Limonadovyjoe komentáře u knih

(SPOILER) Tak 1,5 *
No..co napsat..vlastně ani nevím.

Kratičký příběh o otci, který se lituje, utápí v alkoholu, a trápí se, že pro svou milovanou čtyřletou dcerku není tím nejlepším. A když na dveře zaklepou sociální pracovníci, vezme situaci do vlastních rukou, s dcerkou uteče, vydá se na road trip po českých luzích a hájích a nechá za sebou čtyři mrtvé...ano, na cenu Otce roku tohle asi nebude... a příběh končí tak, jak logicky skončit musí.
Bohužel mi kniha nic nedala, nebavila mě, až na několik surovostí mi chybělo napětí, nějaký přesah. Holčička byla na čtyřletou až příliš inteligentní.
Zajímavý byl osud matky, který se rozplétá ke konci knihy
(zaviněný opět tatínkem) a který jej pronásleduje více, než démon alkohol.

Výtku mám i k obálce, která je sice krásná, ale díky ní jsem čekala příběh s osmdesátkovým feelem a to se nestalo .

1 30.12.2021

4,5
Soubor povídek? Povídkový román? Každopádně skvělé první setkání s autorkou a výborný první dojem.
Životní osudy jednotlivců, rodin a párů, které na první pohled nemají nic společného, na druhý pak úplně všechno.
Každá postava vypráví svůj životní příběh, po svém, vysvětlují své důvody jednání, nepochopeni druhou stranou, neschopni komunikace, ale i odpuštění. Spojením jednotlivých příběhů se rozplétá krásná pavučina, která začíná i končí Zuzanou...
V momentě kdy si zapamatujete všechny postavy a jejich "vztahový strom" je to radost číst.

5 21.12.2021

To byl ale laskavý horůrek. A úplně jiný King, než na kterého jsem zvyklá. Po všech těch děsech, které se vám dostanou pod kůži, je tohle podobné spíše pohádkovému Povznesení.
Jamie Conklin je skoro normální kluk.. akorát vídá mrtvé lidi. Jako ten kluk v Šestém smyslu. Skoro. Někdy je to otravné, někdy hrůzné, ale nevadí mu to. Má v tom pořádek. Mrtví se ukazují jen pár dnů po smrti, musí mluvit pravdu a postupně mizí. Do té doby než se ukáže Ranař,tenhle prevít prostě nechce zmizet...
Velice čtivý, milý, krátký příběh plný popkulturních narážek, ale taky rituál Chüd, který je znám už z It. Díky krátkým kapitolám i napínavosti čtení rychle ubíhá, jen si myslím, že z této duchařské tématiky se dalo vysoukat mnohem víc. Ale je to milé, vážně. Teď na vánoční čas určitě...no ale už se těším až sáhnu po pořádném Kingovi.

"Vždycky je nějaké POZDĚJI, to už mi dávno došlo. Skončí to teprve až umřeme. Předpokládám, že potom bude všechno PŘEDTÍM."

7 17.12.2021

Jedna rodinná oslava, jeden náročný den pro všechny.
Pokud se chcete zbavit všudypřítomné předvánoční všemilované atmosféry, je tahle kniha právě pro vás. A vlastně...po Štědrém dnu nás všechny čeká nějaká taková rodinná sešlost, tak proč se nepřipravit:-) .
Tři sestry, kupa dětí, rodiče a každý z jiného těsta. Každý ví všechno nejlíp, někdo je nejchytřejší, někdo si musí něco dokazovat, někdo musí pořád ukazovat jak má skvělou práci, kolik má peněz, někdo je nejlepší máma, někdo se nejlépe stará o domácnost, někdo má lépe vychované děti.. a do toho střípky ze života maminky Marie, která už tohle všechno nemá za potřebí, která už do toho maglajsu řízla, chce mít hlavně klid, vidět děti, vnoučata a užít si společný den.

