Liss93 komentáře u knih
Na Šikmý kostel jsem všude četla a slyšela samou chválu. Jenže české autory jsem příliš nevyhledávala. Ale díky Čtenářské výzvě se dostávám ke knihám, ke kterým bych se jinak nedostala. A to je moc dobře! Příběh popisuje málo knižně "oblíbený" přelom 19. a 20.století. A to ještě z pohraničí, které žilo vždy svým vlastním životem. Nedělaly se rozdíly mezi Čechy a Poláky, jediné na čem záleželo bylo těžit a uhlí a pokusit se přežít v "ďuře". Ovšem vznik nových států zasadil ránu do (i rodinných) vztahů. A jelikož jde o první díl, je jasné, že v dalším díle bude napjatá atmosféra pokračovat a i kdyby se vztahy podařilo napravit, tak to nebude na dlouho.
(SPOILER) Jak to ta "Džej Kej" dělá. Umí fantasy, umí detektivky, umí pohádky. V předchozích komentářích je knize vyčítáno, že je moc drsná. Zrady, lži, vraždy. Ale pohádky takové byly vždy a to ještě drsnější a bez dobrých konců. Neříkám, že mi nebylo líto smrti kladných postav, ale všechny měly své opodstatnění. A se zabíjením postav JK začala už v HP a tam mě to teda mnohem víc bolelo. Ale zpět k Ikabogovi. Kniha byla kraťoučká, děj nebyl zbytečně natahovaný, hezky plynul a tak se krásně četla. A i přes mnoho zla, které bylo za celou dobu napácháno, skončila pozitivně a pěkně. A to je hlavní :)
Knihu jsem si vybrala na základě čtenářské výzvy a vysokého hodnocení. Ale bohužel se k názoru většiny nemohu přidat. Zuzanin dech mi nesednul. Styl psaní (přítomný čas), skoky v čase, absence přímé řeči, neosobní vyprávění. K žádné z postav jsem si nedokázala vytvořit vztah. Jistě, bylo mi líto, co se dělo Zuzaně v koncentračním táboře, ale bylo mi líto všech, kdo si to museli protrpět. Konec je velmi zvláštní, podivný a neukončený. Máme sice svobodu si domyslet cokoli, ale minimálně zmínka o tom, zda Zuzana napsala Janovi a jak proběhlo vyšetřování Hanušovy smrti být mohla.
Příběh dívky, kterou všichni, které milovala opustili a ona se musela naučit o sebe postarat už od útlého věku. A z holky z bažiny se stala uznávanou odbornicí na život v bažině. Krásná kniha. Básnické popisy přírody, nespisovná mluva postav... To vše spolu funguje stejně jako funguje život v bažině. Vysoké hodnocení nemá kniha náhodou :)
Upřímně jsem čekala víc. Na to, jaké má kniha hodnocení a jak byla vychvalovaná, jsem trochu zklamaná. Co mi vadilo, bylo nelogické chování postav, hlavně pachatele. Ale to se opakuje všude. Pachatel je chytrý a důmyslný, jenže pak se začne bez zjevného důvodu chovat jako amatér. A děj se vleče. A přeskakování v ději od postavy k postavě mi taky obvykle nevadí, ale tady to fakt rušilo. A na konci mi zůstaly ještě nezodpovězené otázky. Škoda. Potenciál byl.
(SPOILER) Děj plynul svižně, a ač jsem pachatele správně odhadla už v první třetině knihy, neubralo to na čtivosti. Možná jsem ho tak rychle odhalila, protože jsem nedávno četla Kaštánka, takže kdo ho máte za sebou, všimnete si určitých podobností. Samozřejmě ne všechno bylo dokonalé, byly tam maličkosti ve stylu psaní a ve vysvětlení motivu a dalších zápletek, ale nic, co by mě odradilo od čtení dalších knih.
Kniha mě příjemně překvapila. U podobných kriminálních příběhů, kde řádí nějaký zvrácený maniak se rozuzlení nakonec ukáže ne úplně promyšlené, s mnoha nelogickými kroky. U Kaštánka to tak nebylo, příběh plynul a ač jsem pachatele správně odhadla ještě před polovinou knihy (samozřejmě jsem ale neznala jeho motiv), nechala jsem se později lehce zviklat. Ale nakonec jsem byla spokojená jak s vysvětlením, tak i s dopadením. Konec by pro někoho mohl působit otevřeně, ale pokračování myslím není nutné.
Shari Lapena nezklamala. Jako vždy napsala čtivý thriller, který člověka nutí přemýšlet, předjímat události a i tak je na konci překvapený (i když tady jsem konec tušila). Skoro všechny autorčiny knihy jsem přečetla na letních dovolených a tuto tradici jsem ani letos neporušila, i když mě lákalo si ji přečíst hned jak vyšla. A nakonec jsem ji zhltla jako nic. Pokud hledáte napínavé, mrazivé čtení, které přečtete (skoro) na jeden zátah, Shari Lapena je správnou volbou, ať už je to Její konec nebo jakákoli z jejích předchozích knih. Ale přesto mou srdcovkou zůstává Nezvaný host.
