Lily101 komentáře u knih

Kniha byla fajn. Jediné, co bych vytkla byla jedna pasáž, kterou bych bývala zařadila později, aby ji pak člověk nemusel dohledávat na začátku knihy, nicméně to byl nejspíš můj problém.

Jinak knihu moc doporučuji všem, kteří prožívají těžší období (pracovní vytížení, zkouškové, příprava na státnice). Bylo to relaxační a současně motivující (cesta je plná překážek a úkol nelehký).

4 13.01.2021

Kniha se dobře četla. Až na jednu “hlušší” pasáž jsem se od knihy prakticky nedokázala odtrhnout.

Nicméně některé skutečnosti jsou hodně neuvěřitelné i pro někoho, kdo o včelách neví skoro nic jako třeba já (př. Jak se může dostat myš do úlu a normálně utíkat chodbami, jako tomu je na str. 258? Co si tak vybavuji úl, tak jsou tam chodbičky miniaturní.). Ano, v recenzích níže se vyskytuje názor, že to přeci nemá být encyklopedie či reálná kniha o včelách. Leč autorka v poděkování na str. 341 v posledním odstavci jmenovitě zmiňuje i biology, kteří jí pomohli a já tak nějak od autora knihy očekávám (možná naivně), že si o problematice něco nastuduje, než o tématu něco napíše (obdobně jako já-čtenář-bych si hypotetivky mohla informace ověřit třeba na internetu/neb bohužel žádného biologa ve svém okolí nemám/). Doufám, že to nepůsobí příliš tvrdě a neempaticky, celkem tomu rozumím, ale v situaci, kdy mám k dispozici biology na kontrolu a ověření, současně píši o světě určitého druhu zvířete,...nevím, nevím.

Z počátku knihy jsem se do knihy tak ponořila, až jsem úplně zapomněla, že hlavní protagonistkou je včela (větné spojení obsahující slova jako “tykadla” mi to naštěstí vždy připomněly, ale když si to vědomě před četbou budete připomínat, tak se do světa zvířat přenesete vcelku hravě, což hodnotím jako velké plus pro autorku). Tento literární počin je čtivý a za to uděluji třetí hvězdičku (nad rámec **, které jsem zatím vždy udělila za snahu autora, příp. i jeho týmu, jež mu pomohl s knihou a jejím vydáním). Současně musím zmínit(jako pár recenzí pod tou mou), že námět je hodně originální, za což bych přidávala čtvrtou hvězdičku, leč v tomto případě nemohu, neb autentičnost a podobenství k lidem jsem vnímala spíš v první části knihy, ale hlavně místy kniha působila trochu nepropracovaně (př. již zmiňovaná myš v úle).

4 07.06.2020

Mám ráda moudra v knihách(“Malý princ” mě ale také neuchvátil-je poměrně povrchní a na “Epos o Gilgamešovi” zkrátka nemá) a tato kniha za mě měla potenciál na pět hvězdiček. Leč si v mnohém odporuje, takže bohužel dvě hvězdičky musí z kola ven.

4 19.05.2020

Dvě hvězdičky dávám opravdu jen za snahu. Knihu jsem dostala k Vánocům v roce 2017 od osoby blízké a byť knihy zásadně dočítám, tak nebýt obdarování, nejspíš to jednou provždy vzdám. Ona jako ta kniha stojí za přečtení, ale vlastně obsahuje hodně "chyb" a je velice nepraktická při aplikaci.

Upřímně, nevím čím začít, neb mám popsané dvě A5 poznámek k vytknutí a skoro jednu stranu A4 s odkazy na strany, kde se nachází zajímavé citáty.


Tak zaprvé, jak může stokilový muž hodnotit nadváhu jiného muže (str. 12 věta nahoře)? To, že je dotazující (á la hlavní protagonista, jehož jméno není v knize řečeno) má 100kg, je řečeno až za polovinou knihy a ano, nevíme sice kolik měří, ale...(hluboký nádech a výdech). S tím souvisí předposlední odstavec 118 strany, konkrétně věta 8, kde když mám porovnat, jak se bude cítit 100kg chlap, když sní maso a když salát, tak po masu nebude mít hlad za půl hodiny až hodinu, což u salátu bez masa hrozí (nejím moc maso, ale nejsem vegetarián). Na straně 116 v posledním odstavci se lze mylně domnívat, že se takto stravuje každý advokát (nedávno jsem četla knihu "Moje bejby Amerika" a pokud je pravdivá, tak se tak spíš stravuje každý Američan).

