Liss93 komentáře u knih
Eriku vystřídala Kate, jiná žena, ale v mnohém podobná. Akorát si nemůžu pomoct, obě hrdinky mě občas vytáčela a měla jsem problém s nimi soucítit. Podobný námět tu už jistě někdy byl, ale vůbec mi to nevadilo. Čtivé, jako všechny Bryndzovy knihy. Těším se na Kateiiny další případy.
Další případ Frosta Eastona, tentokrát velmi osobní, protože se týká vraha jeho sestry. Případ je zamotaný, není jisté, kdo mluví pravdu a kdo mlží. Děj graduje, o akci není nouze a vše velmi rychle uteklo. Osobní záležitosti hrdiny nehrají hlavní roli, ale jsou důležitou součástí příběhu. Těším se na 3.díl.
Čtivá, zajímavý námět ohledně úpravy vzpomínek a překvapivý závěr celého příběhu. Určitě si přečtu i další knihy ze série.
Předchozí díly jsem četla už nějakou dobu zpátky, takže přesný děj si nepamatuji, ale vím, že mě zápletka vše kolem bavilo. Bohužel závěrečný díl se víc než zločinu věnuje milostným zápletkám a končí to přeslazeným a očekáváným happyendem. A to ani nemluvím o tom, jaký nesmysl je zjistit těhotenství a mít typické příznaky sotva týden po styku.
Erika nezklamala. Díl je sice poslední ze série, ale nechává si otevřený konec pro případný návrat. Děj svižně plynul, o akci nebyla nouze a když už to vypadalo, že je konec, tak stejně člověk čuje nějakou levárnu a vona tam byla :D Líbilo se mi, že případ zasahoval do daleké minulosti a že ne vše bylo jednoznačné.
Ač jsem zapřísáhlý fanoušek thrillerů a detektivek, tak jednou za čas potřebuju něco sladkého, něco co mě zahřeje u srdce a u čeho se rozplynu. A to jsem našla. Obvykle mě knihy vychvalované do nebes zklamou, ale v tomto případě musím všem chválám dát za pravdu. Bylo to krásně něžné, jemné a plné lásky, dlouho jsem z ničeho neměla tak "ťuťu ňuňu" pocity. A určitě si knížku brzo přečtu znova. A znova. A znova!
Luc a Ava opět nezklamali. Tentokrát dvě vyšetřovací linie, smrt bývalého šéfa a zvláštní úmrtí, která na první pohled nemají nic společného. Oba hrdinové (a nejen oni) se dostávají do nebezpečných situací a musí se vypořádávat i s osobními problémy. Jen doufám, že v dalším díle někdo konečně odpraví komisařku :D
Méně postav než ve Slepé mapě, ale na kvalitě to rozhodně neubírá. Spíš naopak. Příběh vyprávěný jen ze stran otce a (druhé) dcery dává stejně tolik emocí a hloubku příběhu. Život nikdy není snadný a ani významná funkce ve straně vám nezajistí štěstí. Jediná vteřina a špatné rozhodnutí (ve špatné době) a život se změní nejen vám, ale i vašim blízkým. Člověka to donutí zamyslet, jak by se zachoval on, a zda by se pro svou rodinu obětoval. A jestli by ho to také tolik změnilo.
Krásná kniha. Ačkoli příběhy v ní nejsou vždy šťastné, četla jsem ji s jemným úsměvem na tváři. Příběh není vyprávěn jako dokument, ale jako skutečné události, které se staly konkrétním lidem. S pocity všech zúčastněných. Byla to má první kniha od Aleny Mornštajnové a určitě si ráda přečtu i další.
Je to zvláštní, ale i když se mi styl psaní úplně nelíbil, tak jsme nepřemýšlela nad tím, že bych ji odložila. Zajímalo mě, jak se bude celý příběh odvíjet a jak skončí. No a bohužel jsem zklamaná. Pasáže Hanny na mě působily strašně divně, protože občas se vyjadřovala jako dítě a občas jako dospělý člověk (možná záměr, ale nepodařený). A konec zůstal otevřený, ať si každy domyslí podle svého. Je i škoda, že nevysvětlili nic bližšího k Hannině nemoci. Jediné plus je, že by kniha mohla působit jako antikoncepce :D
Měla jsem obavy, zda se mi bude kniha o čtyřech chlapech ve středním věku číst dobře, když mi tohle téma není blízké, ale kupodivu jsem se dost bavila. Jasně, není to kniha ze které budete intelektuálně na výši, ale na relax u vody ideální. Jen konec jsem si představovala jinak, sice je podán vtipně, jako zbytek knihy, ale to je holt život.
