Lily101 komentáře u knih

Obsah knihy líbivě sepsán (místy s užitím cizích slov), leč něco tomu k udělení plného počtu hvězdiček chybí. Už vím; pointa knihy na straně 135 (SPOILER: Kniha je fikcí! KONEC SPOILERU).

Některé krátké úvahy mě zaujaly více (např.první dvě strany, konkrétně strana 61-62 a “příběh” “Road trip” na straně 122-125), jiné méně.

Nemile překvapená jsem byla tím, že kniha je primárně o hlavní protagonistce, která na mě místy působí uknouraně (Co si počnu? Ani bábovku nejsem schopna upéct-což pramení z “příběhu” s názvem “Dorty”, konkrétně ze strany 93) vzhledem k věku (přes třicet-naznačené v úvodních “příbězích” a např. straně 124 na konci odstavce prvního této strany).

1 18.03.2020

Poměrně dlouho jsem si zvykala na styl psaní autorky. Očekávala jsem klasickou “dějovou” knihu, což tak nějak vlastně i bylo, protože se sice začátek jevil-zpětně-kostrbatým a to cca prvních 100 stran, ale současně jsou kapitoly provázané, přičemž tento dojem se na konci knihy umocňuje. Závěr nebyl špatný, možná trošku odhadnutelný, ale já to hlavní protagonistce přála, tak mě i tak nějak příjemně ukolébal, leč byl tedy šitý horkou jehlou(viz pro ty, kteří již dočetli-SPOILER).

SPOILER: Úplně mi nesedí strana 351 s ohledem na chování protagonistky( á la výtisky Naše Praha-vždyť ty chodí měsíčně, tak to si jako nevšimla, že ji leží x výtisků za x měsíců doma nadarmo?).KONEC SPOILERU.

Jinak se mi knížka moc líbila, neb mám hodně ráda, když se v knize objeví moudré myšlenky, nad nimiž se čtenářské oči i mysl na chvíli spočinou v zamyšlení.

1 17.03.2020

"Když vidím krásný zápisník, neodolám. Musím si ho pořídit. Jenže! Většinou je tak úžasný, že nic není dostatečně dobré, jedinečné a hodné toho, abych zápisník zbavila jeho panenské čistoty. Na moje poznámky mi vždycky bohatě stačil kus papíru. Výsledkem proto bývá množství různě se povalujících papírů a papírků a mé zoufalství k tomu." strana 23 knihy

Paní Karin Krajčo Babinská a pan Richard Krajčo byli v knize sympatičtí. Samozřejmě znám kapelu Kryštof a místy mě fascinuje souhra slov v rámci textů písní, ale za fanouška se zase nepovažuji. A teď ke knize...Vadil mi font písma (á la psací stroj) neb se mi (ani další příbuzné, jež si kousek knížky ze zvědavosti přečetla) nečetl úplně dobře. Obsah knihy je asi takový, že Vás počátek baví, pak sklouznete do fáze "Proč se v každé kapitole na úvod rozebírá, jak autorka neví, o čem článek bude?", následuje část, kdy Vás to již zahlcuje natolik, až uvažujete o odložení knihy, ale překonáte se, začne Vás to bavit, ale náhle se vyjeví konec a ty poslední tři příspěvky s lehkým sebezapřením dočítáte (aspoň u mně to tak bylo, neb mám za to, že mi bohatě stačil fakt, že kapela měla koncert na Strahově a podrobnosti mě zrovna moc nezajímaly). Čistě hypoteticky se nabízí řečnická otázka, zda by se blog tak prosadil, kdyby nebyl psán o všedních dnech rodiny, ve které jsou rodiče veřejně známí a k tomu doplňující řečnická otázka, zda by se blog prosadil v roce 2020, kdy už je blog coby webová stránka dle mého skromného názoru vcelku na ústupu na úkor Youtube nebo třeba Facebooku (na jehož platformě by "Kecy, kecy, kecičky" mohly fungovat). V poslední řadě mi některé příspěvky přišly moc povrchní (či diplomatické neb ve mně kladly otázky bez odpovědí?) ve stylu řešení něčeho, co mě až tak nezaujalo, na úkor hlavního tématu (např. rozebírání počasí v textu opatřeném nadpisem "Náš velký den"-str. 272 a násl. knihy na úkor svatby samotné a možná i stručného popsání zasnoubení, svatební přípravy či ohledně přijetí příjmení manžela vedle svého dosavadního).