"Pomůžete mi s vařením, že jo? Zeptala se Blanka.Ale Olina i Kristýna mlčí. "Tak ti pomůže máma, já to stejně moc neumím. No jasně Kristýna se z toho zase snaží vykecat.
Co ty Olino? Olina mlčí. Blanku zase popadne vztek, ony si myslí, že jedou na oslavu, kde nemusí hnout ani prstem. Vždycky co neudělá ona, Blanka, tak prostě není.
Olino? Já jsem nestihla dodělat nějakou práci. "No jistě práce, Olinka musí pořád ukazovat, jak je důležitá. Jako kdyby ta její práce bylo hledání léku na rakovinu".

To porovnávání, děláme to všichni. Hledání chyb a nedokonalostí na druhém a ujišťování se ve svých silných stránkách.
A autorka to umí naprosto dokonale popsat, ty myšlenkové pochody, dialogy..je to jako byste v tom autě seděly taky. A i když se postavy víceméně celou dobu myšlenkovitě nebo napřímo hádají, dohadují a podezírají, je to neuvěřitelně čtivé a stejně když jde do tuhého dokáží se určitě semknout a podpořit ... protože rodina.
Až děsivá podobnost vzorců rodiny.. Podoba manžela Blanky s jejím otcem. I malého Olivera a tety Kristýny.
Za mě zatím nejlepší kniha autorky.

7 10.12.2021

"Nejkratší lhůta stačí, jestliže ji dobře využijeme. Abyste ji nepřekročil, musíte skákat s matematickou přesností z vlaku na loď, z lodi do vlaku!"
"Budu tedy skákat s matematickou přesností. Vsázím dvacet tisíc liber proti komukoliv, že zvládnu cestu kolem světa za 80 dní, čili za patnáct tisíc dvě stě minut. Přijímáte? "
"Protože dnes je středa 2. října, musí být zpět v Londýně v sobotu 21.prosince, v osm hodin čtyřicet pět minut večer. "

Ostudně přiznávám, že tohle je moje první setkání s Vernem a teda nic moc! Tím, že nemám moc s čím srovnávat nedokážu říct jestli kniha byla dobrá nebo ne, ale jednoduše mě nebavila. Protože miluju cestování vybrala jsem si záměrně cestu kolem světa, ale u přes blízké téma mi kniha moc nesedla. Čtení bylo poměrně náročné, chybělo mi více akce i napětí. A ke konci místo rostoucího napětí z ubývajícího času jsem vynechávala a přepočítávala stránky do konce. Naopak velice se mi líbila postava chladného Angličana Philease Fogga, která mi svou precizností a ledovým klidem byla sympatická, škoda, že ho tam nebylo více. Ale věřím, že na danou dobu byly knihy úžasné. Z pohledu dnešního čtenáře už cesta z jednoho konce světa na druhý není takové terno. Ale v době kdy svět byl mnohem více zahalen tajemstvím bylo setkání s cizími kulturami zajímavé stejně tak cesta skrz Paříž, Indii, Sumatru, Čínu, Japonsko, USA a zpět do Londýna - vlaky, lodí i na saních.

Každopádně kniha je z roku 1873 a já mám tak splněný poslední úkol z letošní čtenářské výzvy - kniha, která má 100 a více let.

2 05.12.2021

To byla nádhera! Teda pokud taky holdujete naturalistickým popiskům krve, hnisu, amputovaných končetin a chronických ran . Pokud v sobě máte taky tuhle mírně nechutnou stránku tak si knihu o chirurgii z dob Viktoriánské Anglie užijete všemi smysly. Z dob, kdy jít do nemocnice bylo skoro vždycky podepsáním rozsudku smrti, z dob kdy se operovalo bez umrtvení, z dob kdy pojem hospitalismus znamenal něco úplně jiného, z dob kdy pokud vás nezabil chirurg svými postupy tak vás zcela jistě zabila infekce protože neexistovaly antibiotika. A právě cestu chirurga Josepha Listera k pochopení infekce, důležitosti čistoty, aseptických postupů a objevení mikrobů tady sledujeme. O tom pochopit,co vlastně způsobuje záněty ran,o tom jak těžké bylo přemluvit jiné lékaře k tomu umývat nástroje mezi pacienty, oplachovat rány, o tom, že mikroskop není sprosté slovo.