Nuže... Chtěla jsem oddechovou knihu, u které se budu bát. Že mě čeká 700 stran mi nevadilo. Když mě kniha baví, může mít 10 000 stran. Bohužel to nebyl případ Imaginárního přítele. Zpočátku jsem se začetla, děj mě zajímal. Ovšem zájem postupně opadal. 300 stran před koncem jsem měla chuť se čtením skončit. Ale vydržela jsem. A možná jsem skončit měla. Protože posledních 250 bylo zdlouhavých. Matoucích. A zbytečných. Přišlo mi, že to autor psal s vizí, že bude IP zfilmován a v TV nebo na plátně budou všechny popisované scény vypadat skvěle. Ale v knize to akorát unavuje. Zklamání, velké.
Knihy Aleny Mornštajnové jsou náhledem do minulosti. Naší rodiny, přátel, sousedů. Hana je příběhem dvou dívek. Obě věří v krásnou budoucnost, obě zažijí tragédie. Jedna kvůli svému původu a lásce k nesprávnému muži skončí v koncentračním táboře, připravená o rodinu. Druhá je potrestána kvůli prohřešku, ale jejím trestem je život. Život bez rodiny. A tak se tyto dvě „dívky” dostávají k sobě, žijí spolu a jedna v druhé probouzí dávno zapomenuté city. Sama bych si cíleně knihy z druhé světové války a o holokaustu nepřečetla. Ale Hana naštěstí není jen o tom. Je o smrti, fyzické i psychické bolesti, ale i o lásce a naději.
Kniha byla čtivá to ano, ale... Jsem zklamaná. Během čtení jsem si tvořila různé teorie, o tom co se stalo, kdo chůva je, ale rozuzlení bylo takové nemastné neslané, čekala jsem víc. Škoda.
Před touto knihou jsem četla 1984 a něco mi říkalo, že tohle bude stejné, jen z reálného světa. A nemýlila jsem se. Rozhovory jsou poutavé a čtivé. A s každým dalším rozhovorem bylo člověku čím dál tíživěji. Znovu a znovu si vážím toho, kde žiju a jak se mám. A i kdybych se měla 100x hůř, tak se pořád mám 100x lépe než většina Severokorejců.
V první řadě, určitě je to kniha, kterou by si měl každý přečíst. Ale je to náročná četba. A i když se člověku to, co se v ní píše zdá absurdní a neuskutečnitelné, tak se stačí podívat do světa. Sledování a odposlech, manipulace se skutečností a historií, kult osobnosti, neustálá kontrola a pokud se někdo znelíbí, už o něm nikdo neuslyší. Běhá z toho mráz po zádech.
Nevím, jak přemýšlí muži a v medicínských věcech se taky nevyznám, takže pro mě byla kniha uvěřitelná jako výpověď jednoho nešťastného doktora. Nesoudím jeho "alkoholismus" ani milenku. Oceňuju, že i když to není nejspolehlivější otec, manžel a syn, tak v sobě přece jen našel morální zásady abyneohrozil víc pacientů a sám byl ochoten přijít o práci.
O tom, že je Agatha Christie královna detektivek není pochyb. A ač se na první pohled zdá, že příběhy jsou psané v jiném žánru, tak detektivní zápletku naleznete skoro ve všech. Některé povídky jsem znala, jiné byly neznámé, ale nic to nemění na tom, že jsem si čtení užila a v mnoha případech netušila, jak co bylo spácháno a jestli byl pachatel člověk či něco nadpřirozeného.
Knihy ze série Naturalista jsou náročné. Pokud nejste vědec v několika oborech, nedokážete naplno pochopit, co Theo Cray provádí, aby dopadl pachatele. Biologie, matematika, informatika, porušování zákonů... Už počtvrté. Člověk by řekl, že po tom všem, čím si Theo prošel je už otrkaný, ale stále jsou věci, které jím otřesou a donutí ho udělat cokoli, aby dopadl vraha a zachránil potenciální oběti. Jen mi tedy vadilo Theovo chování, které sice bylo ovlivněno jeho obavami o zdraví, ale to ho neomlouvá.
S autorkou se setkávám poprvé, ale určitě ne naposledy. Knihu jsem zhltla, protože děj byl napínavý a tajemný, chtěla jsem vědět, co je pravda a co ne. Několik prvků příběhu už bylo obsaženo v jiných knihách, člověk je obezřetný, má otevřených několik možností a nakonec je stejně překvapený. A tak to má u správného thrilleru být.
Kolegyně, které mi Miniera doporučily měly s tímto dílem největší potíže kvůli více časovým liniím. U mě to bylo naopak, více linek a jejich vývoj v čase mi přišel osvěžující a bavil mě. Zajímavý námět, pouze zápletka mi přišla přitažená za vlasy s tím, že nebyla úplně originální, což mě zklamalo. Ale určitě to nebyl podprůměrný díl.
Frost Easton narazil na důstojného soupeře, který ovládá všechny kolem jako loutky. Nikomu se nedá věřit. Napjatě jsem očekávala, jestli se už v tomto díle dozvíme, kdo je Lombard. A kvůli (ne)překvapivému konci se těším na pokračování.
Jelikož jsme si ve Tmě od Hirtmanna odpočinuli, vrátil se v Noci v plné síle a ne sám. Děj plný zvratů, spousta postav (ale všechny mají v ději svou roli) a samozřejmě Servaz a jeho nemesis. Která se samozřejmě ještě vrátí... Co se týče mě, tak bych ale byla radši, kdyby se Švýcar už nevracel. Nemám ráda tohle natahování a protahování, doufám, že bude s Hirtmannem brzy konec, a jestli to bez něj Servaz nezvládne a neutáhne, jeho smůla.