Lidka
komentáře u knih
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Přečetla jsem už hodně knížek, měly třeba stovky stran, a ač se mi třeba líbil příběh nezanechaly v mém srdci žádnou hlubší stopu. Tahle knížka nemá stran ani sto a přesto bych si chtěla pamatovat mnohou větu, vrýt si ji do paměti, nezapomenout ... V té knize je tolik lásky , něhy, empatie, pravdy ..., nevím jak to napsat či a říct jinak, než že je dojemné až na slzu.
Pravdou asi je, že na tu knížku musí asi člověk nějak dozrát nebo mít vedle sebe někoho koho měl či má moc rád ale , jehož mozek odcházel či odchází dříve než jeho tělo. Protože je to tak těžké naučit se ztrácet někoho, kdo je fyzicky stále mezi námi. Ale možná, že i když si ji přečte někdo , kdo měl štěstí, že zatím nic takového nezažil, že mu otevře oči a bude chápat, že takový prostě život je.
Ta knížka mi ale dala nejen tohle pochopení, dala mi i vědomí, jak je krásné mít vedle sebe děti a vnoučata, respektovat generační rozdíly, chápat jeden druhého, mluvit spolu a mít se rádi a hlavně sdílet, ano respektovat, milovat a sdílet.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Kouzlo této knihy je v tom, že je napsána tak jasně, srozumitelně, je to prostě vyprávění. Příběh tří žen, každá patří k jiné generaci a každá je jiná a kolem nich celá plejáda dalších postav, tak pestrá, jako je společnost ve skutečnosti. Ty vedlejší postavy nejsou mnohdy nikterak do hloubky vykresleny, ale tak to v životě chodí, spousta lidí ovlivní naše životy, aniž bychom o nich věděli všechno. A děj běží, události se valí jedna za druhou, právě možná díky tomu, že autorka píše takto přímočaře se jí podařilo zachytit na relativně malém počtu stran dlouhé období od 1. světové války po současnost. Nejsou tu žádné výkřiky, hrdinská gesta, euforie, je to příběh lidí, kteří prožívali životy aniž by byli nějakým středobodem historických událostí, ale ať je jak je, všechny ty události je zasahují, tak jako zasáhly mnohé z nás, co jsme některou z těch dob prožili . Já z těch postav cítila jejich strach, bolest, zklamání, marnou snahu, ale i dravost a byla jsem ráda, že prožívali drobné lidské radosti . Někdo třeba řekne, že se v jejich životech nestalo nic mimořádného, ale tak to přece je i v životech většiny z nás. Líbilo se mi, že hrdinky nejsou černobílé a že během života, tak jak je ovlivňují události se postavy vyvíjí, formulují se jejich názory a priority.
Jo, mě se to fakt moc líbilo, spoustu těch historických událostí jsem sama prožila, tak jsem je i mnohde chápala a věřila, že takhle to opravdu ne že mohlo být, ale že to tak i bylo.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Pro mne knih par excellence. Miluji styl psaní paní spisovatelky. Je to pro mne lahůdka. Krátké, úsečné věty vystihují vše, emoce, krutost, lásku, naději. Vždy mne uchvacuje, jak lze tak málo slovy vyjádřit tolik myšlenek a tolik pocitů. A navíc nádherná čeština!
P.S. Paní spisovatelko pište prosím dál , na každou vaši knihu se těším jako na sladký pocit cukru v ústech našich hrdinů.
Černé lekníny
Michel Bussi
Tak to je génius psaní spletitých dějů tenhle pan Michael Bussi. Četla jsem všechny jeho knížky a všechny jsou naprosto skvělé. Miluji tyhle promyšleně vystavěné příběhy. Navíc mne donutil podívat se na dílo malíře Moneta i si na Googlu najít městečko Giverny, kde se děj odehrává. Tohle miluji, když mne autor k tomuto přiměje. Obohacuje mne to o to víc. P.S. Doporučuji před četbou si tohle prohlédnout, budete díky znalosti reálií vtaženi do děje o to víc.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Ta kniha mne oslovila. Nepatřím sice věkem do cílové skupiny, ani jsem nikdy podobný problém neřešila, ale člověk pochopí jaké to pro lidi co tím prochází musí být těžké . Taky se mi líbilo , že kniha ukazuje i jakousi cestu , jak se s touto situací vypořádat, je tedy i jistou inspirací . Hezky vykreslené prožitky a pocity postav. A závěrečné stránky ? Tak ty mne doslova pohltily.
P.S. A pokud máte před svatbou, pořiďte si krabičku. Proč.? No, uvidíte sami.
