Litocha komentáře u knih
Pohádka o trochu nekonvenční Popelce. Nic, co by mě dostalo do kolen, ale po počátečním pomalém rozjezdu to bylo docela milé čtení. Lara byla na jedné straně děsně sluníčková a altruistická, na druhé straně visela na Davidovi na krku, což mi nějak nešlo dohromady. Susie mi lezla na nervy, Trent nebyl o moc lepší a ani David mě právě neuchvátil. Seth byl fajn, i když mi přišlo, že dost pluje s proudem a nechá sebou smýkat (třeba Trentem).
Děj je samozřejmě nereálný a vadí mi, že není ani naznačeno, jak si to představují v budoucnosti (kromě plánů na Valentýna - kde na to Lara vezme?), ale docela se mi líbí snaha vylíčit New York z jiného hlediska než toho vyloženě turistického. Nikdy jsem tam nebyla, takže nemůžu posoudit, jak moc je to přikrášlené. A líbila se mi jejich rande.
Celkově je to taková průměrná současná romance, které chybí jistý šmrnc a body ztrácí i určitou pompézností na konci (hlavně tedy u Susie a Davida), ale zase mě nijak neurážela. Jestli ovšem sáhnu po nějaké autorčině další knize, to nevím.
Na téhle knize nebylo nic překvapivého, ale já jsem dostala přesně to, na co jsem se těšila. Líbí se mi autorčin styl, knihy jsou psány zábavně, do velké míry postavené na (vtipných) dialozích a jiskření mezi hlavní dvojicí. Jsem ráda, že do nich nevnáší žádné umělé konflikty, milostné trojúhelníky a že se postavy chovají jako dospělí a zároveň v duchu svého charakteru (asi jsem v poslední době četla až moc young adult, které jsou na pubertálních a postpubertálních dramatech do značné míry postavené). Líbí se mi vztahy, které postavy mají se svými přáteli. Konec byl sice opravdu trošku selankovitý, ale kdo nechce u tohoto žánru dobré konce?
Za mě asi nejpovedenější díl. Emmaline byla neskutečně sympatická, žádná cukrová panenka. Při scéně v bazénu mi smíchy tekly slzy. Postavy z předchozích dílů a jejich stmelenost potěšily. Manipulativní Hadley mi čím dál více pila krev, takže na jedničku splnila roli zloducha. A že byl Jack moc hodný? Právě tu jeho slušnost jsem ocenila. Z macho typů, děvkařů a podobných výtečníků jsem už dávno vyrostla.
U autorky se mi líbí, že staví na tradičních hodnotách - rodina, láska k půdě, tradice, soudržnost, starost o druhé... A taky to, že její knížky nejsou přecpané explicitními erotickými scénami, zato hýří vtipnými dialogy. Možná, že vývoji vztahu ústřední dvojice mohla věnovat trošku více stránek, ale celkově jsem knihu přečetla s potěšením.
Tahle autorka je pro mě sázka na jistotu. U jejích romancí se nemusím ošívat trapností a obracet oči v sloup, nejsou přeslazené a konání a pohnutky hlavních hrdinů bývají celkem uvěřitelné. Možná tady nebylo tolik špičkování jako v jiných knihách, ale líbilo se mi vylíčení světa vína. Z dvojic u mě sice pořád vede Cameron s Jackem a thrillerem bych knížku opravdu nenazvala, ale i tak to bylo hezké čtení.
Není to špatné, ale není to ani dechberoucí. Charley má co do přístupu k životu, sarkasmu a paranormálních schopností leccos společného s Anitou Blake, jen se (naštěstí pro ni) nepohybuje v tak temném světě. Bohužel, jakmile místo mozkem (ne že by tedy věci nějak detailně promýšlela) začne přemýšlet jinými orgány, začne to být otravné.
Koncept se smrtkou se mi líbí, ale čekala bych, že bude tak nějak schopnější, bude se umět postarat sama o sebe. Charley bezhlavě jedná, takže prakticky potřebuje strážného, ehm, anděla na plný úvazek. Taky neustálé slintání nad Reyesem z ní v některých chvílích dělá tak trochu slepici a kniha ztrácí švih.
Jinak se ale jednalo o zábavné čtení s občasnými nečekanými momenty, takže časem jistě otevřu další díl a uvidím, kam se to bude dál vyvíjet.
Kouzelná záležitost napsaná krásnou, jednoduchou češtinou, takže je pro prcky (jako) stvořená. Mám ráda dětské knížky, které nenásilně a jakoby mimoděk poučují o tom, co se děje kolem nás.
Tahle autorka mi sedí - její knížky jsou tak nějak milé (a ani mi nevadí, že není nějak třeskutě originální). Chytře vybrané, autorce známé prostředí právníků (pro milovníky Dobré manželky ideální) dodává trochu autentičnosti i téhle pohádkové zápletce. Nechybí sympatické postavy, u kterých je pozornost směřována na dialogy a vzájemné jiskření místo dnes tak obvyklých postelových scén, a špetka vtipu. Líbilo se mi, že Taylor nepadala před Jasonem na zadek, naopak mu dovedla pěkně zatopit. Líbila se mi krátká nahlédnutí do světa práva - knížka se tak stala plastičtější. Celkově jsem se při čtení dobře bavila.