Autorka měla občas velice dobré postřehy, kdy dokázala popsat věci či chování (á la viz výše-sbírání zápisníků) trefně a současně stručně, čímž byl text dynamičtější. Obrázky mi příjemně dokreslovaly psaný text. I samotné téma se mi poměrně líbilo a jsem si vcelku jistá, že i kdyby nebyly psané autorkou o rodině, v níž se vyskytuje zpěvák známé kapely, tak bych si knihu přečetla, protože možnost nahlédnout dopředu v čase do rodinného života, který je popsán nejspíš autenticky, je pro bezdětnou osobu přínosné. Navíc jsem byla moc příjemně překvapená, jak může patchworková rodina hezky fungovat (ve smyslu dohod rodičů dětí např. tak, aby děti zpěváka v době jeho koncertů mohly strávit čas s jejich matkou, byť ono to je možná i tím, že dle "7 pádů Honzy Dědka" dne 14. 2. 2017 mají s manželkou organizovaný diář na roky dopředu). A dále se mi moc líbily glosy právě Richarda Krajča neb bylo vidět, jak se s paní Krajčo Babinskou škádlí, a přitom z toho škádlení čišela láska mezi oběmi manžely.

1 01.03.2020

Hodnocení knihy básní bývá asi i odvislé od toho, jak moc jsme autorovo vyjádření skrze básně pochopili. Prvotní text je vskutku originální, ale ne úplně čtivý, obdobně poslední dvě strany knížky, kde je výčet slov pod sebou. Některé básně mi přišly buď nedořečené (á la 2_6 malinká rozkoš), kdy se něco popisuje, ale chybí řešení hádanky, co to vlastně je, aspoň tedy já-možná s ohledem na věk- jsem řešení neobjevila, nebo na mě byly zkrátka moc. Některé mi ale přišly zajímavé, proto hodnotím ***.

1 06.02.2020

Vzhledem k recenzím u této knihy jsem měla trochu obavy. Čekala jsem na knihu poměrně dlouho v rámci rezervačního systému knihovny a po dočtení mohu napsat, že to čekání stálo za to.

Kniha "Hygge" má pěknou grafickou úpravu (nehodnotím v rámci hvězdiček), dozvěděla jsem se nové skutečnosti (dle strany 18 první odstavec shora a mé kalkulačky je v Dánsku pouze 4-5 dní /záleží na přestupném roce/, kdy je slunečno, není brzy tma a neprší), receptů bylo tak akorát (ze zvědavosti se na recept podíváte, ale-prozatím-nemáte čas nebo prostor/např. bydlíte jako student na VŠ koleji či na bytě/ sami vařit). Trochu jsem měla strach z 11. a 12. kapitoly, protože Vánoce(=11.kapitola) už jsou vcelku daleko (=je únor) a léto(=12.kapitola) ještě v nedohlednu (=je únor), ale bylo tomu tak nějak naopak neb text mě pohltil a bylo úchvatné "nahlédnout", jak se v Dánsku slaví Vánoce. Trošku jsem byla zklamaná třináctou kapitolou s názvem "Pět podob Hygge", protože z hlediska obsahu mi to přišlo líto, že je nostalgie vztahující se na chuť jídla či vůni jídla subsumována společně se zvukem (např. praskajícího ohně) v kontextu "zpomalte a zaposlouchejte se" a doteku věci, jež jsme si sami vyrobili (např. hrníček) pod pojem "hygge". Nicméně jinak se mi knížka moc líbila, už jen jejím čtením jsem měla pocit jako by se zastavil čas (skoro vždy, když jsem mrkla na hodiny bylo méně hodin, než jsem si myslela), zklidnila se mysl a hranice stresu se snížila na podprahovou. Nemám ráda, když se myšlenky v knížce opakují, ale v tomto případě jako by vás to občasné opakování(zaznamenala jsem to snad ve dvou až třech případech) nějak ukolébalo k většímu hygge. Poslední, čtrnáctá, kapitola s názvem "Hygge a štěstí" na mě nepůsobila negativně, ba spíš jsem byla ráda, když nám autor popsal, dle jakých kritérií se štěstí měří.

