Liss93
komentáře u knih

Horory nejsou moje preferované čtení. Ale v rámci výzvy jsem se pustila do díla české autorky a musím říct, že jsem příjemně překvapená! Trochu se mi při čtení vybavovalo Stranger Things, ale příběh je samozřejmě úplně jiný, spjatý s bájemi slovanského původu. Informací z historie bylo sice hodně, ale byly zajímavé a od dění nezdržovaly, naopak dokreslovaly situaci.


Absence přímé řeči byla občas matoucí, i když jsem na tento styl psaní u této autorky zvyklá. Příběh je ze života a o životě. Komplikované rodinné vztahy, smrt, šikana, první nešťastná láska, propukající nemoc. Člověk si při čtení uvědomí, že má být vděčný za maličkosti.


Stopařův průvodce je fenomén. Knihy i filmové zpracování jsou velmi uznávané, já si chtěla knihu/y už dlouho přečíst, takže když se mi v rámci Výzvy naskytla příležitost, využila jsem ji. Zpočátku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl vyprávění a celkový koncept absurdního sci-fi žánru, ale ano, musím uznat, že je to ve své podstatě geniální a nesmrtelné dílo. Ať už je to jakkoli nepravděpodobné :))


Dlouho se mi nestalo, že bych měla husí kůži po skoro celou dobu čtení. Možná to bylo stylem psaní, možná kombinací různých závažných témat, možná tím vším dohromady. Thriller jak má být. Jen posledních až moc pozitivních pár stran jako by do knihy ani nepatřilo.


Přečetla jsem již hodně thrillerů, takže jsem si hned vytvořila několik možných teorií, jak by se mohl děj ubírat. Ale i tak jsem byla překvapená. Styl psaní je příjemný, děj přirozeně plyne, jen konec možná mohl být o několik stran kratší.


Velmi emotivní případ, od začátku až do úplného konce. Jak může jeden vztah zničit životy mnoha lidem. Spousta nevinných životů zaplatila za činy jednoho narcise a sociopata. A otevřený konec snad v příští knize neskončí špatně.


Případ byl zajímavý, ale vadil mi styl, jakým byla kniha psaná. Mnoho květnatých souvětí, spousta přídavných jmen přidaných do textu až zbytečně na sílu. Pokud bych četla psychologický román nebo thriller, tak v pořádku. Ale u detektivky chci, aby to příběh odsýpal, vše bylo jasné a srozumitelné bez zbytečného natahování. Už si nevzpomínám jak to bylo u předchozí knihy, ale buď to tam takhle nebylo nebo mi to tak možná nepřišlo. Následující knihu si přečtu abych věděla, jestli se příběh dvou hlavních postav nějak uzavře, případně jestli se dořeší případ z této knihy.


Tak nějak nevím jak knihu hodnotit. Oslovilo mě téma a styl jakým byla napsána? Ano. Atmosféra lesa, domu a jeho obyvatel byla vykreslena zároveň podrobně i povrchně. O tom, co se v Cácořině dětství přesně dělo se dozvídáme až na konci, ale jelikož jsem narazila na články ohledně možného plagiátorství, tak jsem věděla, co se v domě děje a čeho jsou ostatní mlčenlivými svědky. Za co musím bohužel strhnout hvězdu je, že styl a téma psaní pro mě není typická "Mornštajnovka", ale je to podobné spíše Petře Dvořákové, jejíž Zahradu jsem přečetla před pár dny. U A. Mornštajnové jsem prostě už zvyklá na něco jiného, chybí zde odlehčení i drobný humor, který její předchozí knihy obsahovaly. Zde byla jen beznaděj a nekonečný smutek.


Poslední (doufám že jen prozatím) díl série o Erice. Tentokrát se Erika nachomýtne na místo činu omylem, ale o to intenzivněji se pustí do vyšetřování případu, který se začne postupně čím dál víc zamotávat. Najít podezřelé není tak těžké, ale najít důkazy je mnohem těžší. Naštěstí se ve chvíli, kdy už to vypadá na uvíznutí ve slepé uličce, objeví nové skutečnosti, které změní pohled na celý případ. Do toho se Erika stěhuje a potkává dávnou lásku. O napětí až do poslední stránky rozhodně není nouze. Tak snad Erika neřekla poslední slovo a ráda bych ji někdy viděla spolupracovat s Kate.


