Litta
komentáře u knih

Jedním dechem jsem dlouho žádnou knihu nepřečetla - minimálně 2 roky a 2 měsíce. A 6 dní...
Jako bych to psala já. Stejné pocity, stejné formulace.
Bohužel kniha také končí tam, kde se nyní nacházím...


Co Vám lékař neřekne, o čem buď musí mlčet (peníze), nebo o čem sám neví (cenzura už na fakultě?). Po přečtení jen málokdo bude chtít ohrozit své dítě vakcínou. Těžko říci, kdo má pravdu. Ale pokud si člověk umí dát dvě a dvě dohromady, přijde mu podezřelý všechen ten nátlak, nedostatek informací a nonexistentní prostor pro diskusi. Já už jsem se rozhodla, na které straně barikády budu stát. Pokud by se každý lékař řídil proslulým "non nocere", žádnému dítěti by nemohl píchnout injekci (injekce) s čistým svědomím. Mluvte o tom, ptejte se lékařů, hlaste nežádoucí účinky, nedejte se. Jen tak se může něco změnit k lepšímu!

Nejen studentům bakalářských oborů, ale i studentům všeobecného lékařství nabízí ucelený přehled anatomie člověka. Oceňuji především barevné ilustrace a zvýrazněné klinické poznámky. V některých ohledech možná málo podrobná učebnice, ale pro získání potřebných znalostí se mi zdá velmi dostačující. Jen lymfatický systém a CNS je vhodnější doplnit jiným zdrojem, ostatní části jsou srovnatelné s dalšími skripty.
Jen škoda, že jsem Přehled anatomie neměla již v zimním semestru, na všeobecném lékařství se o něm nikdo nezmínil, jen lektoři na konci celého roku přiznávají, že je ke zkoušce vhodná. Zvláštní.


První vydání již deset let (editace v roce 2020: již téměr dvacet let, to to letí!), chtělo by to (pečlivou) korekturu - překlepy i gramatické chyby, občas nesprávné označení u obrázků.
Kromě klinických poznámek je ve srovnání s podobnými učebnicemi v této podobě zatím (!) velmi nedostačující.


Nedoporučované do prvního ročníku medicíny, ale dle mého názoru (v kombinaci s "Čihákem", případně ostatními, kreslenými anatomickými atlasy) velmi vhodný. Student není poté na pitevně překvapen, že arterie nejsou červené, veny modré a nervy žluté. A naučí se, kde přesně je požadované útvary vhodné hledat.


Nepříliš uspokojivý překlad Junqueirovy barevně(!) ilustované učebnice. Obrázky jsou černobílé, což je zrovna při popisu barvení preparátů nebo při snaze vyznat se ve schematických nákresech poněkud nešťastné. Kniha by potřebovala i jazykovou korekturu, občas se najdou ne zcela správné tvary slov, rušit může i míchání zastaralejších s češtinu znásilňujícími slovy (ribosom vs. plazma, difúze, metaplázie) a nezřídka se vyskytujícím tvarem "dceřinný" (od roku 1957 chybná varianta). Jinak velmi obsáhlý přehled vhodný (pokud naučený bez vynechání jediné strany) ke zkoušce na 1.LF.


První dva díly jsou téměř nepřekonatelnými, avšak tento je vhodnější nahradit něčím jiným (Petrovický, Grim, Borovanský, ...)


Na 1.LF nepříliš oblíbená učebnice (spory s autorkou?), avšak jako zjednodušený překlad Junqueirových Základů histologie je velmi příjemným přehledem k průběžným testům i souhrnem toho nejdůležitějšího ke zkoušce. Pozor ovšem na diskrepance mezi užívanými temíny (intermediární vs. Konrádové intermediální). Jednoduché věty, tučně zvýrazněné pojmy, sem tam schematický obrázek.


Mladé dívky v náručí starších mužů, v cigaretovém dýmu, se skleničkou whisky. Otevřená erotika pomalu přecházející v čisté drama. Ze všeho nejvíce se při čtení evokují staré černobílé filmy, jeden za všechny - The Last Picture Show (Peter Bogdanovich, 1971).
Během předpremiérové projekce stejnojmenného filmu (J'irai cracher sur vos tombes, 1959) Boris Vian zemřel.


42nd KVIFF ["Na každé nevěře je klíčové to, že u ní nejsme."]
Takhle vypadá soudobá, moderní, aktuální česká próza.
Hm, bez přesahu.


Skutigera, skvrna, led, terasa A... banánovník. Rozjede se až ke konci. Skvělá kniha do půl.nočního baru.


Vergilia v originále stále s obtížemi (i přes pět let latiny na střední), ale v překladu byl použit snad ještě kostrbatější jazyk. Proto díky za shrnutí a obsah v závěru knihy - přestože námět byl bezpochyby zajímavý (jak si vybrat krávu, co s úlem, kam s vinicí, ...)


Přetrpěla jsem třetinu knihy a pak ji odložila na neurčito.
Teď už si ani nevzpomenu, o čem ta část byla.
Pro mě jedna z nejzbytečnějších knih; velké zklamání.

Z Pavla Eisnera by mělo být předčítáno na školách.
A neměl by být navždy zatracen s výmluvou, že dochází k přirozenému vývoji jazyka (od skřeků pravěkých lidí až po gůglení).
I jen si naši jedinečnou češtinu zničte! Ovšem mě z tohoto hanebného procesu, prosím, vynechte. Zůstanu si se svou [poentou] klidně sama (sic!).


Gaarderovi a Sofii díky - už jako malou mě přivedli k filosofii. A to velmi poutavě a především nezapomenutelně.


Dostal mě jak skvělým námětem (ovšem žádný přehnaný šoa-business), tak použitými motivy (okapi, avokádo, vycpaná zvířata a ještě spousta dalších drobností mi přišla jak vyzobaná z mé vlastní (ne)šuplíkové tvorby - pouhá náhodička/synchronicita/...?).
Zvládnuté popisy, gradace; přečetla jsem to naráz, bez větších přestávek.
Připomnělo film El Aura (Fabián Bielinsky, 2005).
Samotná divadelní hra a dovětek v podobě Her pro Gustava jsou pak pomyslné třešničky.
Nebo lépe hruštičky?