Kniha je kýčovitá, obsahuje místy otřepalá vyčpělá moudra (á la str. 102-103: "Jediný limit je ten, co si sám vytvoříš." ve spojení s klikami), zcela postradatelné popisné odstavce (př. str. 100 poslední odstavec, str. 111 předposlední odstavec), naprosto zbytečné dotazy odbočujících od toho hlavního (př. str. 98 odst. 5/kaizen/ až str.99 předposlední odstavec), odbíhání od tématu v rámci výčtu(str.89-90 + str. 91 a str. 96) a navíc konečný výčet min. dvakrát neodpovídal konečnému počtu kroků (př. str. 90 odst. 4-výpis 3 kroků z údajných 5, str. 92 odst. 5 věta 3.=5 kroků a věta 4.-4.kroky /neb sepis je součástí třetího kroku/ a na str. 111 se v posledním odstavci zmiňuje "Deset rituálů nádherného života"-leč já jich mám vypsaných 11 s tím, že jsou možná dva součástí jednoho, ale nedává mi to v tom případě moc tématicky smysl), stereotypizace osoby dotazujícího (možná proto, aby se kniha hodila a zalíbila co největšímu množství čtenářu/?/, př. koukání na TV uvedené str. 131 odst. 3-je to i zevšeobecnělé tvrzení; co když člověk sleduje něco užitečného? Třeba se vzdělává na ZOOMu ohledně života zvířat, cestování atd.? Navíc podívat se na TV občas za účelem relaxace a třeba snahy dozvědět se něco o světě zvířat, rostlin či "cestovat" obzvláště v dnešní nelehké době do cizí země a poznávání tak jiné kultury může být obohacující a člověk se tak může dozvědět více/a méně násilnou formou/ než biflováním znalostí či listováním v deset let staré encyklopedii), inspirativní knihy vřele doporučované k přečtení dotazujícímu (str. 122 odst. 4: celkem zmiňovaných 6 knih, z toho: 2 jsou dle databáze knih hodnocené velice nízko s tím, že jsou "americké"/nerada škatulkuji, ale snad pochopíte, co je tím myšleno,raději ale předem podotýkám, že nic proti americkým autorům nemám, jen nevím, jak lépe označit skutečnost/, třetí a čtvrtá je špatně označená/má jiný název v českém vydání, než je uvedeno-ta od autora M. Gándhího a od autora Hermana Hesse-což ale není chyba autora/, pátá a šestá se týká přečtení jakékoliv knihy od dvou různých autorů a sedmá je ryze zaměřená na budhismus a jeho pojetí štěstí, což by nevadilo, ale také zrovna velké ovace na databázi knih kvůli tomu nezískala), dále nechápu omluvu (na str. 122 předposlední odstavec, neb zas tak moc se nestalo, aby se dotazující musel omlouvat), místy zavádějící označení (na str. 111 v posledním odstavci je uvedeno "Deset rituálů nádherného života" a na str. 138 je poslední z 10 rituálů je označen jako "rituál jednoduchosti"-spíš bych řekla, že je v tomto bodě popisována důležitost priorit než pojednání o jednoduchosti, když už tak spíš zjednodušení), dále místy text na sebe nenavazuje (př. str. 107 odst. 1 poslední věta mi sama o sobě nedává smysl a taktéž mi "nesedí" k navazujícímu odstavci /=str. 107 odst. 2/), neautentičnost dotazujícího(jak již bylo řečeno, někdy jsou otázky hodně divné a víceméně jen odlučují pozornost od podstatného, což se může "vymstít" nejen čtenářům, kteří tak ztratí "nit", ale i autorovi samotnému, jenž tak může udělat následně chybu z nepozornosti-např. počet kroků či rituálů, avšak současně se mi nechce věřit, že by se čtyřicetiletý muž nad některými záležitostmi nikdy nezamyslel (a to jsem schopna mu některé neznalosti prominout, neb kniha byla vydána v roce 1979, kdy nejspíš ještě nebyl internet pro využití v domácnosti, jak jej známe dnes- á la str. 126 odst. 4-to jako vážně existuje člověk, co se nikdy nezamyslel nad tím, co daný den dělal či stihnul? a další příklad/mimo jiné mnohé/ je str. 187 odst. 2 spolu se stranou 189 odst. 1-protože pardon, ale nemám děti/ťuk ťuk/ a něco takového mě napadlo již před nějakou dobou/dobrá není to zase až tak dávno/, ale jsem cca o skoro polovinu let mladší než dotazující), starověké pravidlo dvaceti = Paretův princip(také Paretovo pravidlo, str. 167 úplně nahoře věta 2.-nicméně je otázkou, kdy přesně P. princip či P. pravidlo vzniklo), odpočinek je ale důležitý (ač tkví v pár minutovém poklábosení s kolegy/o počasí se bavit nemusí/, odst. 4 poslední věta) a místy si protiřečí (např. na str. 171-172 je vysvětlena tzv. metoda "smrtelné postele"/á la carpe diem/, leč mi osobně připadá, že je to trošku v rozporu s myšlenkou na str. 135 odst. 6, tedy, že když si budu "vsugerovávat" myšlenku, že je dnešek mým posledním dnem, tak se tak skutečně stane?). Tímto končí můj výčet nedostatků a v dalším odstavci se dostáváme konečně ke skutečnostem, jež se mi v knize líbily.

