Liss93 komentáře u knih
(SPOILER) Líbí se mi, že autorka využívá folklóru z místa svého narození. Ideální čtení do podzimního sychrava, když mlha kolem houstne... Jediné za co strhávám hvězdu, je zmatečnost vyprávění. Co se stalo pod vlivem léků a co "doopravdy"? A jaký je přesně princip přenosu duše do jiného těla? Proč se starý Šinágl nevtělil do někoho z vojáků? A jak to bylo dál s matkou Gamy? Proč za svůj čin zaplatila až o tolik let později? Proč musela Květa zůstat na Šumavě, když byla v jiném těle? Zůstává hodně nezodpovězených otázek na které se nedozvíme odpověď.
Že jde o součást série jsem zjistila až po koupi, takže ne vše mi dávalo smysl, ale kvůli tomu předchozí díly dočítat nebudu. Od příběhu jsem očekávala víc, chyběl mi wow efekt a celkové tempo čtení bylo pomalé. Do toho ještě překlepy a nedostatečná kontrola, zda je vše správně přeloženo.
Mohla to být dobrá kniha. Bohužel není. Vše se zbytečně dlouho vleče, autorka používá divně šroubované věty a slovní spojení a postavy spolu mluví jak na Větrné hůrce. A vraha odhalíte v první polovině knihy.
Ten, kdo tvrdí že za komunistů bylo líp, by si měl dát facku a pak si přečíst tuhle knihu. Jak krutě se může chovat člověk k jinému člověku. Jen proto, že máte jiný názor než po vás politický systém chce, skončíte jako odpad a každý se k vám tak chová. Protože "špatné" myšlenky jsou horší, než když někoho zabijete. Smutná, deprimující, vztek vzbuzující kniha se silnými příběhy.
Jsem spokojená. I když jsem od začátku tušila, jak to všechno je, tak mě konec nezklamal. Vše dávalo smysl, nic mi nepřišlo přitažené za vlasy. Jen první polovina mi přišla zdlouhavá, pak už to šlo ráz na ráz.
Než jsem s trilogií začala, nevěděla jsem, že existovala jiná Karvinná než nyní. Že vztahy mezi Čechy a Poláky byly tak vyhrocené. A že práce na šachtě byla náročnější víc pro ty, kdo se na povrchu strachovali, zda se jejich blízcí vrátí. Paní Lednická pomohla mnoha lidem pochopit, proč je Ostravsko-Karvinsko takové jaké je. S lidmi se tam život nikdy nemazlil, ale o to víc si uměli vážit toho, co měli. Třetího dílu jsem se obávala nejvíc, protože jde o dobu, která není člověku neznámá a ví, že bude jen hůř. Naštěstí se to paní Lednické podařilo vybalancovat jako i v předchozích dílech. Vím, že je to poslední díl, ale určitě by nejen mě potěšilo pokračování příběhů našich hrdinů a jejich potomků až do revoluce.
V posledních 3 dílech se nám rozmohl nešvar začínat s dějem úplně jinde než skončil předchozí díl a to bez jakéhokoliv vysvětlení. Odehrává se děj této knihy už po cestování s Artem? Pokud ano, raději bych se dozvěděla něco víc o něm. Děj se vůbec nerozvíjí, zjištění z prvních dílů jako by už vůbec nebyla důležitá.
(SPOILER) Někdy kniha za 90 Kč překvapí pozitivně, někdy přesně naopak. Ta, která prohraje je ten druhý případ. Prvek nespolehlivého vypravěče je znám, takže na tom, že s Joannou je něco v nepořádku mi bylo jasné od začátku. Zbytečně navíc se zde objevují popisy věcí, které nemají souvislost s dějem a postavy se chovají přinejmenším zvláštně. Muž si po pár měsících od manželčiny smrti najde novou ženu, kterou si hned vezme a chce aby si osvojila jeho děti. A žena, která vystudovala psychologii, se vůbec nedokáže chovat k dětem, které přišly o mámu. Příběh se mohl vyvíjet úplně jinak, dokážu z fleku vymyslet x dalších různých způsobů, kam se mohl děj ubírat a co mohlo být popsáno jinak, aby to působilo mnohem lépe a mohl z toho být slušný thriller.
Bez čtenářské výzvy bych si knihu nevybrala, protože romantika spojená s cestováním časem není můj šálek čaje. Proto nehodnotím, ale komentář si neodpustím. Logika se v takovém typu knihy nedá hledat, jinak by nebylo o čem psát. Všechno předvídatelné, čekala jsem, že na konci Xanthe zjistí, že Liam je Samuelův potomek. Číst pokračování už nebudu.
Na to, že jsem mnoho neočekávala od knihy, která v akci stála 90 Kč, tak jsem byla po celou dobu příjemně překvapená. Jistě, něco bylo předvídatelné a něco nelogické, ale když to vezmu jako celek, tak na 3,5* to mohu ohodnotit s čistým svědomím.
Hlavní poselství knihy je jasné: žít život podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, nevyčítat si 'Co by kdyby.' Žádný život není dokonalý, v každém je něco 'dobrého' vyváženo něčím 'špatným'. Dokud je Nora v knihovně, je za mě vše v pořádku. Během umírání se musí v mozku dít spousta reakcí a promítnutí si potenciálních životů může být jedním z nich. To neznamená, že vylučuji existenci mnohovesmíru, jen v tomto kontextu se spíš přikláním k jinému vysvětlení. Konec je v podstatě šťastný, protože Nora přežila a poučila se. Jen mi přijde, že zapojení duševního zdraví do děje není příliš vhodně popsáno/zvoleno. Jako by lidem s nějakým psychickým problémem mělo pomoct 'vyléčit se' uvědomění, že v jiném životě by se taky mohli mít podstatně hůř. Kéž by to bylo tak snadné.
