lord-artoo komentáře u knih

Sáhnete-li po této knize v touze dozvědět se něco o východních náboženstvích, pak si musíte nejprve ujasnit svá očekávání. Při své délce necelých 180 stran vám kniha jistě nenabídne hluboký ponor a komplexní analýzu. Co však nabídne, jsou četné barevné fotografie, které doprovází k daným možnostem úměrně zevrubný úvod do světa asijských náboženských směrů. Kniha je rovněž opatřena slovníčkem pojmů a doporučenou literaturou (která však vzhledem k datu vydání knihy zastarala). Vytknout lze knize snad jen nestejnou péči a rozsah, jaký věnuje jednotlivým směrům, a místy méně zdařilý překlad.

V celkovém součtu se jedná o velmi hezký průvodce, který ocení především méně znalí, kterým poskytne snadnou a rychlou orientaci. Pro svůj snadný jazyk kniha poslouží rovněž mladším čtenářům.

1 10.10.2020

Kniha patří k těm, po kterých nejspíše dobrovolně nesáhnete. Velmi dobře ilustruje Nerudův umělecký styl, ovšem to je asi tak vše, co tato sbírka cestopisných črt s důrazem na křehkost vztahů mezi muži a ženami nabízí. Za sebe mohu říci, že mě více zaujala jen arabeska jediná, a to Improvisatore.

1 02.12.2019

Roztodivná kniha. Na počátku má neskutečný spád - čtenáři je dána možnost identifikovat se s hlavní postavou. Vprostřed se tato možnost ztratí (postava se rozpomene na věci, které čtenáři zůstanou skryty), děj se táhne a topí v něčem, co nemá dostatečnou sílu zaujmout pro svou zkratkovitost; chybí prostor k vytvoření osobního vztahu k hrdinům či konfliktu. Konec přichází v momentě, kdy tento vztah přichází. Odhlédneme-li od inspirace Platónem, můžeme hovořit o originálním díle. Občas však člověka napadne, zda měl Zelazny ten či onen moment geniálně promyšlený a myšlenku rozvine třebas v dalších dílech, nebo jedná-li se o samoúčelné "deus ex machina". Summa summarum Zelazny je pro mě takový lepší Moorcock.

1 01.10.2017

Myslím, že z Dickových povídek člověk tak nějak přirozeně odrůstá. Co mi ve čtrnácti připadlo neuvěřitelně překvapivé a super, je dnes odhadnutelné a lehce nadprůměrné. Nebo je to tím, že s každým dalším přečteným kusem pronikám autorovu mysl stále víc a již vím, co mi bude chtít sdělit? Možná že obé. Každopádně mi tento povídkový soubor zpříjemnil každodenní cestu vlakem.

1 02.09.2016

Pozoruhodná kniha. Velmi diletantsky napsaná, repetitivní, agitátorská. A přeci si myslím, že některé v ní obsažené informace nejsou zcela k zahození, čímž to pádem může posloužit jako nepříliš slavný úvod do světa čajovnictví (lépe však přečíst něco jiného). Asi největší předností knihy je zpracování tématu, které autorovi, zdá se, leželo velmi na srdci: chemické složení zeleného čaje a jeho působení na lidský organismus. Pominu-li občasné ezo-plky, dostane se čtenáři seznámení s danou problematikou. Nejedná se však o traktát na vysoké úrovni. Výhoda číslo dva: je to krátké a krátké jsou i kapitoly. A tady skončím. Tak.

1 23.07.2016

Helé, anotace k této knize tak trochu lže. Tak trochu dost. Vlastně ani nevím, co se mi snažil autor říci. Snad že teď jsme lidé na vyšší úrovni, co by slovo hereze / kacířství neměli vypustit z pusy, protože jinak nám z ní začne páchnout kouřem hraničních ohňů.

Spisek působí značně nevyrovnaným dojmem - v prvních kapitolách jsem se marně tázal sám sebe odkud kam se Evans myšlenkově ubírá, v kapitolách pozdějších nabral trochu systematiky, ale setrvává výhradně na rozhraní středověku a novověku (že by snad proto, že hlavním zdrojem byla monografie "Heresies of the High Middle Ages"?). Kniha je značně eklektická nejen v práci s tématy, ale rovněž i zdroji, což neospravedlní ani její název "Stručné dějiny kacířství".

Jako katolík jsem se rovněž nemohl ztotožnit s některými vývody, což by asi až tolik nevadilo, pokud by spis sloužil jiným bratřím ve víře. Vsadím se však, že s koncem poslední kapitoly a závěrem nemohou souhlasit ani oni (budou-li věrní své víře), protože autor navádí k relativizaci vlastních pravd víry a snižování Kristova jedinečného díla spásy (na roveň Muhammada, Buddhy a ostatních "proroků") nazírá jako krok správným směrem k větší mezilidské toleranci.

