Lili2 komentáře u knih

Velice čtivá a zajímavá kniha - zajímavé téma. Mám 100 chutí si to přečíst ještě jednou.

No, opět jsem se přesvědčila, že historické romány nejsou pro mě. Fakta ano, ale coby román a ještě k tomu na pokračování, ne. Kolikrát autor nepřizpůsobí jazyk dané době, respektive používá soudobé výrazy a je to pak v háji. Třeba Kožík Na dolinách svítá - tam to na mě působilo jako ze života dané doby a mám na tu knihu pěkné vzpomínky.

Souhlasím s níže uvedenými komentáři. Kniha si zaslouží lepší stylistickou úpravu. Byla jsem tedy zklamaná, nicméně že bych se nic nedozvěděla o éře udavačství a lidských osudech s tím spojených, nemohu říci.

Chtěla jsem si čtení spestřit lahvinkou něčeho ostřejšího, ale udělalo se mne špatně hned na začátku. Odstrašující případ. Až druhý večer, když už jsem byla začtená za polovinou knihy, jsem si dala Proseco. Pak jsem si pustila Ve znamení Raka.
Ten film, o kterém píše v závěru knihy, a který hrál pod parou, nevím zda to byl právě Ve znamení ...., tam běžel kolem sanitky, nikoliv z a s kufříkem, a mluvil zde. Že by to byl ten o tom Kašparovi? Ale to zase neodpovídá časově. Podle mě v těch odmašťovnach byl od r. 1964.
Asi si ho oblíbil rejža Herz, že ho obsazoval do asi 4 filmů.
Černik ve své biografii nevzpomíná na Večerní Brno.

Pěkná autobiografie - a těch jmen, bože !!!!!!! Některé jsem znala a získala jsem zde mustr na další knihy. Líbilo se mně, jak pohotově to autor nandal na nějakém aktivu Pavlu Kohoutovi .... něco v tom smyslu, že chlap, který si nic nedokáže s ženou vyříkat z očí do očí, ale přes knížky, je špatný chlap, a jestli je pravda alespoň desetina toho, co o něm napsala jeho dcera, tak je i špatný otec... cha, cha, cha. Pan Mervart je velice sečtělý a díky svým profesím v tomto směru má spoustu kamarádů a známých.

Četla jsem rozšířené vydání z roku 1994 a za mě teda chaoticky uspořádané.
Čekala jsem spíše životopis, za ním osudy pacientů, a nakonec recepty. No, moc jsem si tedy nepocetla.

Strhující to tedy nebylo, jenom místy napínavé. "Drobně se pousmála", to se tam fakt nemuselo tolikrát opakovat. Těch "buchet" zas tolik nebylo. Co měli také lidé jíst po válce v pohraničí, aby hlavně nasytili děcka. Hlavní hrdinka mně k srdci neprirostla, taková nemastná neslaná. A vlastně nikdo tam. Konec mně zase tolik otevřený nepřišel.
Jestli chystá autorka pokracování, tak snad ví čeho se vyvarovat - drobného pousmání a opakujících se úvah, myšlenek, vzpomínek, otázek hlavních hrdinů příběhu. Zkrátka "strhnout to". Ale na to, že je to její prvotina, tak za mě lepší než Šikmý kostel nebo to od té Horáčkové, nemůžu si ani vzpomenout co.

Sice dost stránek bylo spíše pro studenty psychologie a psychiatrie, ale přesto jsem to přelouskala. Doposud jsem o něm věděla od babičky, která to zase měla z rádia nebo televize či novin, že on nikdy v Americe nebyl, přesto psal ty pověstné indiánky.
No ale asi tam byl podle této autobiografie, i když se o tom nikde moc nezmiňoval, takže že by Vinetu byl taky taková část autobiografie...? Kdoví?
Z A H A L E N O T A J E M S T V Í M.........

Kniha má formát školního atlasu, což mně naprosto nevyhovuje. Navíc autor v předmluvě psal, že se nebude věnovat hospodám starších poloviny 19. století, ale utíká stejně ke středověku. Na mě je to moc rozvláčné a takové divné, asi nedočtu, budu hledat něco jiného. Škoda, knížek o Brně tohoto typu moc není oproti Práglu, a když už jsou, tak takový blbý formát.

Tak a já jsem na rozpacích - Není to kniha samozřejmě o pivovaru, o tom je tam minimum, ale je to spíše rodinná sága. Ještě na začátku někde, kdy měl do vsi přijet strýc Mikuláš pár let po svatbě Josefa s Kateřinou, mně tam haprovaly roky, nemohla jsem se nějak dopočítat, ale budiž. Také některá jména okolí Brna jsou nejspíše vymyšlená, Zítov - je prý Domašov. V této rodině bylo krvesmilstvo - Krásná Marianna, která si brala Zlámala, je prý nějaká Josefova neteř, no a její dceru si pak bere jeden jeho syn. No a Renata si také bere svého bratrance.
Konec knihy o románcích Káti a Renaty s chlapama, Němčourem aspol., se mně nelíbil, bylo to vláčné a nezajímavé.

