Lily101 komentáře u knih
Kniha byla fajn. Jediné, co bych vytkla byla jedna pasáž, kterou bych bývala zařadila později, aby ji pak člověk nemusel dohledávat na začátku knihy, nicméně to byl nejspíš můj problém.
Jinak knihu moc doporučuji všem, kteří prožívají těžší období (pracovní vytížení, zkouškové, příprava na státnice). Bylo to relaxační a současně motivující (cesta je plná překážek a úkol nelehký).
Wow...přečteno za jeden den. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. SPOILER: Závěr byl možná trochu jednodušší, ale za mě (bojácné osoby) byl příběh lepší, když zlo nabylo jasných kontur(tedy kdo to zlo tvoří) KONEC SPOILERU.
Zvláštní kniha. Mikulášský příběh je vcelku morbidní na to, že má jít o knihu pro děti. Některé příběhy jsou věnované současnosti, některé vánocům v náboženském slova smyslu. Chtělo by to kapitoly trochu logičtěji utřídit a možná si spíš vybrat jeden čas (minulost či přítomnost), neboť i pro dospělého kniha působí trochu chaoticky. Ale námět číst knihu jako adventní kalendář je velice zajímavý.
Kniha je perfektní, protože se čtenářem v závěru neskutečně zamete. Protože je neskutečně čtivá a napínavá! Poslední půl rok až rok mám problém vstát na zazvonění prvního budíku, ale tato kniha mě vynutila vyskočit z postele s touhou dozvědět se, jak to dopadne. Myslím si, že bych ani nešla spát, ale pro mě byla knížka vcelku strašidelná, tak jsem to raději po druhé hodině ráno “vzdala” a nechala si posledních 120 stran na další den (tedy dnes).
Jediná “drobná vada” je za mě přehršel sexuálních scén hlavních postav.
SPOILER: Zajímalo by mě, proč Jeremy tak vyváděl, když už text od své manželky vlastně znal a co ho donutilo náhle uvěřit Lowen, že to celé s jeho manželkou je možná jinak, než to vypadá.
Knížku jsem četla na pomezí dětství a adolescence a moc se mi líbila. Před Vánoci jsem si na autora vzpomněla a rozhodla jsem se si knížku vypůjčit z veřejné knihovny. Světe div se, nebyla zrovna vypůjčená, tak jsem s radostí kráčela k autu.
Teď, když jsem knihu četla s rozestupem pár let se mi už až tak nelíbila. Trošinku jsem si ji i pamatovala (V ZÁVORCE SE NACHÁZÍ SPOILER: třeba jsem tušila, že ten odkup rybníka je past.). Připadá mi i taková hodně infantilní a vlastně se divím, že se mi tak líbila.
Milé pohlazení po duši pro milovníky přírody a pro rybáře obzvlášť. Nemohu říct, že bych nebyla blíž pochopení, proč někoho rybaření baví, ale no...nepodlehla jsem :-D.
Z min. 70% obsahuje každý
příběh náboženské “poselství”. Některé příběhy jsou motivační a nemají tak silný náboženský podtext jako jiné.
Máte pocit, že máte těžkou práci? Že vést k tomu ještě domácnost je šílené? Nebo proč se ženy věnovaly dřív “jen” domácnosti? Pak je pro Vás tato kniha ta pravá!
Místy byla kniha hodně vleklá až těžkopádná (tak cca prvních 100 stran souvisle, pak už jen občas), ale byla podnětná. A bylo zajímavé moci nahlédnout, jak obdobně jako dnes (myslím, co tak vím od známých a přátel-neb jsem ještě bezdětná), se lišily názory na výchovu.
Knížku jsem poprvé četla asi kolem 20 let (spíš asi o něco méně). A ta kniha mě dostala i tím, že jsem nebyla schopna odhadnout, proč mladá žena kupuje různě veliké pomeranče po x kg několikrát měsíčně.
Po dočtení jsem tak nějak věděla, že jednou chci mít její výtisk ve vlastní knihovničce.
