Lily101 komentáře u knih

Kniha, která je upřímná...to je první,co mě k této knize napadne. Z vulgarismů jsem měla obavy, ale není čeho se bát, neb to není až tak hrozné(dá se to přežít a místy to trochu dodá “grády” a spád; a to vulgarismy v knihách prakticky nemohu vystát).

1 06.10.2020

Já jsem z knihy rozpačitá. Taková pohádka pro dospělé. Mnoho skutečností mi připadalo povědomých(některé části jsem dokázala odhadnout, jak to dopadne, nicméně že bych knihu četla v minulosti a skončila tak daleko, ale současně jsem nedočetla úplný závěr? Je to možné!), avšak v minulosti jsem zkoušela knihu číst.

Na styl psaní jsem si musela zvykat a je třeba se nechat zcela pohltit pohádkovým světem(moc mi to po státních závěrečných zkouškách prospělo; tak doporučuji lidem po nějaké náročné studijní či profesní zkoušce nebo po náročném období/třeba uzávěrek a deadlinů/ v práci či škole/pololetní písemné práce či zkouškové období/).

P.S.-V rámci filmu dnes začínám druhý díl (233 stran čistého textu na tři díly? To jako vážně?????) a zatím mi připadá film “ukecaný”; v knize bylo fascinující dozvídat se o Osamělé hoře a její historii postupně, zatímco v knize je to více méně divákovi “naservírováno” hned v prvních minutách filmu.

1 04.10.2020

Skvělá kniha, která se ke mně dostala v pravý čas a snad proto jsem jí uchvácena(tedy vyjma alkoholu a drog, ale to k tomu asi prostě, navíc v té době, patřilo/?/).

3 24.09.2020

Úplně nejsem jednoznačně
pro plný počet hvězdiček(trochu zklamání z polootevřeného závěru), ale knize není co vytknout(závěr je holt jen a jen autorčino pole autonomie).

2 12.09.2020

Kniha nebyla špatná. Jen ne, studenti osmiletých gymnázií nematurují po 7 letech (tedy není možné maturovat v čerstvých 18 letech). V knize nic nenasvědčuje tomu, že by se kniha odehrávala v minulosti a vydána je letos (v roce 2020). Dále str. 142 a str. 326 odst. 2-O Ivanovi Havlenovi se výslovně nemluví (mi osobně to spíš sedí na Marcela Havlenu; vyrůstali spolu od dětství po maturitu, zatímco o Ivanovi je jen pár letmých zmínek v knize). V poslední řadě str. 326 odst. 3 věta 2-O tom nikde v knize není ani slovo, že by o něčem takovém Alice kdy přemýšlela ve větším rozsahu.

Kniha je jinak fajn, ale úplně nerozumím, proč se v aktuálních knihách objevují nějaké sexuální “narážky” už od dětství (á la proč se musela svléknout, aby jí bylo přání splněno-navíc nikde pak už o tom není ani slovo). Jestli to je kvůli upoutání čtenářů, tak se domnívám, že to knihy nemají zapotřebí, obzvláště jsou-li jinak dobré (obdobně je tomu např. u knihy “Soběstačný”).

01.09.2020

Autora neznám(a hledat přes google mi připadalo žinantní), o politiku se spíš nezajímám než naopak.

Kniha se mi moc líbila. Po stránce právní si úplně nejsem jistá jednou skutečností uvedenou v knize(str. 49 odst. 5-soudní rozhodnutí a GDPR ohledně jména klienta? Kniha je vydaná v roce 2020 a i kdyby ji autor psal v roce minulém, tak musel zasechnout o “GDPR”, ne?), což není předmětem hodnocení(neb jistá si nejsem a netuším, jak dohledat).

Na to, že je kniha psána českým autorem, jsem byla nepříjemně překvapena množstvím chyb (tak cca 5, ale v poměrně krátkých sledech za sebou za polovinou knihy)-např. užití slova “potencionální”(asi hodně lidí nezná správný tvar, dokáži pochopit), ale dvakrát za sebou špatně vyskloňovat “datum”(str.224 úplně dole: datum je středního rodu a 225 odst. 2: s hledáním data místo “datumu”) mi už přišlo trochu moc.

