Lily101 komentáře u knih

Zajímavá knížka. Trochu jsem měla obavy, aby se to nezvrhlo v nějakou ideologii, které mohou být velmi nebezpečné, leč Jonathan byl velice inteligentní a nebylo tomu tak.

Možná jsem očekávala něco ještě víc hlubšího, ale za mé očekávání autor knihy přece nemůže.

1 15.12.2020

Bohužel musím dát nižší hodnocení, než je zdejší prozatímní standart.

Prvních 100 stran se děj trochu vlekl, ale to se v knihách stává.

Přidávám k obligatorním dvěma hvězdičkám za snahu třetí za srovnání dvou systémů zdravotnictví a připojuji soucit autorce za to, že měla z počátku tak špatný kolektiv a vedoucí, než se situace zlepšila. Protože zažít něco takového (tedy s vedoucí) při hned prvním zaměstnání v zahraničí muselo být hodně náročné a respekt autorce, že to nevzdala.

1 13.12.2020

Tuto knihu je těžké hodnotit, protože většinově má v sobě podobný druh humoru jako "Poslední aristokratka" a mi tento druh humoru prostě nesedí (jak jsem zjistila již u knihy "Poslední aristokratka"), ba naopak trnu u toho hrůzou. Nicméně toto nemůže být předmětem hodnocení, neb je to ryze subjektivní záležitost a vzhledem k oblibě výše zmíněné knihy ("Poslední aristokratka") jsem spíš asi výjimka, než mainstream.

Od poloviny mě knížka přestávala bavit, přišlo mi to takové na "jedno brdo" (ale to také není předmětem hodnocení, neboť styl psaní a druh humoru těžko změníte) a čím dál víc jsem si říkala, kdy už konečně procitnou a vyhodí Božku. Jako výhodu zmíním to, že se kniha čte opravdu rychle a za chvíli máte dočteno (tedy tímto potvrzuji tento fakt, o kterém se zmínili již recenzenti pode mnou).

1 04.12.2020

Zdařilé. U každé povídky se mi hůř a hůř zpočátku začítalo(a to jsem první příběh četla dvakrát-“Dům na úskalí” vyšel i samostatně knižně), ale závěry byly vždy dobré.

1 19.10.2020

Kniha, která je upřímná...to je první,co mě k této knize napadne. Z vulgarismů jsem měla obavy, ale není čeho se bát, neb to není až tak hrozné(dá se to přežít a místy to trochu dodá “grády” a spád; a to vulgarismy v knihách prakticky nemohu vystát).

1 06.10.2020

Já jsem z knihy rozpačitá. Taková pohádka pro dospělé. Mnoho skutečností mi připadalo povědomých(některé části jsem dokázala odhadnout, jak to dopadne, nicméně že bych knihu četla v minulosti a skončila tak daleko, ale současně jsem nedočetla úplný závěr? Je to možné!), avšak v minulosti jsem zkoušela knihu číst.

Na styl psaní jsem si musela zvykat a je třeba se nechat zcela pohltit pohádkovým světem(moc mi to po státních závěrečných zkouškách prospělo; tak doporučuji lidem po nějaké náročné studijní či profesní zkoušce nebo po náročném období/třeba uzávěrek a deadlinů/ v práci či škole/pololetní písemné práce či zkouškové období/).

P.S.-V rámci filmu dnes začínám druhý díl (233 stran čistého textu na tři díly? To jako vážně?????) a zatím mi připadá film “ukecaný”; v knize bylo fascinující dozvídat se o Osamělé hoře a její historii postupně, zatímco v knize je to více méně divákovi “naservírováno” hned v prvních minutách filmu.

