lisc komentáře u knih
Je to oblíbená kniha mojí maminky, kterou jsem já četla poprvé asi ve dvanácti, od té doby ještě několikrát a s chutí teď znovu. Pro mě nesmrtelná klasika romantického románu. Ačkoliv se se Scarlet často nemohu ztotožnit, přesto ji obdivuji, že se nevzdává a bojuje za to, v co věří.
Knihu jsem neměla v ruce drahně let (od své maturity,a to ani nechtějte vědět, jak je to dlouho!) a těžce jsem se prokousávala.
Musím napsat: skvělá detektivka!
Přestože mi trvalo skoro do poloviny než jsem se začetla, ale pak mě děj strhnul a konec docela odrovnal: Chci další díl.
Po delší době jsem ji s chutí přečetla a pořád mě dojímá. Pro mě snad nejhezčí romantický příběh, který jsem kdy četla.
Klasická anglická detektivka, vcelku pohodové čtení, i když chvilkami trošku nudné.
Knihu jsem četla o dovolené a přesně k tomuto účelu vyhovuje. Ačkoliv dívky pocházely z rozdílného sociálního prostředí, spojovala je touha vystudovat prestižní školu pro ošetřovatelky a tím mít možnost vymanit se z předurčeného života. A všechny tři bez rozdílu toužily najít opravdovou lásku. Doufám, že budou i další díly.
Pro mě příjemné čtení, i když někdy trochu moc zvratů a kombinací v ději, trochu nereálná superhrdinka, ale jako polopohádka na oddech - proč ne.
Vcelku jsem si dobře početla a líbila se mi minulá i současná dějová linie, jen třetí linka (žárlivá psychopatka Rhona) mi přišla zbytečná. Z novějších knih B. Erskinové (Řeka naděje, Šepoty v písku) se mi Spáčův hrad líbil nejvíc.
Byla jsem trochu skeptická, už víckrát se mi stalo, že navzdory skvělým recenzím mě nějaká kniha příliš nezaujala. Ale to není případ této knihy, líbila se mi o dost víc než Dívka ve vlaku, asi i proto, že mi postavy byly vesměs sympatické, i když jsou všechny víceméně záporné. A taky zápletka je více propracovaná. Připouštím, že ze začátku chvilku trvá, než se čtenář zorientuje ve vztazích a časech, ale když se začte, není s tím problém.
Druhý díl Přemyslovské epopeje mě rozhodně nezklamal! Ba naopak: Václav I. mi byl velice sympatický. Velký dík panu Vondruškovi, že umí tak poutavým způsobem přiblížit historii - máme minulost, na kterou můžeme být hrdí. Škoda, že totéž nemůžeme říct o naší současnosti.
Historie mě baví, proto jsem byla zvědavá, jaké bude zpracování této nepřehledné doby od p. Vondrušky. Přemysl mi byl sympatický od prvních stránek, netušila jsem, že jeho cesta k titulu českého krále byla tak složitá. Už mám vypůjčené další díly a tím čtení na celé léto zajištěné.
Spíš jednoduchá detektivka, trochu rozvleklá, nijak zvlášť mě nenadchla, až ke konci trochu spád, ale vrah mi byl docela sympatický.
Nevěděla jsem, že se jedná o x-tý díl série, trochu mi vadilo, že jsem neznala předchozí příběhy. Před časem jsem přečetla Vykladačku smrti, která se mi líbila víc, ale i tak to bylo příjemné oddechové počtení.
Po superlativech z marketingové masáže jsem čekala víc. Dost brzy jsem odhadla zápletku (což se mi u detektivek málokdy stane) a ani jedna z postav mi nebyla moc sympatická.
Skvěle jsem si početla a taky se dozvěděla něco z naší dávné historie. Obdivuji fantazii spisovatele, že dokáže k historickým faktům přidat život (byť určitě v mnohém nepřesný) dávných hrdinů a představit je jako lidi s jejich touhami, city i slabostmi.
Přečetla jsem za 3 dny, ale úplně nadšená nejsem, třeba Písečný muž se mi líbil víc. Nicméně Joona Linna je sympaťák, i když chvilkami se mi zdálo, že by to zvládli i bez něho. Pro mě trochu nelogicky mimo děj scéna v loděnici - měla to být kritika určité hysterie policie kvůli hrozbě terorizmu? Otevřený konec dává tušit, že se dočkáme dalšího příběhu s Joonou.
Nemám ráda takové knihy - četla jsem ji jenom pro potřebu Čtenářské výzvy. Zvláštně psaná , chvílemi velmi naivní výrazy jako pečení koláčků a pekaři (sex a zákazníci prostitutky), králičí tlamička (vagina), pak lhaní a určitá bezcitnost. Pro mě téměř k neuvěření, že je to někde možné - nejen dětská prostituce, ale i hrozné poměry v sirotčinci - potom bída probouzí v lidech ty nejhorší vlastnosti. Ale nakonec i v milionářském synovi a jeho kumpánech není po lidskosti ani stopy.
Přečetla jsem s chutí, i když konec byl trochu bez fantazie (jenom rychlé střílení a zabíjení), proti tomu některé pasáže - přechod Pustiny mi přišly dosti uvěřitelné a odpovídající mým představám post apo světa.
Úplně mě nenadchla, čekala jsem víc - detektivní zápletka spíše průměrná, na mě občas příliš brutality. Tohoto autora asi nebudu příliš vyhledávat.
Když jsem si knihu vybrala v knihovně, netušila jsem, že se jedná o x-tý díl série, takže jsem občas nerozuměla odkazům na dřívější události, ale všichni členové odd. Q mi byli sympatičtí, děj samotné detektivky trochu překombinovaný a rozvleklý. Asi nebudu vyhledávat předešlé díly série.