2 20.08.2020

Za mě taková ta kniha, která je lehce předvídatelná s tím, že údajně vše v ní napsal život sám. Nechci se dušovat, mám k zdravotním tématům (např. rakovina) respekt, ale přišlo mi to hodně prvoplánové.

Kniha se místy opakuje (fb příspěvky a text), místy se posouváme dál (např. deník), abychom se pak vrátili zpět(př. fb příspěvky), kde je část tak nějak napsaná o tomtéž. Další nesrovnalosti, kterých jsem si všimla:
- str. 97 a 98-Tak byla celý den unavená a ne ve své kůži a cítila se hrozně, že tam nemůže zapadnout či dle deníkového záznamu dobře?;
-str. 180 a 186 posl. odstavec: Velký čtenář a nezná cenu Magnesia Litera?;
-str. 190 a 191: časové údaje nesedí (rozhovor vs. data).

Celkově mi kniha přijde jako napsaná horkou jehlou, “aby autorce byla vydána kniha” a kdyby hlavní téma nebylo tak zvláštní až asi originální, tak by to možná k nominaci na jedno z prestižních ocenění asi spíš nemělo šanci(=můj subjektivní názor s ohledem na nesrovnalosti uvedené výše) a bez možnosti být vidět v médiích. Autorka u svého fb blogu nejspíš dosáhla velké sledovanosti(jestli to, co v knize uvádí, je pravda), avšak sama přiznává, že si v počátku zaplatila propagaci min. prvního příspěvku.

Nicméně autorce držím palce, ať se od alkoholu distancuje i nadále a je fajn, že šíří osvětu o alkoholismu, protože číst to jako abstinent s tím, že mi naštěstí (ťuk ťuk) alkohol nechutná, byla zajímavá zkušenost. Někdo níže píše, že se to bere jako norma pít alkohol, nicméně já nikdy problém neměla, naopak kamarádi respektovali, že mi to nechutná a umím se bavit i bez alkoholu (avšak jsem žena, u mužů je tlak asi silnější-nicméně jestli spíš obecně není strach lidí říct svému okolí, že dnes si dají nealko, přičemž okolí by to třeba přijalo naprosto v pohodě).

SPOILER: Kdyby se ke mně manžel choval tak, jak k autorce(v době jejího pití to nedokáži posoudit a nevím, kdo jak “vyváděl”, navíc nechci být v pozici toho, kdo hodnotí jiné, neb mi to nepřísluší), ale v době po jejím pobytu ve stacionáři tak vyšilovat a vydírat přes SMS i osobně, tak bych to asi řešila jinak, než jen odepisováním...autorka asi netušila, že tím manžel naplňuje znaky trestného činu, ale na druhou stranu dle vyjádření manžela se možná i domnívám, že je to trochu naddimenzované kvůli jistému spádu knihy.

Dvě hvězdičky za snahu. Pár recenzentů níže přidává hvězdičky za to, že je příběh pravdivý, nicméně jak řekl (není to úplně doslovně, četla jsem to před x lety v rozhovoru) jeden český spisovatel: “Z části je text autobiografický, z části přibarvený, aby měla kniha spád.”

3 17.08.2020

Pro zkouškové období či náročné pracovní období skvělá (a velmi fotogenická) kniha.

07.08.2020

Populárně naučná literatura psaná čtivým stylem a obsahující praktické příklady. Za mě skvělá kniha!

07.08.2020

Měla jsem z knihy obavy, neb to není má první přečtená kniha na toto téma, nicméně není čeho se bát. Kniha mile a čtivě (asi dobrý vypravěčský styl) shrnuje poznatky jiných a doplňuje to o svých pár nových informací či myšlenek.