1 04.10.2020

První dva dny četby(či spíš pár stran za den) to vypadalo, že dopadnu stejně jako antiope a měla jsem z knihy stejný pocit. Nicméně pořadník(v rámci rezervačního systému) byl vcelku neúprosný a tak jsem knihu nyní(23.7.2020 ve 2:00) dočetla s tím, že jsem se hodně nutila číst a prakticky jsem knihu musela dočíst na jeden zátah v rámci necelých dvou dní(spolu s knihou “Květy slunce” od R. Kaur), což vás ale nezajímá a je to můj problém.

Kniha se dá přečíst na jeden zátah, ale je to poměrně “vopruz”. Knize v první řadě vytýkám to, že je psaná formou deníku(od 1.1. do 31.12.), protože to anotace ani mezi řádky “neříká” a pokud knihu máte z knihovny a dostanete se k ní např. v září, tak stejně musíte přečíst i leden a třeba květen. Vcelku bych ocenila tipy na četbu knih na každý měsíc, leč žádná z nich mě nezaujala, některé se dle mého skromného názoru do měsíčního tématu nehodí a nejsem si jistá ani samotnými názvy knih(pár z tipů jsem četla a název mi připadal stylem “pojďme přeložit název knihy dle názvu /asi/anglické verze či originálu, ale nedokáži to říct na 100% a rozhodně ne u všech zmiňovaných knih). Knihy mi dle názvu připadala takové ty přehnaně motivační a celkově tak asi na mě působila i kniha samotná. Takové plytké klouzání po povrchu(a skoro už “ohraných” témat), neustálé vychvalování a stavění na piedestal introvertů, skoro až braní “introverze” jako diagnóza (viz označení v první větě na str. ), různé “vytahování” myšlenek a tipů z jiných zdrojů(resp. témata jsou už místy takovými klišé, že se možná pomalu začínáme ztrácet v tom, koho co napadlo první)-ale tedy asi řečeno vlastními slovy autorky, určité zevšeobecňování autorkou(á la “já jsem introvert, tzn. že všechny mé vlastnosti mají všichni introverti”-nejspíš nejsem introvert, ale v teenagerovských letech jsem byla, nicméně pomalu jsem nemluvila ani tehdy, ani teď) ...no za mě bída. Vrchol nasazuje poznámka ke dni 26.12. (str.235), kdy si prý máte říct o to, co si přejete k Vánocům(?? u nás v ČR se obvykle dárky dávají 24.12, v Americe jsem měla jsem za to, že si dávají dárky 25.12.??) a z hlediska překladu (str.226-9.12. odst. 1 posl. věta-Santa? a str. 230-16.12.
s názvem “Lžička úplatkářství” a “sebeuplácení” v první větě-Úplatkářství je dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, označení pro hlavu X., díl 3. a ta zahrnuje( par. 331-334) trestné činy přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství s tím, že úplatek je označení pro úřední osobu, která něco přijme či si např. dá slíbit úplatek, což v knize naplněno není a současně výraz “sebeuplácení” dle mého skromného názoru ani v běžné/neprávní/ řeči neexistuje. Tak prosím příště nastudovat, ať se pak nešíří společností nějaké pseudopojmy s mylnými představami o pseudopojmech.Není zapotřebí mít co nejzajímavější označení.). Jinak ale překlad obsahoval pouze jednu chybičku, za což patří překladateli(či dalším profesím) pochvala.Kniha si až na 26.12.(viz výše) neodporuje, což je fajn, ale trochu bych doporučila ubrat na “vtipnosti”(třeba taková str. 228-12.12. a “koktejl smíchu”) a kniha na mě trochu působila jako podprahová reklama, tedy tak nějak mezi řádky a na konci knihy už se tento pocit u mě zvětšoval.

