Lidka
komentáře u knih
Pravidla moštárny
John Irving
Kniha versus film. Kniha film převyšuje mnohonásobně i když i film je hezký, tak knížka je kouzelná.
Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
Pro mne je tato kniha bohužel neuchopitelná, proto se nebudu k tomu, co ve mně zanechala vyjadřovat, ale třeba je chyba ve mně.
P.S. Jen pro ty, kteří díky této knize se už k dalším jejím knihám obrací zády bych chtěla říct, že Zuzanin dech, Němci i Doupě jsou úžasné a rozhodně za přečtení stojí. Díky nadšení z nich jsem sáhla i po této. Ale nezavrhuji, počkám na další, třeba mne opět osloví.
Moje květinová dobrá jitra
Václav Větvička
Chcete pohladit duši? Poslouchejte, čte sám autor.
Tiché šlapací království
Zdeněk Svěrák
Tady je potvrzeno, že i takto drobné dílko dovede pobavit, potěšit, poučit. Humor pana Svěráka je svérázný, moudrý, vždy slušný a velmi inteligentní. Pro mne krásné chvilky.
P.S. Chápu, že děti, které totalitní režim nezažily nedovedou tak pochopit a porozumět všemu, co je třeba jen v náznacích a narážkách . Lépe chápou jistě pamětníci.
Den, kdy jsem se naučil žít
Laurent Gounelle
Člověk má tendenci srovnávat , dělám to nerada a výjimečně, ale Muž, který chtěl být šťastný mne opravdu dal více, více mne oslovil, nabil, poučil ... prostě byla to kniha lepší než tato .
Nicméně abych byla spravedlivá, našla se tu taky celá řada dobrých a ještě lepších myšlenek , návodů a poučení jak by člověk měl žít. Když to tak čtu říkám si, jo, jo, jo, tohle je pravda, takto by to mělo být, ale někdy se to dost těžko dodržuje. Je tak?
P.S. Nebylo by to marné mít tak moudrou tetu, mnohdy by se mi v životě hodila:-)
Pán ohně
Peter May
Detektivka, místy thriller, ok. Nebyl to špatný příběh.
Ale co mne na téhle knížce nejvíce bavilo bylo to, jak prostřednictvím, hlavních hrdinů, čínského detektiva Li na jedné straně a americké soudní lékařky Margaret na straně druhé nám ukázal střet dvou tak diametrálně odlišných kultur, exotické ale konvencemi svázané Číny s přísnými a přesnými pravidly chování a na druhé straně americkým způsob života jaký žije a vnáší do příběhu Margaret. Nebál se ani pohledu na čínskou kulturní revoluci o které jsme se my ve škole učili trochu jinak. Tak tohle pro mne bylo zajímavé.
A ta rýže? Problém dneška.
O čertovi
Pavel Čech
Krásné. S vnoučkem čteme pořád dokola i vyprávíme volně podle obrázků. Tu knížku mám půjčenou z knihovny, ale musím ji vnukovi koupit. Kouzelný text i obrázky, je v ní plno poezie. A když jsem si o vás přečetla co máte rád, tak tím víc chápu, jak mohlo něco tak krásného vzniknout. Děkuju za sebe i za vnuka.
Přirovnala bych to ke kouzelné Perníkové chaloupce od Václava Renče/ ilustrace Jiří Trnka.
Stavitelé mostů
Jan Guillou
Mne tahle kniha bavila. Hlavně mi zase otevřela další obzory. Třeba pohled na 1.světovou válku odehrávající se v Africe a navíc viděnou očima Nora, který vlastně stojí na straně Němců a v podstatě přímo bojuje po jejich boku. Tak tenhle pohled je opravdu pro mne nový. Zajímavá je i taktika boje Němců v Africe , i toho, jak se chovali k domorodcům oni, a jak Angličané či Belgičané, to je zajímavé srovnání, zajisté nevšední. Ale i to, že Němci v Africe vlastně nebyli poraženi a vše co se od toho odvíjí. To, co prožil Oskar v Africe i v době před válkou bylo opravdu nabité dramatickými událostmi. Tím nechci říct, že by mne nebavil osud Lauritze, odehrávající se v Norsku . Naopak . Potom, co jsem si přečetla, jak to se stavbou železniční tratě bylo mám strašnou chuť se projet tratí Bergen - Oslo a promítnout si u toho v hlavě to, co jsem se o jejích stavitelích, jakož i o podmínkách v nichž stavba probíhala, dozvěděla.