3 06.08.2020

Už když jsem si knihu vyzvedávala z knihovny(přímo u výpůjčního pultu, měla jsem rezervaci), tak to pro mě byl šok. Přišlo mi to vulgární(knihu si musíte prohlédnout a na případné vady á la polití upozornit knihovníka, ať to pak není na Vás)-myslela jsem, že kniha bude taková něžná, milá vůči “Mléko a krev”(nečetla jsem, ale slyšela jsem dost na to, abych věděla, že to není pro mě, co se vulgárnosti týče).

Básně byly zajímavě uzpůsobené(snad se pro to víc hodí pojem moderní), leč občas mi to přišlo obdobně jak “kofina” píše ve své recenzi, zkrátka jenom mezerníkem rozdělené věty. S názorem v recenzi od “mss” se ztotožnuji v tom, že některé básně v kontextu zbytku neseděly tématicky a za mě navíc byly rozváděny hojně témata, o kterých jsem číst nechtěla (vulgární, násilné) nebo mi to přišlo už tak “omílané” a některé obsahovaly myšlenky, které už jsou známé(splynutí dvou těl do jednoho) anebo se moc snažící vyvolat určitou emoci dle představ autorky (viz shoda s názorem v recenzi od “Aivinka”), tedy v konečném důsledku se mi líbily tak dvě tři( obdobně jako “pavla.ba” ve své recenzi).

23.07.2020

První dva dny četby(či spíš pár stran za den) to vypadalo, že dopadnu stejně jako antiope a měla jsem z knihy stejný pocit. Nicméně pořadník(v rámci rezervačního systému) byl vcelku neúprosný a tak jsem knihu nyní(23.7.2020 ve 2:00) dočetla s tím, že jsem se hodně nutila číst a prakticky jsem knihu musela dočíst na jeden zátah v rámci necelých dvou dní(spolu s knihou “Květy slunce” od R. Kaur), což vás ale nezajímá a je to můj problém.

Kniha se dá přečíst na jeden zátah, ale je to poměrně “vopruz”. Knize v první řadě vytýkám to, že je psaná formou deníku(od 1.1. do 31.12.), protože to anotace ani mezi řádky “neříká” a pokud knihu máte z knihovny a dostanete se k ní např. v září, tak stejně musíte přečíst i leden a třeba květen. Vcelku bych ocenila tipy na četbu knih na každý měsíc, leč žádná z nich mě nezaujala, některé se dle mého skromného názoru do měsíčního tématu nehodí a nejsem si jistá ani samotnými názvy knih(pár z tipů jsem četla a název mi připadal stylem “pojďme přeložit název knihy dle názvu /asi/anglické verze či originálu, ale nedokáži to říct na 100% a rozhodně ne u všech zmiňovaných knih). Knihy mi dle názvu připadala takové ty přehnaně motivační a celkově tak asi na mě působila i kniha samotná. Takové plytké klouzání po povrchu(a skoro už “ohraných” témat), neustálé vychvalování a stavění na piedestal introvertů, skoro až braní “introverze” jako diagnóza (viz označení v první větě na str. ), různé “vytahování” myšlenek a tipů z jiných zdrojů(resp. témata jsou už místy takovými klišé, že se možná pomalu začínáme ztrácet v tom, koho co napadlo první)-ale tedy asi řečeno vlastními slovy autorky, určité zevšeobecňování autorkou(á la “já jsem introvert, tzn. že všechny mé vlastnosti mají všichni introverti”-nejspíš nejsem introvert, ale v teenagerovských letech jsem byla, nicméně pomalu jsem nemluvila ani tehdy, ani teď) ...no za mě bída. Vrchol nasazuje poznámka ke dni 26.12. (str.235), kdy si prý máte říct o to, co si přejete k Vánocům(?? u nás v ČR se obvykle dárky dávají 24.12, v Americe jsem měla jsem za to, že si dávají dárky 25.12.??) a z hlediska překladu (str.226-9.12. odst. 1 posl. věta-Santa? a str. 230-16.12.
s názvem “Lžička úplatkářství” a “sebeuplácení” v první větě-Úplatkářství je dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, označení pro hlavu X., díl 3. a ta zahrnuje( par. 331-334) trestné činy přijetí úplatku, podplacení a nepřímé úplatkářství s tím, že úplatek je označení pro úřední osobu, která něco přijme či si např. dá slíbit úplatek, což v knize naplněno není a současně výraz “sebeuplácení” dle mého skromného názoru ani v běžné/neprávní/ řeči neexistuje. Tak prosím příště nastudovat, ať se pak nešíří společností nějaké pseudopojmy s mylnými představami o pseudopojmech.Není zapotřebí mít co nejzajímavější označení.). Jinak ale překlad obsahoval pouze jednu chybičku, za což patří překladateli(či dalším profesím) pochvala.Kniha si až na 26.12.(viz výše) neodporuje, což je fajn, ale trochu bych doporučila ubrat na “vtipnosti”(třeba taková str. 228-12.12. a “koktejl smíchu”) a kniha na mě trochu působila jako podprahová reklama, tedy tak nějak mezi řádky a na konci knihy už se tento pocit u mě zvětšoval.