Shrnutí a závěr: Ráda bych napsala, že nelituji, že jsem knihu přečetla, ale tak nějak mi nic moc nedala, trochu se mi zdá, že směšuje hodně faktů dohromady a skládá z nich poněkud zkreslený obraz vlastností introverta(měla jsem spíš pocit, že se jedná o “směs” flegmatických, introvertských a lehce i knihomolských vlastností a vlastně je psána tak zevšeobecněně, že bych se nedivila, kdyby se s obsahem aspoň v jedné vlastnosti ztotožňoval i extrovert), klouže po povrchu(což bych od introverta nečekala), témata jsou už pomalu “vyčpělá”, staví introverty na piedestal(vychvaluje a nutí je vychvalovat se proto, že jsou introverty, což by mi nevadilo, kdyby to nebylo pomalu v každém dni),... Za mě dvě hvězdičky za snahu.

1 23.07.2020

Z četby jsem měla trochu strach, protože to rozhodně není první kniha, kterou o tomto tématu čtu (úklid, vyhazování věcí a minimalismus). Ale je opravdu čtivá(leč nesnažte se přečíst ji celou za jeden den-akorát se vám to znechutí a stejně ji budete muset odložit), svým obsahem i místy obohacující (byť místy trochu nestydatě používá myšlenky Marie Kondo s tím, že uvede pouze její jméno a víc nic (knihu či dokonce číslo stránky v její knize, kde se myšlenka či tip rozebírá).

Trochu mi otevřel oči, neb jsem měla za to (asi kvůli vcelku skromné Marie Kondo a velikosti bytů /asi i domů/ v Japonsku obecně), že Japonci moc neshromažďují a nemají potřebu se vytahovat před svými sousedy či kamarády. Současně netuším proč (snad mezi řádky) jsem vycítila, že autor žije sám a nemá ani manželku, ani přítelkyni (a to jsem úvod ke knize četla později-to spíš jen pro informaci).

Některé myšlenky jsou hodně plytké(mám vypsaná čísla stran i odstavců a svoje poznámky k tomu a nikdy jsem toho nenapsala víc, než u této knihy-a to jsem o cca 10 let mladší plus obvykle tolik názorových neshod s autory knih nemívám/tak max. 1/10 toho, co nyní), jakoby je autor pouze od někud přebíral a vůbec se nad nimi nezamýšlel.

Několikrát omílaný příběh o knihách, CD a DVD, kdy si autor protiřečí (napřed měl vše jen proto, aby se “blýsknul” před okolím, jak je znalý/na filmy koukal, aby mohl před kamarády “frajeřit”, že ten či onen film viděl a knihy buď jen rozečetl nebo ani to ne a v jedné z dalších kapitol tvrdí, jak knihy miloval a bylo těžké se jich zbavit, tak to tůdle...Ať si tedy usmyslí, co chce psát a na co si chce “hrát”/píši proto, že o sobě tvrdí, že se snažil před lidmi “předvádět”, jak je literárně znalý/skrze knihovničku/ a je to.). Je to asi nad míru recenze(a následující není součást hodnocení), ale mi jsou takoví lidé krajně nesympatičtí (musím za každou cenu všem ukázat, jak jsem skvělý a znalý). Nicméně autor asi ušel dlouhou cestu po svém období změny z maximalismu na minimalismus a třeba bychom si ty názorové nejednotnosti doladili(japonsky ale neumím, ale tak jazykovou stránku nechme stranou).

1 15.07.2020

"To nejcennější, co nám druhý může dát nejsou věci, ať si je přejeme sebevíc. To nejcennější, co nám člověk může dát, je ta úplně nejobyčejnější, ale zároveň nejcennější věc na světě. Svůj čas." (str. 111 dole)

Zajímavý příběh, který zprvu působil moc kýčovitě, ale posléze již nikoliv. Žasla jsem, jak autorka dokázala posunout myšlenku z knihy a filmu "Tajemství" a přiblížit ji dětem. Latinské názvy květin mě zpočátku bavily, na konci už jsem je četla spíš tak nějak jako povinnou součást knihy, což je ale hodně subjektivní, tudíž není součástí hodnocení. Knihu jsem četla ze zvědavosti, neboť jsme s autorkou vrstevníky a zajímalo mě, jak mi někdo věkově velmi blízko může napsat knihu pro děti (teď už vím, že je důležité mít fantazii a umět věci pojmenovat jinak). Kniha může být místy opravdu podnětná i pro dospělé, byť spoustu "mouder" v knize obsažených budete jistě znát (nicméně třeba představa strachu v podobě brouka, jež si lze vytřepat z kůže a tím strach zmizí mě pobavila). Krásné ilustrace samotnou autorkou jsou velice povedená a zahřejí na duši, leč toto je pouze nad rámec recenze, neboť se hodnotí pouze text knihy.

