Lubisek
komentáře u knih
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Mně se to vcelku líbilo. Jedná se o poměrně nenáročné čtení, kde se v popředí nachází tři ženy podezřelé z vraždy. Nepřijde mi, že by se někdo vyloženě snažil vyřešit vraždu, kterou příběh začíná, protože kdyby ano, museli by na to vyšetřovatelé přijít daleko dříve. Nebylo to nikterak těžké.
Líbí se mi však, jak Hawkins příběhu dala vedlejší linie, které se na konci spojí a člověku to dává smysl. Jen málo lidí by si asi dokázalo představit, jak nesmírně těžký život měla a bude mít Carla. Líbila se mi i mapka na začátku. Bylo celkem zajímavé orientovat se ve městě a v netradičním prostředí, jelikož se vražda stala na lodi.
Musím říct, že byl vcelku zajímavý nápad knížku občas rozdělit úryvkami z imaginární knihy, nicméně bych někdy řekl, že to ubíralo na napětí a ten nápad nebyl v konečném důsledku dotažen.
Dokonalá manželka
J. P. Delaney (p)
Bohužel... tohle nebylo ono!
Nemyslím si, že by se nikomu kniha nelíbila - určitě si najde své příznivce, ale pro mě to prostě nebylo. Chtěl jsem si ji přečíst, protože jsem četl předchozí knihy od J. P. Delaneyho a mám ho prostě rád. Nicméně tento námět mě vůbec nezaujal a nedokázal jsem se do hlavní postavy, jakožto do celé knihy vcítit. Prakticky celou dobu mě to nebavilo a bylo mi to tak nějak jedno.
Vcelku tedy neodsuzuji knihu jako takovou, ale spíš námět, který se netrefil do mého gusta, toť vše.
Manolito Brejloun
Elvira Lindo
Vcelku příjemná kniha pro dětské čtenáře, kterou jsem četl kvůli jedné práci do školy. Sám bych o ní zřejmě nevěděl, nicméně bych ji doporučil mladším dětem. Jedná se o jakousi obdobu Mikulášových patálii, nicméně ze španělského prostředí. Některá jména mohou být pro dětské čtenáře složitějši, nicméně i tak si myslím, že se do příběhu dokáži velmi rychle ponořit a bude je bavit. Jedná se o knížku, která by rozhodně mohla přilákat děti číst a to je dobře!
Kříďák
C. J. Tudor
Můj první román od autorky, který určitě nebude posledním. Od C. J. Tudor jsem jako první četl povídkovou knížku Škvíra, ve které mě některé povídky velmi zaujaly, a tak jsem se na Kříďáka opravdu těšil. Kniha měla od začátku velmi rychlý spád. Námět byl opravdu skvělý, nicméně mi přišlo, že nebyl úplně dotažený do konce.
Na závěr mi přišlo asi trochu k neuvěření, že by 12letí hrdinové byli schopni toho všeho. Já si sám sebe ve 12 letech nedokážu představit, že by se mnou několik vražd/nehod nijak nezacloumalo, ale to je pouze můj subjektivní názor.
Nejvíce se mi na knize asi líbilo prolínání dvou časových linií, které čtenáře neustále udržovalo v napětí. Teď navíc můžu porovnat tento debut s autorčinou druhou knihou, nad kterou rozhodně převažuje. Vlastně se to celkem dost povedlo. :)
Jáma
C. J. Tudor
Popravdě...tohle mě moc nebavilo. Asi to není můj šálek kávy, ale příběh mi celkově nesedl. Čekal jsem nějaké velkolepé rozuzlení, ale dočkalo se mi pouze ukvapeného závěru, který byl navíc dosti k neuvěření. Vyzdvihl bych epilog, ten byl skutečně k zamyšlení a nechává čtenáře na pochybách. Prolog byl také kvalitní (jako u prvního románu). Autorka umí čtenáře vtáhnout do děje. Nicméně pak se to zbrzdilo.
Když bych měl knížku srovnat s Kříďákem, tak debut autorky jednoznačně vede, i když ani ten jsem nehodnotil 5 hvězdami. Tady mi asi prostě nesedl žánr, postavy, a tak nějak nic. Knížka se však četla dobře, a proto ji čtenář zvládně přelouskat opravdu rychle. To byl asi největší plus díla.