Díky houževnatosti Josepha Listera, jeho spolupráci s Pasteurem a dalšími kapacitami medicíny a vědy, se podařilo zachránit obrovské množství pacientů před smrtí způsobenou sepsí a posunout medicínu o kus dále.

"O několik dní později se u mladého chirurga začala rozvíjet pyemie, již mu bezpochyby přivodil kontakt s bateriemi prolezlou mrtvolou. Infekce mu postupně zachvátila paži a rozšířila se do celého těla. Mladý muž nakonec zemřel. Závěr oficiální zprávy zněl, že lékař mohl žít, kdyby se býval předtím než uháněl na pitevnu, nasnídal, neboť s plným žaludkem by lépe vstřebal jedovaté látky, které mu při pitvě pronikly do těla."

3 29.11.2021

Žítková má bohyně, oblast Podlasí u hranic Polska s Běloruskem má Šeptuchy. Ženy, které staletí uměly léčit, hojit, přivolávat lásku a někdy i škodit.
Střípkovité vyprávění vzpomínek dospívajících děvčat, které na první pohled nedává celistvý příběh ale ukazuje život v bohem zapomenutém kraji schovaným v lesích a mlhách. Seznamuje nás s metodami jednotlivých Šeptuch, folklórem, křesťanstvím a pohanstvím, životem a smrtí. V tom všem se odráží mladý život obou dívek, nejlepších kamarádek, které na prahu nového milénia touží vidět svět, objevovat to, co zatím četly jen v Bravíčku, a zažít to, co viděly v telenovele. Místo toho se pravidelně setkávají se smrtí a umíráním, které je tady ještě přirozené. Dospívání v takto zapomenutém konci světa je totiž tak stejný a přece o tolik jiný.

Celistvý děj jsem začala vnímat až v druhé polovině knihy, a vůbec by mi nevadilo kdyby ta příběhová linka byla delší. Téměř na každé stránce je zajímavá myšlenka, zaškrtávat si je, tak vypíšu fix, a zároveň jsou tyto filozofické úvahy umrtvovány lehce cynickým humorem obou děvčat. To mě bavilo. Taky se mi líbilo polské nářečí a množství cizích slov. A slovníček na konci knihy.

"V lidech je kopa svinstva, hromadí se v nich celý život, a bylo by dobré, kdyby to z nich někdo vytáhl ještě předtím, než je to bude tížit v zemi"

2 26.11.2021

Nalezené torzo neznámého muže, další vražda, jiná a přeci podobná, a ztracený mladík. To vše pod tajemným znakem áčka...Aristokratia - ázerbájdžánská mafie, která se snad probudila k životu? V uličkách proruských Karlových Varů? Obchod s výběrovými rumy a falešné diamanty. Může tohle všechno spolu souviset? A jak ?

Velice sympatická dvojice novináře Saši a detektivky Andrey se společně i každý zvlášť snaží najít hlavu a patu tomuto zapeklitému případu. Kapitoly jsou krátké, děj svižný a napínavý. Líbil se mi obraz Karlových Varů i akce. Dvojice i když pár, nedávali svou náklonnost až tak najevo a zabývali se spíše případem, což je dobře.
Velice zajímavá byla postava Hrobníka. Ta tomu společně s velice dobrým vykreslením Aristokratie dávala punc jedinečnosti a právě tohle mě udržovalo u čtení. Velké finále posledních stránek už na mě bylo moc překombinované, ale proč ne.
Co mě iritovalo,byla nesnesitelná postava Přemysla Eliáše, což bylo možná schválně. Být autorem, příště bych více koukla na anatomii a fyziologii, pokud píšu o lidském těle. A zajímavá linka kvalitních drahých rumů by si taky zasloužila jiné skvosty než Eldorado a Diplomatico. Ale člověk, který není zdravotník ani ochutnávač kvalitních rumů jako já, tyhle malé trable sotva postřehne. :-)

2 20.11.2021

Tel Aviv. O 40 let později vypráví shrbený Mojše Bernštajn životní příběh. On není hlavní postavou. Hlavní postavou je tady Jakub Šapiro. Boxer, gangster, žid. Pravá ruka Krále Varšavského podsvětí, Kmotra Kaplici.
"Tajemník Šapira nenáviděl. Nenáviděl ho, protože byl Žid. A žádný žid by neměl být tak silný, tak pohledný, tak dobře oblečený. A neměl by mít tak luxusní automobil. Nenáviděl ho za to, že se ho fyzicky bál. I za to, že Šapira ženy milovaly. Zatímco on, Litwinczuk musel za lásku platit."