Menší nedostatky shledávám na str. 155 (předmětná stránka je prázdná, leč očíslovaná-následující stránka je o pár let později, takže že by byl důvod takový-nicméně pokud ano, svůj účel to moc nesplnilo-ze strany 156 jsem byla do poloviny strany zmatená a SPOILER: myslela jsem, že se Luna dočkala bratříčka, ne že se jedná o její dítě KONEC SPOILERU.) a některé části mi připadají příliš utopistické a nereálné (viz str. 106 předposlední odstavec-Vážně by se v reálném světě kluci podělili o kolo s Lunou tak, že by vždy jeden šel pěšky? Chápu, že se jedná o pohádku, ale to už mi přijde moc), což vlastně zmiňuji hned na počátku recenze. A poslední věc je nespisovná mluva. Myslím si, že kdybych jednou měla dítě (či až jej budu mít), tak bych dbala na to, aby si osvojil především spisovný jazyk (kniha se dá číst spisovně, leč člověk se jistě může zapomenout-obzvláště pokud čte po náročném dni v práci), ale samozřejmě volba byla/je na autorce a nám čtenářům nezbývá, než to respektovat.

1 10.06.2020

Silná kniha. Námět knihy příběh vs. diplomová práce již znám z knihy paní Lukáškové, byť tedy byla vydána později než tato. Za mně moc málo prostoru věnované L., leč možná tomu tak bylo záměrně a vlastně bylo-li by tomu tak, tak je to zajímavé řešení. Doktor asi nejméně zdařilá osoba, pořád hlavní protagonistku nabádá k interupci (Jak si jako vyučující může dovolit se tak dožadovat něčeho tak osobního a přitom se jej nedotýkajícího) anebo k přerušení studia (To, že se to tak možná děje, neznamená, že protagonistka musí jednat stejně jako ostatní, obzvlášť, když má chuť dostudovat.-proč, to víme).

1 05.06.2020

Na tak útlou knihu má tento literární počin poměrně hodně nedostatků, z toho jeden velký: Proč je text psán místy tak chaoticky z hlediska postav lékařů(př. str. 97 předposlední a poslední odstavec)? Každý z nich “hovoří” v ich formě a někdy není ani dostatečně jasné, že došlo ke změně postavy. 2) Proč se v textu vyskytují naprosto zbytečně rozsáhlé pasáže, např. životopis lékaře(méně než jedna strana, budiž) anebo témat ryze specifických (problémy asi tří rozličných druhů hudebníků dle jejich hry na hudební nástroj, které se vůbec nevztahují na případ pacientky, neb hraje na odlišný hudební nástroj-str. 60-62)?

Dále mohlo být na počátku nějak řečeno, že na konci knihy se nachází slovníček lékařské terminologie, neb zjištění po přečtení knihy už je vcelku k ničemu.

P.S.-Proč kniha není psána v klasických odstavcích, aby se dala lépe citovat v případě nesrovnalostí?

Kniha zkrátka vyvolává hodně otázek (nikoli medicínských) a moc chválím podrobné rozebrání jednotlivých problémů poněkud laickým způsobem, protože jakožto neznalci mi to rozšířilo obzory bez nutnosti “přebrodit se” neskutečným množstvím latinských pojmů (ty tedy v knize byly také, leč vždy osvětleny).

