Lily101
komentáře u knih
Co nám tělo říká aneb Po stopách nemocí
Miroslav Hrabica
Na úvod přiznávám, že jsem knihu nečetla celou, protože to se ani nedá. Naneštěstí mě na svůj věk trápí poměrně hodně zdravotních potíží (většinou naštěstí v malém rozsahu) a tak jsem si početla.
Až na neustálou přítomnost Boha v knize ji spíše hodnotím kladně s tím, že dle mých zdravotních potíží s plnou sebereflexí to vcelku sedí.
O lakomém křečkovi
Zuzana Pospíšilová
Super kniha pro děti, které jednoduše objasňují slovní spojení používané ve společnosti.
Hovory s Bohem I – Neobvyklý dialog
Neale Donald Walsch
Knihu mi doporučil kamarád před cca 15 lety s tím, že mu u doporučení zářily oči nefalšovaným nadšením z četby.
Bála jsem se jako ateistka číst takovouto knihu. Ačkoliv kamarád není věřící, tak jsem si moc dobře uvědomovala, že tam přítomnost Boha prostě bude.
Před mou zatím poslední návštěvou knihovny jsem si na knihu vzpomněla. Po patnácti letech a rozhodla se ji přečíst.
Až na dvě krátké pasáže, které mě opravdu nechytly (témata mě nezaujala), knihu velmi oceňuji. Mám dojem, že už při její četbě došlo k mé transformaci k ještě lepšímu člověku a jiného (lepšího ve smyslu pozitivního) vnímání života.
Když se začaly na trhu objevovat knihy s pozitivním myšlením a jak komunikovat s Vesmírem/Bohem, tak jsem si říkala, odkud ten princip byl převzat. Věřila jsem podvědomě tomu, že to není poprvé, co je princip správného přání popsán. Tak toto by mohla být TA kniha, kterou byly inspirovány či ovlivněny v tomto směru další knihy jiných autorů.
Jediné, čeho trochu lituji, je to, že jsem si tu knihu nepřečetla dřív, neb jsem mohla správně vysílat svá přání do Vesmíru mnohem dříve, ale na druhou stranu (proto lituji jen trochu) věřím, že vše k nám přichází ve správný čas, takže jsem tuto knihu prostě měla přečíst až letošní rok.
#prvniknihavzari2023
Letní záhady
Agatha Christie
95 % povídek mě bavilo. K četbě jsem přistupovala tak, že jsem se snažila zjistit vraha/ zloděje, tedy procvičení logiky.
Nespoutaná - Probuďte se a začněte žít
Glennon Doyle
První, když jsem knihu uviděla na sociálních sítích, bylo, že je obálka nádherná, ale jistě se jedná o příběhovou knihu.
Tak chyba lávky. Je to kniha, která obsahuje moudrost. Ano, dvě témata za mě
nemusely být řešeny na tolika stranách (vůči celkovému rozsahu knihy se jedná prakticky o pár stran), ale rozumím, že některým
tématům je prostě v určitých kulturách potřeba věnovat více prostoru (viz např. náboženství).
Až na tuto malou výtku, je však kniha skvělá. Plná úžasných a podnětných myšlenek, ke kterým bych se nejpozději jednou, až
budu těhotná, chtěla vrátit.
Konzultant
Antonín Mazáč
Kniha dobrá; text je čtivý, ale obsah za mě
mohl být méně násilný, či jak to popsat.
Zkrátka jsem některé pasáže textu obsahující násilnosti musela přeskočit, neb surovost přesahovala mou únosnou mez.
Podruhé v životě jsem u detektivky odhadla správně vraha.
Náhradník
Princ Harry (p)
Všem, kteří píší, že kniha je nuda, doporučuji přečíst knihu Deníky Alana Rickmana (a ne, že budete přeskakovat!!).
Kniha byla čtivá a i ta tolik obávaná (údajně nudná část) o vojenství byla zajímavá proto, že kombinovala další témata.