Polské peklo
Židovský gangster
Varšava 1937.

Těsně předválečná Varšava plná nenávisti. Nenávisti vůči Židům, Židů vůči Polákům. To co, ze začátku vypadá jako příběh varšavského podsvětí, drog, vybírání peněz a zabíjení těch co nezaplatili, se postupně mění na boj proti nadcházejícímu režimu, moci a antisemitismu.
"Víte, když jim všechno dovolíme, kde to skončí? Zavřou nás za ostnatý drát? Musíme se tomu postavit. Potom přijde nějaký polský Hitler. Jemu se taky nikdo nepostavil a co se tam teď děje."

Příběh boxera, který měl všechno, který se na 23 měsíců stal králem Varšavy. Příběh, který nemá šťastný konec ani pro jednu postavu. Hodně naturalistický, chladný.
Pro mě jedna z nejtěžších knih, kterou jsem minimálně letos četla. První polovinou jsem se horko těžko prokousávala a několikrát chtěla odložit. Nakonec skvělý příběh, kde dopadlo všechno špatně...
Knihu doporučuji. Je náročná, není pro každého ale stojí za to.
..A píše vůbec v Tel Avivu příběh Mojše Bernštajn?

3 15.11.2021

Krátký, románový příběh z Těšínska propojující současný život Katarzyny - polky, kterou pracovní povinnosti dostaly do Ostravy, a životní osudy obyvatel Životic, pro které byl 6.srpen 1944 osudný.
Katarzyna se snaží zjistit, zda její milovaná tchýně pochází opravdu z Životic, zda i ona zde přišla o lásku a zda náhodou to nebyla právě ona, kdo masakr způsobil...

"V roce 1944 Němci zastřelili v sousedních Životicích třicet šest mužů. To byla taková zdejší krvavá neděle."

Jistě se samo nabízí srovnání se Šikmým kostelem Karin Lednické, oblast Těšínska, hornictví, válka...ale proč srovnávat? Já jsem neuvěřitelně ráda, že se o našem kraji píše, a za každou další knihu, která zbytku národa ukáže a představí náš kraj, ukáže, že i tady se děly zvěrstva, budu jen ráda.
Pěti hvězdičkám mi přesto něco schází..možná nesympatičnost paní Kateřiny, vycpávací linka z pracovního života Kateřiny, protože samotné životické tragédii by se mohlo věnovat mnohem více stránek. Chybí mi tady alespoň trocha těšínského nářečí, jen pro tu autentičnost, jsme specifický kraj a ta uhlazená čeština mi tam nesedí.
Obálka je nádherná, ale k tématu mi nejde, nevědět o čem kniha má být, nesáhla bych po ni..Ale dost negativ, kniha je neuvěřitelně čtivá, to je její obrovské plus, příběh zajímavý, místopis přesný a jedná se o část dějin, o které by se mělo vědět. Proto knihu můžu s klidným srdcem doporučit.
A když už pojedete do našeho kraje na výlet, podívat se na šikmý kostel, zajděte i do Životic, jsou kousek od Havířova, a krom památníku tragédie je tam i menší expozice zabývající se tímto obdobím.

11 07.11.2021

Dnes máme ELEVEN ze Stranger things, v 73 měli čtenáři Carrie White v Kingově prvotině.
Jednoduchý příběh šikanované šedé myšky na střední škole, žijící se svou nábožensky sfanatizovanou matkou..
Nikdy neponižujte slabší, protože je maličká naděje, že zrovna ta vaše šedá myška bude mít telekinetické schopnosti a ne příliš velkou trpělivost..a všechen ten vztek a trápení musí někdy vybuchnout. Naneštěstí v případě Carrie se tak stane na maturitním večírku.
"Je mi líto Carrie. Ona byla člověk a trpěla. Trpěla možná víc, než většina z nás ví. Takže promiňte, ale myslím, že ten maturitní ples byl pro ni dobrý. Dokud nezačala ta hrůza, myslím, že to bylo dobré a příjemné a nádherné a magické..."
Krátký svižný příběh je doplněn fiktivními články, rozbory a rozhovory doplňující celou tragickou událost a skvěle tak posouvají příběh kupředu.
Možná to není nejlepší King ale je tak notoricky známý, že s knižní nebo některým z filmových zpracování se setkal každý.