1 31.05.2020

Kdyby se jednalo o článek v rámci internetového blogu či nějaké diskuze anebo video na youtube, tak za mě dostačující. Ale vydat to jako knihu :-O? Možná budete namítat, že vyšla např. "Terapie sdílením", což jsou zprávy z internetu, sms atd., ale to aspoň mělo něco do sebe (pomoci lidem po rozchodu, rozesmát všechny bez ohledu na to, zda aktuálně jsou ve vztahu či nikoliv), zde však netuším pointu. Roztáhnout pár tipů na několik desítek stran a podtrhnout vše lehce infantilními (zde v pozitivním, protože k tomuto tématu se to hodí), byť zdařilými (hl. pro ty čtenáře, kteří obdobně jako já neumí kreslit) ilustracemi. V rámci knižních hodnocení však k ilustracím nepřihlížím (jsou-li zdařilé, pak je zmíním, ale u recence jde předeším o obsah) a obvykle uděluji min. 2 hvězdičky, které dávám za snahu. V tomto případě dávám jednu, protože označení "odpad" je moc tvrdé a jistě nějakou snahu a energii někdo do sešitku vložit musel (ať již autoři či osoby podílející se na podobě tohoto sešitu).

Závěrem: styděla bych se takovou "knihu" někomu dát na svatbě jako (jeden ze) svatební(ho) dar(u) a kdybych takový sešitek na vlastní svatbě (dožiji-li se ji), tak je mi upřímně líto peněz, který do tohoto dárku obdarovaný dal, obzvláště, pokud bych zjistila, že se sešitek prodává v knihkupectví. Cenu bych si tedy negooglila, ale tím, že jsem toto nedostala, nýbrž mám sešitek zapůjčený z knihovny, tak mohu uvést, že běžná cena uvedená na jednom z knihkupectví činí 259,-Kč :-O. To už je lepší koupit novomanželům něco jiného, a když budou chtít jistě si sami po krátké úvaze vyberou a sepíšou seznam, co chtějí v prvním roce manželství zažít dle jejich zájmů a zálib, ne? A pokud budou bez kreativity, tak se např. vždy mohou podívat na internet. Navíc hodně aktivit můžete zažít s přítelem/přítelkyní/druhem/družkou/snoubencem/snoubenkou, aniž byste museli být ve svazku manželském nebo před vstupem do této nové životní etapy.

1 18.05.2020

Nikdy jsem na Islandu nebyla a zatím jsem neměla tu čest potkat obyvatele Islandu, takže v tomto směru nemohu knihu z hlediska její pravdivosti posoudit.

Kniha byla oddechová, čtivá a poučná (třeba příjmení mě dostala). Bylo fajn dozvědět se něco o Islandu a tak nějak prostřednictvím knihy cestovat + poznávat jinou kulturu prostřednictvím krátkých, zajímavých textů.

1 31.03.2020

Obsah knihy líbivě sepsán (místy s užitím cizích slov), leč něco tomu k udělení plného počtu hvězdiček chybí. Už vím; pointa knihy na straně 135 (SPOILER: Kniha je fikcí! KONEC SPOILERU).

Některé krátké úvahy mě zaujaly více (např.první dvě strany, konkrétně strana 61-62 a “příběh” “Road trip” na straně 122-125), jiné méně.

Nemile překvapená jsem byla tím, že kniha je primárně o hlavní protagonistce, která na mě místy působí uknouraně (Co si počnu? Ani bábovku nejsem schopna upéct-což pramení z “příběhu” s názvem “Dorty”, konkrétně ze strany 93) vzhledem k věku (přes třicet-naznačené v úvodních “příbězích” a např. straně 124 na konci odstavce prvního této strany).