Shrnutí a závěr: Ráda bych napsala, že nelituji, že jsem knihu přečetla, ale tak nějak mi nic moc nedala, trochu se mi zdá, že směšuje hodně faktů dohromady a skládá z nich poněkud zkreslený obraz vlastností introverta(měla jsem spíš pocit, že se jedná o “směs” flegmatických, introvertských a lehce i knihomolských vlastností a vlastně je psána tak zevšeobecněně, že bych se nedivila, kdyby se s obsahem aspoň v jedné vlastnosti ztotožňoval i extrovert), klouže po povrchu(což bych od introverta nečekala), témata jsou už pomalu “vyčpělá”, staví introverty na piedestal(vychvaluje a nutí je vychvalovat se proto, že jsou introverty, což by mi nevadilo, kdyby to nebylo pomalu v každém dni),... Za mě dvě hvězdičky za snahu.

1 23.07.2020

Nevím, jak ten literární zážitek vyjádřit slovně. Můj učitel českého jazyka na gymnáziu byl nadšen do knihy “1984” tak silně, až jsem se na tuto knihu těšila, neb jsme ji měli povinně nějaký měsíc přečíst. Tehdy jsem byla hrozně zklamaná. Přišlo mi to takový prvoplánový a vlastně nijaký (vůči třeba knihy “Proces” od Kafky), nicméně pořád jsem brala jako pozitivum to, že autor v roce 1948/1949 měl takovou vizi, která se v jistém měřítku bohužel stala.

I přesto jsem si říkala, že si jednou zkusím přečíst “Farmu zvířat” od stejnojmenného autora. Že mu prostě dám šanci a zkusím jiné dílo(a možná po letech zkusím i “1984”, třeba to budu vnímat jinak a pamatovat si víc než jen “v rámci TV vás vidíme a sledujeme každý váš názor”).

Nelituji, že jsem knihu četla. Bylo to děsivé čtení a samozřejmě mi to připomínalo učivo, o kterém jsme se učili v dějepise. Text si nad rámec autorova záměru neodporoval, ale no na rozdíl od “1984” už autor mohl čerpat z historie, tak mi to v tomto ohledu nějak “kreativní” námět nepřijde(-mohl a asi i čerpal z historie a navíc “jen” vymyslel koncept zvířecí farmy). Takže 4,5 hvězdičky a po zaokrouhlení dávám 4, protože vůči knihám, kterým jsem udělila hvězdiček 5 by to nebylo fér.