Nyní mě od autorky čekají ještě knihy Ti druzí a Upálené, které by měly býti o něco lepší (minimálně dle hodnocení). Tak uvidíme, rozhodně jim dám šanci. Nicméně teď po dvou knihách si od C. J. Tudor potřebuji dát na chvíli pauzu.
Ikabog
J. K. Rowling (p)
Jsem rád, že se Rowlingová vytasila s nějakým dalším příběhem, jelikož její knížky opravdu zbožňuju. Neměl jsem nikterak velká očekávání, a tak musím říct, že mě kniha velmi příjemně překvapila.
Vzhledem k tomu, že se jedná o literaturu pro děti, byl jsem celkem zaražen, že se v knize objevují scény, které bych úplně nedoporučoval dětem od 5 let. Na druhou stranu mě však potěšilo, že se nejedná čistě o pohádku, i když se v knize objevují typické pohádkové motivy a především má šťastný konec.
Čtení pro odlehčení. Navíc doplněno krásnými ilustracemi dětí, které musely prokázat velkou dávku fantazie při malování. Nejedná se o vrcholné dílo dětské literatury, ale je pojato z trochu odlišného hlediska, aby si děti uvědomily, že svět není tolik růžový a že nelze všemu věřit.
Škvíra
C. J. Tudor
Ačkoliv mám od autorky všechny její díla doma, tak se právě Škvíra stala první knihou, kterou jsem od ní četl. Musím přiznat, že jsem nejprve netušil, že jde o povídky, ale nakonec mě to vlastně mile překvapilo. Každý den jsem si před spaním přečetl jednu povídku - některá byla temnější, jiná spíše více k zamyšlení.
Nicméně celkově bych knihu příliš nevyzdvihoval. Ano, nekteré povídky byly opravdu povedené, nad kterými se člověk zamyslel a přejížděla mu po zádech husí kůže. Jiné povídky mi však přišly poměrně odfláknuté (např. poslední povídka: Motýlí ostrov - autorka nám velmi úspěšně popíše prostředí, uvede nás do děje, který graduje, člověk opravdu nadšeně čeká, jak to dopadne, kdežto najednou... to završí jednou větou). Trochu mám pocit, jako by autorka nevěděla, jak povídku ukončit, a tak ji rychle utnula a nechala konec otevřený.
Nicméně se mi její styl psaní líbí. Na ženskou autorku je poměrně drsný, na druhou stranu jsem se u čtení nejednou pobavil. Těším se, až vyzkouším jeden z jejich románů. Na závěr však musím ocenit to, že nám autorka dopřála před každou povídkou námět, který ji k sepsání vedl. To bylo opravdu příjemné nahlédnutí do její hlavy a celkově do života.
LEPŠÍ POVÍDKY (+)
Prchavé blues, Poslední chod, Gloria, Věžák
SLABŠÍ POVÍDKY (-)
Prach, Motýlí ostrov, Kopírka, Já nejsem Ed
Vlk
Samuel Bjørk (p)
Od autora jsem samozřejmě četl všechny předchozí knihy. Zaujalo mě, že vydal další, která však prvním třem předchází. Bylo skvělé nahlédnout do hlav postavám, o kterých už toho tolik víme. Chtěl bych také ocenit práci autora, jelikož si myslím, že musí být vážně složité psát něco takhle retrospektivně.
Kdybych se měl ale vrátit k ději, tak musím říct, že mě trochu zklamal. Především závěr. Opravdu se omlouvám, ale vyřešit celý případ úplnou náhodou za jízdy? Přišlo mi to, jako bych četl, četl, četl..najednou BUM..a bylo jen tak vyřešeno. To mě trochu zklamalo, člověk nemá absolutně žádnou šanci na to si tipnout vraha.
Za mě jeden ze slabších dílů, uvidíme, co přinese letošní novinka Ostrov. :)
Noční škola
C. J. Daugherty (p)
Poměrně příjemné překvapení, docela poutavý příběh. Bohužel jsem jej četl na půlky, kde jsem se dostal někdy doprostřed knihy, a pak na ni neměl skoro měsíc čas. Trochu jsem se v tom pak ztratil. Rozuzlení celkem zajímavé, byť možná trochu rychlé. Uvidíme, co přinese pokračování, určitě se k tomu rád dostanu.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Na začátek asi shrnu hvězdičky. Uděluji 4, za jméno autorky (moje milováná J. K. R.), jinak bych se přikláněl spíše ke 3.