Městečko na dlani
Jan Drda
Knihu jsem vzala do ruky kvůli čtenářské výzvě, téma oblíbená kniha mých rodičů a prarodičů, vždyť rodičům, pokud by žili, by už bylo 100 let ... , ale pak mi padla do oka knížka, co mi tu v knihovničce po mamince zůstala a o té vím, že ji s tatínkem četli, ležela na stole a četli si ji po večerech nahlas. Vím, že se u toho i smáli . Takže jí mám spojenou s hezkou vzpomínkou na své dětství. Tehdy jsem jí tolik nevnímala, ale teď, když jsem si ji ve zralém věku sama přečetla musím uznat, že ten pan Drda psal krásným jazykem. Ty postavičky vykreslil tak lidsky , musel je opravdu mít rád, když o nich tak laskavě psal. Nelituji, že jsem knížku otevřela, s panem Drdou navštívila městečko Rukapáň a vrátila se vzpomínkou do dětství. Ona ta výzva fakt k něčemu je dobrá, berete do rukou knížky třeba už i trochu zapomenuté a přesto s vámi vzpomínkou hluboce svázané.
P.S. Jen jsme měli doma jiné vydání, byla na nich otevřená dlaň a na ní městečko. Proto mi to asi tak utkvělo, ta obálka mne jako dítě zaujala.
Dívka, již jsi tu zanechal
Jojo Moyes
Nejen lidé, ale i věci mají svá tajemství a své osudy, svou historii. A že někdy, když to tajemství poodhalíme dovedou s těmi našimi lidskými osudy pěkně zamávat a vzbudit v nás city a sny a vzpomínky a taky víru a ... co já vím co ještě.
P.S. Třeba i doma chodíte kolem obrazu a vůbec o jeho historii nic nevíte. Kdoví.... no, jen ještě umět ten příběh tak pěkně uchopit a napsat o něm tak hezky, jak se to podařilo paní Moyeseové, což?
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Jsem moc ráda, že jsem knihu četla, ač to nebylo lehké čtení. Je pravda, že o osudech obyvatel Litvy, Lotyšska a Estonska v době před 2.světovou válkou a taky ještě dlouho po ní jsem toho mnoho nečetla. A taky v době mého mládí nás ve škole hodně učili o tom, jaké zvěrstva dělal Hitler , ale o tom, co páchal Stalin jsme se toho mnoho nedozvídali, to až později. Bylo to hrozné, ale měli bychom si to připomínat, právě třeba tím, že budeme číst právě takovéto knížky jako je tato. Je sice určeny dětem, asi by to pro ně bylo hodně silné, ale vzhledem k tomu, že knihu vypráví jejich vrstevnice, dospívající dívka, tím by se zase pro ně mohla stát přístupnější.
Knize dávám plný počet bodů . a jinak naprosto souhlasím s tím, co napsal Lamanai, lépe bych to neřekla.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Knížce dávám plný počet bodů. A vážím si paní spisovatelky za to, jak knihu napsala. Ono období v němž se děj odehrává není příliš inspirativní pokud se nechcete dočíst jen o tom, jak strašné to tehdy bylo. A ono opravdu bylo: Ale i v této době žili lidé a nejde přece říct, že své životy chtěli jen promarnit a protrpět, ti lidé chtěli být i šťastní. A skloubit dohromady tragedii té doby s tím, aby hrdinové neprožívali jen děs a hrůzu, ale také byli spokojení a šťastní, tak jak po tom každičký člověk touží, tak to se spisovatelce podařilo skvěle.
Nezvratné alibi
Peter May
Série s Enzem mne moc bavila, četla jsem všechny díly, mimo jiné i proto, že Petr May je můj velký oblíbenec. Píše formou, která mi vyhovuje. Má to spád, má to šťávu. Škoda že končí, ale on zase něco dobrého jistě vymyslí. Už teď se těším.
A toto bylo důstojné zakončení celé série s některými pro mne překvapivými rozuzleními.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Na Aleně Mornštajnové mne baví, že její hrdinové jsou lidi z masa a kostí a žijí životy, jaké by mohl žít kdokoliv z nás a žijí ty své životy v reálném světě co se v něm odehrávají události dějin, které více či méně zasahují do toho jejich života.
Slepá mapa se mi moc líbila a tenhle Hotýlek taky.
Listopád
Alena Mornštajnová
Moc jsem se na knihu těšila, mám přečteny všechny knížky paní Mornštajnové a vždy jsem z nich byla nadšena. Ale tentokrát jsem byla rozčarovaná. Nicméně na další její knihy se moc těším.
P.S. Kniha by pro mne byla uvěřitelná, pokud by její název nebyl Listopád , ale třeba Ún(m)or.