12 20.07.2020

Z knihy jsem byla nadšená(narazila jsem na ni na Instagramu a u toho je třeba být trochu ostražitý-většina recenzí je pouze pozitivní, tudíž je pak těžké rozpoznat, jaká kniha stojí za přečtení a jaká nikoli)! Tedy pár krátkých dějových linek mi vadilo, ale asi k životu mladého kluka patří. Ale celkově bylo zajímavé ponořit se do teenagerovských let jednoho kluka, který musel předčasně dospět (SPOILER: Smrt maminky a nesoběstačnost dědy plus věčně lamentující táta nad penězi.). Navíc je kniha nesmírně čtivá (začala jsem ji číst v podvečer ve vlaku a dočetla nad ránem, konkrétně krátce před třetí hodinou ranní).

K anotaci: Ta byla opravdu zavádějící a kdybych se řídila jen jí, tak knihu asi nikdy neotevřu.

13 16.07.2020

Z četby jsem měla trochu strach, protože to rozhodně není první kniha, kterou o tomto tématu čtu (úklid, vyhazování věcí a minimalismus). Ale je opravdu čtivá(leč nesnažte se přečíst ji celou za jeden den-akorát se vám to znechutí a stejně ji budete muset odložit), svým obsahem i místy obohacující (byť místy trochu nestydatě používá myšlenky Marie Kondo s tím, že uvede pouze její jméno a víc nic (knihu či dokonce číslo stránky v její knize, kde se myšlenka či tip rozebírá).

Trochu mi otevřel oči, neb jsem měla za to (asi kvůli vcelku skromné Marie Kondo a velikosti bytů /asi i domů/ v Japonsku obecně), že Japonci moc neshromažďují a nemají potřebu se vytahovat před svými sousedy či kamarády. Současně netuším proč (snad mezi řádky) jsem vycítila, že autor žije sám a nemá ani manželku, ani přítelkyni (a to jsem úvod ke knize četla později-to spíš jen pro informaci).

Některé myšlenky jsou hodně plytké(mám vypsaná čísla stran i odstavců a svoje poznámky k tomu a nikdy jsem toho nenapsala víc, než u této knihy-a to jsem o cca 10 let mladší plus obvykle tolik názorových neshod s autory knih nemívám/tak max. 1/10 toho, co nyní), jakoby je autor pouze od někud přebíral a vůbec se nad nimi nezamýšlel.

Několikrát omílaný příběh o knihách, CD a DVD, kdy si autor protiřečí (napřed měl vše jen proto, aby se “blýsknul” před okolím, jak je znalý/na filmy koukal, aby mohl před kamarády “frajeřit”, že ten či onen film viděl a knihy buď jen rozečetl nebo ani to ne a v jedné z dalších kapitol tvrdí, jak knihy miloval a bylo těžké se jich zbavit, tak to tůdle...Ať si tedy usmyslí, co chce psát a na co si chce “hrát”/píši proto, že o sobě tvrdí, že se snažil před lidmi “předvádět”, jak je literárně znalý/skrze knihovničku/ a je to.). Je to asi nad míru recenze(a následující není součást hodnocení), ale mi jsou takoví lidé krajně nesympatičtí (musím za každou cenu všem ukázat, jak jsem skvělý a znalý). Nicméně autor asi ušel dlouhou cestu po svém období změny z maximalismu na minimalismus a třeba bychom si ty názorové nejednotnosti doladili(japonsky ale neumím, ale tak jazykovou stránku nechme stranou).

1 15.07.2020

Zajímavá kniha a fajn oddechová záležitost v průběhu učení na státní závěrečné zkoušky. Kniha je vcelku motivační. Líbilo se mi, že je v knize popsáno, jak vznikala jejich první kniha, což je popsáno na str. 91-94. A celkově oceňuji snahu obou sester popsat své pracovní zkušenosti i odhalit trochu ze zákulisí (např. jak balily první pbjednávky na eshopu,...).