(pokračování níže)

4 27.04.2020

Asi největším zklamáním je již samotný název knihy. Hlavní protagonista(=Shaun Bythell) totiž vede antikvariát, nikoli knihkupectví a když slovo knihkupec čtete v textu častěji a častěji s přibývajícím počtem stran, nenechá Vás to úplně klidným.

S. Bythell nepůsobí dle chování na třicet, ale na šedesát let. I po uvedení věku autorem v jednom z deníkových záznamů na mě hlavní protagonista působí o hodně starší svým chováním(způsobem života). SPOILER: Rovněž moc nechápu Annu, proč bydlela v Londýně, když se jí v městě jejího přítele S. Bythella líbilo. Ano, píše sice scénář s kamarádkou, ale to je asi jediný ne příliš valný důvod pro bytí ve městě, kde se jí úplně nelíbí(dle S. Bythella). To, že je výrazně mladší a autorem je tato skutečnost uváděna, mi přišlo trošku nepatřičné, protože to v textu vyznělo jako čechrání peří KONEC SPOILERU.

Kniha se neskutečně vleče, ale současně je to tak nějak přitažlivě psáno. Takže za to bych dala půl hvězdičky navíc ke dvěma hvězdičkám za snahu autora napsat knihu, leč přes nedostatky výše se nemohu přenést, tudíž zaokrouhluji na **.

4 07.03.2020

Bylo fajn ocitnout se znovu v Medvědíně a sousedním Hedu, leč tím má pochvala bohužel prakticky končí. Prvních 200 stran se točíme v bludném kruhu neb se stále dokola omílá totéž, následně se tedy příběh trošku rozjíždí, ale není to již tak zajímavé, jako byl první díl (=kniha Medvědín). Musím uznat, že když jsem se krátce po přečtení prvního dílu dozvěděla, že se bude vydávat díl druhý, byla jsem v šoku; na jednu stranu jsem se těšila, že budu moci znovu “navštívit” Medvědín a zažít atmosféru onoho města, na druhou stranu jsem již tehdy vnímala riziko, protože první díl byl absolutní špička, takže autor nastavil laťku vysoko. Kdybych četla tuto knihu hned po knize “Medvědín”, vadilo by mi, jak autor opakuje základ prvního dílu (á la Bobo má malé sourozence, Benji tři starší sestry a jejich popis), zatímco takto mi to oživilo pamět(Medvědín jsem dočetla v 2.8.2018 a od té doby jsem pár desítek knih přečetla). Co už jsem nesla hůř bylo nikoli ojedinělé opakování informace, jež již byla zmíněna v textu dříve(např. omílání, že Amat se jednou stane profesionálním hráčem /NHL/-str. 404 a 416 + další) a obecné rozpravy v každé kapitole,kdy se autor snažil nám vnutit vypravěče jako důležitou postavu knihy a někdy záměrně dramatizuje něco, co se ani nestane až tak překvapivou skutečností v dějové linii knihy (jak by se dle vyprávění mohlo zdát), která hojně komentuje a mnohdy zbytečně. Z postav mě vytáčela Mira, protože se pořád profesně obětovávala manželovi a dětem, které už ve svém věku o takovou obět ani nestály(nepotřebovali mít matku doma). Pokud si dobře pamatuji, tak kniha “Medvědín” končí tím, jak o několik let později potká Maya Kevina s těhotnou partnerkou. Druhý díl na to nijak nenavazuje, ani nerozvíjí. Abych jen nekritizovala; líbilo se mi, jak nám autor předestírá, jak protagonisté za pár let dopadnou (jakou práci budou vykonávat, jaký budou mít život-např. že již budou za 10let rodiči/str.404/) a objevují se v textu zajímavá životní moudra, které stojí za to.