Musím přiznat, že tak do 200. stránky mi knížka nic moc neříkala. Moc často se mi neděje, abych se tak dlouho ztrácel v postavách. Sám nevím, čím to bylo, jelikož se jména nikterak nepletla, jen bylo těch postav a rodin prostě příliš. Když jsem si pak postupem času udělal pořádek v tom, kdo je čí rodič a kdo je čí dítě, tak už jsem se do příběhu začetl mnohem více.
Nakonec se z toho vyklubala celkem zajímavá kniha s epickým vyvrcholením. Opravdu, posledních 100 stran uteklo neskutečně rychle. Rowlingová je prostě mistr svého řemesla, dokáže psát parádně. Jen mi zpočátku příběh úplně nesedl. Celkově si myslím, že námět nebyl úplně ideálně zvolený.
Nicméně se jedná o knížku, jejíž závěrečné pasáže si budu pamatovat. J. K. prostě a jednoduše umí čtenáře vtáhnout do děje. :) 4*
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Bezprostředně po dočtení musím říci, že mám opravdu rozporuplné pocity.
Po autorově debutu je tahle kniha určitě lehkým zklamáním.
Ze začátku jsem byl z knížky unešen, četla se sama, k čemuž do jisté míry dopomohly dialogy mezi postavami. Líbilo se mi také spojení s Baudelairem a jeho Květy zla, i když ke konci knihy už mi to trochu vadilo. Nicméně do začátku třetí části bych knize nic moc nevytýkal. Svižná, čtivá, zajímavá.
Ve třetí části se z knihy vytrácí dialogy a děj se začíná více vléct. Navíc kapitoly často končily moc brzy - nedovysvětlené. Mrzí mě, že se autor nepoučil a úplný závěr shrnul do pár stránek - stejně tomu tak bylo i u Té přede mnou. Zde však přidává ještě menší zápletku, když už si myslíme, že jsme vraha odhalili.
Nebudu spoilerovat. Ale co rozhodně můžu říci, že se mi závěr nijak nelíbil. Přišlo mi to hrozně přitažené za vlasy, prakticky nemožné, nereálné, neuskutečnitelné. Hlavní hrdinka mi také zrovna k srdci nepřirostla, celkově jsem v knize nenašel jedinou postavu, která by mě něčím "okouzlila".
Autorovi se tak pár věcí rozhodně nepovedlo, některé scény nedávaly smysl a řekl bych, že si občas i sám odporoval. Snažil se možná vymyslet nějaký epický konec a nakonec to bylo celé překombinované.
3* za povedený úvod, za námět a za čtivost. Samotného mě mrzí, že se z toho nevyklubalo něco více.
Rozhodnutí
Charlotte Link
Musím přiznat, že mě autorka mile překvapila.
V knize se objevuje opravdu velké množství postav, což by mohlo čtenáře odradit. Nicméně já sám jsem se vůbec nepotýkal s problémem jednotlivé postavy a místa, kde se zrovna nacházejí od sebe rozeznat.
Postupem času se knížka rozvíjí zajímavým směrem, jednotlivé pasáže jsou napínavé a celkově zamotané. Řekl bych, že v průběhu knihy čtenář změní názor na určité postavy a nebude vědět, komu má skutečně fandit a kdo je pro něj skutečným "hrdinou".
Závěr knihy pak vše samozřejmě objasní a najednou vám všechny události začnou dávat smysl. Úplný konec knihy nechává také trochu otevřenou druhou "vedlejší" dějovou linku.
Příjemná kniha, zamotaná, zajímavá. Přečtením člověk zajisté neudělá chybu.
Vláda vlků
Leigh Bardugo
(SPOILER) Jak jinak začít, než tím, že to bylo opět DOKONALÉ. Leigh vytvořila neuvěřitelný svět. Její spisovatelský talent budu opěvovat ještě dlouhou dobu.