A závěrem... nemáte-li k tématu nic lepšího (jakože se vždy něco najde), pak si knihu přečtěte, protože nějaké informace přeci jen podává. Měru vrchovatou však nečekejte.

Hodnocení: */**

1 18.11.2014

Zamilovat si Bonaventurovu mystiku může jen člověk, který si libuje v krystalicky čisté logice scholastiky. Nejsem oním člověkem. Ovšem coby rádoby-intelektuál smekám před genialitou mistra. No a ta studie C.V.P. je samozřejmě pecková. Neváhejte se tedy vydat do hlubin věku, v němž lidé považovali neprůstřelný argument za pravou cestu víry.

1 12.10.2014

Nevím proč, ale napadá mě srovnání s Lewisem, takže čtete-li Lewise, čtěte i Tillicha... nebo minimálně jeho kázání. Katolík se možná se vším neztotožní, ale to nic nemění na síle formy, jíž autor přitahuje Evangelium čtenáři moderního věku a píšu-li čtenáři, myslím tím nejen věřícímu.

1 04.08.2014

Jestliže lze na základě "Umění války" mistra Suna napsat knihu "Mistr Sun a umění obchodu", pak lze v brzké době očekávat knihu "Upřímná vyprávění poutníka o principech reklamy". Proč? Protože vás přečtení originálních Upřímných vyprávění dožene k touze odejít z domu, toulat se po žebrotě s modlitbou na rtech a knihou Filokalie (Dobrotoljubie) v tlumoku, aniž byste zvážili všechna pro a proti.

Upřímná vyprávění jsou pro svou pestrost forem (objevují se zde vyprávění, svědectví, výňatky ze spisů Otců, heslovité rady, duchovní rozhovory) velmi nevšední knihou, jež vyžaduje někdy jen chuť k četbě, jindy plnou koncentraci duševních sil - vždy však přináší obohacení! Za pozornost rozhodně stojí i úvodní studie Richarda Čemuse (dříve vydaná samostatně s částečně odlišným obsahem, vizte "Modlitba Ježíšova - modlitba srdce"), která velmi pregnantně shrnuje základní data o Filokalii a Ježíšově modlitbě.

Drazí uživatelé databazeknih.cz, toto je kniha, kterou si chcete přečíst pro svůj duchovní růst!

1 09.06.2014

Paní Uršula má úžasný styl, který dokáže zachránit mnohé - kdyby ho nebylo, nikdo by se za knihou ani neotočil. Tak jako u Čaroděje Zeměmoří je i zde hlavní myšlenkou díla rozloučení duše se silami temnot: první díl řeší osobní hřích hlavního hrdiny, druhý díl spíše nezaviněné spolčení. Gedovo hledání klidu však působí velkolepěji a je i myšlenkově bohatší. Atuán rozhodně není špatný, nicméně se jeví o dost plošší. Dle mého názoru je to dáno tím, že zde chybí osobní tragédie a hledání vlastního vykoupení, jaké nacházíme v prvním díle, a také proto, že se nejedná o "road story", která vždy působí lépe než příběh odehrávající se na jednom místě. I tak je to ovšem příběh hodný zamyšlení s ne tolik patrnou symbolickou bází.

1 01.05.2014

Pustit se do četby H. P. Lovecrafta byl jakýsi vnitřní popud. Do fantastiky už nějaký ten pátek dělám a neznat tohoto mistra hororu se zdálo být nezdvořilostí. Zprvu jsem pociťoval nesnadnost při četbě, resp. četba sama šla výborně, ale naladit správnou vlnovou délku chvíli trvalo. Snad s tím má co do činění i fakt, že se jedná o autorovy prvotiny a tak si mnoho z nich cestu k mému srdci nenašlo. Pak jsou zde ovšem příběhy či vize, které zadrnkaly na strunu mého vkusu velmi silně a to i za předpokladu, že jejich pointa vykukovala už zprostředka. Dávám tedy hvězdy tři, ale jsou to krásné tři hvězdy. Nikdo se přeci ve zkouškovém neodměňuje něčím špatným.

1 17.01.2014

Dílko je to jistě velmi oslovující, o tom nemůže být pochyb. Tím spíše, má-li jeho čtenář již určité předporozumění a chápe autorovy narážky či výzvy. Z tohoto úhlu pohledu je to jistě věc doporučeníhodná. Na druhou stranu jsem se nemohl zbavit dojmu, že obsah kapitol a jejich skladba vznikaly jak to autorovy zrovna přišlo na mysl. Hodnocení je tedy ambivalentní.