Asi v srpnu/září tohoto roku jsem si na knihu vzpomněla. V knihovně na ni byla čekací doba asi tři měsíce. Říkala jsem si, proč bych čekala a vypůjčila si ji z knihovny, když ji stejně chci v knihovničce mít? Jenže už byla skoro vyprodaná a ke koupi zbývaly poslední výtisky (mimo mé studijní i rodné město bohužel). Ale nakonec jsme náhodou jeli s přítelem do města, kde ji ještě v knihkupectví měli. Poslední výtisk. A tak jsem si ji pořídila (I trochu s obavou, co když se mi už po x letech nebude tak líbit? Ale když zaváhám a přečtu si ji nejdřív z veřejné knihovny, nejspíš ji nikdy nebudu mít v knihovničce.). A tak jsem si já, většinou napřed hodně zvažující nákup knihy (např. Je v ní potenciál, že se mi bude za x let líbit? Obsahuje hodně podnětných myšlenek? Nebudou mi ty myšlenky a moudra připadat za pár let vlivem vlastních zkušeností příliš vyčpělá či tuctová? atd.), knihu “spontánně” koupila.
A teď jsem se k ní po x týdnech dostala. Těšila jsem se na ni celou dobu, ale bylo potřeba číst napřed knihy z knihovny (kvůli výpůjční doby) nebo se učit,... dostala až nyní.
RECENZE SAMOTNÁ: Koupě knihy nelituji. Možná už mi připadá trochu “dětinská” a příliš romantická, ale ty myšlenky v ní stále hodnotím kladně, aspoň jako ucházející (poprvé: neskutečně skvělé) a ten smutný podtext celé knihy je prostě zajímavý a nadčasový(?) min. ve smyslu předávání určitých důležitých “poselství” či myšlenek.
Úchvatná a mimořádně čtivá (což u autora rozhodně není náhoda ani výjimka!) kniha. Možná jsem čekala trochu víc fotbalu jako bylo hokeje u knihy “Medvědín”, ale to je ryze můj problém.
Chvíli mi u knihy činilo problém pochopit ironii, ale to se u čteného textu může stát a byla to má chyba, že jsem brala autorovy slova příliš vážně až doslovně.
Nechápu, proč jsem s knihou tak otálela, ale ono možná jsem k té knize potřebovala napřed “dozrát”, ať si z ní víc odnesu. A ty moudra...jak já zbožňuji moudra v knize, obzvláště hlubší myšlenky, a Backman mi dopřál...ten pocit radosti a pohlazení po duši v intelektuálním smyslu. Moc děkuji, byl to skvělý čas strávený nad knihou a to, že autor už v době vydání knihy (dnes už je to běžnější a možná se z toho nakonec stane za x let klišé) myslel v poděkování na čtenáře, je prostě moc milé gesto.
P.S.-Jistá podoba s knihou “Muž jmenem Ove” od stejného autora mě také (jako další recenzenty pode mnou) napadla při četbě také, ale...mi se kniha: “Tady byla Britt-Marie” líbí víc. Asi je to především charakterem postavy, kdy je mi o něco sympatičtější Britt-Marie, avšak občas...však nikdo není dokonalý, že ;-)?
Četla jsem dnes synovci a neteři od přítele a pro děti fajn knížka (byť spíš pro starší, neb je to pro ty nejmenší napsáno komplikovaně) a i já jako dospělá jsem se dozvěděla něco nového.
P.S.-Není to ani jinak extrémně náboženská knížka (proti náboženským knihám nic nemám), tak třeba kdyby nějaký čtenář váhal s četbou z tohoto důvodu, tak se nemusí až tak ničeho obávat.
Knihu jsem přečetla podruhé (a to já nedělávám). Poprvé jsem ji četla v době před mou maturitou. Tehdy mi bylo i trochu líto, že není víc známá, neb autor ji napsal dobře.
Dnes si myslím, že si knihu přečtu min. ještě jednou (třeba v době, kdy mi bude 38 let?) . Je to taková jednohubka, odreagovací kniha a za mě hodně chlapská (vůbec jsem si nepamatovala, že byla až tak...no chlapská).