8 02.11.2021

První a trochu rozporuplné setkání s Jozefem Karikou.
Komorní hororový příběh se čtyřmi "hrdiny" a ženou v černém bloudící podél cest.
No co napsat... Kniha je šílenstvím skupinky lidí v přímém přenosu, prchajících v autě napříč Slovenskem před děsivým přízrakem. Hororem je ale i zavření tří vyloženě nesympatických, rozhádaných postav do auta, bez možnosti vystoupení a úniku.
Přiznám se, že na začátku mě příběh pohltil a nedokázala jsem přestat číst i přesto, že to bylo pěkně strašidelný. Líbí se mi i využití slovanského folklóru.
Naopak od poloviny knihy už se mi dařilo nádherně usnout u čtení. Děj se začne lámat, nejdřív je to k smíchu, přibyde až přespříliš filozofie, zkratkovitého jednání a co si budem.. závěrečná one man show už závěr neutáhne.
Podle hodnocení tohle ale nepatří k tomu nejlepšímu co autor napsal, takže u mě dostane ještě šanci..

"Když fouká halný, stoupá počet násilností, vražd i sebevražd".

3 23.10.2021

Tohle byla ale kovbojka! Řádná kovbojka nebo detektivka? ze zamrzlých Jizerských hor.

Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který marně prchá před svou jezuitskou minulostí a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně, který se, Bůh mi odpusť, sakra podobá Dr.Schultzovi z Nespoutaného Djanga. Oba jsou povoláni k vyšetření svatokrádeže, ke které se postupně přidá i několik mordů. Vyšetřování oba zavede hluboko do hor: mezi pytláky a pašeráky. Je mrazivý únor léta Páně 1789.

Tahle spíše klučičí kniha mě bavila moc! Mráz Jizerské divočiny byl pořádně cítit v kostech, napětí a dobrodružství by se místy dalo krájet a přitom je celý příběh psán krásnou čtivou češtinou. I přes neznalost místopisu oblasti Jizerek jsem si čtení moc užila, a pro někoho kdo ta místa zná, to musí být balada.
Jako prvotina se kniha Janu Horníčkovi opravdu povedla a můžu doporučit dál.

"Proto také máme svého Čarostřelce, pána nad Velkou Jizerou. Pro vrchnost je to jen pašerák a pytlák. Pro nás je to král. Zná hory, zná stezky a napajedla zvěře, přechody přes močál. S flintou dovede co nikdo jiný. A nebojí se ani samotného ďábla."

10 14.10.2021

Velmi slabý Bachman/King.
Bartu Dawesovi se rozpadá život. Stavba nové silnice vedoucí přes městečko kde žije, která zajisté spojí a přiblíží tisíce rodin, rozcupuje poklidný Bartuv život na cucky. Srovná se zemí budovu prádelny kde celý život pracoval, zaviní odstěhování přátel a sousedů, vezme mu dům se všemi vzpomínkami. Může vzít peníze a začít s manželkou jinde nebo..... Může vzít pomstu do vlastních rukou...
Čtenář od prvních stran ví, co asi přijde. I já čekala na pořádnou Kingovskou vřavu, kdy osamocený člověk, kterému je už všechno jedno srovná se zemí minimálně celé Maine.
Problém je, že po vší té vatě mě závěrečných deset stránek vůbec neuspokojilo.
Mohla by z toho být dobrá povídka, na samotnou knihu o 300 stranách je to ale málo.

