je úžasné. Miluju led, sníh a zimu, takže číst o ledokvítí a zemi Thuevsanů bylo úžasné. Celkově mě ale baví, jak každá planeta a národ mají svoje specifika a vlastní přístup k proudu. Celkově proud a jeho dary jsou něco fascinujícího – dary nejsou jenom náhodné superschopnosti, ale něco, co je odrazem charakteru daného člověka.
Akos A Cyra pro mě byli skvělými hlavními postavami. Baví mě jejich společná cesta a jak se jejich vztah pomalu vyvíjel. Možná můj neoblíbenější knižní pár?
Tím, že mě bavili hlavní hrdinové, bavil mě i děj, a to, jak jím postupovali. Kniha mi vůbec zbytečně moc dlouhá, ale naopak jsem si každou stránku na plno užívala. Já nejsem člověk, který v příbězích hledá velké bitvy, výbuchy a nálož akce. Já mám radši přízemnější akce a zvraty, které šokují, ale nemusí být v gigantických rozměrech.
Není to kniha pro každého, ale pro mě rozhodně jo a získala si místo mezi mými nejoblíbenějšími knihami vůbec. Teď jenom doufat, že to druhý díl nepokazí.


Tahle kniha hodně tratí na tom, že vyšla až teď. Protože pokud jste už něco z žánru dystopií četli, moc vás to nepřekvapí. Výjimečné mi to nepřišlo, bolo tam až moc charakterů, mezi kterými jsem se ztrácela. Na druhou stranu vyloženě špatné to nebylo.
