limitkaa komentáře u knih

Chlapec, který sní o vesmíru a bitvách mezi dobrem a zlem, to jistě není nic tak neobvyklého. Chlapec, který bere tyto fantazie vážně, už je pozoruhodnější. To byl případ mladého Elona Muska. V letech dospívání mísil ve své mysli realitu a fantazii do té míry, že je jen obtížně odděloval. Začal vnímat osud člověka ve vesmíru jako svůj osobní závazek. Má-li to znamenat vynalezení technologie čisté energie nebo postavení takové kosmické lodi, aby lidstvo mohlo osídlit vesmír, tak ať. Musk najde způsob, jak to dokázat. "Možná jsem jako dítě moc četl komiksy," řekl Musk. "V komiksech jde skoro vždycky o to, že někdo zachraňuje svět. Připadalo mi přirozené, že by se měl člověk snažit svět zlepšit, protože opak nedává smysl."

Neobyčejná kniha o neobyčejném člověku. Elon Musk je osobností, jedním z mála opravdových inovátorů a vynálezců poslední doby. Člověk, který se snaží překračovat hranice nemožného jak v pracovním, tak i soukromém životě. Člověk který stejně vytrvale tlačí na sebe jako na své spolupracovníky.Člověk, který si právem zaslouží obdiv a úctu.

4 17.07.2017

Tato kniha má být propojením sérií Wild season a Beautiful bastard. Bohužel pro mě, je tato kniha mnohem více napsána v duchu Wild season, která mě moc nebavila a ze série Beautiful bastard se setkáváme snad jenom s postavami. Takže za mě velké zklamání. Těšila jsem se na knihu plnou břitkého humoru a vtipných situací a dostalo se mi spíše patetického nudného blábolu. Takže ano, uzavřela jsem série, škoda jen, že s pocitem velkého rozčarování.

1 28.05.2017

Asi nejslabší díl série, ale stejně si ho užijete. Je fajn, že se v knize dozvídáte osudy všech, které už znáte. Jo.. Bylo to slušné zakončení. :)

2 25.05.2017

Když někoho opravdu milujete, nedokážete se ho vzdát. Ať udělá cokoliv. Navzdory lžím z jejich úst, chování jejího těla, přivážete se k ní jako k plachetnici a přísaháte, že s ní budete v dobrém i ve zlém. Ať ji vítr zavane kamkoliv. Třeba někam, kde ztroskotá. I když Vás to roztrhá na kusy a zabije všechno dobré.
Brant
Pěkná myšlenka, už jen pro ni to nebyl ztracený čas.

3 23.05.2017

No, tak už jsem určitě četla lepší detektivky. Takhle mi přišla taková nedotažená, jako by se autor teprve v půli knihy rozhodl, kdo teda za vše může. Ale jako oddechová četba to není špatné, jen bych od toho neočekávala žádné zázraky.

3 22.05.2017

kkaajkkaa: ty jsi ale ošklivý spammer pro ty co ještě nečetli Povstaleckou trilogii...

3 21.03.2017

Skvělá detektivka. Příběh mě moc bavil, ale je potřeba se do něj trochu začíst. Určitě si s chutí přečtu něco dalšího od tohoto autora.

08.11.2016

To by byla tak pěkná a milá kniha, kdyby z toho šlo vypustit tu romantickou linku. Ta stála úplně za... a dost mi zkazila dojem z celé knihy. Ale mimo ni, to bylo pěkná a milá sonda do duše ženy, která se rozhodla něco změnit a konečně se učí žít sama se sebou. Ne prostřednictvím přítele, kamarádů, práce, prostě jenom sama se sebou. Což není vždy jednoduché. Rodinné tajemství a vzpomínání na rodinu taky dobré a víno.. povídání o víně skvělé. Jak říkám, jenom bych z toho odpárala tu romantickou linku a byla by to příjemná kniha..

18.10.2016

Jedním slovem - báječné!! Kniha mě moc nadchla, svět je propracovaný precizně, nic nemá tendence se v něj opakovat jenom v jiném podání jako u mnohých jiných a příběh je napínavý, velice dobře vystavěný. Postav je tam sice trošku více, ale to je velice relativní pojem. Např. proti The hunger games je tam hodně postav a spletité vztahy, proti The games of thrones je to naprosto jednoduchá dějová linie s pár postavami.. jak říkám, je to relativní :D. Ale určitě doporučuji všem, co mají rádi propracovanější fantasy. A moc doufám, že si příběh užijí stejně jako já. :-)