4 09.10.2021

Tohle mě bavilo moc! Výborný náhled do učitelské profese, nejen na touhy nového, mladého učitele plného ideálů dělat něco jinak, nově .. ale i srážku s realitou, tuhost pedagogického systému, který nejde moc ohýbat. Čeněk Pěnička si tím taky projde, od prvotního nadšení se během pololetí dostane téměř k vyhoření. A ač vás na univerzitě učí všechny ty prvky aktivní výuky, už vám nikdo neřekne, že používat je v našem školství je téměř utopie.
Bavil mě humor v knížce, lidskost, bavilo mě osoblažské nářečí a způsob smýšlení lidí zde, a taky reálnost situací. Jediná výtka je k politické situaci, ta se tam vůbec nemusela řešit, toho máme pokrk ze svých životů. .
Je to velice příjemná kniha a s klidným srdcem bych ji dala přečíst všem začínajícím učitelům, něco je přece musí připravit na to, že tato profese opravdu není růžová, na to najít si svůj vlastní způsob výuky, ten střed mezi škola hrou a Igorem Hnízdem. Ne nadarmo je věnována všem, kdo se alespoň jednou postavili před tabuli. Oceňuji knihu, i já měla možnost zkusit stát před tabulí a téměř v každé škole to bude stejné, dokud takových učitelů jako je hlavní hrdina nebude přibývat.

02.10.2021

Knihu Sejdeme se na piazzetě jsem si koupila k výletům po Itálii, tady ji čtu v otevřeném okně, na rušné ulici, hlasité ulici plné osterií, před chvílí jsem snědla bruschettu s rajčaty a sklenkou vína, z okna jde vidět kousek kolosea...a přesně taková ta kniha je.. esencí Itálie, má genius loci, její čtení vám umožní Itálii prožívat ️. V recenzích se hodně píše, že autorka v knize popisuje jen co v jaké restauraci jedla a jaké víno pila...Ne Frances Mayes za nás ochutnává ty nejlepší místní speciality a vína z dané oblasti, jídla popisuje tak, že máte okamžitě touhu taky zkusit a dokonce se podělí i o pár receptů. Průvodcovsky jmenuje ty nejlepší restaurace i drobné penziony.
Co opravdu obdivuji jsou znalosti této americké autorky o kultuře, architektuře, italském umění a literatuře, kterým nás v knize provádí. Zároveň co bych od Američanky nečekala je, že v knize vůbec nepíše o těch turisticky nejznámějších městech Itálie ale ve všech regionech cestuje po těch nejmenších vesničkách a ukazuje nám jejich drobné krásy a zajímavosti. Taky díky této knížce jsem se podívala na benátský zapomenutý ostrůvek Torcello.

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit neuvěřitelně nízkým hodnocením na databázi knih - nějakých 46% v době koupě

Kdybych četla knihu jen tak, doma, bez dovolené, bez všeho toho dobrého jídla, pravděpodobně bych ji odložila, proto tomu nízkému hodnocení i trochu rozumím, k takovému čtení ale není určena..
Knihu jsem nedočetla celou, Italské ostrovy si nechám do budoucna, až se tam třeba jednou podívám. Záměrně jsem četla regiony podle toho kde jsem v Itálii zrovna byla, kniha tak nabyla na autentičnosti ️ a totéž doporučuji i vám, vemte si ji až jednou do Itálie pojedete, nebo si ji přečtěte po návštěvě Itálie, připomenete si tak všechny vůně a zážitky z této země. Láska k Itálii jde cítit na každé stránce.

1 28.09.2021

Autor nás vezme do Rocinhy, obrovského slumu a státu ve státě, kde jsou vlastní zákony a pravidla.
Sledujeme začátky kokainového byznysu v Brazílii, kdy brazilští dělníci objevují kokain v Kolumbii a postupně jej začínají ve větším a větším množství dovážet do Brazílie. S tím související války gangů, kartelů a narcobaronů a podplacenost obyvatel, policie, úředníků.

"Opravdová policejní práce v této favele není jen tak, nemůžete přijít za někým jako je Nem a zatknout ho. Brání tomu fakt, že část příslušníků vojenské policie ve favele hlídkuje a je na Nemově výplatní listině a podává mu hlášení o chystané razii. Za druhé kdyby přišla skupinka policistů do favely, byli by mrtví ještě na míli od Nema. Stát ve favelách může svou moc uplatnit jen v případě, že zástupci přijdou ve velkém počtu a těžce vyzbrojeni. "

Samotný příběh Nema - krále Rocinhy byl zajímavý. O tom jak se chytrý mladý brazilec s nemocnou dcerou dostal během let na žebříčku až na místo drogového bosse. A o tom jak je pro sociální fungování favely důležitý, a že cesta zpět ze světa drog téměř neexistuje, protože padne li král, padne celé království, do chudoby a násilností.