1 18.03.2020

Poměrně dlouho jsem si zvykala na styl psaní autorky. Očekávala jsem klasickou “dějovou” knihu, což tak nějak vlastně i bylo, protože se sice začátek jevil-zpětně-kostrbatým a to cca prvních 100 stran, ale současně jsou kapitoly provázané, přičemž tento dojem se na konci knihy umocňuje. Závěr nebyl špatný, možná trošku odhadnutelný, ale já to hlavní protagonistce přála, tak mě i tak nějak příjemně ukolébal, leč byl tedy šitý horkou jehlou(viz pro ty, kteří již dočetli-SPOILER).

SPOILER: Úplně mi nesedí strana 351 s ohledem na chování protagonistky( á la výtisky Naše Praha-vždyť ty chodí měsíčně, tak to si jako nevšimla, že ji leží x výtisků za x měsíců doma nadarmo?).KONEC SPOILERU.

Jinak se mi knížka moc líbila, neb mám hodně ráda, když se v knize objeví moudré myšlenky, nad nimiž se čtenářské oči i mysl na chvíli spočinou v zamyšlení.

1 17.03.2020

"Když vidím krásný zápisník, neodolám. Musím si ho pořídit. Jenže! Většinou je tak úžasný, že nic není dostatečně dobré, jedinečné a hodné toho, abych zápisník zbavila jeho panenské čistoty. Na moje poznámky mi vždycky bohatě stačil kus papíru. Výsledkem proto bývá množství různě se povalujících papírů a papírků a mé zoufalství k tomu." strana 23 knihy

Paní Karin Krajčo Babinská a pan Richard Krajčo byli v knize sympatičtí. Samozřejmě znám kapelu Kryštof a místy mě fascinuje souhra slov v rámci textů písní, ale za fanouška se zase nepovažuji. A teď ke knize...Vadil mi font písma (á la psací stroj) neb se mi (ani další příbuzné, jež si kousek knížky ze zvědavosti přečetla) nečetl úplně dobře. Obsah knihy je asi takový, že Vás počátek baví, pak sklouznete do fáze "Proč se v každé kapitole na úvod rozebírá, jak autorka neví, o čem článek bude?", následuje část, kdy Vás to již zahlcuje natolik, až uvažujete o odložení knihy, ale překonáte se, začne Vás to bavit, ale náhle se vyjeví konec a ty poslední tři příspěvky s lehkým sebezapřením dočítáte (aspoň u mně to tak bylo, neb mám za to, že mi bohatě stačil fakt, že kapela měla koncert na Strahově a podrobnosti mě zrovna moc nezajímaly). Čistě hypoteticky se nabízí řečnická otázka, zda by se blog tak prosadil, kdyby nebyl psán o všedních dnech rodiny, ve které jsou rodiče veřejně známí a k tomu doplňující řečnická otázka, zda by se blog prosadil v roce 2020, kdy už je blog coby webová stránka dle mého skromného názoru vcelku na ústupu na úkor Youtube nebo třeba Facebooku (na jehož platformě by "Kecy, kecy, kecičky" mohly fungovat). V poslední řadě mi některé příspěvky přišly moc povrchní (či diplomatické neb ve mně kladly otázky bez odpovědí?) ve stylu řešení něčeho, co mě až tak nezaujalo, na úkor hlavního tématu (např. rozebírání počasí v textu opatřeném nadpisem "Náš velký den"-str. 272 a násl. knihy na úkor svatby samotné a možná i stručného popsání zasnoubení, svatební přípravy či ohledně přijetí příjmení manžela vedle svého dosavadního).