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Uděluji VŽDY dvě obligatorní hvězdičky za snahu (zde snad jen přepis a překlad, protože to muselo dát práci), protože jsou obligatorní. Nejraději bych dala hvězdičku jednu či pomalu žádnou. Poprvé v životě.
Kniha mě nudila, trpěla jsem u ní neskutečně, ale stála mě hodně peněz, tak jsem pořád čekala na onen závěr, který měl být skvělý a velmi dojemný. Nejlepší na knize je za mě předmluva a závěr po deníku. Kéž by kniha byla psaná jako část knihy: Dodatky. To jsem od knihy očekávala.
Kniha měla masivní marketing, který byl velmi zdařilý. Leč trochu klamavý; nejedná se o deníky, ale spíše diářové zápisky. Pokud neznáte anglické a americké herce žijící v období let 1993 - 2016, tak za mě nemá knihu smysl číst.
Je to ztracený čas. Moc se omlouvám, ale nedokáži napsat tuto recenzi bez emocí, která ve mně kniha vyvolala. Na počátku byla marketingová kampaň na knihu. Zde bylo poměrně málo recenzí a na sociálních sítích se to hemžilo pětihvězdičkovým hodnocením (z pěti hvězdiček). Začala jsem knihu číst v červnu 2023. Následně jsem četla hlavně v ordinacích u lékařů a cestou ve vlaku. Nutila jsem se knihu číst i třeba doma (ve volném čase). Na sociálních sítích mi knihu jedna osoba doporučila s tím, že závěr knihy stojí za toehmza četbu skoro 500 stran kniha v hodnotě 549,- (já ji měla v akci za 449,-) a tolik utrpení nestála. Většinu času jsem vzdychala, koho napadlo takovou knihu vydat. Proč musela vyjít? Kvůli závěru jsem však usilovně dál marnila čas a proklínala, že rok má dvanáct měsíců, protože to čtení prodlužovalo.
Nic extra osobního v tom nevidím až na pár poznámek, které jistě prošly cenzurou, takže výčitky ze čtení soukromí jsem neměla (u Kafkových dopisů, které vyšly knižně ano, ale jejich obsah byl soukromý, na rozdíl od této knihy).
Pokud jste masochisti, tak doporučuji. Pokud si myslíte, že jste klidní, tak doporučuji. Protože pravděpodobně zjistíte, že jste naštvaní. A takový stav naštvání u knihy jen tak nezažijete. Pokud odkládáte neodkladné úkoly, tak také doporučuji knihu začít číst. Neb styl psaní Vás nenechá klidným a Vy budete vítat JAKOUKOLIV záminku, abyste mohli knihu s čistým svědomím odložit.
Ano, knihu jsem četla od první strany do poslední poctivě. Žádný rok či zápis jsem nepřeskočila.
Na závěr Vám dám radu, kterou jsem měla slyšet v červnu 2023, kdy jsem si knihu koupila a začala nadšeně číst (četla jsem s velkými přestávkami a až na přelomu července/srpna 2023 jsem si slíbila, že knihu dočtu -pořád jsem musela myslet, že ji nemám přečtenou a už toužím mít ji dočtenou, ať mi nekomplikuje život): Nekažte si život; nečtěte tuto knihu. Nebo si ji klidně vypůjčte v knihovně, ale nepořizujte si ji domů (pokud Vám nesedne). Život je příliš krátký na to číst tuto bichli, mít špatný pocit (protože knihu čtete dlouho), výčitky (že Vám utíká život, rozhořčení Vám zkracuje život a i mimo Vaši práci máte povinnost číst něco, co Vás nebaví) a pár stránek předmluvy a závěru za to fakt nestojí.
Kniha radosti
Douglas Carlton Abrams
Za mě je kniha velkým zklamáním.
