lil320 komentáře u knih
Za mě je Mornštajnová jedna z nejlepších našich autorek současné doby. Hana mě o tom přesvědčila. Čtivé, napínavé, místy velice emočně vypjaté, jak jsem zde už četla, taky mi u některých pasáží tekly slzy a nemohla jsem se od toho odtrhnout. Rozhodně kniha na kterou se nezapomíná a velice tragický, lidský příběh. Fakt TOP. Smekám.
Super kniha, četla jsem to jedním dechem King nezklamal..skvěle napsané.
Půjdu proti proudu:-) Na knihu jsem se moc těila. Carter je můj top oblíbený spisovatel a jeho knihy Smrti jsou super, četla jsem je všechny.. Genesis je první, která mě nějak nenadchla..Vadilo mi tam x xkrát proklamované absolutní zlo atd. no nevím, ta brutalita byla stejná jako u jeho jiných knih, dokonce upřimně v jiných knihách mě připadala horší. A i to rozuzlení mi připadalo nepravděpodobné. Za mě trochu zklamání. Ne, nebyla to špatná kniha to vůbec ne, ale u Cartera mám latku nasazenou jinak.
Napínavé, musela jsem to číst až do konce, napínavé , naturalistické, velice kruté, stránky kurzivou jsem jen prolétla , raději nepřemýšlím zda se podobné zhovadilosti skutečně nedějí. Ale jinak překvapivě dobré.
Na rozdíl od Tatéra, tato kniha se mi líbila velmi..vůbec jsem netušila, že některé osvobozené vězenkyně mohli skončit i v Gulagu..Opravdu mrazivá, poučná kniha, četla se jedním dechem..
Divila jsem se, že zrovna tato kniha je povážována za top z období holocaustu. Mně to připadalo strašně nepravděpodobné, jako vymyšlené, hlavně ty skeče o pašování diamantů s kterými se lehce kupčilo, schované v posteli?? Připadá mi to nevěrohodné, mimo..
Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji jedním dechem. Depresivnější knihy ze života čtu nejraději, mnohem raději než s nereálnými romantickými konci, alaaa červená knihovna... Tuto knihu považuji krom Houbařka, za top. Oceňuji, že na rozdíl od ságy od Dubské byly osudy jednotlivých ženských postav přehledně sestavené, člověk věděl "kdo je kdo, kdo je čí"
Tuhle knihu mám od autorky nejraději..Její hrdinky nemají patent na rozum a dělají i špatná rozhodnutí.. proč ne.
Moc líbilo, depresivní knihy mám raději, než červenou knihovnu, kde vše dobře skončí za všech okolností.
Mně se líbila..Monyovou mám ráda, protože to fakt není červená knihovna, ale ze života..
Nebylo to špatně napsané, ale asi v třetině jsem se v ději začala ztrácet. Kdo je čí dítě..takže nedocetla. Generační romány mám ráda, třeba Šmahelová popisující ságu mlynářského rodu, ale tady se děje překrývali a bylo těžko zjistitelné kdo je kdo.
Moc dobrá kniha, jedna z mála současných našich autorek co umí psát. Perfektně popsané, dokonce i čtivý děj. Doporučuji..
Upřimně jsem po těch pochvalných recenzích čekala daleko více. Jak níže řečeno,taky jsem přeskakovala, děj nebyl moc překvapivý, dost předvidatelný.