lidunka1
komentáře u knih

Kniha se mi četla dobře. O té události jsem nic nevěděla. Vžila jsem do "nevěst", jak těžké muselo být opustit Austrálii a jet do neznáma. A ty útrapy na cestě! Není to žádná TOP kniha, ale líbila se mi.


Knihu jsem si přečetla proto, neboť jsem předtím četla knihu Vaculikovi dcery Cecílie Jílkové Otec Bůh a Matka Láska. Autor má velmi bohatou, ba až přebujelou slovní zásobu. Jak on umí poeticky a naturalisticky vylíčit soulož! Bezpochyby je Vaculík nadprůměrně inteligentní muž, horší už je to s jeho morálkou. 12 let v podstatě žil v bigamii. Zajímavé jdou jeho úvahy o lásce, sexu, vztazích. A jeho vztah k synovi ve stáří byl velmi něžný.


Je podnětné číst rozhovory se zajímavými lidmi a Martin Moravec se umí ptát. Nejen práce vyjednavače, ale ani četba není pro slabší povahy. Upřímně obdivuju partnerku pana Dolníka. Mě osobně se moc líbilo pojednání o naslouchání.


Tak tohle je podle mého názoru laciný milostný román, který díky kulise se tváří jako seriózní literatura. Díky tomu, že je zasazen do času těsně před 2.světovou válkou a během ní, ještě neznamená, že je to dobře napsaná kniha.
Já prostě při výrazu " cítila na stehnech jeho mužství", dostávám záchvat smíchu. A ten po ní strašlivě toužil a ta takové emoce neznala. Ne. Ztráta času, nedostanou.


Dva prolínající se příběhy Terezy a Heleny. Krásná čeština. Uvěřitelné emoce. Život bez příkras. Za mě velmi čtivá kniha.


Těšila jsem se na příběh hlavní hrdinky. Když se na straně 60 přidala další nová postava a třetí linie příběhu, vzteky jsem knihu zabouchla a vracím do knihovny.


Čte se to sama. Ale kdybych měla něco takového zažít, tak se zhroutím.


Cecílie píše o svém životě. Její psaní prolínají úryvky z knih otce Ludvíka Vaculíka a matky Lenky Procházkové. Jak se mladá žena vyrovnává s tím, že otec byl bigamista? Jak zpracovala situaci, kdy její rodiče byli vyslýcháni a odposloucháváni? Jak se vymaní z drogové závislosti? Po přečtení mám o čem přemýšlet.


Dva vzájemně se prolínající příběhy babičky a vnučky. Vlídné milé čtení. Dvě věci mě zaujaly: jak žena v židovském světě byla na druhé koleji a jak těžké je v racionální světě obhajovat nadpřirozených dar.


V době, kdy bují dezinformace jako houby po dešti, jsem objevila tuto kniha. Děda se snaží nabídnout vnučce širší obzor, než její neonacističtí rodiče.
Moc se mi líbily úryvky o hudbě a knihách. Ale po dočtete knihy mi bylo smutno. Proč se lidi musejí pořád rozcházejí a loučím?


Velké povzbuzení v tom, že láska dokáže proměňovat životy. Přišlo mi, že s Eleanor žiju.


Chlap, který je pravdivý, a umí přiznat chybu, to je pro mě hrdina. A úvahy o hodnotách mám ráda.
Knihu vřele doporučuju.


Mně se knížka líbila. Umím se vžít do Marie, jak jí vadilo, že je jiná. Obdivuju ženy, které dokázaly ve své době žít jinak než se od nich očekávalo a využít svých talentů.


Jak tady čtu: pro někoho skvělý čtenářský zážitek, pro mě průměr, který fakt nemusím číst....


Mrdat, šoustat, chlastat....
Na knihu jsem se těšila a občas jsem se i zasmála.
Ale: 1.nevěřím, že autorka, žena, může věrohodně popsat mužské myšlení a prožívání
2. není mrdání, chlastání, žraní a prdění a metal pro lidský život trochu málo?


Dávám knížkách 30 stránek. A tady jsem skončila. Příběh byl plytký a ani styl autorova psaní mě nenasdchnul. Prostě, sorry, pane Hájíčku


Mně se knížka moc líbila. V mnohém mi i promluvila do života.
Stručně řečeno: vždycky máme v životě víc možností, jen se z toho nesmíme po....


Velmi dobře napsaný příběh. Pro mě osobně poučení, že velká zamilovanost a vášeň není totéž co láska. A taky mi nějak přišlo líto konstatování, že většina manželství, ať vznikla z lásky nebo ne, jsou po letech spíš souhrnem povinností.


Kniha výborně napsaná. V Norimberku byli odsouzeni pouze největší váleční zločinci a malé ryby často unikaly. Ian a Tony po "malých rybách" pátrají. Autorka píše výborně. Děj je velmi napínavý, skvělá psychologie postav. Děj vás vcucne a nepustí.