Poetické, hravé, trošku veselé a trošku smutné. Ohňostroj fantazie - slovesné i ilustrované, z něhož vyčnívá bezkonkurenční postava kocoura. Je to kniha, ke které stojí za to se vracet. A je moc dobře, že můžeme, že smíme znovu a znovu prožívat všechna ta klukovská dobrodružství, i když už máme dlouhé kalhoty a v kapsách chybí provázek, harmonika i rak ve staniolu.
U romantické literatury je zásadní, abyste se nějak napojili na postavy, abyste jim fandili. Já jsem se bohužel úplně minula s Rebeccou. Většinu knihy (a tím myslím minimálně čtyři pětiny) mi připadala naprosto nesnesitelná.
S tím souvisí i to, že jsem naprosto nechápala, co by na ní (kromě sexu) mohl Hudson vidět. Té lásce jsem nevěřila ani za mák, zvlášť když se Rebecca chová jako povýšená, do sebe zahleděná královna (ó, jak mi všichni z rodiny ubližují a dělají mi naschvály a proč bych se měla starat taky o někoho jiného než o sebe?), které se musí Hudson doprošovat a dělat jí pomyšlení, zatímco ona mu nijak neprojeví uznání, aby "nepřifukovala jeho už tak značné ego". Opravdu vyrovnaný a láskyplný vztah, jen co je pravda. Zvlášť když spočívá prakticky jenom v tom, jak se v Rebecce všechno pořád chvěje a svírá touhou.
A stejně stačí Rebecce písknout a Hudson přiběhne jako pejsek, protože je přece tak ú-žas-ná. Čím si proboha získala jeho rodiče a hlavně sestry (dokonce natolik, že se bez váhání všechny obrátily proti bratrovi a podporovaly Rebeccu, která se zase jednou zachovala jako kráva? Alespoň ale, to tedy musím uznat, jednala konzistentně.) Tím, že nekritizovala dopolední popíjení šampaňského? A není to málo, Antone Pavloviči?
Tahle nána úplně zazdila jinak slibnou zápletku. Nejen samotná Rebecca, ale i zpracování bohužel dost pokulhává. Ať už se jedná o nepravděpodobné veletoče (vztah s matkou, sestrou nebo kolegyní/kamarádkou, výsledek jednání s nadřízeným), nebo o utnuté, nelogické a nebo prostě divně napsané situace. Vlastně se divím, že jsem knížku vůbec dočetla.
Opět usínací leporelo, ale ještě povedenější než Eda jde spát. Něžné obrázky Linh Dao v jemných barvách, něžné melodické verše, originální a přitom průzračné obrazy malované slovy. Líbí se mi i celková grafická úprava. Tohle jistě ocení nejen básníkovy děti (ale ty jistě tím víc, že básničky napsal táta přímo pro ně).
Teď mě, mámo, přikryj dekou,
pěkně teplou, pěkně měkkou!
Já už se pak pod ni sám
pohodlně zachumlám.
Udělám si tunel z vlny,
měkký tunel, tepla plný.
Až bude vše prokopáno,
z druhé strany přijde ráno.
Knížka je poněkud úsečná a ilustrace nemusí sedět každému (za mě by sice mohly být lepší, ale ani mi nevadí), ale dohromady to na mě funguje. Text se dotýká hned několika nejednoduchých problémů, nepůsobilo to ale na mě nijak křečovitě. Autorce se i jen pár větami podařilo vykreslit koníka (ale i další postavy) tak, že jsem s nimi soucítila a držela jim palce. Jsem taky dost zvědavá na doplňující materiály, které jsem si ještě nevyhledala, ale oceňuji, že vznikly.
Rozhodně je Největší přání knihou, nad kterou i přes malý rozsah můžete s dětmi strávit hodně času a která si přímo říká o přemýšlení o našem světě a povídání dětí a dospěláků.
Pohodová, roztomilá knížka, která mi v něčem připomněla Kasie Westovou. Autorka příběh zabydlela sympatickými hlavními postavami. Poměrně častý motiv dopisování si "naslepo" ozvláštnila naopak originálním twitterovým soubojem (a líbilo se mi, že tentokrát čtenář od počátku nepochybuje, kdo jsou ti dva korespondenti - stejně to jde vždycky poznat skoro hned).
Knížka je vtipná, čtivá, postavy si musí leccos vyřešit. Ta nejistota, neschopnost se za sebe postavit, hledání své cesty jsou popsány věrohodně a tak, aby mi nelezly na nervy, přestože tuhle etapu mám už dávno za sebou. Hezké bylo uvědomění si, že naše vnímání nějaké události může být druhým prožíváno úplně jinak.
Líbily se mi i ostatní postavy, jen Peppeřina matka si mě opravdu nezískala (a to ani na konci, kde byly její pohnutky aspoň trochu vysvětleny. Právě u ní bylo nejvíc věcí, které skřípaly (třeba proč akci spustila až teď).