Horší je, že jsem na tuto knihu navázala knihou, kterou mám doma, a to Hanácká sága od Hermy Svozilové Johnové - a zde, SVĚTE DIV SE, je ta sága popsaná trochu jinak a s jinými jmény. Předně, Josefovi umře matka, proto se dá na medicínu, otec jeho hospodaří. Grunt, poté co se rodina odstěhuje kvůli novinám do Holomóce, převezme bez řečí prvorozená Lidka, která si bere rolníka. Jsem teprve ve čtvrtině knihy a už rozpačitá. Ale asi toto vyprávění bude věrohodné nebo věrohodnější - neboť herečka Světlana Svozilová - její otec podle Wikipedie má být Josef, a zde Josef je - v Pivovaru se jmenoval Jakub (Jakin).

No a naposled, progooglila jsem k rozhovoru s vydavatelkou Pivovaru, a ona říká, že Zlata Svozilová - je zde fotka Renaty - ve své knize něco tajila, jména dávala jiná, a že teda autorka nejspíš měla poměr s tím Němcem. V podstatě byla Káťou i Renatou - takto to mlžila všechno. No, ale ta Herma Svozilová Johnová má být dcera Cyrilla - takže Renata? No servus.

Jsem z knihy trochu zklamaná, neboť téměř všechny hrady a zámky se nacházejí v Čechách, jen 2 na Vysočině, a to blíže k Čechám. U nás na Moravě by se také určitě našlo několik "odvážných", nebo je pro vás Morava daleko či je to v tom Pragocentrismus?

Dále, a to se musím smát, majitel posledního zámku Krásný Les, povídá na začátku, že uvažoval o koupi zámku Přívozec na Domažlicku, kde se "narodili bratři Dohalští. Jednoho zabili komunisti, druhého nacisti v koncentráku, to byl ten slavný novinář Bořek Dohalský."

Tak tady pane historiku, jste měl být konkrétnější, když na to máte papír. Ti bratři Dohalští byli 4 - 1) Ludvík Bořek-Dohalský - jako žák se otrávil omylem svinibrodskou zelení, 2) ThDr. Antonín Bořek-Dohalský - kněz - věděl o atentátu a parašutistech, zemřel v Osvětimi, 3) Zdeněk Bořek-Dohalský - "to byl ten slavný novinář Bořek-Dohalský", tak já jej uvádím i se jménem Zdeněk, neboť jako se někdo jmenuje Mrázek, tak oni mají příjmení Bořek-Dohalský, zastřelen v Terezíně v únoru 1945, - to jsou 2, slovy dva !!!, Bořek-Dohalští, které zabili nacisti, sic Antonín byl zde zesláblý a když upadl na zem, tak se jej nacisti snažili kopanci donutit vstát - to je jako zabití v podstatě, 4) František Bořek-Dohalský - diplomat - zemřel v r. 1951 na následky věznění v Dachau a pomohlo k tomu, když se dozvěděl, že jeho syn JUDr. Jiří Bořek-Dohalský byl STB zatčen. Tohoto jste měl zřejmě na mysli, že jej zabili komunisti, ale on ty hrůzy v dolech přežil a byly s ním sepsány paměti v knize Příběhy české šlechty.

Pro mne jedním slovem "psycho". Alespoň jako částečná autobiografie pro mne měla cenu.

Nedám knize druhou šanci. Hned na začátku řečeno,že jsou to podvodníci,to asi nešlo nerict,ale proč hned na začátku a tak blbě - celkově mne tím pádem hrdinky k srdci nepřirostly, a to že jsou Američanky všechno umocnilo, ani styl zpracování (sloh) mě nevytáhl vůbec do děje.

Čekala jsem více spiritismu, samotnou podstatu a hloubku.

Musím přiznat, nejvíce mě pobavily vnitřní monology učitelek. Kapitoly ze školního prostředí čtu znovu.
U té postižené holčiny jsem si i poplakala. Ale v které době je to s postiženým dítětem lehké?

14.04.2023

Půjčeno z knihovny kvůli povídce ze světové války Spiritiste. Čekala jsem v ní příběh z hor i války a pomocí spiritistickych seanci odpovědi na otazky a hledání synů a příbuzných, ale nestalo se tak. Nikdo nikoho extra nehledal a ještě spiritismus vyvracel.

Samotná povídka Tkalci mne však výše uvedené vynahradila. Byl barvitejsi.
Boj tkalcu za vyšší mzdy, podrazy mezi nimi, pojišťovací podvod, nevěra manžela, alkoholismus manzelky.

Ach, ty osudy.
Čteno jako e-kniha, v jiné forme jsem to nesahnala. No, snad takových "příležitostí" nebude víc, kniha je kniha. Jestli se mne dostane do rukou v knižní podobě, s pokorou a úctou si ji přečtu znovu.

14.03.2023

Souhlasím s níže uvedeným komentářem, je to ojedinělá kniha tohoto tématu, ovšem chaoticky napsaná. Škoda.

Čteno asi před 14 lety,působilo to na mě takovým neverohodnym dojmem.

Stručně o svých schopnostech a pak k jednotlivým mariasovym kartám jejich opět stručný význam + jeden příběh ze života klientů nebo svého.
Škoda, že je tak ode mne daleko, i na její www. se nemůžu progooglit.