To byla jízda od začátku do konce! Styl psaní i humoru mi sedl, smála jsem se snad na každé druhé stránce a děkovala osudu, že nemám za dědu Evžena. Úžasný popis reálií Kuby a zážitků s nimi spojených. Člověk má chvíli i chuť na Kubu vyrazit, ale pak si vzpomene na to méně příjemné (čehož je většina) a zase si to rychle rozmyslí.


Další případ Kate a Tristana se týká 11 let pohřešovaného chlapce a mrtvé sociální pracovnice. Příběh na začátku vypadá nevyřešitelně, ale až díky pár odhaleným souvislostem se podaří odhalit celou pravdu o Charlieho zmizení. Posledních 100 stran jsem věděla, co se stalo a štvalo mě, že nikdo jiný to nevidí. Za to, že rozuzlení je jasné už tak dlouho dopředu, strhávám hvězdu, jinak byl děj poutavý jako vždy.


Psychologický rozbor duševně i duchovně ztraceného a zlomeného člověka. Náhled do jeho myšlenek, tužeb a obav. Kniha byla sice krátká, ale o to intenzivnější.


(SPOILER) To tedy bylo něco. Při čtení mě přepadaly pocity smutku, vzteku a zmaru. A i když konec mohl působit pozitivně, stejně to ve mě zanechalo hořkou pachuť, protože i když Shelly skončila za mřížemi, tak následky jejích činů bohužel nezmizí, negativně ovlivnila životy mnoha lidí, ať už přímo nebo nepřímo. Snad budou její dcery vést pokud možno co nejnormálnější život.


S autorem už mám předchozí zkušenost s jeho trilogií o Samu Porterovi. A ač se mi tato série líbila, tak tenhle samostatný příběh se mi líbil o něco víc, protože děj plynul a než jsem se nadála, tak byl konec. Příběh byl nepředvídatelný a zajímavý. Určitě si přečtu další i budoucí knihy od autora.


Ač bylo od začátku jasné, kdo je napodobitel a o co Eddiemu Calovi šlo, tak i tak byl příběh spletitý a zamotaný, že člověk až na konci zjistil, jak se všechno seběhlo. Zajímavě pojatý a napsaný thriller.


Po dlouhé době thriller, u nějž jsem neměla tušení, co mě s další kapitolou čeká. A když už jsem si myslela, že vím, kdo za vším je, tak se všechno převrátilo o 180°. Doporučuji, ale upozorňuji, že to není nic pro slabší povahy (a žaludky).


Případy Washingtona Poe mají vzestupnou tendenci, což doufám ještě nějakou chvíli vydrží. Své tipy na Kurátora jsem měla a i je potvrdila, ale u objednavatele jsem neměla tušení. Líbí se mi vývoj všech postav, nejvíc je to samozřejmě vidět u Tilly. Už se těším na další díl.


Od autorky jsem začala s její první knihou, ale nedokázala jsem se začíst. U Sběratele trofejí se mi to naštěstí nestalo. Rychle jsem se začetla, a i když jsem pachatele brzy odhalila (ač jsem netušila o jeho minulosti, která hrála důležitou roli), tak mě bavilo hledání stop a prolínání různých případů.


Po dlouhé době zajímavý a napínavý thriller, neměla jsem tušení, kam se bude děj ubírat, co se postavám honí hlavou a co se v další kapitole stane. Jsem příjemně překvapená, od autorky si určitě ještě něco přečtu.


Je těžko uvěřitelné, že od války Severu proti Jihu uplynulo pouhých 160 let. Za tu dobu se jistě hodně změnilo, ale dost věcí se vyvinulo jak dobrým, tak i špatným směrem. O "Mintě" jsem nikdy předtím neslyšela, ale bez takových odvážných lidí, by se věci nikdy nezměnily a neposunuly a to nejen ve válce proti otroctví.