Celkově pro mě bylo čtení knihy potěšením. Doufám, že se od autorky dočkáme i něčeho dalšího.
Po prvním díle, který se mi docela líbil, je tohle sešup dolů, je to typický vycpávkový díl. Kapitoly z pohledu Ruby mě nudily, většinu knihy se nic nedělo, jen pořád omílala, jak je zrazená a ublížená, ale jak Jamese miluje. James mi lezl na nervy jen o něco méně, moc jsem ho nechápala. Na jeho partu mám pifku už od posledně. Zbohatlické prostředí mi připadá nevěrohodné. Nejsympatičtější byla s přehledem Lýdie, Lin a po nich Ember.
Knížka je naplněná obvyklými frázemi, ke konci přibývá patosu, přece jen se mi té nehynoucí, hluboké a věčné lásce osmnáctiletých nechce věřit. Tatínků a maminek sice oproti prvnímu dílu možná trochu ubylo, i tak je jich ale ažaž a většinou působí jako pěst na oko.
Na další díl se vlastně ani netěším. Rozložit příběh jedné dvojice do několika dílů není podle mého šťastný krok, celá série je roztahaná.
P.S. Jo, reakce matky na konci je pro mě naprosto nepochopitelná, nejen proto, jaké mají v rodině jinak vztahy.
Je mi líto, že jsem se s touhle knížkou úplně minula. Hlavní myšlenka mě totiž nadchla. Obrázky nejsou tak úplně podle mého gusta, ale ani mě neurážejí. Co jsem ale nedokázala překousnout, je text. Verše jsou klopotné, ve stavbě příběhu jsou díry (až jsem několikrát kontrolovala, jestli jsem něco nepřeskočila). Velká škoda promrhaného potenciálu.
Je mi jasné, že historická romance není historický román. Ale tady bylo těch nesmyslů ažaž, chvílemi už to byla dočista pohádka. Hrdinka je zcela v duchu ostatních autorčiných knih nezávislá, nekonvenční a exotická a hrdina naštěstí nehledá křehkou skleníkovou květinku, která půvabně vyšívá na pohovce a při prvním náznaku nebezpečí omdlévá. Je to romance okořeněná velkou porcí dobrodružství a díky akci docela rychle ubíhá (a v do jisté míry připomíná knížky Amandy Quick). Pokud čtenářce tenhle typ knížek vyhovuje, nejspíš si ji užije.
Je pravda, že konec by si zasloužil trošku dotáhnout, i tak mi ale tahle knížka udělala radost. Především krásnými obrázky s vtipnými detaily, ale i tím, že se zaměřuje na ne až tak obvyklý aspekt kamarádství. Hezky je tady ukázána žárlivost i to, že můžu být kamarád i s více než jedním člověkem (nebo v tomhle případě zvířetem).
Velké, místy trošku za vlasy přitažené dobrodružství. Knížka je dobře napsaná, postavy různorodé a uvěřitelně vykreslené (Con mi zpočátku neskutečně pila krev), nikdo tam není jen do počtu, prostředí je atraktivní. Velké plus má u mě kniha za přesah – prožitím mezních situací zjistí hrdinové leccos sami o sobě, mnohé pochopí a jsou vedeni k zamyšlení nad společenskou zodpovědností. Moc se mi zamlouvaly krátké kapitoly a ilustrace udělaly z knihy pastvu pro oči, ocenila jsem i autorčin doslov a množství faktů, které člověk při čtení mimoděk vstřebává. Až si říkám, proč jsem čtení tak dlouho odkládala.
Knížka je opravdu vhodná jako první čtení – má krátké jednoduché věty a velká písmenka. U našeho malého (ještě nečtenáře) zabodovala vylíčením lumpáren (mimochodem dost přesně odpozorovaných) dětí před spaním, takže jsme ji museli číst rovnou dvakrát za sebou. Nejvíce se mu zamlouvala králičí polštářová bitva. (Taky ho zaujalo, že se chlapeček jmenuje Lasse stejně jako v Dětech z Bullerbynu.) Mně chyběla trošičku dotaženější pointa a bohužel se mi moc nelíbily ani obrázky.
Poslední dobou mám štěstí na krtčí knížky :) Po Myši a Krtkovi další kouzelná záležitost, přestože tenhle příběh je o poznání jednodušší. Ale ty ilustrace! A k tomu ještě zábavnost, pomoc druhému, radost ze života, objevování světa... vše směstnané do hrstičky vět. Krása. (Ať žijí výtvarníci-spisovatelé! Často je to pastva pro oči a pohlazení po duši.)
Ilustrace jsou úchvatné, na příběhu jsem bohužel neskousla ten "nadpřirozený" motiv - většinou nemám (u vážně podávaných příběhů) nelogické nebo fakticky nesprávné události a informace ráda, sama na sobě jsem si ověřila, že z toho může v hlavě vzniknout pěkný zmatek. A jako podobenství mi to pro malinké děti připadá moc složité.