1 26.09.2016

Tak jsem ji tedy přečetla, když kolem ní byl takový humbuk.. No, jako oddychovka k vodě by se to asi dalo,ale jinak.. Nápad špatný nebyl, ovšem bylo to až moc překombinované a pospojované. Nejvíc mě ale nudil ten pohled aktérek na svět. Byl úplně stejný, ať jim bylo 16 nebo 70, ať to byly manželky,k milenky, děti či matky.. prostě byla jedna jak druhá. Jejich pohled na svět a vnitřní dialogy byly pořád to samé, v tom samém duchu.. a to přeci jen člověka začne nudit, mě samotnou asi přesně po 3 kapitolách. Když už vypustíme to, že to není ani trošku reálné. Určitě bych to nenazvala sondou do duše žen, spíše takové nějaké plácání v beznaději jedné matky na mateřské, která se tím snaží kompenzovat to, aby se nezbláznila, jelikož je zavřená doma. Takže mé zhodnocení.. pokud by Vám ji někdo půjčil na dovču k vodě, proč ne. Ale kupovat si ji s tím, že očekáváte nějaký literární zážitek - budete dost zklamaní.

5 20.09.2016

Ano, moc dobře si uvědomuji, že to není žádná vysoká literatura a je potřeba to zohlednit ve svých soudech... Ovšem knihy této autorky mám jako oddechovou literaturu moc ráda. Škoda jenom, že tahle byla docela překombinovaná a zdlouhavá a taková.. no, nevím jak přesně to vyjádřit. Nebyla špatná,ale prostě tomu chybělo to kouzlo, které paní J. svým knihám umí dát... škoda no :(

1 20.09.2016

Tak já nevím no.. mě to ale vůbec nebavilo. Vše naprosto vykonstruované a přehnané, hlavní hrdinové naprosto plytcí, a celé to vyznělo jako opravdu špatný cajdák. Asi nejsem typ na tyhle prvoplánové dojáky co se snaží dokázat, že mají "nějakou" duši. Na druhou stranu, alespoň jsem hned dalších 6 knih co jsem od ní měla ve čtečce hned smazala a ušetřila si čas a další rozčarování..

8 29.06.2016

Tak četla jsem už i horší knihy, to jo.. Bylo to plné klišé o tom se vůbec nedá pochybovat. Ale tak nějak mě ten příběh úplně neštval. Na takové to poklidné zabíjení času do mhd to jde, ale určitě bych si to nevybrala jako knihu na seriózní čtení. Člověk se musí oprostit od reality a přestat přemýšlet aby ho ta kniha neštvala, na druhou stranu vůbec nevadí když nějaké ty stránky nebo kapitoly vynecháte. Ono se tam toho stejně zase tak moc neděje.. :)

1 28.01.2016

"Takhle jsem tady ležela celé léto," řeknu jí. "Vylezla jsem sem a koukala na nebe."
Překulí se na záda, takže taky kouká nahoru. "Tenhle výhled se asi moc nezměnil,co?"
To, co řekla, je tak prosté, že se skoro rozesměji. Samozřejmě má pravdu.
"Ne. Tenhle pohled je úplně stejný."
A tohle je asi to tajemství, když si člověk někdy přeje, aby byly věci zase jako dřív. Stačí se podívat nahoru.

Jeden den. Měl to být jen obyčejný den, který stráví se svými skvělými kamarádkami, ve svém skvělém živote. Kdo mohl tušit, že je poslední který zažije. Jaký vlastně byla člověk?? A opravdu si zasloužila zemřít??
To jsou jedny z mnoha otázek, které Vás u čtení této knihy musí zákonitě napadnout. Jeden poslední den, do kterého se Sam týden budí ji pokaždé naučí něco jiného. O ní samé, o jejím okolí, o lidech se kterými se stýká, o lidech, kterými opovrhuje. Není to o tom, že by se tyto věci Sam nemohla naučit v jiné dny. Jen ji v jiné dny nenapadlo se nad tím zamýšlet, jelikož existovalo zítra. A zítra máme čas vše napravit.. Opravdu?? Opravdu bude existovat zítra, kde budeme moct býti lepšími lidmi? Nebo je čas svůj život změnit právě teď?

3 29.12.2015

Mě ty její knihy baví.. teda ty psány z pohledu muže s humorem a nadsázkou. Není to žádná vysoká literatura,ale to člověk od tohoto žánru ani nečeká. Čeká zábavu a ta se mu tady dostaví.

4 23.12.2015

Výborně postavený příběh,který Vás nepustí dokud jej nerozlousknete. Moc se mi líbily charaktery postav, které byly vykresleny jako opravdový lidé se spoustou chyb. Kdo si chce přečíst opravdu dobrou detektivku, neprohloupí. Ano, je to často srovnáváno se Zmizelou,ale ruku na srdce, nebyla to skvělá kniha :).