Poskytuje pouze obecné rady, mnohdy chybí konkrétní tipy, co a jak. Koncepce knihy je šílená, protože:
1) pročítání prostřední částí knihy bylo nezáživné, pokud poctivě čtete jako já;
2) chaotický styl psaní na čtivosti nepřidá (a místy je text i zbytečně natažen) + než se zorientujete, co jsou příběhy autora a jeho domněnky (obojí jsou mnohdy opravdu nadbytečné a zbytečně);
3) uchopení knihy jako reportáže nevím, zda bylo vhodné (vzhledem k tomu, že z pětidenní cesty byl pořízen audiovizuální záznam, který byl vysílán veřejnosti) a tak vesměs skoro polovina knihy je popisná (příjezd,, popisy, co kdo dělal v ten moment /místy přínosné, ale některé by šlo omezit/), což nemusí sednout každému;
4) kniha prostě není čtivá, pokud jste poctiví a čtete jako já stránku po stránce (nepřeskakujete a nečtete pouze pasáže či texty, které Vás zajímají);
5) cvičení uvedená na konci jsou zajímavá, ale je jich tolik, že se v tom spíš
ztratíte, ale dokud jsem aspoň jedno nevyzkoušela, tak nebudu soudit;
6) kniha obsahuje moudra, ale pokud jste již pár motivačních knih či knih o pozitivním myšlení četli, tak ty nejpodstatnější myšlenky knihy pravděpodobně znáte a možná to pro Vás bude úmornější, ale opakování je matkou moudrosti a něco nového se dost pravděpodobně dozvíte.
Něco nového mi kniha přinesla a tak nad obligatorní hvězdičky dávám půl navíc a zaokrouhluji na 3, byť zde s těžkým srdcem, neb mi kniha způsobila čtecí krizi a těšila jsem se, až ji konečně dočtu, uložím do knihovničky. budu se věnovat jiným knihám.
Arcibiskup i dalajláma mají tolik moudrosti, které se nebojí předat dál. V dnešní době, kdy každý své know how pečlivě střeží, tento přístup obdivuji a moc děkuji. Samotné
podání autorem je za mě proto veliká škoda a jsem překvapená vysokým hodnocením zde. Trochu mě to přivádí k myšlence, zda jsem disponovala stejným textem knihy jako ostatní a nebo má kniha pouze stejný přebal, ale obsah byl jiný (knihu jsem dostala darem a byla zakoupena v knihkupectví, tudíž je zřejmé, že text musel být shodný, jaký měli ostatní recenzenti přede mnou).
#prvniknihavsrpnu2023
Otazník je polovina srdce
Sofia Lundberg
Trochu jsem se obávala na základě recenzí zde, že kniha nebude čtivá a nedočtu ji. Opak byl pravdou. Není to žádný napínavý thriller, ačkoliv v jistém napětí Vás kniha udržuje, což ji činí čtivou.
Za mě až na těch pár překlepů (gramatické chyby to spíš nejsou, ale jakoby překlepy) dobrý.
Vytáčelo mě chování hodně postav; snad nejvíce, co se mi kdy v rámci JEDNÉ knihy stalo. Ale to je spíš záležitostí autorky, nicméně musím to do hodnocení zahrnout. Neumím si představit, že by žena ve 48 letech byla tak pasivní po celý život (většinou se člověk vyvíjí dle svých předchozích zkušeností, poznatků, zážitků apod.).