Dočetla jsem se, že autor měl velmi těžké dětství, plné ústrků, šikany, bolesti, hrubého zacházení, ať už ze strany svého nevlastního otce, tak ze strany vychovatelů i vrstevníků a že i on se musel naučit než dospěl přistupovat k životu dosti tvrdě. Myslím, že i proto, své hrdiny líčí jako muže s převažujícími kladnými vlastnostmi, kteří jsou navíc velmi inteligentní a zruční. O jejich vnitřním světě jsem se toho příliš nedozvěděla, autor je posílá a vystavuje řadě zkoušek a úkolů aniž by příliš rozebíral, co si o tom oni myslí a co cítí, není to tedy žádná hluboká psychologická sonda do jejich duší. Ale zase naopak vypráví krásný příběh odehrávající se navíc v diametrálně rozdílných podmínkách . Autor se rozhodl podat nám svědectví o tomto století a to je tedy úkol nelehký.
P.S. Na Wikipedii jsem se dozvěděla, že Paul Von Lettow - Vorbeck měl armádu 14 000 mužů složenou z 3 000 Evropanů/ hlavně Němců/ + 11 000 domorodců a bojoval proti 300 000 Britů a jeho armáda v otevřeném boji nebyla poražena.
Jsme přece sestry
Anne Gesthuysen
Příběh tří sester, které ač žijí hodně dlouho mají spolu stále řadu nevyjasněných věcí z minulosti. Při oslavě stých narozenin jedné z nich se rozhodnou , že nastal čas to napravit. A to nelze udělat bez rekapitulace proběhlých životů. Ne, neprožily nic zcela výjimečného, ale to nevadí, takové jsou přece životy většiny z nás . Není nezajímavé nahlédnout do životů žen, které žily přes tři století. Nahlédneme do problémů , které souvisí s historických událostí, ale řeší se tu i problémy, které řešíme i my dnes. Ale v minulosti se řešily zcela jinak, třeba rozvod, politika, společenské postavení,otázka homosexuality a podobně. To, co dnes vyřešíme / pokud to vůbec řešíme/ za dny, popřípadě týdny, to se řešilo i několik let a některé problémy poznamenaly a dá se říct, že mnohdy i odepsaly lidi i na celý život.
Autorka svůj příběh vypráví ve dvou časových rovinách a vypráví ten příběh lehce, jednoduchým způsobem , místy s laskavým humorem.
Chcete si odpočinout? Je to totiž odpočinkové čtení u něhož nemusíte příliš přemýšlet, ale pozor, nikoliv čtení laciné či dokonce bezduché. Asi spíše zaujme ženy, ale troufnu si říct, že klidně je mohou číst tři generace a každá z nich v knize něco najde, co ji zaujme.
Já znovu s údivem četla, jak velká a opravdová láska vydrží hodně dlouho, a co dokáže překonat a jak dokáže lidi semknou láska sourozenecká.
Mám sice raději knížky u nichž musím více přemýšlet, ale tohle čtení nebyl promarněný čas.
Zima světa
Ken Follett
Kniha co vám nedovolí přeskakovat stránky / a že jich tu je!/, historickou věrohodnot nedokážu posoudit, ale věřím, že v základních bodech je vše správně. Pro mne bylo velmi zajímavé sledovat další osudy postav společně s líčením historických událostí.
A to, co jsem říkala u 1. dílu opakuju, že takto by nás měli učit dějepis, pro člověka laika to takto stačí a určitě by nás to bavilo a dokonce bychom dobře chápali jak se události vyvíjely. Zimu světa určitě doporučuji k přečtení.