Na začátek musím říct, že po uzavření 3. série musím jednoznačně zmínit to, že jsem se dopustil opravdu velké chyby, kdy jsem nečetl sérii 1. (Griša). V obchodě jsem dříve narazil na sérii Šest vran a vůbec mě nenapadlo, že to částečně navazuje na sérii, která vznikla již dříve. Tehdy to nějak nevadilo, ale tady po dokončení série Nikolaje Lantsova mě opravdu mrzí, že mě začátek Grisha světa minul. Nicméně aspoň vím, co můžu číst dál, protože by byla velká chyba nevědět, jak to všechno vlastně celé začalo. Určitě tak pochopím i spoustu dalších věcí, kterým jsem tady neporozuměl a celkový pocit tak bude ještě lepší. Proto, pokud je tu někdo, kdo nečetl knihy od Leigh Bardugo (Grishaversi) všechny a od začátku, tak by to tak měl učinit! :)
Když se zpátky vrátím k této knize, musím uznat, že to byla bomba od samotného začátku. Jako obvykle se mi líbí, že autorka střídá vypravěče kapitol. Člověk se tak dostává z místa na místo neuvěřitelnou rychlostí. Navíc jednotlivé kapitoly vždy končí tak trochu otevřeně a autorka vás tím podněcuje k dalšímu čtení. Tentokrát nás Leigh zavedla prakticky všude - Ravka, Fjerda, Kerch, Šu Han a nemalou roli hraje i Nová Země.
Kapitoly Niny byly oproti předchozímu dílu nesmírně napínavé a čtivé. Opravdu jsem si je oblíbil. Velkou roli na tom však hraje Hanne. Jsem na sebe celkem "pyšný", protože jsem na konci odhalil, že její smrt možná nebude skutečná a výměnu jsem vytušil. Nicméně mi přijde celkem podivné, že autorka nechala tuhle výměnu bez povšimnutí ke konci knihy. Čekal jsem, že přeměna Hanne v prince Rasmuse bude mít krátkodobé trvání a po válce vše bude opět tak jako dřívě.
Nikolaj se Zojou jsou neuvěřitelná dvojka. Jejich smýšlení, uvažování a bojovnost je naprosto ohromující. Jsem také rád, že se v knize objevily i všechny postavy ze série Šest vran. Naopak jsem trošku nepochopil určité pasáže Aliny, Temnyje (mnicha), Aparátuse, ..., ale jak jsem již zmínil na začátku, je to pouze a jen mou chybou. Absence první série je zkrátka znatelná.
Když bych se tak ke knize měl vyjádřit jako k celku, tak bych využil jen a jen slov chvály. Autorka vymyslela vskutku propracovaný svět, její myšlenkové pochody a fantazie je vskutku ohromná. Jsem rád, že můžu být součástí tohoto světa. Pro mě je to novodobý Harry Potter.
Závěrem se snad hodí pouze říci to, že Bardugo zajisté myslí na budoucí pokračování, jelikož je konec prostě a jednoduše otevřený. A vy víte, kdo by mohl mít ústřední roli v pravděpodobní 4. sérii, že ano? Nesmírně se na to těším! :))
Deník pražského studenta
Pavel Kos
Mně se to líbí...! Ale je mi jasné, že třeba za 10 let, až nebudu "hloupým" studentem na tuto knihu budu pohlížet úplně jinak. A nebo třeba úplně stejně a zavzpomínám na svá studentská léta.
Vzhledem k mému věku tak sympatizuji s autorovými názory. Je mi blízký jeho smysl pro humor.
Podtrženo sečteno - příjemná knížka na středně dlouhou cestu vlakem nejen pro studenty. :)
Trnitá řeč
Leigh Bardugo
Já tenhle svět prostě MILUJI...!
Autorka je neskutečná. Netuším, kde bere nápady. Každá jednotlivá "pohádka" má v sobě tolik tajemna, tolik skrytého poselství, tolik symbolů - prostě brilantní.
Jedná se přesně o tu knihu, kterou si každý musí vychutnat sám, jelikož v ní každý najde a pozná něco, co přijde zajímavé/důležité právě jemu samotnému a někdo jiný se nad tím třeba ani nepozastaví.
Závěrem snad mohu říci pouze to, že se nemohu dočkat, až se po novém roce "vrhnu" do čtení Vlády vlků. :)
Muffin a čaj
Theo Addair (p)
Rozhodně příjemná a milá knížka. Navíc před Vánocemi byl na ni úplně ideální čas. Ta poklidná atmosféra přímo vybízí, aby si člověk vzal nějakou knihu na jeden večer a začetl se jako malé dítě.
Musím říct, že si autor umí opravdu brilantně pohrát se slovy, které vkládá svým postavám do úst. I když set o nezdá býti úplně věrohodné, aby takto přemýšleli a chovali se 16letí kluci.