SPOILER: Alice mě dost vytáčela a vlastně také Sam. Oba stavěli jako důležité to samé, co hlavní protagonistka, ale oba jí to silně vytýkali, což mě dost štvalo a nechápu, proč byla hlavní protagonistka tak pasivní a nechala po sobě jejich výčitky stékat + se ještě každou chvíli omlouvala. Místo, aby dceři řekla, že se mají tak dobře právě zásluhou její i manželovy práce a že ona je vlastně úplně stejná (také pořád jen mluvila o škole, aspoň z dialogů mi to tak přišlo). Samovi měla říct to samé, co Alici, tedy, že se mají dobře díky její i jeho práci a že on je také úplně stejný. Problém byl asi v komunikaci; kdyby každý z nich mohl vyprávět, jak se mu daří a druhý by aktivně naslouchal (+ by se pak role prohodily), tak by vše bylo ok. Trochu neuvěřitelně na mě působilo chování matky; hl. v oné vypjaté situaci, kdy raději řešila svého přítele, než své děti. Měla jsem za to, že matky první kontrolují bezpečí svých dětí, než konsternovaně hledí na něco, co nemohou změnit a jen tak ztrácí tolik cenný čas. Ale kdo jsem, abych soudila? Takže jen malá poznámka.KONEC SPOILERU.
Trosečníci
Lucy Clarke
Napínavá a čtivá kniha. Mohla by být napínavější nebýt popisů či vzpomínek v situaci, kdy by se atmosféra dala krájet. Současně pár skutečností evidentně autorce ulítlo( např. napřed se řídí časem opravdu nesnáze, protože se jim den nečlení na snídani - oběd - večeři a hned v další kapitole má najednou protagonistka hodinky? a dále se druhá protagonistka koupe bez šatů a následně má mokré šaty na sobě?) a závěr je vlastně v hlavním motivu předvídatelný (ta naprosto první myšlenka, která Vás při čtení napadne, a to hned na počátku četby, přičemž myšlenka naopak zesiluje, takže v konečném důsledku závěr prostě čekáte, jen je poměrně natažený, takže čekáte), ale okolnosti kolem samozřejmě neznáte (a ano, trochu asi mimo realitu jsou, nicméně nikterak Vás to nerozhodí, protože kniha byla napínavá i čtivá a i s takovým závěrem dokážete žít).
Knihu jsem si pořídila v nejmenovaném knihkupectví v rámci jeho akce za 29,- namísto 399,- a pokud takovou příležitost budete mít také, tak za to ta kniha stála.
Bezvýchodná situace
Julie Mayhew
Hned na úvod; kniha není žádným thrillerem, ani dle mého skromného názoru nemá prvky hororu. Předpokládám však, že autorka neovlivní nápis na obálce knihy.
Spíš to bylo psychologické drama, tedy možná. Kniha však byla vcelku čtivá, ačkoliv lze polemizovat o žánru knihy.
Konec knihy mě také celkem zklamal.
No, dvě obligatorní hvězdičky za snahu autorky i celého týmu vydat knihu (vč. překladatele do českého jazyka) a třetí za tu čtivost, ačkoliv kniha vlastně až tak napínavá nebyla + za snahu a rozvoj postav.
Sešit s tátovými recepty
Jacky Durand
Když si na styl psaní zvyknete, tak Vás kniha okouzlí. Jde jen o to, dát jí šanci. Kniha je čtivá, jen styl psaní a jeho nechronologičnost Vás možná z počátku zarazí. Je to však milé zaražení, které prakticky hned pomine. Pak už je to jízda, která stojí za to!
Únikovka
Marc Meller
Jsem překvapená, jak mnozí čtenáři hodnotí špatně jen kvůli údajné nižší intenzitě násilí. Nechápu, co je to dnes za podivný trend, že musí být brutální násilí v thrillerech a detektivkách, aby bylo kladně hodnoceno.
Za mě tedy brutalita byla poměrně vysoká a jedna až dvě skutečnosti mi přišly trochu zvláštní, ale hlavní linii příběhu to neubralo a závěr mě dost překvapil (+ jako vraha a únosce jsem tipovala po celou dobu jinou osobu, než tomu skutečně bylo).
Za mě čtivé, napínavé, dost děsivé a násilné. Upřímně bych za to násilí i hvězdičku ubrala, ale s ohledem na níže uvedené recenze to spíš udělat nemůžu, neb je to dost subjektivní
aspekt.