To, že hrdinové románu byly u všech významných událostí ? Tak to mi nevadilo. Přispělo to k barvitosti děje. Podle mne jde o beletrii.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Tu knihu jsem strašně chtěla přečíst, ale nikdy jsem nemyslela, že až jí budu číst, že si budu strašně přát, abych jí už měla dočtenou. Nemohla jsem jí odložit, protože kdybych ji odložila už bych neměla sílu jí vzít znovu do ruky, prostě bylo to pro mne děsivé čtení a ke konci jsem u posledních kapitol už myslela, že to ani nedočtu.
Myšlenka, že některá nekonečna jsou větší než jiná je sice krásná, ale to nic neubralo na tragice příběhu. Proč já vždycky když něco takového čtu mám pocit, že autor mne, jakožto čtenáře, zneužil tím, že na mne vytasí tak silné zbraně, že když to přečtu tak budu příběhem jata .... já se nad knihou nerozplývám způsobem vyprávění, já se chvěju z toho o čem se tu píše. Ne, vícekrát bych ji neměla sílu číst. Já se určitě ani jednou nezasmála i když postavy mají černý humor. Nějak mi to prostě nešlo.
Já bych hodně ráda věděla, jak kniha zapůsobila na rodiče, kteří si toto, nedejbože, prožili jako rodiče, zda jim tento příběh v něčem pomohl. Já tomu prostě nevěřím.
Bylo to dojemné, silné, smutné, o tom, že život vůbec není o tom, co bychom si přáli.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Kniha to byla hodně zajímavá, myslím, že ten příběh sám o sobě byl až druhořadý, že především autorce šlo o to, ukázat nám svět lidí, kteří mají Aspergerův syndrom, ukázat nám jejich svět ticha, vylíčit jejich mnohdy marnou touhu o navázání přátelství, popsat nám jejich zcela zvláštní způsobu myšlení a komunikaci s okolním světem, který jim mnohdy tak málo a velice obtížně rozumí... Snaha autorky o to, abychom si uvědomili, že takoví lidé mezi námi jsou a my bychom se měli snažit jim pomáhat , když mnohdy nemáme schopnost jim zcela porozumět.
Ta kniha mne poučila a zase mne kousek posunula v poznávání něčeho o čem jsem doposud jen slyšela , ale vžít se aspoň trochu do světa těchto lidí jsem vůbec neuměla.
Také si na autorce cením, že příběh opravdu propracovala, že všechno konzultovala s řadou odborníků, tím je kniha přesvědčivější a věrohodnější. A co mne nejvíce zaujalo, že nechávala text číst dívce Jess, která touto poruchou trpí a dala na její pocity a rady co v textu opravit a že vlastně díky této dívce mohla vytvořit postavu Jacoba tak věrohodně.
Suši v duši
Eva Urbaníková
Je to příběh jednoho manželství. No , ono šťastné i nešťastné manželství se dá prožít stejně tak v Japonsku jako v Čechách a prakticky kdekoliv na světě. Každopádně to člověk asi jinak cítí, je-li v té zemi cizincem, ... ale trochu mi to dalo podnět zamyslet se, jak se cítí cizinci u nás, ale asi to bude hodně záležet na tom, ze které části světa jsou... a co asi je u nás nejvíce překvapuje :-) a trápí.
Co se vlastního příběhu týká, tak se celkem dal ten vývoj odhadnout, sama se s partnerem seznámila tam, kde věděla že ho to láká a dalo se čekat, že se tam zase bude vracet... ale to nic, to je o příběhu a ten se nějak vyvinout musí.
Pro mne bylo obzvláště cenné podívat se na Japonce z jiné stránky, než jsem se na ně třeba dívala doposud. Mohla jsem nahlédnou do vztahů mezi rodiči a dětmi, mezi partnery, zjistit něco o bytové architektuře, o jejich vztahu k tradicím, ... A tohoto mi ta knížka dala hojně. Za to ji hodnotím. Díky autorce jsem poznala Japonsko z tohoto pohledu dosud nepoznané.
