Litocha komentáře u knih

Kromě humoru, optimismu, hlubokého pochopení pro lidské slabosti a zvláštnosti a výborně popsaných charakterů musím ocenit, jak obratně pracuje autor s jazykem, člověk má až pocit, jako by se díval na obraz nebo četl báseň: "Reflektory mého vozu ozářily postupující vlnky sněhu. Půvabné bílé prstíky si centimetr po centimetru prohmatávaly cestu po asfaltu..." Herriotovy knížky se čtou skoro samy.

14 17.07.2016

K Herriotovi jsem se vrátila po přibližně dvaceti letech a je to, jako bych kolem ramen cítila objetí starého přítele. Laskavý humor, výborné stylistické schopnosti, pečlivá charakterizace postav, není divu, že se před čtenářem celý ten venkovský yorkshirský svět vybarvuje tak, jako by dýchal tamější vzduch, chodil po tamních kopcích a nakukoval zvěrolékaři přes rameno. Věřím, že nebude trvat dalších dvacet let, než se k těmhle knížkám zase vrátím.

15 17.07.2016

Líbilo se mi, že hlavní hrdinka si nenasazuje žádné růžové brýle, neobelhává samu sebe, ale zná sebe i své možnosti. Všechny zvraty v knize byly uvěřitelné a vycházely z charakterů postav. Při prvním čtení jsem byla z knihy doslova nadšená, podruhé už mi něco trochu vadilo, snad občasná zkratkovitost, nebo přece jen poněkud nereálný úspěch článků o etiketě. Celkově jsem ale Emmě i Harrymu moc fandila. A moc se mi líbí obálka, proti pestrobarevným přebalům s postavami v různém stádiu obnaženosti, které jsou pro tenhle žánr typické, je to za mě rozhodně krok správným směrem.

5 17.07.2016

Četla jsem ji jako dítě a tehdy mě dost zasáhla. Dnes spíše než příběh, který je opravdu jednoduchý, oceňuji krásné ilustrace.

1 25.06.2016

Zklamání. Začalo to docela nadějně, ale pak jsem se do čtení musela nutit. Postavy bez jakékoliv bližší charakteristiky, jejichž motivace jednání je mi záhadou, rozhovory plné patetických frází, zkratkovitost, celé to na mě působilo chladně, bez emocí. Jako by kniha vznikla podle šablony, osobitá snad byla jen pasáž o pizze se zeleninou. Příběh naprosto nevěrohodný - opravdu se mi pokoušela autorka namluvit, že u dvou hlavních postav vznikla během dvou dní, ze kterých se většinu ani neviděli, láska až za hrob? Na základě čeho, proboha? Nevěřila jsem jim ani nos mezi očima. Zmiňovaný humor jsem v knize nějak neodhalila. Za mě to byly vyhozené peníze a další díl si ráda nechám ujít.

7 23.06.2016

Když jsem Edisona četla na škole, byla jsem jím nadšena. Nezval se jím (a Manon) pro mě alespoň částečně vykoupil za štvavou kampaň proti Halasovi a za všechny ty Zpěvy míru a Staliny. Dnes mě ale tato básnická skladba zdaleka tolik nezasáhla. Ano, má až hypnotický rytmus, obsahuje nečekané rýmy a hrozny metafor a přirovnání, ale chybí mi něco hlubšího za tím (je ovšem otázka, jestli to u básně řazené k poetismu není nesmyslný požadavek).

3 22.06.2016

Hezká knížečka pro nejmenší s hravými a veselými Žáčkovými verši a neméně hravými a veselými Milerovými ilustracemi. Na seznámení s některými exotičtějšími zvířaty více než vhodné (fascinuje mě, jak Miler na dotvoření obrázku maloval rostliny - není to klasická uniformní kytka, ale různé druhy, třebaže stylizované - kakosty, bromélie, pampelišky, narcisky...).

4 22.06.2016

Tenhle díl se podle mě tolik nepovedl. Ano, Milerovy obrázky jsou i tady kouzelné, ale Žáčkovy básničky mě tentokrát moc nezaujaly. Čekala bych, že do básniček zakomponuje více předmětů dané barvy.

2 22.06.2016

Seifert v nejlepší formě. Verše melodicky plynou, svázány v pevné rýmové schéma, ale není to samoúčelné, na úkor významu. Nad osudem Viktorky i Boženy Němcové mi pokaždé běhá mráz po zádech. Zpěvnost, nostalgie, smutek, nádherně zachycená atmosféra. A nesmí chybět básníkovo vyznání, jeho životní postoj:

"Ty, lásko, pozdravena buď,
buď věčná, skutečností jsi-li.
A jsi-li snem, jen neprobuď
mé oči, i když den je bílý.
Člověk je šťasten, třeba šílí,
ty, lásko, pozdravena buď!"