No, čekala jsem víc. Knize byla všude věnována pozornost, takže jsem se na ni těšila, ale bohužel jsem zklamaná. Kniha je čtivá, což je plus, ale pak už slova chvály nenacházím. Je věnováno příliš pozornosti hlavní postavě a jejímu vztahu k dítěti. Chápu, že (skoro) každý rodič své dítě miluje, ale hlavní hrdinka je jako matka strašně úzkostlivá. A pak taky její milostný život. Když nelpí na svém dítěti, tak lpí na jeho otci, kterého si odmítla vzít, ale stejně se ráda nechá obšťastnit, když je poblíž. A od příběhu jsem též čekala víc, jako bych něco podobného už četla, proto jsem nebyla překvapená.
Budu se opakovat, ale když máte načteno, tak už po pár stránkách tušíte co se stalo a kdo za tím stojí. Je fakt, že já se trochu nechala zviklat a odklonila se od původního (a správného) tipu. Nebýt otravné hlavní hrdinky a konce, hodnotila bych asi lépe.
Když má člověk načteno, tak už si začne domýšlet, co a jak mohlo být. A nakonec se stejně netrefí :D Některé pasáže se četly snáz, jiné obtížněji, ale po celou dobu chcete vědět, jak to skončí. Shari Lapena umí. Ale Nevítaný host byl (pro mě) o něco lepší.
Do knihy jsem se začetla hned, úvod mi přišel podobný jako v minulé knize, starý muž bez rodiny, morous najde mrtvolu. Děj plynul, zajímavé byly vzpomínky a pak celkové vyřešení případu. A nechybělo překvapení na konci, které mě zaskočilo stejně jako v Nezvaném hostu.
Je poznat, že autorka má svůj rukopis a nesnaží se přesně opisovat Agathu Christie. Ale inspirace je znát a to nejen "použitím" Hercula Poirota. Příjemná detektivka, čtení rychle ubíhá, různé souvislosti vám dochází stejně rychle jako samotnému detektivovi (když máte malé šedé buňky vycvičené z knih A. Ch.) a celkově děj plyne a ne dochází k prázdným místům. Někomu by mohlo vadit, že chvíli je příběh vyprávěn z pohledu Poirota, a pak z pohledu inspektora, ale to určitě není mínus.
Zpočátku jsem čekala thriller, ale jakmile se začaly kupit mrtvoly, došlo mi, že půjde o čistokrevnou detektivku. Dost mě při čtení napadalo, že jde o nové zpracování Deseti malých černoušků. Ale konec byl zajímavý a překvapivý, určitě nejlepší z autorčinných dosavadních knih.
Téma zajímavé, vyšetřovatelé také, jen mi dělalo problém se začíst. Až posledních 100 stran bylo napínavých natolik, že jsem je přečetla na jeden zátah. Vadilo mi několik se prolínajících linek, které spolu sice souvisely, ale rozptylovaly pozornost. Ale abych jen nekritizovala, tak oceňuji, že jsem neměla tušení, kdo je vrah a jak s tím souvisí sekta a oba vyšetřovatelé. Přečtu si i další knihu, abych si udělala definitivní názor na autora.
Při prvním pohledu jsem se trochu zalekla, protože to přece jen je pořádná bichle, ale s chutí jsem se pustila do čtení. Někomu může vadit dlouhý úvod se svatbou, mně se ovšem líbilo pokračování v ději tam, kde minulý díl skončil a také tam bylo to nesmělé našlapování Robin a Cormorana kolem sebe. Upřímně jsem čekala, že mezi nimi k něčemu dojde (což také svým způsobem došlo), ale zase kdyby se dali dohromady už teď , tak o čem by byly další knihy, že? Politické téma zajímavé, akorát zápletka a vysvětlení všeho bylo až moc složité a možná i překombinované. Nic to ale nemění na tom, že se těším na další úžasnou detektivku s Cormoranem a jeho věrnou partnerkou.
P.S. V příští knize by mohli zabít Charlotte. Ta mi lezla na nervy neskutečně.
Druhý díl ze série Luca Callanacha mě bavil víc než ten první. Téma bylo poutavější a víc dějových linií zajímavějších. Postavy začaly být víc a víc sympatické a přistihla jsem, že se o ně ve vypjatých situacích bojím. Už se nemůžu dočkat pokračování.