Velice mne zaujalo to, že my říkáme, že každá věc má dvě strany jako mince, ale Japonec říká , že se na věci a problémy nutno dívat jako na kostku, ono těch stran a úhlů pohledu je víc a to bude ta podstata našich a jiných tolik rozdílných pravd.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Kniha nabitá myšlenkami. To miluju. Čtu, zastavím se, přečtu znova a chci si to zapamatovat. Chtěla bych tu knížku mít a číst si v ní znova a znova. Příběh o lásce na pozadí událostí roku 1968 a normalizace, která po něm následovala. Ta knížka mne prostě vzala.
Černí psi
Ian McEwan
Je pravda, že do poloviny jsem stále přemýšlela, zda to dočtu a trochu nechápavě si říkala proč to čtu. Ale pak jsejm to pochopila . To síla vyprávění autora mne k tomu přiměla. To jsem pak nejvíc pochopila v závěru, kdy jsem doslova hltala slova a myšlenky.
Je to krásný příběh dvou lidí, kteří se tolik lišili a přesto se nikdy nerozešli, , lidí, kteří znázorňují zcela protikladné pohledy na svět.
Je to opravdu podivně nezapomenutelná kniha o existenci zla a o tom, jak se mu postavit a zvítězit nad ním.
Vřele doporučuji těm, co rádi nad knihou přemýšlí a také těm kteří chápou, jak křehké podoby může mít láska a kolik různých podob může mít.
Miovo blues
Kristina Ohlsson
Tak Bouře, kterou jsem přečetla jako první mne nadchla, hledala jsem další knihy autorky, našla jsem dvě na sebe navazující knihy, obě byly v knihovně dokonce volné, tak jsem se do četby s vervou pustila. Lotosové blues se mi celkem líbilo a vzhledem k otevřenému konci této knihy jsem četla hned dál tohle Miovo blues, a to mne bohužel zklamalo. Sice se tam leccos objasnilo z první knihy, přibylo i další velké překvapení a odhalení, leč...Tolik náhod, neobjasněných věcí, překombinovaných obvinění, tak to teda nic moc . Jediné co mne jaksi potěšilo, že tam nebyl detailní popis těch smrtí končících činů .
Škoda, myslela jsem, že jsem objevila další autorku do oblíbených, ale zatím dám pauzu.
Nebezpečná láska
Kateřina Petrusová
(SPOILER) Opět asi proti proudu, ale nemohu jinak. Jak já se na tu knížku těšila a jak jsem ráda, že už ji mám za sebou.
Nebudu psát více. Ale autorka si s námi těžce zahrává co sneseme.
Ať nejsem zlá tak kéž se najde cílová skupina, které se to bude líbit. Já už v ní nejsem. Romantiku mám ráda, leč v jiné podobě.
Doufám, že už v žádné knize nedá autor české knihy dívce jméno, které přeloženo do naší rodné bude Stránečka. Prosím.
Tajemství mého otce
Rachel Givney
Nebylo to špatné čtení, spousta zajímavých pohledů na řadu problémů spojených s dobou, postavením žen, otázku Židů v Polsku, válku...
P.S. Omlouvám, jednu hvězdu dávám dolů, kdo dočte , třeba pochopí za co.
Pohádky před spaním
Frank Wenig
Moje první vlastní knížka co si pamatuji z dětství. Spojená se vzpomínkami na mámu a tátu, kteří mi z ní četli. Je to až na slzu. Rodiče už nemám, knížku ale ano a četla jsem z ní svým dětem a teď těm nejmladším vnoučatům.
P.S. Ani jsem netušila, že bude splňovat jednu z podmínek výzvy. Ale jsem moc šťastná, že je to právě ona.
P.S.S. A nejraději jsem měla tu poslední pohádku, co dělat, když děti nemohou usnout, tu mi naši museli číst každý den a já ji už znala nazpaměť , tak jsem ji říkala potichu a pak v duchu s nimi, až jsem nakonec opravdu usnula.
Babička
Petr Prouza
Pokud chcete dětem / menším - jako třeba já vnučce ve 2. třídě, to jen malá poznámka/přečíst Babičku, klidně sáhněte po této Prouzou převyprávěné. Já svou vnučku tímto tak navnadila, že už si vytáhla z knihovny tu od Němcové. Asi ji teď ještě nepřečte, ale jako motivace opravdu tahle verze moc dobrá. Navíc moc hezké obrázky.