Stručné shrnutí obou dílů: v knize “Medvědín” je přítomen testosteron na ledě, v knize “My proti vám” je přítomen testosteron mimo led (a násilí mimo ledovou plochu hokejové haly se vyskytovalo na můj vkus/jsem silně proti násilí, válkám, rozbrojům/ opravdu hojně).

#ctenarskavyzva2020

4 01.01.2020

Takový snadno předvídatelný děj a závěr. Na druhou stranu jsem sledovala tu zdrženlivost mezi párem s úžasem, protože dnes již to není, což ale neznamená, že porovnávám, který z přístupů je lepší neb mi něco takového ani nepřísluší.

SPOILER: Od počátku jsem tipovala, že se osudy hlavních protagonistů rozdělí právě Petrovou povinnou brannou službou, nicméně na konci knihy již bylo zřejmé, že tomu bude jinak. A na to, že knihu napsal muž, jsem byla příjemně překvapená “osudovým” znamením, jež Lucii (coby osobě na toto asi citlivější, leč mohou být páry, kde je citlivější muž) bylo v knize dopřáno zažít.

4 22.12.2019

Byla jsem unavená, ale přesto jsem včera otevřela tuto knihu. Přečetla jsem 70 stran, než jsem jí odložila, protože potřeba spánku začala být neúměrná. Tolik k tomu, jak mě kniha z počátku strhla. Jak jsem dnes byla překvapená, když jsem zjistila, že prostřední část knihy se začíná loudat a závěr už se vyloženě vleče.

Pokud někdy budu mít pocit, že chci dítě, tak si knihu (min. do těch cca 70-90 stran) přečtu zase :-). V průběhu četby jsem začínala mít pocit, že mi kniha něco připomíná. A zásluhou autorky, která mi v knize sama poskytla odkaz, jsem zjistila, že se jedná o knihu "Rok Kohouta".

Samotný konec knihy mi moc nesedl, což je ale asi můj problém, nikoliv autorčin.Trochu na mě působí, jako by těch posledních pár stran bylo dopsáno později než předchozí text, zkrátka mi to připadá vytržené z konextu celé knihy, což asi trochu souvisí s přeskakování autorky z "er/zde spíš sie/ formy" do "ich formy" (např. strana 233 vůči straně 232, dále 240-247), především na konci knihy.

Asi mi vadí postoj propojený celou knihou jako nit pavučiny, že kariéristky jsou automaticky špatné matky, což se ukáže minimálně postupem času při péči o dítě. Ono navíc vlastně jaké kariéry? Julie měla dobrou práci, ale po rodičovské dovolené nastupoupila na nové, hůře placené místo, i s ohledem na to, co vše údajně má (VŠ diplom, certifikace, praxe v oboru,...). Navíc kritizovat je snadné, ale Julie o myšlenkových pochodech a negativních zážitcích Anežky (bylo mi jí líto, co vše se jí stalo) neměla ani tušení. Autorka tak moc dobře nastínila potřebu komunikace ve vztazích.

Poslední věc, která mě mrzí, je ŠPATNÁ PRÁVNÍ TERMINOLOGIE. Chápu, že autorka nejspíš není vystudovaný právník, ale přeci jen když o něčem takovém píši knihu, tak si dám tu péči a něco si o tom zjistím či se někoho z oboru poptám, jako to dělá a již udělalo spoustu spisovatelů. V roce 2015 (+dejme tomu, že autorka psala knihu v roce 2014), kdy byla kniha vydaná, je v platnosti a účinnosti nový občanský zákoník, kde slovo "adopce" (ani předadopční péče) neexistuje. Navíc dle právního řádu je možné (i bylo v roce 2014) osvojit dítě bez partnera, přesně jako činí v knize Julie.