1 03.10.2013

Snílci jsou tak trochu jiná kniha. Přestože má děj, děj není tím podstatným. Její jádro leží v poselství, které je roztříštěno na desítky střípků rozesetých po celé knize. Musím se přiznat, že ač na to mám školu, ani já jsem nebyl s to dát všechny části mozaiky dohromady. Ale ono to snad není ani třeba. Kdo ví, zda se sám autor nedal při psaní díla unášet svou vlastní intuicí. Koneckonců pravá poezie (a že má tato na první pohled prozaická kniha k poezii velmi blízko) by totiž měla promlouvat k srdci každého člověka jedinečným způsobem. Pro mě se kniha jedinečnou bezpochyby stala.

Chválu si zaslouží i překlad Štěpána Smolena. Překládat Snílky rozhodně není procházka růžovým sadem (kdo nevěří, nechť si je zkusí přečíst v originále - volně se povalují na internetu) a překladatel se s nimi popasovat znamenitě.

1 08.06.2013

Jakkoli je autorův přístup krásný a oceněníhodný (touha pomoci), musím označit celý počin za zkratkovitý (nedůsledné pojetí antropologie), špatně užívající historicko-kritickou metodu (např. nerespektování kritiky forem přivede autora k názoru, že Rút měla něco s Noemi), neodborný, co se jazykových výkladů týče a tím pádem uvádějící do omylu.

1 21.04.2013

Poezie Romana Guardiniho na sto a jeden způsob. Je to však dobré čtení, zejména pro duchovní obnovy všeho druhu. Nechá-li se člověk proniknout myšlenkovým proudem autora, zjistí, že má k tématu hodně co říct i on sám. Smyslem je nechat se ovlivnit, nechat na sebe text působit, dokreslit črty a vybarvit je vlastní zkušeností, jít dál než sám autor, hledat neviditelné za viditelným, stát se křesťanem-mystikem. Připouštím, že styl nemusí vyhovovat všem, i já sám jsem se musel autora naučit číst a to nejen v tomto spisku.

1 25.02.2013

Frankovy povídky jsou paradoxně stravitelnější než některé z jeho románů. Přestože i zde se objevují světy, které musíte prostě přijmout za své a moc nad nimi nepřemýšlet, je četba pro svou vypointovanost na krátkém úseku snazší. Témata zůstávají typicky Herbertovská - genetická paměť, lidské experimenty s nedozírnými následky či střety dvou civilizací. Styl i zábavnost připomíná povídky P. K. Dicka.

1 03.02.2013

Je to velmi inspirativní čtení, téměř na hranici poezie (zkrátka typický Guardini). Úmyslem autora je naučit vnímat symbol jako živoucí skutečnost a to se mu daří, nechá-li se čtenář zasáhnout. Některé úvahy se však zdají uměle přestylizované.

1 12.11.2012

Ač nejsem revizionista a mám raději Devera, musím říct, že kniha podává velmi komplexní pohled na řadu dílčích otázek, které dnešního křesťana mohou tížit. Jen mi přišlo, že pánové příliš tlačí na pilu a všude, kde to lze, prezentují svůj pohled na věc. Na druhou stranu nic nového pod archeologickým sluncem.

1 24.10.2012

Měli jste někdy pocit, že Frankovi úplně nerozumíte? Mně se to stává poměrně často, ač vždy pochytím hlavní myšlenky, ty krásné, jedoucí jakoby na vedlejší koleji kolem mne profrčí, já se za nimi ohlédnu a třebaže jsem je viděl, nevím, kam měli namířeno. Heisenbergovy oči jdou o něco dál. Zde mám pocit, že mi ujel vlak, v němž jsem měl sedět. Ano, je to kniha, která se strefuje do problémů genetické manipulace, touhy po věčném životě a lidské dominanci, ale jako by Frank mířil výš, než byl s to čtenáři předat. Nebo jsou mé dojmy zkreslené vahou mračen odborných výrazů a reálií, jež zůstávají nevysvětleny, a kniha je zkrátka průměrná. Buď jak buď, je to Frank - hloupé to rozhodně není.

1 22.07.2012

Četl jsem se synem před spaním. Jako malý jsem ke knize vztah neměl a jako starší jsem ho nezískal. Sekora se nedopatřením vyhnul zóně vtipu a přistál v místě snahy. Neříkám, že je vše špatně, ale celé se to jeví nedotažené a marně přemýšlím nad profilem cílového čtenáře. Ten musí být dostatečně vyzrálý, aby "vtip" pochopil, ale současně ne přezrálý, aby si povšiml trapnosti.

12.02.2025