los
komentáře u knih
Filosofický slovník
Voltaire (p)
připojuji se k hodnocení čtenářů níže - a překvapuje mne, že tak zásadní dílo zůstává ležet nepovšimnuto, zapomenuto
Dalimilova kronika: Pařížský zlomek latinského překladu (faksimile)
Dalimil
jak mě nudí Jiráskovy pověsti, tak do tzv. Dalimila jsem se začetl - varování: stačí pár stránek a celý den budete mluvit i myslet "rytmicky"
Dcerka: O poznání cesty pravé k spasení
Jan Hus
přestože jsem nekřtěňátko, považuji tento traktát (s ohledem na dobu vzniku) za vynikající a věřím, že i dnešnímu čtenáři - zvláště ženám - má co říci
Tajná láska
Lenka Lanczová
tuto knihu mi kdysi dávno půjčila spolužačka, abych pochopil dívčí duši, hm, dodnes se mi to nepodařilo, ale snaha byla
Trampoty pana Humbla
Vladimír Neff
výborná charakteristika lidského jedince, byť ne ojedinělého
Moudří blázni
Emanuel Frynta
to byla moje povinná školní četba, výborná, nápaditě sestavená a zábavná knížka, doporučuju
Historie trestu smrti
Martin Monestier
četl jsem sice před 20 lety, ale dodnes si velmi živě vybavuju obsah i některé ilustrace
Profesionální žena
Vladimír Páral
výborně napsaná parodie na dobovou brakovou četbu
autor se vtipně odhalil v úplném závěru
Země žen
Vladimír Páral
pokusil jsem se číst příběh jako politickou alegorii - ne mužské/ženské, ale Východ/Západ
mám rád Páralův osobitý paralelismus a exaktní prvky
Česká literatura od počátků k dnešku
Jiří Holý
oblíbená učebnice, ideální při opakování před zkouškou
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
vtipná sebekritika obalující obžalobné kňourání je někdy trochu servilní
Rakvičky
Irena Dousková
Toto vydání (2018) je naprostá katastrofa, Milan Ohnisko jako redaktor totálně zabil Vémolovu úpravu!!! Text snad vůbec neprošel korekturou! Když pominu chybné dělení slov, chybějící interpunkci apod., tak v KNIZE CHYBÍ ŠESTÁ KAPITOLA! To se fakt může dnes stát v takovém nakladatelství?
Příběh Douskové má pozoruhodné momenty, reflexe, motivy, ok, ale celkové vyznění jde jaksi do nikam...
Líbil se mi Hrdý Budžes (a za to asi může spíš Hrzánová), a pak už nic...
Dokud tě nenajdu
John Irving
když jsem na straně 100 narazil na medvěda, musel jsem se smát; ve druhém oddíle jsem váhal, zda četbu neukončit, protože mi přišlo, že tohle už je opravdu psaní jako sublimace ejakulace; nicméně v polovině mi došlo, že nejprve autor popisuje falešné vzpomínky dítěte, které bude až do konce románu uvádět na pravou míru; budiž... byť trochu převařený a sebevykradený Irving, ale temné a silné téma paměti a odpuštění