lisc komentáře u knih
Asi ve třetině děje jsem se nemohla rozhodnout, jestli číst dál, nebo ne, nakonec jsem dočetla a konec mě naprosto překvapil a trochu znechutil.
Vcelku dobré, ale předchozí díly považuji za napínavější, hlavně konec moc rychlý, jako by to autora přestalo bavit dopsat, tak to rychle usekl.
Četlo se dobře, vyprávění z více úhlú (více postavami ve stejné fázi děje) bylo zajímavé. Už nikdy nespustím vnoučka z očí, když do budu hlídat v parku, na hřišti atd.
Psychologický román, celkově trochu náročnější četba, ale hodnotím velmi kladně hlavně pro určitou odlišnost proti anglo-americké literatuře, kterou hlavně čtu.
Tento třetí díl se mi líbil zatím nejvíc, některé pasáže jsem doslova hltala, z postav mi byla moc sympatická Barborka a taky jsem víc pochopila Markétu a Jošta, zato Olbrama jsem nemusela. Prostě pan Vondruška to umí! Taky získávám na husitství jiný pohled než ze školního dějepisu. Kde jsou ideály mistra Husa, když jednotliví kazatelé hledí víc na své ambice, než na cokoliv jiného a vírou se jen zaštitují.A chudáci venkované , pro které je nakonec jedno , jestli jim úrodu zničí nebo seberou vojska té nebo oné strany.
Jsem nadšená, příběh mě rychle strhnul a určitě si přečtu i jeho další knihy. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo téma homosexuálů (i když je sám autor gay, podle mě nemusí tohle téma vyzdvihovat).
Jedna z nejlepších detektivek, které jsem od pana Vondrušky četla.
Úplně mě nenadchla, vadila mi Mia se svými depresemi, alkoholem a léky (už by se mohla vzpamatovat aspoň trochu) a taky opětovné zatažení Holgerovy rodiny do případu mi přišlo poněkud šablonovité (viz V lese visí anděl) a navíc jsem úplně nechápala jeho dceru.
Přečetla jsem celkem s chutí, i když občas mě nebavil popis historických skutečností, ale nakonec proto to čtu, abych si ujasnila to, co neznám z dějepisu, a občas mi bylo líto bezpráví na obou stranách. V každém případě pokračuji na třetí díl!
Jsem ráda, že pan Vondruška tuto knihu napsal, a jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. O době husitství mám chabé znalosti a tato kniha mi objasnila jeho počátky, navíc zábavnou formou - životní příběhy rodu Prokopů. Některé postavy jsou napsány plastičtěji , jiné jsou trochu ošizené, ale celkově oživují historická fakta a činí historii stravitelnější I pro běžného čtenáře. Nemohu si však odpustit, že Přemyslovská epopej (všechny 4 svazky) mě bavila víc. Přesto už mám rozečtený 2. díl HE.
Tentokrát se mi příběh líbil trochu míň než ostatní Vondruškovy detektivky a do čtení jsem se musela nutit, až poslední cca čtvrtina mě strhla.
Kniha mě úplně nenadchla, někdy mi děj připadal příliš rozvláčný, někdy popisy příliš kruté a dost jsem se musela nutit, abych nepřeskakovala a dočetla. Kupodivu seriál se mi líbil o dost víc, což se mi stává málokdy, že se mi líbí víc film než kniha
Další detevktivka, kterou jsem od pana Vondrušky přečetla, rozhodně nezklamala. Vcelku svižný děj a sympatické postavy, kromě královského prokurátora mají mé sympatie i oba jeho pomocníci, hlavně panoš Ota, který zde vede část vyšetřování sám a ostudu si neudělal.
Četlo se mi dobře a hlavní postavy mi byly dost sympatické. Na konec některé dějové linky zůstaly otevřené a nedokončené - ale jestli je plánovaná série, tak je to pochopitelné.
Začala jsem ji číst kvůli čtenářské výzvě, ale moc se mi nedařilo se začít a prokousávala jsem se jí doslova "násilím". Přitom si vzpomínám, že před lety jsem s chutí přečetla od Hemingwaye několik knih. To mě přivedlo k úvahám, nakolik čtenářský vkus podléhá módním vlivům, nebo jak se mění s věkem člověka.
Knihu jsem dostala od kamarádky a číst jsem ji začala "z povinnosti". Pro mě nejzajímavější část byl Gaudího životopis. Jinak děj komplikovaný, četné odkazy na historické události mě nezajímaly, některé scény brutální (mučení Taimacu), konec pak snad až příliš jednoduchý.
Za mě spíš průměrná detektivka, trochu spádu a napětí až ke konci.
Čistá radost ji znovu přečíst. Když jsem ji četla v čekárně u zubaře a občas se nahlas zasmála, ostatní čekatelé na utrpení na mě hleděli poněkud udiveně, jako jestli nepotřebuji pomoc psychiatra a ne zubaře!
Proti filmu mi kniha připadá ne tak úsměvná a zábavná, někdy mě spíš zamrazilo, když se mi oživily vzpomínky minulý režim, ve kterém jsem prožila velkou část svého života.
Doslova jsem si užívala při předčítání svému vnukovi. Pohoda poetický jazyk, jemný humor, který myslím ocení víc dospělý než dítě.