Jak jsem přežil pubertu své dcery
Jan Weiler
Za mě oddechová, nostalgická, čtivá a místy humorná kniha.
Překážka jako výzva
Ryan Holiday
Moc ráda bych dala vyšší hodnocení, ale nemohu.
Do knihy jsem se musela nutit, protože není moc čtivá. Je zajímavé si přečíst o lidech, kteří zde žili mnohem dříve, než my, ale současně si z jejich zkušeností lze málo vzít. Pro začátečníka by to chtělo uvést příklady z aktuálního světa, aby měl konkrétnější představu, jak využít překážky ke svému prospěchu, příp. k prospěchu všech.
Zklamalo mě, že v knize chybí to, co jsem již z názvu očekávala: Překážka jako výzva - Proměnte krizi v novou příležitost. Jak se tedy vypořádat s překážkami? Netuším. V knize se vyskytly cca 2 - 3 seznamy, jak se s něčím vypořádat, ale jsou natolik obecné a bez jakéhokoliv popisu jednotlivých bodů, že je to naprosto zbytečné. Jednou je v knize uvedeno, že je těžké zůstat v klidu, ale jde to vyřešit trénováním. Jedná se prakticky o jednu větu, avšak já tu knihu i kvůli odpovědi na tuto otázku čtu, takže holt zklamání.
Min. pár podnětných myšlenek v knize samozřejmě je. Lze si v ní přečíst ale také dva příběhy (jeden je na str. 103), které zní jako americký sen na druhou a za mě jsou naprosto nereálné (SPOILER: Kluk, který je v 18 letech negramotný dostane radu, na základě které se nejen, že naučí číst a psát, ale rovnou po roce je přijat na vysokou školu.KONEC SPOILERU.).
Ráda knihy doporučuji ostatním čtenářům, ale u této si nejsem jistá, zda tak mohu s čistým svědomím učinit, protože:
- kniha obsahuje příběhy významných osobností z historie (častokrát se osobnosti opakují, ale zážitky těchto osobností se samozřejmě mění);
- i z důvodu předchozího bodu kniha není moc čtivá;
- asi každý si v ní najde myšlenku, která ho zaujme a možná posune dál;
- jestli chcete vědět, jak překonávat překážky ve smyslu, jak zachovat klid ve stresové situaci, tak budete zklamaní;
- kniha se dotýká témat, jež jsou zajímavé a mohly by čtenáře hodně obohatit, ale buď tato témata cca v jedné větě odbude s tím, že je to těžké (a vyžaduje to trénink) nebo je uveden seznam bodů s tím, že body jsou natolik obecné, až se jimi nedá řídit, což je škoda, protože potenciál knihy byl velmi vysoký.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Náročný život popsaný na pouhých dvě stě stranách plný naděje. Tomu říkám umění. Kniha je nesmírně čtivá, jen si občas zkontrolujte, zda u čtení dýcháte; neb je dost napínavá od počátku do konce.
Kniha obsahuje i poselství pro čtenáře, tak kéž by se jím každý řídil, aby na světě bylo víc dobrých lidí.
Šťastné peníze: japonské umění, jak se usmířit se svými penězi
Ken Honda
Mi se kniha moc líbila, idei (o šťastných penězích) uvedené v knize věřím a už jsem se o ní dozvěděla v jiné knize, kde bylo uvedeno jen v jedné větě.
Knihu jsem si pořídila v rámci akce nejmenovaného knihkupectví, kdy jsem na knihu dostala 20% a rozhodně nelituji, že jsem za ní peníze vynaložila a že ji mám ve své knihovničce, ba právě naopak. Pro čtenáře, kteří používají lepítka doporučuji rovnou přikoupit i lepítka, protože je dost pravděpodobné, že budete lepítkovat hodně, obdobně jako já.
P.S.- IU (=umělé inteligence) se také obávám, ale jedná se o osobní názor autora a to ještě mimo hlavní motiv, námět knihy, tak rozhodně není součást hodnocení.