Měla bych někdy navštívit Dánsko! A touhu navštívit právě tento stát ve mně probudil autor. I přesto, že jsem hodně zimomřivá (viz první odstavec shora na str. 18 knihy). Avšak jak praví dánské všeobecně známé přísloví: "Neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení." (jak autor sám napsal na straně 154 hned pod nadpisem).

1 06.02.2020

Za mě neskutečné zklamání, na které jsem čekala skoro rok v knihovně. Autor první části knihy bohužel třičtvrtě knihy napsal sám, za tímto účelem "vyzpovídal" další dvě osoby, které prošly tím, co on, nicméně z položených dotazů na mě doléhá, že se ptal čiště z vlastního zájmu a pojal to formou psychoterapie (á la podsouvání názoru na straně 8í-přeci jen sport nepomůže-asi ne, ale srovnávat sportovkyni s osobou, jež nesportuje, neb na to nemá kvůli kariéry čas je trochu rozdíl, navíc v části, kde popisuje svůj příběh se zmiňuje, že mu procházky/dle mého také pohyb/ pomohly), o čemž svědčí i vyvozování závěrů vždy v "Intermezzo 2" a "Intermezzo 3". Nic proti osobě "hlavního autora" nemám, ani ho neznám z TV či tak, ale ten styl psaní (+viz výše) se mi prostě nelíbil, obzvláště jsem těžce nesla opakovaně používané slovo "skopec", a to i v rozhovoru v rámci prostřední otázky na straně 92).

V recenzích pode mnou se někdo vyjádřil, že pozitivně oceňuje, že veřejně známé osoby přiznaly, že je něco takového postihlo. Za mě si nemyslím, že by tím osoby utrpěly, ba možná naopak, protože "burn out" nevnímám jako negativní záležitost (dle knihy je zřejmé, že ani zaměstnavatel či kolegové osoby min. prvního příběhu to tak nebrali-jinak to ale samozřejmě vážné je, beru to z hlediska profesního života a i veřejného života/jakmile odezněl prvotní průhon informací bulvárním tiskem, samozřejmě/). Prostě hodně pracovali, protože se bály o svou kariéru, říct v kariéře ne, odmítnutí zaměstnavatele i veřejnosti,...což se může stát a jak by se někdo mohl stydět za to, že pracoval a snažil se, aby výsledek práce stál za to? Myslím si, že "burn out" je nebezpečný a v dnešní společnosti postihuje víc profesí (zahrnujících práci s lidmi), než si myslíme a je dobře o něm mluvit, nicméně nic až tak neočekávatelného v průběhu úvodního příběhu či rozhovorů dle mého řečeno nebylo, spíš bych řekla, že rozhovory mělce našlapovaly kolem hlavního epicentra "burn outu" a potenciálního zájmu čtenářů ohledně dané problematiky. Za snahu uděluji dvě hvězdičky.

Očekávala jsem, že kniha bude především z pera pana doktora s jednotlivými příběhy a ne tak nějak formou článku, jenž byste si přečetli v časopise, lehce horkou jehlou šitá kniha. Překvapil mě i komentář psychiatra k osobě p. Šípkové (str. 106 3.-5. řádek v knize: "O. Š., místo, aby si užívala triumfu královny, v naprosto neodůvodnitelných obavách ze schudnutí v roli služky brečí ve skříni."), protože podnikání není lehké (nemám osobní zkušenost, studuji na VŠ) a v jejím případě bylo min. z části vázané na výše uvedenou osobou, přičemž věřím, že dluhy z podnikání mohou být strašákem a na dva měsíce si jen tak asi fitness centrum zavřít nemůžete (mzdy zaměstnancům, odvody,...).