Oceňuji mravenčí práci autora, rozhovory s Nemem i dalšími, opravdu že široka pojaté téma rozšíření drogového bysnysu v Brazílii, včetně příčin násilností z roku 2010. Pokud jste fanoušky takového Narcos, určitě si knihu užijete.

2 19.09.2021

Syrová kombinace bílých měkkých sukýnek, piškotů, ladnosti a křehkosti a divokých devadesátek v Praze, kdy fičel perník, extáze, všechno bylo nové, otevřené..
V románu s autobiografickými prvky poznáváme život za oponou baletní školy, neuvěřitelný dril, odříkání, ponižování, pot a krev, sebedestrukci..to vše pro správnou délku nártu, úzký hrudník a nízkou váhu..jestli kluci měli vojnu tak holky taneční konzervatoř.

"Ty vole proč to děláš?" ptá se Mates. No, protože to miluješ, teda ne tu bolest, ale tanec, a jednou chceš tančit, bejt nejlepší baletkou na světě, takže jsi připravená vydržet úplně všechno. "

A taky snahu utéct a zapomenout na bolest fyzickou i psychickou.. pomocí drog, sexu, nekonečných party v pražských klubech. Jak to taky může jinak dopadnout, být od deseti let sama na intru ve velkoměstě, bez dozoru rodičů? Zlaté devadesátky..

Bavily mě kraťounké kapitoly, akorát tak na cesty mhd, bavila mě forma druhé osoby, jako by to tobě celé vyprávěla kámoška, bavilo mě prostředí baletní školy a drilu. Bavilo mě, že nám autorka nakousla osudy ostatních dívek a nakonec i linka s transgender bratrem, což v devadesátkách určitě bylo něco nevídaného.
Problém jsem měla s přeskakováním autorky, kdy přebíhá z jednoho věkového období do druhého. A vadila mi až přílišná snaha šokovat, vyšponovat to co nejvýš..kdo ví, zda by s knihou souhlasily ostatní bývalé studentky baletu.
Pro mě zase trochu výstup z komfortní zóny, ale určitě zajímavé téma i zpracování a jako krátký hořký bonbónek sedne určitě.

7 14.09.2021

Autorka odbočila ze své detektivní cesty a na odbočce potkala Mornštajnovou. Přesně tak na mě kniha působí. Dobře vymyšlený příběh, vystavěný na kousku české historie. Šumava, pohraničí, vysídlování Němců, slovanské mytologie a návrat ke kořenům. Příběh několika žen, několika generací a dvě deníkové knihy. A i když i tady se nakonec dočkáme podezřelého úmrtí, mnohem více vás bude bavit propletenost lidských osudů.

A i když jsem u Sněžného měsíce psala, že autorčiny knihy jsou na čtení dokonalé právě tou kaší okolo a žádná vražda by se ani nemusela šetřit - a právě taková tahle knížka je, tady mi ve výsledku možná trochu více detektivního napětí chybělo. A trošilinku mi vadila postava nemastné neslané Lindy.
Kniha je to povedená o tom žádná.

"Jestli chceš lidem pomoct, pověz jim jenom ty nejdůležitější věci."

7 09.09.2021

Zrovna dnes začíná celý rok oslav 100. výročí vzniku Baníku.
Nádherná publikace, kterou si klub plně zaslouží, se věnuje začátkům SK Slezská, nejdůležitějším zápasům, a hráčům, zákulisí, fanouškovské základně a mistrovské sezóně, době kdy se Baník stal láskou i pro mě.
Autora knihy malinko znám a jsem moc ráda, že se do knihy pustil zrovna on, protože Baník a Ostravu zná, a má je rád a spolu s kolegy odvedl úžasnou práci.

Banik pičo.

4 08.09.2021