Autorka měla občas velice dobré postřehy, kdy dokázala popsat věci či chování (á la viz výše-sbírání zápisníků) trefně a současně stručně, čímž byl text dynamičtější. Obrázky mi příjemně dokreslovaly psaný text. I samotné téma se mi poměrně líbilo a jsem si vcelku jistá, že i kdyby nebyly psané autorkou o rodině, v níž se vyskytuje zpěvák známé kapely, tak bych si knihu přečetla, protože možnost nahlédnout dopředu v čase do rodinného života, který je popsán nejspíš autenticky, je pro bezdětnou osobu přínosné. Navíc jsem byla moc příjemně překvapená, jak může patchworková rodina hezky fungovat (ve smyslu dohod rodičů dětí např. tak, aby děti zpěváka v době jeho koncertů mohly strávit čas s jejich matkou, byť ono to je možná i tím, že dle "7 pádů Honzy Dědka" dne 14. 2. 2017 mají s manželkou organizovaný diář na roky dopředu). A dále se mi moc líbily glosy právě Richarda Krajča neb bylo vidět, jak se s paní Krajčo Babinskou škádlí, a přitom z toho škádlení čišela láska mezi oběmi manžely.

1 01.03.2020

Hodnocení knihy básní bývá asi i odvislé od toho, jak moc jsme autorovo vyjádření skrze básně pochopili. Prvotní text je vskutku originální, ale ne úplně čtivý, obdobně poslední dvě strany knížky, kde je výčet slov pod sebou. Některé básně mi přišly buď nedořečené (á la 2_6 malinká rozkoš), kdy se něco popisuje, ale chybí řešení hádanky, co to vlastně je, aspoň tedy já-možná s ohledem na věk- jsem řešení neobjevila, nebo na mě byly zkrátka moc. Některé mi ale přišly zajímavé, proto hodnotím ***.

1 06.02.2020

Vzhledem k recenzím u této knihy jsem měla trochu obavy. Čekala jsem na knihu poměrně dlouho v rámci rezervačního systému knihovny a po dočtení mohu napsat, že to čekání stálo za to.

Kniha "Hygge" má pěknou grafickou úpravu (nehodnotím v rámci hvězdiček), dozvěděla jsem se nové skutečnosti (dle strany 18 první odstavec shora a mé kalkulačky je v Dánsku pouze 4-5 dní /záleží na přestupném roce/, kdy je slunečno, není brzy tma a neprší), receptů bylo tak akorát (ze zvědavosti se na recept podíváte, ale-prozatím-nemáte čas nebo prostor/např. bydlíte jako student na VŠ koleji či na bytě/ sami vařit). Trochu jsem měla strach z 11. a 12. kapitoly, protože Vánoce(=11.kapitola) už jsou vcelku daleko (=je únor) a léto(=12.kapitola) ještě v nedohlednu (=je únor), ale bylo tomu tak nějak naopak neb text mě pohltil a bylo úchvatné "nahlédnout", jak se v Dánsku slaví Vánoce. Trošku jsem byla zklamaná třináctou kapitolou s názvem "Pět podob Hygge", protože z hlediska obsahu mi to přišlo líto, že je nostalgie vztahující se na chuť jídla či vůni jídla subsumována společně se zvukem (např. praskajícího ohně) v kontextu "zpomalte a zaposlouchejte se" a doteku věci, jež jsme si sami vyrobili (např. hrníček) pod pojem "hygge". Nicméně jinak se mi knížka moc líbila, už jen jejím čtením jsem měla pocit jako by se zastavil čas (skoro vždy, když jsem mrkla na hodiny bylo méně hodin, než jsem si myslela), zklidnila se mysl a hranice stresu se snížila na podprahovou. Nemám ráda, když se myšlenky v knížce opakují, ale v tomto případě jako by vás to občasné opakování(zaznamenala jsem to snad ve dvou až třech případech) nějak ukolébalo k většímu hygge. Poslední, čtrnáctá, kapitola s názvem "Hygge a štěstí" na mě nepůsobila negativně, ba spíš jsem byla ráda, když nám autor popsal, dle jakých kritérií se štěstí měří.

Měla bych někdy navštívit Dánsko! A touhu navštívit právě tento stát ve mně probudil autor. I přesto, že jsem hodně zimomřivá (viz první odstavec shora na str. 18 knihy). Avšak jak praví dánské všeobecně známé přísloví: "Neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení." (jak autor sám napsal na straně 154 hned pod nadpisem).