Přeji nám všem, ať se nám syndrom vyhoření vyhne obloukem, protože to není nic příjemného a zdraví máme jenom jedno :-)!

1 07.01.2020

Krásně graficky zpracované. Po obsahové stránce také v pořádku. Není to čtení na jedno či dvě podzimní/zimní odpoledne (jeden či dva jarní/letní večery) a neopomeňte si přečíst slovník na konci knihy před samotnou četbou(já to bohužel zjistila až na konci knihy).

1 22.11.2019

Na to, že jsem knihu odkládala, dokud nebylo nutné ji vrátit zpět do knihovny, jsem vcelku mile překvapená. Nejsem cílovou skupinou, leč pojednání o tom, jak vnímat mínění druhých by mi mohlo být přínosem (uvidíme časem), zato na mně moc nenadchla dlouhá část o fotbale (ráda se něco nového dozvím, ale v rozumné míře) a motivační části knihy, které jsou určené pro mladší čtenářstvo, protože takové myšlenky mě před nějakou dobou osvítili také (možná je to i tím, že jsme s Bárou skoro vrstevnice). Neodpustím si drobnou poznámku ke grafice: alespoň občasné zarovnání textu by nebylo k zahození, jinak grafika knihy ujde, ale ono to je i o zvyku, protože pro toto nakladatelství je takový styl typický, řekla bych, tedy dle toho, co jsem zatím od nich přečetla.

Závěr: Když nebudete čekat nic závratného, tak Vás kniha jistě osloví. Pro mladší (cca kolem 10.-12./15. roku věku) může být i motivační, co se týče výběru povolání a nebojácnosti jít si za svými sny.

1 14.10.2019

Úžasný námět, který bych spíš než jako “romantický”, což bez ohledu v jistém měřítku je, zařadila primárně do sekce “ze života”.

Napřed jsem se, zásluhou tipu od již nějaký ten čas bývalé spolubydlící, “dostala” k filmovému zpracování a až nyní (po snad třech letech) mě napadlo zkusit si přečíst i knihu, hlavně pro srovnání, jak se adaptace právě této knihy na filmové plátno povedla. Některé věci jsou trošku jiné, vesměs jde jen o pár situací a několik detailů, což vedlo k tomu, že mi pár záběrů dává víc smysl (á la proč se tento choval takto a onen se začal v určitou dobu věnovat zrovna této činnosti,...).

Vzhledem k tomu, že se pomalu (snad, ťuk ťuk) blížím oné osudné chvíli, kdy se Dex a Em poznali, se domnívám, že film a kniha u mně ještě min. pár let na významu neztratí. Současně je to jediná rádoby romantická záležitost (jak ve filmovém, tak nově i knižním zpracování), kterou snesu, což přičítám hlavně tomu, že kdo chce, najde v knize drobné až větší moudra, které ovšem neruší ve čtení ty, jež nezajímají, a jsou psána ladně a lehce, nikoli nabubřele a arogantně, protože jinak jsem z romanticky laděných příběhů již dávno vyrostla.

1 07.09.2019

Název knihy vyvolává šok, lehké pohoršení nad samotným názvem a porci důvtipu, jakmile pochopíte v počátku čtení, co označením “borec” autorka míní.

