lidunka1 komentáře u knih
Kniha mě vtáhla.
Po přečtení mi došlo pár skutečností:
1. fyzická práce je blahodárná pro duši
2. Když neobjevíme kořen svých problémů, nebudeme se uzdravovat.
3. Bůh často působí jinak, než bychom si představovali.
4. Každý má svá tajemství a věci, které potřebují vyjít na světlo.
5. Proces uzdravování není možný bez bolesti.
Tohle bylo na mě moc velké psycho. Potřebuju pro svou pohodu, aby věci byly aspoň trochu normální. A Mága byl až moc střelenej a nekonformní. Nedokážu o tom číst.
Toto byla přesně knížka pro mě do postele při nachlazení. Trochu lásky, dost trápení, děj měl spád. A tou porodní bábou jsem se opravdu lehce sama stala. Výborná oddechovka, ale žádný laciný slaďák.
Dávám knížkách 30 stran. A když mě nezaujme, odkládám. Vůbec mě nebavila. Strašně rozvleklý začátek. Jodi mě poprvé zklamala.
Tato knížka ve mně upevnila naději a vděčnost. Naději v to, že každý lidský život je cenný. Vděčnost za to, v jaké pohodě a hojnosti jsem vyrůstala já. Obdiv ke kněžím jako je Gregory Boyle.
Vypsala jsem si některé věty, které mě zasáhly přímo do srdce: Laskavost je ta nejmocnější síla.
"Žádný okamžik se nevrátí, máme proto povinnost všímat si všeho, co přináší potěšení a vede k radosti, máme to vytěžit z událostí celého dne."
Mě knížka zklamala. Myslím, že nejde do hloubky.
Detektivky čtu spíše výjimečně. Jsem moc velká citlivá. Ale paní Klevisová opravdu umí. Klobouk dolů. Kniha je napsána svěže a rozuzlení mě překvapilo.
Začátek mě bavil, ale v druhé půlce se vlastně nic moc nedělo. Škoda. Za mě to víc než na tři hvězdičky není. Jako kdyby autorka ztrácela dech.
Kniha mě úplně dostala. Občas jsem se trošku ztrácela v časových liniích. Ač nejsem správkyní hřbitova v mnohém rezenovala s mým životem.
"Umlčená slova budou uvnitř nás řvát."
Ta kniha se dotýká srdce. A občas ho probodne.
Tak mi to nedalo a dočítám. Jako katoličce se mi líbilo, jak Řek nemohl pochopit, že komunisté uvěznili kněze a řeholníky. Velmi hezky vykresleny rozdíly v mentalitě obou národů. Kniha velmi čtivá a poučná.
Knihu odkladem, ale nikoli proto, že je špatně napsaná, ale jelikož téma je v mé současné situaci pro mě příliš těžké. Je napsána dobře a donutila mě přečíst si alespoň základní informace o řecké občanské válce.
Paní Simona umí psát. Jazyk používá barvit až jadrný. Zdánlivě nesouvisející příběhy se zajímavě protnou. Není to veselé čtení, ale ke to realita ve vší obnaženosti, krutosti i níže.
Knížka mě zklamala. Za mě průměrný americký slaďák ozvláštněný tím, že má hlavní hrdinka cystickou fibrózu. Nuda.
Někdy je opravdu velmi těžké vyrovnat se s minulostí a odpustit si. Člověk si nevybírá, v jaké rodině se narodí.
Mně knížka nesedla. Nemám ráda tajemství mezi lidmi, nemám ráda, když se nemluví a věci se neřeší. Mlčení ve vztazích mě často drtí. Tolik tajemného a nevyřčeného, kolik bylo v knize, jsem prostě nezkousla.
V pokračování Majáků už je hodně milostných líčení, ale i Mike, který je " vrbou" dalším přátelům. Mike je kvůli lásce ochoten nechat se zničit. A správně připomíná uzounkou skupinu mezi láskou a nenávistí. Ve srovnání se životy některých lidí, je můj vlastní život procházkou růžovou zahradou.
I když jsem ráda ženou, knížka ve mně rezonovala. Hlavní hrdina má také obrovskou potřebu lásky, něhy, vztahů. Podobně jako já je fixován na lidi. Také se mi potvrdila hypotéza, že když člověk potlačuje city, emoce, často onemocní. Velmi s hlavním hrdinou sypmatizuju a těším se na pokračování. Mám velmi ráda knihy ze života a knihy, které vzbuzují otázky.
Držela jsem Štěpánovi palce. Mnoho rodičů velmi ublíží svým dětem, když si najdou nové partnery. A rakovina je často nemocí v první řadě duše. Pobavilo mě, že Št. nesnášel veganskou stravu. Někdy jsme my dospělí až směšní tím, jak se v některých věcech partnerům přizpůsobujeme, jen abychom se zalíbili...