Kniha byla super. Super odreagováním od předtermínů, jež u mě zrovna proběhly (naposled v úterý a dnes je středa) a také podané studentem, který studium nijak nehrotí a má vše těžce na háku.
A číst to na posteli v hotelu, kdy stačí jen ujít pár kroků a ocitáte se na balkóně...ach ano, v Praze, je k nezaplacení (resp. vede k větší autentičnosti a sžitím se studiem v hlavním městě).
Doporučení na knížku jsem dostala od kolegyně. Současně z mého okolí se začalo rojit, že "Knížka je láska". Úplně jsem to nechápala a byla trochu skeptická, leč zbytečně.
Knížka je skvělá a podněcuje ve Vás touhu cestovat (nejvíc mě asi zaujal severní pol-mě, zimomřivou osobu :-)). A víte co? Ta knížka je prostě láska. Protože láska čiší z pomalu každé stránky!
Jen jediná věc, která Vás může z počátku hodně "rozkolísat": autorka nevymezuje přesně osoby a některé informace jsou spíš a jen pro ni samotnou (čili nelze je úplně na 100% pochopit neb nám není dopřáno nahlédnout do autorčiny minulosti či duše. Nicméně na druhou stranu ony ty osoby paradoxně nejsou podstatné, je to spíš otázka zvyku, a některé informace pochopíte, aniž byste museli autorku blíže znát (třeba proto, že nešťastnou lásku alespoň jednou prožije téměř každý).
Zajímavá knížka. Trochu jsem měla obavy, aby se to nezvrhlo v nějakou ideologii, které mohou být velmi nebezpečné, leč Jonathan byl velice inteligentní a nebylo tomu tak.
Možná jsem očekávala něco ještě víc hlubšího, ale za mé očekávání autor knihy přece nemůže.
Moc milá knížka. Čtenář si občas říká: "To je jako někdo schopen napsat takto?" a u něčeho jiného si říká: "To jsem byl schopen napsat češtinářský paskvil?". Ano, i já, a to mluvím veskrze spisovně a snažím se češtinu užívat správně (a když si náhodou nevím rady, raději se napřed podívám na internet, než "sporné" slovo napíši), jsem se občas "chytla do sítě" perliček.
Bohužel musím dát nižší hodnocení, než je zdejší prozatímní standart.
Prvních 100 stran se děj trochu vlekl, ale to se v knihách stává.
Přidávám k obligatorním dvěma hvězdičkám za snahu třetí za srovnání dvou systémů zdravotnictví a připojuji soucit autorce za to, že měla z počátku tak špatný kolektiv a vedoucí, než se situace zlepšila. Protože zažít něco takového (tedy s vedoucí) při hned prvním zaměstnání v zahraničí muselo být hodně náročné a respekt autorce, že to nevzdala.
Zajímavá kniha...jen nedoporučuji číst na “jeden zátah”, neb Vám pak příběhy mohou připadat poměrně jednotvárné.
Tuto knihu je těžké hodnotit, protože většinově má v sobě podobný druh humoru jako "Poslední aristokratka" a mi tento druh humoru prostě nesedí (jak jsem zjistila již u knihy "Poslední aristokratka"), ba naopak trnu u toho hrůzou. Nicméně toto nemůže být předmětem hodnocení, neb je to ryze subjektivní záležitost a vzhledem k oblibě výše zmíněné knihy ("Poslední aristokratka") jsem spíš asi výjimka, než mainstream.
Od poloviny mě knížka přestávala bavit, přišlo mi to takové na "jedno brdo" (ale to také není předmětem hodnocení, neboť styl psaní a druh humoru těžko změníte) a čím dál víc jsem si říkala, kdy už konečně procitnou a vyhodí Božku. Jako výhodu zmíním to, že se kniha čte opravdu rychle a za chvíli máte dočteno (tedy tímto potvrzuji tento fakt, o kterém se zmínili již recenzenti pode mnou).