Tato kniha je tak skvělá, až jsem si ji musela koupit, což se mi stává opravdu výjimečně. Proč tedy nedám plný počet hvězdiček? Protože závěr knihy se hodně podrobně zabývá přitáhnutím peněz do života, což je buď rozepsané až příliš(na to, že jinak je kniha spíš v obecném duchu s příklady pro lepší uchopení) anebo mě aktuálně tato oblast života až tak moc nebere (ťuk ťuk). Druhou půlhvězdu ubírám za drobnou, byť přeci jen, podobnost s knihou/filmem “The secret”. Chápu, že v oblasti pozitivního myšlení se asi nedá do nekonečna vymýšlet něco nového a účinného, ale proč (nejen tato) kniha uvádí příklad s parkovacím místem, který se právě uvádí v “The secret”(a možná existuje kniha dřívější než “Tajemství”, která výše uvedený příklad obsahuje, ale zatím jsem na takovou nenarazila)? Nicméně tyto dvě drobné vady na kráse (ostatně stránky ohledně financí mě nikdo nenutí číst, byť jsem je tedy přečetla všechny a dvě drobné shody, které jsem již viděla i u motivační knihy, jež jsem četla v minulosti, se dá rovněž odpustit-ale zmínit to bylo třeba) se dají prominouta a věřím, že toto je knížka, která po přečtení neskončí nevyužitá a zaprášená od prachu na polici v knihovničce.

1 15.08.2019

Mám tedy novější vydání z roku 2011. Za prvé: Proč se zrovna na tuto knihu prášilo tolik let? Asi jsem se bála náročnosti četby a možná jsem potřebovala k tématu “dospět”. Za druhé: Knížka se nedá číst v kuse á la několik desítek stran za den. Z časových důvodů jsem četla výhradně v MHD (Praha) a mohu doporučit.

Shrnutí: Kniha byla super, doporučuji! Čtivá a zajímavá, v jistých ohledech nadčasová (byť u pojednání s osobními vizitkami jsem se pousmála, byť aspoň mám povědomí o tom, jak to kdysi fungovalo) knížka, jež může být užitečným pomocníkem.

1 09.08.2019

Nápad zajímavý, ale formu (poměrně hojně) jedna věta/jeden obrázek na stránku opravdu, i dle názorů některých autorů recenzí níže, šlo lépe promyslet už kvůli ochraně lesů a současně trochu vychytat nepoměr dlouhých textů na úvodu a konci této sbírky hlášek (knihou to označit nemohu) malým písmem a často jednu větu či obrázek přes celou stranu, kdy čitelnost písma je bez obtíží.

Mě kniha nepobavila, ale spíš vyděsila. Jak po obsahové stránce (rozumějte: co jsou schopni lidé napsat druhým), tak po gramatické (To jsou fakt někteří lidé schopni napsat a odeslat/!/ větu s tak evidentní chybou?). Nedoporučuji číst jako zadaný/zadaná, protože vás to akorát vystraší. Ovšem pokud to lidem pomáhá překonat rozchod, což nejspíš ano, pak je to super. A já zkusím přelouskat i druhý díl, třeba bude lepší.

1 21.07.2019

Knize jsem se dlouho vyhýbala. Film se mi líbil a na příběh v knižní podobě jsem, pravda, četla spoustu pozitivních ohlasů,leč nedokázala jsem uvěřit, že by mohla být tak dobrá. Protože když se něco takového občas stane (rozumějte: situace, kdy je kniha chválena širším spektrem čtenářů), bývám obvykle velice zklamaná:(. Navíc kniha o velmi smutném tématu (válce) v knize majíc cca 513 stran “čistého textu”?

Autor má dle všeho styl psaní, který čtenáře pohltí, přinejmenším ve větší části této knize (má první přečtená knížka od této osoby). K negativům ubírající hvězdičku na hodnocení řadím následující: některé opakující fráze se mi moc nelíbily(včetně nadávek, byt´ u nich dokáži pochopit, že je to asi dle autentičnosti, avšak svou hojností se mohou na chvíli vtěsnat do Vaší paměti, což nechcete) a po přečtení dvousté strany jsem na chvíli musela knihu odložit, ale když tento pocit překonáte, tak vás kniha min. na konci pohltí á la dýchala jsem posledních cca 50stran vůbec? Před očima jsem měla ještě Molching a už jsme byli v Sydney. Možná byl závěr trochu uspěchaný, ale jistý logický argument pro to mám(prostě se vypravečka s Liesel v mezičase neshledala).