Jako první jsem od autorky četla Dceřinu kletbu, protože nikde není napsáno, že jde o součást série. Takže jsem se vrátila k autorčině prvotině. Bohužel mě tato kniha moc nepotěšila. Plusem je, že je krátká. A mohla by být ještě kratší, kdyby autorka nezapomínala, že píše detektivku a ne básnickou sbírku. Zbytečně rozvleklá souvětí, neustálá přirovnání, která ani nedávala smysl, v elektronické podobě byl i problém s formátováním, kde měl být odstavec pokračovala normálně věta, která ale na tu předchozí vůbec nenavazovala. Konec knihy rychlý, bez vysvětlení, bez ničeho. A to málo, co se dozvíte je přitažené za vlasy.
Dobu, která se zde popisuje jsem naštěstí nezažila. Ale netroufám si nikoho soudit. Když někdo emigroval, měl pro to své důvody, když někdo podepsal spolupráci, nemusel chtít nutně škodit ostatním, aby z toho měl prospěch. Příběh je napsán čtivě, někdy jsou zde ale až zbytečné popisy a opakující se slovní spojení. Zpočátku jsou popisována období jednoho roku, později už jsou popisována delší období, a ke konci už to chvátá, jako by se autorka snažila to co nejrychleji dopsat. Většina postav byla bohužel nesympatická.
Nebýt epilogu, hodnotila bych lépe. Jinak čtivý a napínavý thriller, doufala jsem, že vrahem je někdo jiný, než kdo se nabízel už od poloviny knihy. Ale myslela jsem, že vztah vraha k hlavní hrdince bude jiný, takhle mi to úplně nepasovalo, navíc tam byly nějaké nesrovnalosti a nelogičnosti. Pomocnice byla asi o něco lepší, ale i u ní byl konec také zbytečně překombinovaný.
Stará dobrá Erika. Hvězdu ubírám za otevřený konec a politické pletichy.
Solidní detektivka. Čeština je krásný jazyk, ale čeští autoři mají tendence psát v poetických souvětích, která jsou v kriminálkách zbytečná a zdržující. Případ jako takový je velmi zajímavý, jen je škoda, že není uvedeno, že jde o součást série, přečetla bych si nejdřív předcházejících díl, pak by mi dávaly smysl drobné náznaky v tomto díle. Ale (zatím) hodnotím rozhodně kladně.
(SPOILER) Rozjeto to bylo dobře, ale ke konci se to začalo sypat jako domeček z karet. Nesnáším knižní psycho děti, nepůsobí na mě důvěryhodně, protože i když to mají v hlavě poskládané jinak, tak na svůj uváděný věk přemýšlí až moc vyspěle. Že nemají empatii chápu, ale někdy je jejich přemýšlení až moc vykalkulované. A co se týče ostatních postav, tak mi byly vlastně všechny nesympatické. Navíc jich bylo moc, takže se děj pořád dělil a někdy jsem musela chvíli přemýšlet, o kom se to vlastně píše. Zdá se mi, že Lapeně dochází dech.
Ani jsem nevěděla, že série s Munchem a Miou pokračuje. I když v tomhle případě jde o prequel celé série. Nápad byl zajímavý, bohužel úplně pohřbený spoustou vedlejších a zbytečných linek. Jaký byl motiv pachatele? Jeho historie? Proč si vybíral ty konkrétní chlapce? Vůbec nic jsme se o něm nedozvěděli. Konec byl velmi uspěchaný, případ uzavřený na posledních pár stranách. Linka s vyšinutým umělcem v knize nemusela vůbec být, a linka lesní dívky a jejího dědečka byla taky zbytečně rozvleklá a konec byl takový podivný, nedovysvětlený. Sice je můj souhrn na tuto knihu kritický, ale jelikož se mi líbily předchozí díly, tak dám šanci ještě tomu dalšímu.
Říct, že jsou Gazely oddychovka by nebyla tak úplně pravda. Prvok, Šampon, Tečka a Karel mi byli mnohem sympatičtější a nebýt jejich výskytu i v této knize, tak bych ji hodnotila hůř. Každá z kamarádek řeší nějaká svá osobní dramata, a někdy je toho tak moc, že člověk musí knihu odložit a odpočinout si. Je zajímavé, že i čtivá kniha nemusí být zajímavá a postavy vás můžou štvát, ale stejně chcete vědět, jak dopadnou. Mohlo by se to pojmenovat Hartlův paradox.
P.S. Z Beáty bych být jejími rodiči měla strach. Králíkem to začíná a kdoví kde to skončí.
Tak jsem si přečetla příběh dalšího švédského staříka. No dobře, Ovemu ještě do stovky nějaké ty roky chybí, co mu však nechybí je přímost. Zpočátku působí jen jako nerudný dědek, který až přehnaně lpí na dodržování pravidel, když se však v průběhu knihy dozvídáme více o jeho životě, tak zjišťujeme, že Ove si hodně prožil, ale nikdy ho to nezlomilo. Moc toho sice nenamluví a když už, tak je dost přímý, ale když jsou jeho sousedé i (ne)přátelé v nesnázích, přijde velmi rozhodným krokem na pomoc.