Závěr utíkal ještě rychleji než celá knížka, naprosto fantastické. Kvalitní práce. Jediné, co bych vytknul, je závěrečný epilog. Jediná otázka: "PROČ?!"
Knížka ho vůbec nevyžaduje, navíc, když se po určitém čase autor rozhodl napsat další díl (nevím, jestli poslední). Tím, že má série více dílů, mi zde epilog přijde nevhodně zvolený. Navíc když se druhý díl odehrává prakticky ihned po skončení toho prvního (podle anotace). Ale doufám, že autor ví, co dělá... :)
Kvůli tomu tak uděluji zhruba 4,5 hvězdy a uvidím, co přinesou Koláčky a Spiklenci.
Parta od Mississippi
Davide Morosinotto
(SPOILER) Opravdu bezvadná knížka, kterou jsem objevil prakticky náhodou (a jsem za to nesmírně rád). Děj má spád, je dynamický, a tak Vás autor neustále udržuje v napětí.
Na knize musím ocenit to, že každá část je psaná vždy z jiného pohledu postavy. Můžeme tak více pochopit to, co si právě daná postava myslí a jak příběh prožívá. Na konci se navíc můžeme dovědět i proč tomu tak bylo. Krátké kapitoly jsem taktéž ocenil.
Samozřejmě nesmím zapomenout na krásné ilustrace, o které je knížka doplněna.
Příjemné přečtení na víkend... SUPER JÍZDA! :)
PS: Některým zde se tu nelíbí konec. Mně to přišlo v pořádku. Definitivní ukončení, nenechává to čtenáře v nejistotě, co by se mohlo stát...
Závěr byl navíc i lehce (dost) emotivní.
Outsider
Anthony Franze
(SPOILER) Za mě autor rozhodně dokázal navázat skvěle na svoji prvotní knihu.
V této knížce se událo daleko více vražd a máme tak co do činění se sériovým vrahem (nebo jsou snad 2?). Opět se vracíme hodně do minulosti a poznáváme psychologii postav, což je důležité v samotném rozuzlení.
Autor také dokázal alespoň okrajově přiblížit prostředí Nejvyššího soudu a využitím různých právnických výrazu či kauz (ať už smyšlených, tak reálných) se mu podařilo vtáhnout mě ještě více do knihy. Někdy byl děj strnulý, jindy naopak dynamický a dokázal mě naplno pohltit.
V závěru se mi líbilo velice rychlé střídání kapitol, čímž napětí neupadalo (spíše naopak).
Zajímavý konec, celkově parádní kniha. Určitě se těším na další. :)
Dětské zoubky
Zoje Stage
Tak nějak mám z toho všeho rozporuplné pocity.
Na knihu jsem se těšil, slibovala napětí (což i v určité míře naplnila), ale jakoby mi trochu chybělo. Děj tu nebudu nijak spoilerovat, a tak se spíše zaměřím na postavy a podobu díla. Hanna byla samozřejmě neskutečný spratek a její zacházení s matkou bylo navýsost nepěkné. Nicméně musím podotknout, že ani Suzette nebyla zrovna mou favoritkou.
Některé scény byly až drastické a pro slabší povahy náročné na čtení. Naopak se mi líbilo střídání kapitol. Jednou z pohledu matky, podruhé z pohledu dcery.
No a nakonec musím říct, že mi otevřené konce většinou nevadí. Tady jsem se ovšem chtěl dozvědět úplně všechno a čekal jsem na dodatečné vysvětlení či završení příběhu. Toho se mi zrovna nedostavilo, což mě na jednu stranu zklamalo. Naopak chápu, že právě takto to autorka zamýšlela..
Podtrženo sečteno - zajímavá kniha z hlediska psychologie dítěte. K zamyšlení pro všechny čtenáře. :)
Obléhání Macindawu
John Flanagan
Opět perfektně propracovaný díl ze série o již dospělém hraničáři.
Touto knihou se dostávám pomalu za polovinu série, což mě na jednu stranu těší, ale také se obávám toho, že se mi již blíží konec.
Knížka jako všechny ostatní je psána naprosto bravurně. Flanagan opravdu ví, jak zaujmout nejen menší děti, ale i dospělé čtenáře. :)
Nemůžu jinak, než opět udělit 5 hvězdiček.