1 06.02.2020

Za mě neskutečné zklamání, na které jsem čekala skoro rok v knihovně. Autor první části knihy bohužel třičtvrtě knihy napsal sám, za tímto účelem "vyzpovídal" další dvě osoby, které prošly tím, co on, nicméně z položených dotazů na mě doléhá, že se ptal čiště z vlastního zájmu a pojal to formou psychoterapie (á la podsouvání názoru na straně 8í-přeci jen sport nepomůže-asi ne, ale srovnávat sportovkyni s osobou, jež nesportuje, neb na to nemá kvůli kariéry čas je trochu rozdíl, navíc v části, kde popisuje svůj příběh se zmiňuje, že mu procházky/dle mého také pohyb/ pomohly), o čemž svědčí i vyvozování závěrů vždy v "Intermezzo 2" a "Intermezzo 3". Nic proti osobě "hlavního autora" nemám, ani ho neznám z TV či tak, ale ten styl psaní (+viz výše) se mi prostě nelíbil, obzvláště jsem těžce nesla opakovaně používané slovo "skopec", a to i v rozhovoru v rámci prostřední otázky na straně 92).

V recenzích pode mnou se někdo vyjádřil, že pozitivně oceňuje, že veřejně známé osoby přiznaly, že je něco takového postihlo. Za mě si nemyslím, že by tím osoby utrpěly, ba možná naopak, protože "burn out" nevnímám jako negativní záležitost (dle knihy je zřejmé, že ani zaměstnavatel či kolegové osoby min. prvního příběhu to tak nebrali-jinak to ale samozřejmě vážné je, beru to z hlediska profesního života a i veřejného života/jakmile odezněl prvotní průhon informací bulvárním tiskem, samozřejmě/). Prostě hodně pracovali, protože se bály o svou kariéru, říct v kariéře ne, odmítnutí zaměstnavatele i veřejnosti,...což se může stát a jak by se někdo mohl stydět za to, že pracoval a snažil se, aby výsledek práce stál za to? Myslím si, že "burn out" je nebezpečný a v dnešní společnosti postihuje víc profesí (zahrnujících práci s lidmi), než si myslíme a je dobře o něm mluvit, nicméně nic až tak neočekávatelného v průběhu úvodního příběhu či rozhovorů dle mého řečeno nebylo, spíš bych řekla, že rozhovory mělce našlapovaly kolem hlavního epicentra "burn outu" a potenciálního zájmu čtenářů ohledně dané problematiky. Za snahu uděluji dvě hvězdičky.

Očekávala jsem, že kniha bude především z pera pana doktora s jednotlivými příběhy a ne tak nějak formou článku, jenž byste si přečetli v časopise, lehce horkou jehlou šitá kniha. Překvapil mě i komentář psychiatra k osobě p. Šípkové (str. 106 3.-5. řádek v knize: "O. Š., místo, aby si užívala triumfu královny, v naprosto neodůvodnitelných obavách ze schudnutí v roli služky brečí ve skříni."), protože podnikání není lehké (nemám osobní zkušenost, studuji na VŠ) a v jejím případě bylo min. z části vázané na výše uvedenou osobou, přičemž věřím, že dluhy z podnikání mohou být strašákem a na dva měsíce si jen tak asi fitness centrum zavřít nemůžete (mzdy zaměstnancům, odvody,...).

Přeji nám všem, ať se nám syndrom vyhoření vyhne obloukem, protože to není nic příjemného a zdraví máme jenom jedno :-)!

1 07.01.2020

Krásně graficky zpracované. Po obsahové stránce také v pořádku. Není to čtení na jedno či dvě podzimní/zimní odpoledne (jeden či dva jarní/letní večery) a neopomeňte si přečíst slovník na konci knihy před samotnou četbou(já to bohužel zjistila až na konci knihy).

1 22.11.2019