4 24.10.2019

“Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí dlouhá léta pozorovat,co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale dokonce zanechal na světě i viditelné stopy, ocitáme se-bez nebezpečí, že se zmýlíme-před člověkem výjimečného charakteru.” (str. 7 dané knihy)

Za mě, o lásce k přírodě si ráda počtu, ale jinak teda zklamání. Takové příliš povrchně popsané, dnes již-troufám si říct-“vyčpělé” a kromě výše citovaného textu se žádný postřeh k zamyšlení neobjevil. Kniha ve mně nezanechala vůbec nic, což mě mrzí, protože jsem dle některých níže uvedených “recenzí” a navnazujícího úvodu textu(viz výše citovaná pasáž) čekala pravý opak. Nevím proč, ale mám trochu pochybnosti u nesobeckosti jednání muže v knize, protože svět není černobílý a text povídky mi připadá příliš plytký bez jakékoli hloubky, takže bych si nedovolila tak brzy jinou osobu “hodnotit” či “soudit” její jednání.

Vesměs se jedná o prostý popis, což lze s ohledem na důvod
(zadání tématu vydavatelem časopisu Reader ´s Digest) vzniku textu i pochopit, ale rozhodně ne vzít v potaz při hodnocení.

4 13.03.2019

Kdo by byl býval řekl, že komiks v dospělosti může být tak humorný a možná i něco ve čtenáři zanechat?

4 19.02.2019

Tato kniha je úžasná! Kdyby autor v první části neskákal od "ich formy" do "er formy" a zase zpátky, ohodnotila bych bezpodmínečně knihu pěti hvězdičkami. Zasmála jsem se nad historkami,co s Tomášem Holým zažili jeho přátelé, těšila jsem se z bezstarostného života popisovaného autorem a konečně jsem pochopila, co je ten studentský život, který bohužel nemám šanci kvůli neustále narůstajícím studijním povinnostem poznat. Dle hodnocení níže se domnívám, že kniha je možná spíš pro čtenáře blíže věku Tomáše Holého.

V knize určitě není řečeno vše, ale dle textu v ní obsaženém bych si přála mít po boku kamaráda jako Tomáš nebo možná být v něčem více jako on (hlavně tím humorem, což ale nijak neovlivním). Obzvlášť se mi líbilo, jak se zastal kamaráda, kterého nějaký chlap zmlátil na toaletě.

Jsem nadšená! Asi závěrem bych měla dodat, že ačkoliv v Praze nebydlím (ani jsem nikdy nežila), tak mi hlavní město přirostlo k srdci a ráda jsem se něco dozvěděla o městské části 4, kam Nusle řadíme, tudíž mě kniha bavila ještě o něco víc (poznámka kvůli objektivitě).

4 23.07.2018

Když jsem knížku četla poprvé, líbila se mi. Zajímavý námět. Tenkrát bych dala hodnocení ****. Dnes jednu hvězdičku ubírám, protože jsem ji četla potřetí a to ještě jen kvůli čtenářské výzvy s vypětím všech sil, neb jsem na ni neměla moc náladu (za což kniha nemůže, tudíž tento fakt není součást hodnocení).

Tři hvězdičky si zaslouží za ony hodnoty, jež v ní jsou. Čtenář čítající mezi řádky si je může přetransformovat do svého každodenního života, a proto je nejspíš tak nadčasová..

Zpočátku je naděje, následuje touha splnit si sen s ještě větší dávkou naděje. Pak se sen stane realitou, ale stále není vyhráno! A dále psát nebudu kvůli možnému spoileru...

4 05.02.2018

Pro všechny hlásající, že kniha je bez závěru. Kafka chtěl, aby jeho důvěrný kamarád Max Brod všechny texty po jeho smrti spálil. Brod to naštěstí neudělal. Toto dílo tedy vyšlo posmrtně a nejspíš ho Franz Kafka nestihl dopsat. Myslím, že do závěru Max moc nezasahoval (neupravoval, nedopisoval) a kniha závěr má (četla jsem od vydavatelství Dobrovský z roku 2015, tak když tak zkuste tuto).

Toto dílo vnímám jako jedinečné proto, že Kafka vystoupil ze své dosavadní tvorby. Zdá se mi, že je "Nezvěstný", jak byla kniha původně nazvána autorem, velice konkrétní a jasná. Poslední kapitola je asi trochu vytržená z kontextu (ztráta cestou do Izraele Maxem B.? chyba na straně autora?), ale to není překážkou porozumění. Líbilo se mi, jak si dr. Franz pohrál s námětem snu, byť dnes se jedná o vcelku všední prvek literatury a kinematografie. Za odvahu vystoupit z vlastního literárního stínu dávám plný počet hvězdiček.Iritoval mě osud nebohého šestnáctiletého kluka, kterého mocně zakouší osud.