1 17.07.2019

S ohledem na dnešní dobu (např. aktuální /především asi daňový/ právní systém) a lokalizaci knihy (přeci jen mezi Amerikou a Evropou je "trochu" rozdíl) mi kniha připadá zastaralá. Obvykle mi vadí vychloubání autorů, co vše dokázali a opakované odkazy na školení, které vedou (zde teda především hra "Cashflow"), ale v této knize mi to až tak neúnosné nepřišlo, možná proto, že by mě zajímalo, jak takováto hra vypadá.

Nad některými myšlenkami jsem přemýšlela již před přečtením knihy, jiné mě inspirovaly právě při četbě samotné a s některými se nedokáži ztotožnit např. proto, že mi následně uvedený postup k dané ideji připadal ne zrovna "košer". V samotném závěru pak autor uvádí pár tipů na knihy, jež by čtenáři mohly ještě více či hloubkověji pomoci pochopit problém, což oceňuji, obzvlášť jako nováček v tomto "oboru", který po přečtení knihy neví, jak a čím začít.

Autor se místy opakoval, ale nebylo to až tak hrozné (a to jsem na opakování ze strany spisovatelů či autorů hodně citlivá). Vadilo mi však pojmenování obou osob výrazem "otec". Trochu mě to v počátku mátlo (biologický otec a otčím?) a vlastně se jedná o zavádějící pojem. Autor chtěl asi zdůraznit, že rodiče učí své potomky znalosti či vědomosti potřebné pro život a současně se pravděpodobně jednalo o marketingový tah, ale i přesto toto klamavé označení hodnotím negativně.

1 21.04.2019

Poprvé jsem měla takový ten pocit: "No tak, zrychli, ať se můžeš věnovat jiným, třeba i zajímavějším, knihám." Kniha je popsána ne příliš odborně, takže se místy hezky čte, ale na druhou stranu to není četba na pár dní. Líbily se mi vědecké studie, které byly v knize řádně uvedené, obsah mě obohatil, protože jsem doposud žádnou knihu s touto tématikou nečetla, avšak i přesto se nedomnívám, že by jednotlivé "nástroje" byly již vymizelé či zastaralé. Bohužel je třeba mít se na pozoru a mám dojem, že "instrumenty" jsou tak silné a mají skrz vědecké výzkumy natolik prokázaný vliv na lidské rozhodování, až si možná jinými způsoby (Dnes máme internet, kam se společnost z hlediska technologického vývoje posune za 20 let?), ale "nátlak" bude asi stejný či na podobné bázi nastíněné v knize. Současně mi připadalo zajímavé si osvětlit pozadí známých kauz či triků právě z hlediska psychologie, sociologie a dalších disciplín.

Je to ovšem americká kniha plná amerických příběhů (což jí k tíži úplně není) a bohužel i nesrovnalostí stylu několik odstavců tvrdím něco, následně však chaoticky změním (názorným příkladem může být nastínění řešení v situaci, kdy zaznamenáme příznaky mrtvice po hudebním koncertě v parku-kdy řešení mi přišlo jako popření napsaného dříve v dané kapitole (konkrétně jde o stranu 133-134 a kapitolu 4: Sociální vliv) a (naštěstí v klidu a teple s hlavou nad střechou) mě napadl lepší způsob řešení při zachování poznatků z výzkumů a celkově textu výše uvedené kapitoly. Dále se autor místy dost opakuje a u dvou částí textu nedokázal souvisle propojit své myšlenky, takže bych obsah výzkumu popsán o pár stránek dále podruhé (jednou v kapitole 3: Příslib a stálost a podruhé, kdy to bylo do očí bijící nejspíš ve stejné kapitole (- zpětně nedokáži dohledat).

1 19.03.2019

Kniha, která Vám opravdu pomůže, i když si neprocházíte těžkým obdobím. Doporučuji číst “blokově”, nikoli naráz. Některé příběhy mi připadaly jako hodně nešikovně napsané, protože si buď v jistých dílčích částech protiřečily (Jennyin příběh-str. 141-143, především mám za to, že vzdělávací systém v USA funguje jinak a tedy v 15letech nelze jít na vysokou, pokud není úspěšně absolvovaná maturita, která se v 15rozhodně nedělá,..-asi ne úplně povedená snaha překladatele neplést čtenáře jiným vzdělávacím systémem?), takže dávám 4hvězdičky. Vzhledem k opravdové motivaci, jež Vám kniha poskytne přidávám půlhvězdičky, takže zaokrouhleně plný počet :-)!