Nejsem jako džbán
Viola Ardone
Když jsme knihu otvírala netušila jsem jak moc mne osloví. Ani mi tak přímo nejde o děj, podobné knihy z tohoto prostředí jsem už četla. Co mne oslovilo byl úžasný, láskyplný vztah otce a dcery, ale i jeho vztah k ostatním členům rodiny . Většinou je v knihách popisován vztah dcery a matky. Tady jsou jisté pasáže nebo spíše jen pár vět z nichž mě mrazí. Ten mlčenlivý, tichý, nevýrazný a skoro za slabocha okolím považovaný otec se ukáže jako ten nejstatečnější a nejúžasnější, a je v něm tolik lásky. Nemohu psát víc, nechci nic prozrazovat, chci vám říct abyste si knihu sami přečetli a byli jí okouzleni jako já. Otcovská láska, krása.
P.S. Možná mne to tak oslovilo i proto , že i můj tatínek byl velmi tichý a málomluvný, ale jeho slovo bylo vždy tak moudré a jeho srdce tak laskavé.
Extáze: Román o Almě Mahlerové
Mary Sharratt
Příběh Almy Mahlerové, nadané mladé umělkyni, múze, krásné ženě, která jako mladičká se vášnivě zamiluje do mnohem staršího hudebního génia Gustava Mahlera a prožije s ním život ne zrovna jednoduchý, neboť po jeho boku se musí vzdát své tvorby, Mahler si to nepřeje. Zažívá těžké životní peripetie , ztráty a zklamání, přesto mu stojí po boku až do jeho smrti.
P.S. Škoda, že kniha končí v době, kdy Mahler umírá, neboť její další život je v dalším životním období velmi pestrý , byla manželkou a milenkou dalších umělců. Ta kniha mne donutila otevřít Wikipedii, a takové knihy mne vždycky osloví, protože mne obohatí a rozšíří obzory. Doporučuji k přečtení, asi osloví spíše čtenářky.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Nádherná kniha. Pro mne to byla jen otázka najít odvahu ji číst.
P.S. Myslím, že spisovatelka má obrovský talent psát o smutných osudech lidí bez zbytečného patosu, úsporně a přesto tak hrozně lidsky. Máte u toho husí kůži, ale musíte to dočíst. Na pozadí skutečné historická události vypráví příběh malé skupinky lidí. Byli jedni z desetitisíce.
Přízrak
Jo Nesbø
Tak tentokrát byl můj zážitek mimořádný. Moje překvapení, když v knihovně na mne čekala kniha i audiokniha , byla to náhoda, ale teď říkám krásná náhoda. Prostě jsem střídala četbu s poslechem a mohu říct, že některé pasáže jsem přečetla a ještě si je i poslechla, protože četba v podání pana Hynka Čermáka byla naprosto dokonalá a umocňovala napětí a atmosféru příběhu. Byl to prostě zážitek. Ráda bych si to takto zopakovala a prožila i u jiných knih. Ale mějte to štěstí, že se vám to takto sejde:-)).
A jak se mi to celé líbilo? To jsem vyjádřila počtem hvězdiček.
P.S. Jinak HH je prostě boží :-))
Není zač
Daniel Glattauer
Pane Gluttauere že NENÍ ZAČ? Vy jste mi ukázal, že JE ZAČ! Ano, je zač, hlavně za naději, že to s námi lidmi není tak špatné.
Já vím, to mé hodnocení zní lacině a zavání to romantikou, ale pohlazení po duši je někdy tak příjemné. A ten lehký sebeironizující autorův humor se mi tolik líbil. Ráda čtu o vztahu otec - syn, a tenhle měl vývoj. Více neprozradím. Jen že to bylo hezké.
Strašidýlko Stráša
Alena Mornštajnová
Kouzelná knížka s kouzelnými obrázky Galiny Miklíkové pro děti , ale i pro dospělé. Je to nejen hezký příběh o kamarádství , ale je také poučný . Já jí půjčila vnoučatům, ale s velkou chutí jsem si jí také přečetla a jediné čeho lituji, že jsem ji nečetla společně s nimi.
P.S. Doporučuji. A máte-li děti či vnoučata doporučuji číst společně s nimi , zážitek určitě jistě ještě umocníte.
Zpěv velryb
Wally Lamb
Souhlasím se Šánkou a všemi ostatními pochvalnými komentáři. Chci jen napsat, že Zpěv velryb a Bludné kruhy/ stejně krásné jako Zpěv velryb/ jsou opravdu naprosto excelentní a nevím proč, ale zdá se mi, že trochu neprávem opomíjené knihy. Všem milovníkům psychologických románů , které nezalekne více stran textu opravdu doporučuji k přečtení. V obou se dočtete o lidech duševně nemocných, kteří hledají své místo v životě a musí o ně tvrdě bojovat, ale neztrácí víru a naději. Jsou to hluboké sondy až na samé dno lidských duší a na samé dno jejich sil. Nádhera.
I já vám pane Lambe děkuji, připravil jste mi krásný čtenářský zážitek na řadu večerů.