S ohledem na znalosti čerpané z knihy od R. Stacha jsem spatřila však v díle i autobiografické prvky(není jich mnoho, jsou decentně naznačeny), jež by jinak zůstaly mým očím nejspíš skryty, přičemž za toto poznání jsem vděčná.

Rovněž myslím, že k autorově tvorbě musí člověk dospět, resp. se na četbu jednotlivých, konkrétních děl "cítit":), což také vypovídá o tom, proč jsem ji přečetla poprvé až v roce 2018, ačkoliv k dr. Franzi Kafkovi tíhnu od roku 2011.

4 01.02.2018

I když jsem četla už třetí biografií o symbolu města Prahy, Franzi Kafkovi, měla jsem pocit, že mi něco podstatného stále uniká. Nejsem dostatečně erudovaná? Postrádám elementární znalost nějaké problematiky? A do tohoto vnitřního chaosu pronikla informace: byla vydána další biografie o dr. Františku Kafkovi!

Tato kniha předčila mé očekávání. Náročnost čtení je přímo úměrná rozsáhlosti poznámek pod čarou a spektakulárně užitými slovy, kdy je místy zapotřebí slovník cizích slov. Už jen slovní zásobou mě kniha obohatila. Tímto děkuji překladateli Vratislavovi Slezákovi!

Dějepis mě, kromě některých událostí, baví. Dokonce mám z dějepisu maturitu, avšak v dějepise vyučovaným na školách, a to je holý fakt, nikoli kritika z mé strany(!), není šance s ohledem na časové možnosti získat ucelený pohled na jedno místo po několik desítek let. A to mi přesně celou tu dobu unikalo a žalostně chybělo! Nadstavbou jsou pak fakta tohoto druhu; v Praze od roku 1907 jezdily taxíky, existovaly první automobily (byť vzhledem k pořizovací ceně nebyly v Praze moc k vidění), v Paříži již lidé jezdí metrem…

K Praze mám, možná až iracionálně silný, citový vztah od mé historicky první návštěvy a nejspíš i počátek četby Franze Kafky. Přečtením tohoto brilantního díla mi hlavní město přirostlo ještě více k srdci. Na přelomu 19. a 20. století Pražané uzavírají obchodní transakce pod širým nebem na Staroměstském náměstí a město žije. Probíhá nesčetně kulturních událostí, lidé žijí v rámci spolků, kde probírají aktuální trendy (počínaje psychoanalýzou a technickými vynálezy konče). Upozornění na závěr: Nepocházím, ani nebydlím v hlavním městě.

Práce na knize musela zabrat několik let intenzivního studia. Ačkoliv jsem již půl roku neužila německý jazyk, situace si to zoufale žádá, a tak z rozpaky posílenou nesmělostí (když tak mě, prosím, kontaktujte formou zprávy ohledně korekce :-))…

"Vielen Dank, Herr Reiner Stach, für mich an neue Quellen zu erkennen und das abenteuerliche Erlebnis bei dem Spaziergang durch Prag in der Fußspur von Franz Kafka durchzuleben."

4 22.01.2018

Když jsem knihu poprvé spatřila v knihkupectví, čekal mě šok. Připadalo mi, že v knize je hodně fotek a zároveň méně textu s výraznějším řádkováním. Nechala jsem se unést prvním dojmem a posledními zkušenostmi s četbou, které nebyly zrovna nejpositivnější(viz mé poslední recenze). Na obě chyby se pokusím dát příště pozor.Naštěstí mi knížku koupila sestra k Vánocům a toto literární dílo je fakt super. Kovyho na youtube sleduji cca rok, takže vím, o koho šlo i před vydáním "Ovšem". Jednu hvězdičku však musím "ubrat" za, pro mě, částečně nezáživnou kapitolu "O cestování" (str.158 a násl.), jež mi připadala místy rozvleklá, ačkoliv vůči cestování nic nemám, právě naopak.

4 25.12.2017

První část knihy byla super, druhá bohužel rozvleklá, vyjma historek ze života nezáživná, více méně pseudovědecké pojednání o autismu. Nicméně i přesto se chystám na knihu "Vítejte v Autistánu", ať si na autora a jeho styl udělám ucelenější představu.