S pár názory nemohu souhlasit (např. str. 45 posl. odstavec-Fráze/nyní poměrně rozšířená/, ale co se pod ní míní? Jakou hodnotu to pro mě jakožto potenciálního sledujícího má? Obzvláště, když mě třeba kosmetika nechává zcela chladnou, neb jí nepoužívám? X Samozřejmě si umím představit, proč se tato fráze u influencerů vyskytuje.), jeden úplně nedokáži pochopit (str.74 posl. odstavec-Jak má divák vědět, o čem video bude, obzvláště v době “click batů”/kt. už je snad za námi/?) a z jedné se mi udělalo lehce nevolno (str.116 úplně poslední odst.-Co je to “právnická firma”? Asi se tím myslela advokátní kancelář? Já vím, že nikdo nemůže znát vše; obzvláště v dnešní době, ale když píši knihu, tak se mrknu na internet, ne?).

Ilustrace nejsou (ani nemohou) být součástí hodnocení knížky, ale jsou poměrně zdařilé až na str. 125, kde Nicole skoro nepoznávám.

3 05.07.2020

Prostřední část parádní (byť se někdy vyskytují věci, které již znám-př. Lidé kritizují vlastnosti, kterými sami disponují., ale bez toho by to nešlo a současně nové-př. Lidé obdivují vlastnosti, které sami mají.). První část byla slabší a poslední část byla slabá.

Shrnutí: 1.část ***, 2.část *****, 3. část **(za snahu).

Pozn. Kniha nebyla výslovně členěná na tři části, ale já ji tak rozdělila čistě orientačně kvůli (za mě) diametrální odlišnosti úrovně textu.

2 01.07.2020

Jsem knihou nadšená! Autorka si v ničem nerozporuje, čímž mi usnadnila práci a knížka je fajn (+místy vtipnou) jednohubkou. Ocení ji za mě především ti čtenáři, jež jsou zatím bezdětní (“Milá Lily101, mé budoucí já, pokud někdy začneš mít pocit, že bys chtěla potomka, tak si tuto knihu přečti ještě jednou a pak až se rozhodni :-).”).

Trošku mi přišly některé vědecké studie přidané na sílu(či ten text bezprostředně předcházející vědecké studii), leč mnohdy byly zajímavé(neverifikovala jsem, zda vědecké studie jsou pravdivé=mám za to, že ano), ale na konci už mi to přišlo moc a trošku to ve mně vyvolávalo efekt “protočení očí á la co to zase bude”, zatímco v průběhu četby to bylo spíš “Jůů, studie, co asi zajímavého vědci zjistili?”. Nicméně to je tak max. na odebrání čtvrt hvězdičky, což by na hodnocení po zaokrouhlení nic nezměnilo a současně je to trochu subjektivní(nevím, zda to tak vnímají i ostatní čtenáři). A moc ráda bych si přečetla knížky, na něž se v knize nacházel odkaz(str. 27 poslední odstavec a str. 146 poslední odstavec, leč ani databáze knih, ani elektronický katalog knih v knihovně, jej nezná).

Za mě tedy zasloužený plný počet hvězdiček!

P.S.-To, že má autorka blog, jsem od přečtení první knížky od autorky (název: “Jak jsem sebrala odvahu”) úspěšně zapomněla (prý by se mohly opakovat články na blogu s knihou a chtěla jsem mít “wow” efekt z knihy). Plánuji přečíst i další knihy autorky, takže blog číst nehodlám kvůli čtenářskému požitku.

5 30.06.2020

Hodně všeobecně použitelných vtipů prakticky na kteroukoliv profesi. Vtip o tom, jak se studenti práv neučí a jen pijí alkohol, je snad už i u laiků vnímán jako čirý přežitek.

Některé vtipy vyvolaly pousmání, ale na hlasité zasmání to nebylo.

Uvažovala jsem, zda neudělit skoro obligatorní dvě hvězdičky za snahu, ale text vlastně autorka sama nepsala (ostatně by to asi ani nešlo s ohledem na to, že se jedná o vtipy), tak zůstanu u jedné.

29.06.2020

Nevím, jak a zda se vůbec tato kniha dá hodnotit s ohledem na velmi vážné téma, o kterém pojednává. Velmi silný příběh.