1 27.02.2019

Knížku měl v knihovničce příbuzný, kterou dostal darem(dodnes ji nepřečetl, tak mi ji ochotně zapůjčil). Mě oslovila až v momentě, kdy jsem měla tu čest, dle slov v knize užitých, být "adoptována kočičkou". Do té doby jsem měla o kočkách a kocourech jisté mínění (ve své podstatě spíš na základě obecných faktů než vlastních zkušeností), jež se ale zkušeností změnilo. Knížka zahřeje u srdce milovníky zvířátek, ale především, dle mého skromného názoru, osloví ty čtenáře, kteří s kočkami/kocoury mají pozitivní zkušenosti :-).

P.S.-Nenašla jsem na knížce nic, co by stálo za vytknutí, což je co říct :-)!!

1 25.02.2019

Tato kniha se ke mně dostala v době, kdy je již youtube zahlcený videi. První část mi přijde ve stylu deníku Adriana Molea, která se těší velké oblibě, takže jsem překvapená, jak špatné hodnocení si tato kniha vysloužila.

Z první části knihy jsem také (spíš nemile) překvapená. Prostě kopie Adriana Molea v méně čtivé verzi plná pojmů, které již známe, ale pár ne tak známých, takže to hodnotím vcelku pozitivně. Tipy, které jsou hodně povrchní a napadlo by to člověka samo min. kdyby se tedy již rozhodl zkusit své štěstí také, ale na druhou stranu je to knížka pro cílovou skupinu, kam nespadám, a současně proč radit potenciální budoucí konkurenci?

Nejvíc jsem se těšila na Gabrielle Hecl, jež jsem jako jednu z prvních na českém youtube objevila. Tak jsem si nostalgicky chtěla pustit jakékoli z jejích videí a jaké bylo mé zklamání, že si kanál zrušila. A rovněž jsem se v rozhovoru s ní obsaženém v knize ujistila, že je opravdu těžké prorazit ve světě youtube, i když jste zajímavá osobnost.

P.S.- Natolik mi vadilo označení "jůtuber" místo "youtuber", až se to bohužel musí projevit na hodnocení, protože představa, že to čtou mladší čtenáři a pak někam (např. do slohové práce) napíší výše uvedené slovo, mi stojí vlasy na hlavě.

1 23.02.2019

"Dospělost je mýtus" byla vtipnější a dynamičtější, avšak věřím, že napsat druhou knihu s ještě vyšší (či alespoň srovnatelnou) laťkou je náročné, leč já zase nemůžu hodnotit obě knížky plným počtem bodů, protože tam rozdíl prostě je. Zasmála jsem se, ale už ne tak moc jako u prvního dílu. Delší průvodní text v druhé části k následnému komiksu mi až tak nevadil, chápu záměr autorky. Obecný postřeh: Knížka se již začíná zaměřovat na specifické problémy (sociální úzkost, kočky,..), jež rozvíjí na vícero stránkách, tudíž si z mého úhlu pohledu buduje užší čtenářský okruh.

1 22.02.2019

Z hlediska objektivity se vyjádřím pouze stručně (a bez hodnocení). Učebnicový výklad, který by možná napomohl lidem, koukajícím na jistý nejmenovaný seriál, k tomu, že jednání před soudem vypadá trochu jinak než v onom seriálu, přičemž neznalost v žádném případě nepřisuzuji k tíži divákům, ale spíš scénáristovi či scénáristům. A naopak existuje jiný seriál ze soudního prostředí, který byl natočen také v ČR a je hodnověrnější.

Čeká-li Vás soud ve věci soukromoprávní, pak se domnívám, že toto nebude špatná volba, leč je nutno brát v zřetel, že se nejedná o knihu, jež se bude číst sama (alespoň ne vždy).