"Vedoucí pracovnice UNESCO mi před rokem či dvěma nabídla, abych u ní pokračoval a syntézy psal tentokrát v angličtině. Odpověděl jsem jí mailem, že kdybych psal v jiném než mateřském jazyce, mohl by tím utrpět styl mých vět....V současné době to pro ni určitě dělá někdo, kdo má angličtinu ještě slabší než já."(str. 139-140)
Povýšenecký postoj zde je zcela zřetelný a zarážející, jsem si jistá, že se nejednalo o vtip, neboť humor se v knize zřetelně vyskytuje, což je příjemné. Dále autor prezentuje, jak navštěvoval kurzy v INALCO(str.119 a násl.). Proč vypisuje všechny, na které chodil? Nikde dále v textu totiž nenaleznete onu "niť" navazující na toto téma. Opravdu se autor domluví všemi uvedenými jazyky na běžné úrovni a bez předchozí přípravy? Možná jsem trošku skeptická, ale když umí česky, proč si překlad do češtiny nenapsal sám? Chápu, že to zabere moře volného času, ale není snem každého autora, aby myšlenky v jeho knize byly co nejautentičtější? Každý jazyk skýtá jiné jazykové možnosti, jak si "pohrát" s významem slov a dát tak do knihy/překladu a "vdechnout" tak do knihy život.
V poslední řadě mě zaráží, proč autor hned na dvou místech ke konci knihy zmiňuje sociální dávky a ohání se tím, že autisté nic nedostanou. Vím, i zásluhou knihy, že život autisty není jednoduchý, ale jak sám pan Schovanec na jedné přednášce zmiňuje, že v každé společnosti je přibližně 2% autistů. Není to zanedbatelné číslo, ale existují handicapy, které jsou v populaci zastoupené více a také si musí poradit bez sociálních dávek. Když to trochu překroutím: každý máme nějaké zdravotní potíže, které nám místy způsobují nepříjemnosti, čímž nás omezují v každodenním životě a musíme se postarat sami o sebe. Kdyby měl každý na to či ono brát sociální dávky, stát zanikne.

4 27.11.2017

Franz Kafka mě provází již od mých teenagerovských let a nedám na něj dopustit. Četla jsem dvě biografie o jeho životě a myslela jsem si, že některé jeho postoje (např. ke svatbě) znám, ačkoli v životopisech přímo nestály. Tato kniha mi ale otevřela oči. Jeho postoj ke svatbě, dětem apod. byl jiný, než jsem čekala a místy mě dojal jeho pěkný vztah k sestrám. Pro čtenáře Franze Kafky vřele doporučuji:)! Je možné, že posléze pochopíte jinak obsah jeho děl.

4 23.10.2017

Velmi čtivá kniha, která Vás naprosto pohltí. Má všechno, co má mít; je napínavá, záživná a ani chvíli se nenudíte. Opravdu úžasná knižní jednohubka, jež ovšem má přidanou hodnotu v určitých dialozích protagonistů, budete li mít o ně zájem, tak najdete i toto.

3 20.10.2024

První příběh je tak rozvleklý, že Vám možná vyvolá čtecí krizi. Pokud jste poctiví čtenáři jako já, pak doporučuji vydržet a nakonec Vás příběh pohltí, jen si na to holt musíte počkat. Další dvě části knihy bez problému, jsou čtivé, vedou k zamyšlení (či empatii k lidem, kteří museli prožít ze stejného úhlu jako hlavní protagonistka prostřední příběh) a co si budeme....knihu jsem si pořizovala (nebyla z veřejné knihovny) a je olepítkovaná (přiměřeně), takže si na své přijdou i milovníci hlubších či rezonujících slov/vět. Jen ta měkký vazba je v tomto případě nic moc (ke knize jsem se chovala s opatrností a stejně to s vazbou nevypadá dobře, což se mi děje výjimečně /jsem na knihy více opatrná a na ty s měkkou vazbou obzvláště/).

3 09.10.2024

Kniha je super. Nedokáži úplně
posoudit, zda je vše v životě hrdinů národního obrození vše dle reality, ale kniha mě vytáhla z několika měsíční krize, kdy jsem četla knihy z donucení, abych je dočetla (poctivě od první po poslední stranu). Tato kniha je ale sama o sobě velmi čtivá, ale bohužel závěr se velmi nepovedl. Doporučila bych mladším čtenářům (ale zase ne moc malým, neb je tam vášeň mezi postavami a další situace, které nejsou vhodné jako čtivo pro menší děti).

3 04.10.2024