"Jestliže luna, ta chladná poutnice,
má ještě tolik sil, že může vyvábit
své náměsíčné spáče do oken,
kde potácejí se jen bez vůle,

proč by tu sílu míti nemohla
i lidská láska, která vychází
jak menší slunce našich životů?"

9 21.06.2016

Tahle knížka patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu, co jsem četla. Postavy byly dostatečně vykreslené, životné, aby byly uvěřitelné. Líbilo se mi, že prodělaly vývoj. Životní situace Noaha i Echo byly dost vyhrocené, ale budiž, o něčem ta knížka musí být. Střídání pohledů bylo výborně zpracované, nedocházelo tady k dvojímu líčení stejné situace, které mě v knížkách většinou spíše otravuje, ale každá kapitola děj posouvala. Sympatické bylo, že se kniha nesoustředila na sex, jako tolik jiných, ale na to vyrovnat se s ranami, které život postavám uštědřil, a nalézt pro sebe něco normálního. Vztah mezi hrdiny na mě působil vyváženě a rovnocenně, krásně se ovlivňovali navzájem. Přestože už dávno nejsem ta správná cílová skupina, čtení jsem si i opakovaně užila.

15 17.06.2016

Taky si myslím, že má Seifert povedenější sbírky, a není jich málo. Možná na mě působí trošku nadbytečně, protože se zde neustále opakují stejné motivy (na druhé straně ty, které jsou pro Seiferta zásadní) - Praha, láska, dětství a mládí, protože své vzpomínky zachytil v prozaických Všech krásách světa a protože mi mnohdy spíše než poezii připomínají tyto básně prózu - občas se zablýskne zajímavá metafora nebo přirovnání, ale většinou je na mě text málo rytmický a působí spíše jako běžné věty rozsekané do veršů. Mám mnohem raději Seifertovo melodické a poetistické období, ale i v posledního tvůrčím období podle mě vytvořil povedenější verše, než jsou v Halleyově kometě. Zajímavé útržky by se ale našly.

"A přece celý život jsem se pokoušel
obléci lásku do průsvitných tónů,
aby nic nebylo zakryté.
A teď už mlčím."

4 14.06.2016

Nejsem zvlášť nadšená (na druhé straně nejsem cílovka těchhle knížek). Po pravdě řečeno nevím, co na Andree Tanner viděl. Vykreslení vztahu pro mě bylo nevěrohodné, Andrea byla většinou nesympatická, celé to bylo poněkud ploché, jako by autorka zveřejnila první koncept, všechno bylo hned hotovo. Zatím asi nejslabší, co jsem od J. Lynn četla. Plus za téma, i když za mě mohlo být zpracováno lépe.

5 13.06.2016

Nebylo to špatné, ale ani to není nic světoborného. Připadalo mi to jen takové narychlo nahozené, málo propracované. V rámci žánru určitě existují povedenější knihy.

4 12.06.2016

Četla jsem ji s odstupem od prvních dvou dílů a nevím, jestli jsem se od té doby tolik posunula jinam, nebo je poslední díl o tolik slabší, ale chvílemi jsem měla problémy knížku dočíst. Sentimentální (což bych u autora - muže nečekala), téměř bez děje, povrchně popsané. Otravovaly mě autorovy rádoby vtipné a duchaplné poznámky k ději, vadilo mi, že nebylo více prostoru věnováno jiným postavám, jejichž příběh plave ve vzduchu (Rachel, Simon, Paul, malý Tommy), štvalo mě neustálé zdůrazňování Juliiny andělské dobroty. A nejde mi do hlavy, proč je tahle série označována za erotickou - aby se zvýšila prodejnost?

5 09.06.2016

Ani se nechce věřit, že jsou ty básničky už přes půl století staré. Hrubínovi se podařilo vyzdvihnout zpěvnost a krásu češtiny, zdůraznit tradiční hodnoty a ještě přistoupit k některým klasickým pohádkám originálně. Povídám je synovi už od prvních týdnů a zabírají jako žádné jiné, upoutají ho a uklidní. Není divu, že už je umím kromě jedné všechny zpaměti.
Nesmím taky zapomenout na Trnkovy skvělé ilustrace, na malém prostoru dokáží úžasně dokreslit příběh (vlkovo oko v mezírce ve dveřích, prchající loupežníci, jeskyňky...).

28 08.06.2016

V málokteré knize téhle série jsou oběť i vrah tak nesympatičtí a vyšinutí. To ale nic nemění na tom, že i nejslabší kniha série (a netvrdím, že právě tahle je nejslabší) je pro mě zajímavější než většina autorčiných romancí ze současnosti, zvláště těch z poslední doby.

2 08.06.2016

Příběhy ze série mám ráda a čtu je opakovaně, tenhle mi ale přišel v detektivní linii slabší než jiné, na mě tam asi měla až moc velkou roli náhoda. Líbilo se mi ale, že bylo hodně prostoru věnováno osobnímu životu hrdinů.

5 08.06.2016