3 23.12.2015

Jako jo, přečíst to šlo. Ale nic mi to nedalo, nic mi to nevzalo. Za mě lepší než koukat na televizi..

1 16.11.2015

Člověk je tvor krutý! To je fakt, holá nezpochybnitelná pravda. Racionálně to vím. Ale stejně mě vždy zarazí když krutosti jako takové musím čelit. A krutost neznamená vždy jen fyzické rány. O tom více obdivuji paní Šimkovou, že si dokázala i přes všechno uchovat část své duše. To byl ten největší a nejkrásnější odboj proti režimu. Čest vaší památce a na našich generacích je, aby se na lidi jako Vy nezapomnělo!

10 16.11.2015

To jako vážně?? To se opravdu někomu líbilo??
Mě na tom až rvalo srdce, jak autorka vzala dvě zajímavé dějové linie a pohřbila je pod kopec patosu, srdcobolných žblábolů a klišé. Ani jedna postava vystupující v románu se ani z dálky a s brýlemi nepodobá opravdové lidské bytosti. Bree trpící PTSP (pekelně zajímavý námět, kdyby se s ním pracovalo) se ho jen tak zbaví po jednom rozhovoru s Archerem. Seriously?? To by cvokaři za chvilku neměli co žrát! A o Archerovi se ani nebudu bavit.. to bylo pole neorané. Byl němý (super téma, rodinná zápletka taky dobrý) ale to neznamená, že je debil a mentalitou 8-mi letého dítěte!!! Ze kterého se jako zázrakem stane úspěšný podnikatel.. jasně!
NO hrůza!! Četla jsem polovinu v češtině, pak jsem přešla na angličtinu a tím, že z toho takovou blbost udělal překlad. Omyl, i v originále to bylo tristní!!
Jediné co mě mrzí je, že těch 7 hodin života co jsem tomu věnovala mi nikdo nevrátí.

Život není jednoduchý a je důležité ho žít. Bohužel ne vždy je to, jak dlouho ho budeme žít naší volbou. Ale pokud to naší volbou je, jak se rozhodnout??
Většina lidí je jako Violet, šťastná a sluníčková než se stane něco strašného a jim se život zastaví. A ten moment se v nich zakoření, sžírá je zaživa a nutí je zůstat strnulými. Říkejte si tomu jak chcete, stesk, slabost, odmítnutí vyrovnání, pravda je taková, že to co Vás sžírá zaživa je vina. Že vy tady jste, spíše nějaká verze Vás. Když Vám zemře někdo blízký, vždycky spolu s ním zemře i nějaká část Vás samotných, část vaší duše.
Když Violet potkala Finche bála se, že život už pro ní není. Byla strnulá a čekala na zázrak, něco velkého a magického co ji změní život. A ani si skoro sama nevšimla, že Finch ji ho mění každým dnem. Spoustou malých zázraků, které nejprve ani nepostřehnete,ale dohromady dávají kouzelný celek - ten jeden velký dokonalý zázrak. A vy přestanete být strnulý a můžete se pomalu pohnout.
Když Finch potkal Violet, myslel, že našel někoho kdo mu rozumí. Kdo ho dokáže pochopit, jeho myšlenky, obavy, jeho vnitřní světy. A Violet se opravdu snažila, možná ho na nějaký malý moment i pochopila,ale.. jeho jako celek pojmout nedokázala. Ne proto, že by toho nebyla schopna,ale proto, že on ji to nikdy neumožnil. Nevěděl jak, protože to neznal. Protože vlastně pořádně nikdy nikoho nezajímal. Jak moc mohl být jeho život jiný, pokud by v něm byl někdo, kdo by o něj měl opravdu starost...
Číst tuhle knihu mě chvílemi opravdu fyzicky bolelo. Každá buňka mého těla křičela, věděla co se stane a nechtěla to. Chtěla ten zázrak, ten o kterém věděla, že nikdy nepřijde. Nemá přijít, protože takhle to prostě není.
Paní N. oproti Greenovi (já mu důvěrně říkám citový ždímal :-)) na nic netlačí, nechává myšlenky volně plynout a vy čtete a najednou...BUM.. prostě to tam je. Myšlenka, pocit, námět který Vás na dlouho zaměstná. A to je v podstatě ten největší zázrak, který Vám literatura může dát.
Za mě si tahle kniha zaslouží minimálně 100 hvězd a vím, že to není naposledy co jsem ji ve svém životě četla. I když jak už jsem říkala, vím, že mě to bude zase bolet až se opět ponořím do příběhu. Ale není i na bolesti něco krásného??

15 15.10.2015